Recenze: PÍSNĚ DNE A NOCI / PÍSNĚ NOCI A DNE (Tomáš Král)

 Citová šachová partie

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Tomáši Královi.
Chci zakoupit tento titul!

Tomáš Král patří mezi autory, kteří si chtějí zachovat naprostou anonymitu. I z medailonku od nakladatele přímo z přebalu knihy se kromě vzletných abstraktních vět nedozvíme nic konkrétnějšího. Co víme s jistotou, že tento titul byl dopsán v roce 2004, podruhé v roce 2020. V současnosti má rozpracovaných dalších pět knih a přes dvě stě čtyřicet maleb. Jak se nám líbí debut spisovatele, jenž čas mezi psaním odevzdal ženám?

Hned v úvodu nás autor seznámí s třemi typy fontu písma, jenž charakterizuje danou formu. První  je určen pro básně, druhý pro spíše prozaické úvahy, které můžeme vnímat jako myšlenky, vnitřní promluvu či jen vzdálený bzukot much. Poslední font je určen aforismům, nebo chcete–li krátkým a vtipným útržkům, jež reflektují dění.

Někteří musí mít delší život

Více životů

Život v umění

V němž čas běží, jak určí oni

Ti, kteří překročili stín celých generací

Leonardo. Shakespeare. Wilder. Dylan.

Tolik není možné stvořit a přitom ještě

stihnout žít

Jinak čas běží pro nevyvolené

Jinak pro nesmrtelné

Mé přesýpací hodiny potřebují přeřídit.

Pokud chcete být zapomenuti, pořiďte si děti

Pokud chcete, aby se na vás pamatovalo,

stvořte dílo

To na vás nezapomene. (str. 27) 

Sbírka je rozdělena na dva velké bloky – Písně dne a noci, Písně noci a dne. První útvar obsahuje podkapitoly Prostory čekání a Divadlo štěstí. Ve druhém nalezneme Odstíny čekání, Sám v konci a Láska. Jednotlivé básně jsou pojmenované a častokrát doprovázené vepsanými promluvami, které jsem zmiňovala u jednotlivých druhů fontu. Dočkáme se tedy reliéfů, jež nám z plochy plasticky vystupují a textově se tak prolíná čistá poezie s prozaickými útvary, které jsou taktéž velmi lyricky ovlivněné.

Celou knihou prostupuje motiv tragické milostné lyriky a je na čtenáři na jakých místech uvidí zoufalství a kdy spíše cynismus. Lyrický subjekt (možná přímo autor) častokrát rozmlouvá se čtenářem, využívá básnických prostředků např. metafory, synekdochy, stejných slov na začátku verše, či přímo opakuje verše pro jejich zdůraznění.

Čajové variace

Země mrazem svázaná,

několik věků odloučení.

Až tenhle šálek vychladne, udělám ti další,

bude tu se mnou čekat

v řadě na stole, až se vrátíš.

Největší chyba je, když si myslíš, že miluješ někoho,

koho nemiluješ.

Když říkali, že čaj chladne pomalu, zřejmě to neměřili

při čekání na tebe.

Horší už je snad jen, když si myslíš, že nemiluješ toho,

koho miluješ.

Čaje je tu dost,

jen neznehodnocených šálků nezvratně ubývá. (str. 80)

Práce s textem není nahodilá, naopak všímavému čtenáři poskytne mnoho vrstev. Jednotlivá témata jako „jsi tu, ale přesto tu nejsi“, vztahové hry, monolog k ženě či motiv vázy na stole, jež se pravidelně opakují, ukazují komplexnost a promyšlenost. Sbírka je bez pravidelného rytmu, psána volným veršem.

Tomáš Král nám ukazuje, že láska má mnoho podob, stejně jako umění, ale to první bývá často vypočítavé a sebestředné. V několika okamžicích pocítíme obrovské rozjímání nad uměním s velkým odkazem na literární, hudební a jiné kulturní postavy s důrazem na jejich velkou propojenost. Willard a jeho kuželkářské trofeje, Spolčení hlupců, Kdo chytá v žitě, Dáma s kaméliemi, Virgnia Woolf... Odkazů na jiná díla a umělce bylo spoustu, jejich rozklíčování však není tak snadné.

Upřímně jsem nečekala, že se na českém poli poezie v případě debutu setkám s něčím tak propracovaným. Velmi mě bavily prozaičtěji zaměřené úseky, např. „setkání v blázinci“ bylo skvělé. Na druhou stranu bych celé dílo trochu zkrátila. Chápu autorovu myšlenku, jež se mu celou sbírkou krásně linula, nicméně některé úvahy, obzvlášť když byly záhy po sobě, vytvářely lehký dojem opakování se. Nedoporučuji číst s velkým odstupem, protože pak nemusí maximálně vyznít ona slovní symbióza.

Nedokážeš pochopit, že jsou mi ostatní cizí,

že se necítím být s nimi svázán pokrevním

poutem,

hodláš odevzdaně nést a sdílet s nimi jejich

kolektivní vinu.

Nikdy jsem je zcela nezavrhl,

zjistil jsem, že nikdo není úplně špatný,

což je ovšem jen důvod navíc,

proč k nim být zcela lhostejný. (str. 56)

 

Nebudeš pro mne tou, kterou prosím o lásku

Nebudu mluvit o tom, co bude

Jen o tom, co bylo

Máš pravdu, když namítneš, že nic nebylo

Nechci nic víc

Než abys byla mou ženou v mém paralelním

životě

A třeba i v tvém (str. 45)

Aby příjemce naplno ocenil vrstevnatost díla, musí mít dost načteno, protože to opravdu není jen další kňučící sbírka o nešťastné lásce, ale oslava umění, která osloví hlavně renesančního člověka. Doporučuji čtení v klidu, pouze tak můžete ocenit neskutečné hraní se slovy a jejich významy. Jako kdyby autor chtěl svět změnit slovy. 

Ve chvíli, kdy nám Tomáš Král hned v úvodu vysvětloval smysl jednotlivých fontů, jsem se trochu bála, že si o čtenáři myslí, že je blbec, jenž by to nepochopil a musí mu to polopaticky vysvětlit. Já osobně bych tuto část vypustila a nechala samotného čitatele, ať plave a sám pochopí, nicméně se jednalo o jediný okamžik vysvětlování. Poté následovalo samostatné a nikým nekorigované plavání mezi slovy, myšlenkami a odkazy. Výjimečná sbírka, velmi doporučuji.

Anotace:

Pozoruhodná sbírka básní rozehrává v několika vzájemně se prolínajících rovinách šachovou partii talentovaného autora s citlivým čtenářem. Jemnými náznaky s působivými zkratkami a neprobádanými stezkami zve k nahlédnutí do intimity člověka věčně pochybujícího, jehož láska postupně naplňuje samu sebe a všechny okolní světy. Rozšifrovat jednotlivé vrstvy, brilantně a s jemnou ironií vyskládané do nepředvídatelných tvarů, bude pak satisfakcí pro každou otevřenou mysl, která se vydá na tuto strhující cestu.

Nakladatelství: Togga

Rok vydání: 2021

Žánr: poezie

Počet stran: 262

Vazba: brožovaná s chlopněmi