Agenti KGB, ohrožení lidstva a jedna pomsta
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Petru Junkovi.
Chci zakoupit tento titul!
Petr Junek je jihočeský autor, který v roce 2002 debutoval sbírkou Zanícení. Od té doby na své konto připsal další tituly, laděné spíše do sci–fi hávu. Přes deset let vedl undergroundové hudební vydavatelství, působil také jako zpěvák a odehrál přes sto koncertů. Hudbě se věnuje i jako přispěvovatel do internetového magazínu Fobia zine. Den šílenství, jeho poslední vydaný titul, se veze na apokalyptické vlně, kterou mohli čtenáři zaznamenat i v některých jeho předchozích titulech.
Major ve výslužbě Janov býval ruským agentem KGB. Po čase působení v této organizaci změnil názor, stal se dvojitým agentem a po listopadovém převratu se natrvalo usadil v České republice. Prsty Kremlu jsou ale dlouhé a nikdy nezapomínají. To velmi bolestivě pocítil i major, když mu jeho nadřízený Krutov zavraždil rodinu typickými praktikami tajné policie. Janovovo srdce sžírá pomsta. Po návštěvě generála Petříka, ředitele BIS, kterému se na ruském území ztratil člověk, jenž byl na stopě tajné zbrani, Janov cítí, že získává možnost k návratu do Ruska a ke realizování své pomsty.
Autor nás zavádí do současné České republiky. V šestnácti kapitolách se dočteme o koronavirové krizi, přešlapech politiků i sílící hrozbě dezinformací. Boje se přesunuly do kybernetické sféry a roste podezření, že Rusko má zbraň, která může ovlivňovat lidské myšlení a ve většině z nich probudit agresivitu a větší sklon uvěřit lžím. Můžeme se znovu ocitnout ve spárech totality, nebo jsme z ní vlastně nikdy reálně nevystoupili?
„Takže to, co jsme dříve tušili, se stalo realitou?“ „Ano a těžko se s tím něco dělá. Vem si, pod jakým jsem tlakem. Prezident Zleman je pro-kremelská děvka. To byl jejich první velký úspěch, když se jim tuhle svini dostat do premiérského křesla. No a již zmiňovaný náš pan velkomožný premiér Andrej Bureš, vedený v záznamech jako agent Babitch, dneska stojí na všech důležitých tepnách republiky. Saje z ní prachy jako upír, podplácí soudce i mé kolegy. To je důvod, proč za tebou chodím raději domů. U nás nevíš, kdo s ním hraje tu jeho falešnou hru. Je to svině všech sviní. (str. 15)
V titulu figurují smyšlené i skutečné postavy. Jejich jména jsou však pozměněna, nicméně je stále jasně patrné, o koho se jedná. Z ukázky výše se dočteme, že Zeman je Zleman, Babiš je Bureš nebo Putin je Pulin. Text je psán převážně obecnou češtinou, v které není nouze o vulgarismy. Stavba textu není nijak složitá, spíše se jedná o kratší věty a dialogy. Začátek knihy evokuje politickou satiru, jež se dalším vývojem transformuje do sci–fi apokalyptické vize. Konec světa takového, jaký ho známe, sílící moc Ruska, nastolení totality a místa, ve kterém hrají hlavní roli dezinformace a odplata.
Nedávno jeden z těch pomatených lidí, u kterých prostě nepoznáte, zda jim hráblo v pátek anebo už dávno, prohlásil, že při revoluci v roce 1968 byli ti všichni mrtví jen oběti dopravních nehod. Podle jeho stupidního myšlení byla i Milada Horáková zřejmě odsouzená k dopravní nehodě. Samozřejmě, že to byl komunista. Jmenoval se Grosspič, tedy velká píča. Svému jménu ten idiot skutečně dělal čest. A k Velké píče se přihlásili i další rudoši, když ho při jeho prohlášení jako správní svazáci ještě podrželi. (str. 31)
Právě Janovova pomsta se stává ústředním motivem. Vyústění je velmi mdlé a strefování do současné politické situace, jež mohlo na začátku působit humorně, se stává spíše dlouhotrvající křečí. Unikl mi autorův záměr, protože jsem se nedočkala ani humorného příběhu z našeho politického rybníčku, ani velkého sci–fi dramatu o velké zbrani, která může ovlivňovat lidské myšlení a chování. Nucené autorovy názory mi přišly uměle šroubované. Nevznikl prostor, aby si čtenář mohl některé situace uvědomit a třeba změnit názor. Byly mu předloženy jasně jako nevyvratitelná pravda. Zajímavé čtení bylo o fungování, struktuře a praktikách tajných bezpečnostních složek a věřím, že je mnoho věcí, o nichž běžný občan nemá ani zdání.
„No jo, náš pan premiér, pan nedotčený, mravní zákon sám, pan Motýle, ten šmejd vždycky uměl zamést stopy. Ale neboj, na každou svini se vaří voda. (str. 14)
Negativně hodnotím patvary jmen skutečných lidí. Pokud mám odvahu o nich vulgárně psát a nijak je nešetřit, nač se snižovat k tomu, že ze Zemana udělám Zlemana, když je stejně každému jasné, o koho se jedná? Přišlo mi to jako zbabělé krytí. Když už mám názor, tak proč ho prezentovat tímto způsobem. Na to, jak je titul útlý, jsem se postupem času stále více nudila, protože nepřinášel nic nového, jen stále dokola omílal touhu po pomstě. Na úplném konci jsou úryvky z textu kapel, či spisovatelů, pro něž byl společným jmenovatelem komunismus a omezování lidských práv.
Titul mě obsahově ani formálně ničím nezaujal. Narážky na současnou politickou situaci postupem času nebude následná generace čtenářů schopna tolik ocenit. Zajímavý nápad ztroskotal na roztříštěném zpracování a celkovém vyznění do ztracena. Z trochu jiného, ale v mnoha ohledech podobného ranku doporučuji spíše knihu Prázdný svět od Davida Šenka.
Den šílenství je čtvrtá kniha jihočeského autora Petra Junka, ve které se vrací studená válka včetně dvojích agentů a starých praktik tajné policie.
Příběh vypráví o poslední akci zběhlého sovětského agenta, který se musí po třiceti letech vrátit do zapovězené vlasti, aby zabránil obrovské katastrofě v Evropě a také aby pomstil úkladnou vraždu své ženy.
Žánrově se jedná o chladné drama s lehkými prvky sci-fi.
Nakladatelství: Élysion
Rok vydání: 2021
Žánr: sci–fi
Počet stran: 160
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat