Co močál schvátí, to už nenavrátí?
Lucie Ortega Navrátilová vystudovala ekonomii, svou kariéru nicméně zasvětila rozvoji a vzdělávání dospělých (zejména formou koučinku a zážitkové pedagogiky). Spravuje vlastní blog a pod pseudonymem Lorena se věnuje kreslení. Zvítězila ve čtvrtém ročníku literární soutěže Hvězda inkoustu, a to s rukopisem Světla nad močálem. Na rozdíl od svých předchůdkyň se však nejedná o autorčinu prvotinu – pouze o první knihu, která jí vyšla v tištěné podobě. Na svém kontě už má několik e-knih: new adult sérii Správci světů nebo sbírku povídek v žánru magického realismu Od všeho trochu. Svým poněkud kontroverzním zpracováním zadaného tématu slovanské mytologie si dokázala získat porotu, jak ale uspěje u čtenářů?
Lidé málokdy pochopí toho, kdo pomýšlí na sebevraždu. Nedokážou si představit ten stav, kdy každá další vteřina bolí a představa budoucnosti je děsivější než krok do blažené prázdnoty. Jaké důvody mohou být tak závažné, aby se člověk zabil? Život je přece krásný!
Je. Dokud nepřestane být. (citace ze 4 % knihy)
Život se s Lenou příliš nemazlil a nelze jí proto zazlívat, že se raději vrhla do náruče smrti. Jenže namísto vytouženého konce přichází nový začátek... Stává se navkou, nemrtvou bytostí zadrženou na Prahu světů, o jejímž osudu se má teprve rozhodnout. Ačkoliv se sebevrahové většinou dostávají k rusalkám, Leny se laskavě ujme pán močálu Nemoj coby adeptky na budoucí bludičku. Aby však skutečně patřila do rodiny, musí složit záludnou zkoušku: do sedmi let utopit člověka!
Lena se po dlouhé době opět cítí šťastná a zdá se, že našla opravdové přátele i vytoužený domov. Z pohádky ji ovšem záhy vytrhne popudlivá striga, které není radno zkřížit cestu. Lhůta sedmi let se rázem mění v pouhých sedm dní... A pokud se Leně nepodaří splnit úkol, čeká ji buď návrat mezi nenáviděné lidi, nebo věčné zatracení v hlubinách podsvětí.
„Světlo se přeceňuje. Pravdou je, že ty nejzajímavější věci vždycky rostou v temnotě.“ (citace z 21 % knihy)
Vyprávění se odehrává v ich-formě minulého času a události hrdinka pravděpodobně líčí s odstupem, jelikož hovoří i o vzpomínkách, které odevzdala Stromu (jinak by šlo o velkou logickou díru). Stylistické prostředky jsou na velice úctyhodné úrovni, nelze si nevšimnout bohaté slovní zásoby či smyslu pro poetičnost a symboliku. Probírají se závažná témata jako sebevražda a deprese, vkusně v příběhu figuruje i problematika dopadů činnosti člověka na životní prostředí.
Ortega osobitě pracuje s motivy mytologie a folklóru, inspiruje se a přetváří bytosti i říše k obrazu svému – i přesto, že ne vše je v souladu s klasickým výkladem (viz netradiční rozdělení Návu) a soudobý slovník a poněkud modernizovaný styl života bájných postav (bludičky lakující si nehty atp.) se nemusí líbit každému. Principy nadpřirozeného světa vysvětluje autorka průběžně, nezahltí čtenáře přívalem informací, i když nejednou nastavená pravidla obejde (např. Lena jakožto nemrtvá nemá přístup na Velesovo území, později se tam ale bez problému ocitne, protože to vyžaduje zápletka).
Na začátku každé kapitoly se kromě pěkného grafického oddělovače objevují krátké pasáže myšlenkových pochodů Leny pozvolna rozkrývající pohnutky, které vedly k její sebevraždě. Děj by se dal rozdělit na tři části (tj. seznámení se s chodem močálu, mise ve světě lidí a výprava do Podsvětí), leč spíše než aby postupně gradoval, tak po úvodním rozjezdu notnou chvíli stagnuje, načež v posledních úsecích knihy nabere přímo zběsilé tempo plné akce a zvratů. Milostná linka se moc nepovedla, pro romantiky jí není dost a cyniky nepotěší ani její náznaky. Konec nepochybně rozdělí čtenáře na dva tábory... Pro některé bude předvídatelný, pro jiné šokující. Možná uspokojivý, nebo také frustrující. A mimochodem značně otevřený.
Močál alias Práh představuje jakousi křižovatku světů. Existuje ještě Světlý Náv, kam odcházejí smířené duše k poslednímu odpočinku a jemuž vládne spravedlivý Veles; a Temný Náv, ekvivalent pekla, kam patří vrahové a pod područím Kostěje bují nevídaná zvěrstva a muka. Co se Temného Návu týče, tam se autorka odklonila spíše k mytologii řecké, jelikož nápadně připomíná Hádovu říši (převozník, ztracené duše a spol.).
Z obyvatelů mokřad potkáváme kromě obligátních bludiček a rusalek třebas ančutku, létajícího raráška Ličichara pomáhajícího Leně při tréninku i mimo něj, či skřítka domovníčka a rozmanitý bestiář doplňuje hrůzostrašný Besomar vysávající energii z lapených nebožáků. Stejně jako Holly Blacková vykresluje vílí krutost a vypočítavost, i Ortega klade důraz na predátorské instinkty některých svých stvoření. Z pohanského pantheonu největší prostor zazářit získává Morana, která se kupodivu nezhostila úlohy bohyně zimy, nýbrž královny večírků.
Lidé nás nazývali přírodními démony. Kdysi dávno nám jejich předkové projevovali úctu. O rusáliích obětovali u vodních toků, při stavbě domů zakopávali do základů krvavé dary pro ochránce země a žádná oslava se neobešla bez úlitby bohům. To už však dávno přestalo platit. Lidé přesvědčili sami sebe, že jsou páni světa a příroda je tu pro uspokojování jejich potřeb. Zapomněli, že kdo bere, má také dávat. (citace z 29 % knihy)
Protagonistka překvapivě nepůsobí ufňukaně, své černé myšlenky halí do nadsázky a sarkasmu. Nesmírně poutavé je sledovat její vnitřní souboj, kdy se přes nově nabytou démonickou náturu derou nazpět lidské pocity. Zaujme i její sestra Kora, která se rovněž krátí čas na to stát se plnohodnotnou bludičkou – nalezne ale třetí, skrytou volbu, jež ji nutí kráčet po temné stezce. Roli záporačky si střihne již zmiňovaná striga (čarodějnice) Irma, co se Leně opakovaně míchá do neživota a hází jí klacky pod nohy. A Nemoj chudinku navku pod svou ochranu možná nepřijal až tak nezištně...
Potom je tu samozřejmě potenciální oběť, Lukáš Valenta, jenž si umanul zničit močál těžbou rašeliny. Lenin plán na získání si mladíkovi přízně a vylákání ho do bažin za účelem utopení v teoretické rovině funguje dobře, reálně však tato dějová linie nevyznívá úplně přesvědčivě a chemie mezi postavami se projevuje snad jen ve chvílích vzájemného špičkování ohledně ekologie. Charakter Lukáše je plochý jako list a hrdinčino morální dilema způsobuje spíše lítost než láska.
Naše vzpomínky pro nás dělají totéž, co řezbářský nůž pro dřevěnou sochu. Dávají nám tvar, určují, kým jsme. Člověk by řekl, že když se vzpomínek zbaví, nic se nestane. Nůž už přece svoji práci udělal. Ale tak to nefunguje. S každou odevzdanou vzpomínkou jsem se stávala někým trochu jiným: silnějším a svobodnějším. A také méně lidským. (citace ze 7 % knihy)
Světla nad močálem byla již mou druhou zkušeností s tvorbou Lucie Ortegy, poněvadž jsem minulý rok přečetla její povídkovou sbírku. A kupodivu jsem o existenci autorky měla potuchy ještě dříve, než se stala Hvězdou – sledovala jsem totiž její facebookovou stránku, kde sporadicky sdílí odkazy na své recenze a podnětné články, přínosné především pro začínající spisovatele. Musím se bohužel přiznat, že jsem od knihy očekávala něco víc...
Řemeslnou zdatností se Ortega sice vyrovná mé oblíbené Kateřině Šardické, ale nedokázala jsem se do příběhu Leny naplno ponořit, jako se tomu stalo u Zmizení Sáry Lindertové. Nejvíce se mi líbila atmosféra, jenže jakmile děj opustil kulisy močálu, jako by pominulo nějaké kouzlo. Young adult prvky se rvaly o slovo s fantastikou, a proto stejně jako se hlavní hrdinka zasekla na Prahu, v mých očích zůstávají i Světla viset kdesi na půl cesty...
Já každopádně nejsem cílovou skupinou, a díky zajímavému světu a přesahu se titul dozajista nebojím dospívajícím doporučit. Ač svou ponurostí trochu připomíná Černookou od Anny Musilové, stejně se domnívám, že takový počin na české literární scéně doposud chyběl.
Lena si vzala život naprosto dobrovolně – mezi lidmi už žít nemohla. Teď je z ní navka, budoucí bludička. Aby se jí skutečně stala, musí kromě nových dovedností zvládnout to hlavní: nalákat do močálu lidskou duši. Jenže po střetnutí s nepřátelskou strigou má na splnění úkolů místo sedmi let jen sedm dnů. Lena u bludiček našla milující rodinu a udělá cokoli, aby s nimi mohla žít i nadále. Zvládne přivést duši člověka, nebo ji čeká věčné zatracení?
Nakladatelství: Fragment
Ilustrátor: Filip Štorch
Rok vydání: 2021
Žánr: fantasy pro dospívající
Počet stran: 314
Formát: epub, mobi, PDF
Komentáře
Okomentovat