Vyhrát miliony, nebo lásku?
Za recenzní e-knihu děkuji autorce Nika Peas.
Nika Peas je pseudonym sympatické české autorky romantických a žhavých pohádek pro dospělé, bývalé vychovatelky ve školní družině a šéfredaktorky známého týdeníku. Když jsem pro vás o ní hledala další informace, objevila jsem, že její facebookový profil, na němž představuje své knihy a jejich hrdiny, je skvělý zdroj zábavy při čekání na další četbu z jejího pera.
Příběh začíná na malé vesnické poště, kde si nenápadná unavená úřednice Jana koupí natruc zapšklé pošťačce los. Když nečekaně vyhraje, ukáže se brzy, že to možná ani není štěstí. Sousedé, kteří ji vždycky pomlouvali, ji teď prodávají novinářům, kluci, se kterými chodila, si užívají svou chvilku slávy v médiích, jimž ochotně vypráví špinavé detaily o Janiných zvrhlých choutkách, a z práce ji vyhodí.
Aby ochránila rodiče, uteče do poněkud anonymnějšího velkoměsta. Konkrétně do jedné z nejžádanějších a nejromantičtějších světových destinací. Do Prahy. Ve víru večírků se pokouší neztratit sebe sama a snad, možná, najít štěstí. I když v ně už ani nedoufá.
Jakmile pozornost zoufalých individuí, úchyláků a grázlíků začne přerůstat únosnou míru, poradí Janě její anděl strážný, starý taxikář, aby si najala ochranku. Ale ne žádné soukromé očko z béčkové detektivky. Vždyť má přece peníze a za co jiného utrácet než za bezpečnost. Tehdy se na scéně objeví Stuart MacLachlan, který se na ochranu známých osobností specializuje. Je profík každým coulem a kromě toho se mu zrovna hodí přesunout se pracovně do středu Evropy. Přijíždí v doprovodu několika svých podřízených, aby s výherkyní osobně konzultoval možnosti. To, nač narazí, jej na místě přiměje práci přijmout.
„Já… já vás dnes nebudu potřebovat,“ vysoukala ze sebe a sklonila hlavu. Byla si vědoma obličeje bez nalíčení, a proto couvala do ložnice.
Ani nepostřehla jak, ale stál u ní. Velkou dlaní držel dveře otevřené a čekal, až k němu zvedne pohled.
„Já bych dnes potřeboval vás,“ pohladil ji hluboký hlas. „Mám volno a rád bych si prohlédl Prahu. Prý je to nejkrásnější město střední Evropy.“
Překvapeně se na něj podívala.
„Netuším, kam se jít podívat. Provedete mě?“
Zelený pohled byl prost jakékoliv ironie. Vážně stál o její společnost?
„Dobře. Ráda vám ukážu to nejhezčí z Prahy. Jen mi dejte tak půl hodinky,“ otočila se s tím, že konečně zmizí v ložnici.
„Nemusíte se dnes líčit,“ zarazil ji tichý hluboký hlas. „Venku je krásně, stačí vám jen sluneční brýle.“ (str.51)
Jelikož se děj z velké části odehrává v České republice, oceňuji trefně popsané prostředí i bohužel smutnou realitu maloměšťáctví. Nakolik se dají v Praze zažít honičky aut (pokud to tedy zrovna není ve filmu) nedokážu posoudit, i když mám obavu, že to zase nebude tak časté. V rámci žánru je to ale odpustitelný a dobře využitý stylový prvek.
Velká část děje se potom odehrává na pohádkovém ostrově v tropech, což je opět jedno z oblíbených a nutno říct, že fungujících žánrových klišé.
Charakterově je tento příběh velmi komorní a hlavní postavy jsou sympatické, což je dobře, jelikož zabírají v knize asi devadesát procent prostoru.
Stuart se mi velice líbil, i když jeho psychologie ve vypjatém závěru by snesla ještě trochu vybrousit. To už by byl ale možná až příliš dokonalý. Jeho trpělivost byla doslova božská. Nicméně neodpustím si rýpnutí do nedokončené linky ohledně milenky, která se mihne v úvodu. Nekoresponduje totiž s tím, jak je dále popisován.
Byla opečovávaná a hýčkaná a zažívala tak bezbřehý pocit klidného odevzdání, že jí bylo lehko u srdce.
Proto ji překvapilo, že se odtáhl!
Nestačila si ho vychutnat! (str.86)
Jana byla větší oříšek. Trochu nevyrovnaná postava, chvílemi vzbuzovala sympatie i soucit, občas si koledovala o zavření knížky. Její chování i s tím, jakou měla minulost, se především v úvodu jeví zvláštní a trochu účelově ohnuté kvůli zápletce. Kdo si zaplatí ochranku jak pro královnu, aby před ní pak utíkal a znemožňoval jí práci? Zde se stylový stavební prvek trochu zvrhl v samoúčelnost.
Další výhrady mám k momentu, kdy hrdinka takřka v kómatu hovoří plynnou angličtinou. Jelikož je rodilá Češka a není představena jako dítě z bilingvní rodiny, nezdálo se mi to příliš realistické. A ještě jedna drobnost, která může čtenářům vadit, je oslovení Janička. Ze Stuartových úst znělo obzvlášť divně. Dala by se čekat spíše nějaká anglická zdrobnělina. Naopak přezdívka, kterou Janě Stuart dal, je originální a milá.
Tempo vyprávění bylo vyhovující. Přiměřené popisy daly fantazii dostatek podnětů, zároveň ale nezdržovaly plynutí děje.
Po jazykové stránce je Strážce vcelku povedený, neruší překlepy a závažné gramatické chyby. Některá přirovnání jsou zábavná a funkční, nicméně natolik specifická, že by bylo příjemné nečíst je v knize několikrát. Celkový tón vyprávění je odlehčený, soudobá neformální čeština vnáší do příběhu svěžest a lehkost. Rušivě někdy působilo nadměrné opakování několika autorkou oblíbených výplňkových slov a příliš mnoho odstavců o pouhé jedné větě.
Ničil ho fakt, že ty živé a za všech okolností důvěřivé oči jsou teď jako dva ledové korálky. Jako by se díval do obličeje porcelánové panence.
Její jindy čitelná tvář plná emocí byla děsivě prázdná.
Strašně ji chtěl obejmout.
Ujistit ji, že u něj v náručí se může kdykoliv schovat a on ji ochrání před celým světem.
Nemohl ale udělat nic!
Ona mu musela začít důvěřovat natolik, aby udělala první krok. (str.99)
Romanticko-erotická linka nese příjemný náboj, vztahy velmi pěkně fungují. Každé Stuartovo a Janino ložnicové setkání má atmosféru a šťávu, je vyvážené a dobře napsané a já si práci recenzentky nesmírně užila. (O:
Strážce je závěrečný díl tetralogie o bratrech MacLachlanech a jako takový má konec extrémně sladký. Je to běžný jev u závěrečných dílů těchto sérií, takže kdo má v žánru načteno, nebude pravděpodobně překvapen. Nicméně jednotlivé knihy, z nichž každá vypráví osud jednoho z bratrů, se dají číst na přeskáčku jako samostatné příběhy. Některé z nich tedy můžete i vynechat.
Já se přiznám, že předchozí díly jsem ještě nečetla, trochu jsem se obávala přemíry erotiky, která čiší z obálek. Tentokrát mě však zlákala anotace, a přestože se brzy ukázalo, že ta je poněkud zavádějící, byla jsem mile překvapená. Kniha je nesporně erotická, nicméně nikoli vulgárně. Nechybí romantika, děj a snaha o vykreslení charakterů.
Jsem přesvědčená, že Nika Peas se bez uzardění může postavit do řady známých zahraničních žánrových autorek. Ví totiž přesně, co píše a pro koho. Umí pracovat s city, dávkovat napětí a informace o postavách i budovat erotické dusno. A to je skvělé, protože Strážce si na nic nehraje. Je to výborná oddechovka, nadupaná emocemi a vášní a jako takovou ji ráda doporučím.
Komentáře
Okomentovat