Recenze: BARD Z RILANTY (Filip Okáč)

Hledal inspiraci pro své písně, nakonec se sám stal hrdinou

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.

Chci zakoupit tento titul!

Teprve devatenáctiletý student Filip Okáč svou tvorbu již nějakou dobu prezentuje na sociální síti Instagram, viz profil @bard_z_rilanty, kde si získal mnoho příznivců a obdivovatelů. Proto není divu, že jakmile oznámil předprodej svého díla skrz nakladatelství Pointa, podařilo se mu celkovou částku potřebnou pro vydání bez problémů vybrat. Krom bystré hlavy na vymýšlení úspěšných marketingových strategií disponuje autor i bujnou fantazií, láskou ke knihám a hrám, básnickým střevem či chutí vyprávět příběhy.

„Než jsem se nadál, byl ze mě místo barda královský poslíček. A teď jsem zjevně i voják.“ (str. 81)

Eofled se již spokojil s poklidným životem na vesnici, jednoho večera mu však vystoupení potulného pěvce zpřehází hodnoty... Tajemný, cestami ošlehaný muž zpívá o lákavých dálkách a pokladech trpaslíků, což v mladíkovi probudí doposud nepoznanou touhu po dobrodružství. Neznámý tak Eofleda, jehož hudební ambice ještě nepřekročily práh místní krčmy, nepřímo motivuje k rozhodnutí, aby podnikl svou vlastní výpravu – projede všech pět království Rilanty. To by v tom byl ďas, aby se v některém z nich neskrývala jeho múza!

V oněch dobách se také koná královský sněm, kam míří vládci dvou elfích, dvou lidských a jedné trpasličí říše. Leč záhy se ukáže, že s pánem elfů Telebrinem něco není v pořádku. Snad za to může jeho temný oděv, jízlivý úšklebek, nebo... zvěsti, že v nedávné době provedl nájezdy na sousední země! Mezitím Eofled, neznalý prekérní situace, překračuje hranice do Tenebrisu, hájenství novopečeného dobyvatele. Nalezne tam námět pro budoucí magnum opus, nebo zapěje svou labutí píseň?

Rozsahem titul odpovídá novele a delší kapitoly v er-formě minulého času se nesou v krapet povídkovém duchu, ač samostatně fungovat nemohou. Z hlediska stylistiky je hned po prvních pár stránkách patrné, že se autor ještě nestihl náležitě vypsat – krkolomná větná skladba, opakování slov (především variací slovesa být), kýčovité charakteristiky postav aj. Dialogy jako by svou teatrálností vypadly ze Shakespearových dramat a nadupaný děj stačil obsáhnout tolik událostí, že by si zasloužily rozepsat alespoň do dvojnásobné délky.

S přihlédnutím k Okáčovu relativně nízkému věku by se leckteré nešvary daly prominout, neboť má příběh hlavu a patu, navíc z řádků přímo čiší autorův elán. Na obzoru literárních končin se rýsuje vskutku nezanedbatelný potenciál a bylo by nefér svádět veškerou vinu na debutanta. Text totiž budí dojem neučesaného rukopisu – což by bývaly byly vychytaly důslednější redakční práce. Také poněkud zamrzí, že kniha neobsahuje žádné ilustrace, povedená obálka z dílny kreslíře Jiřího Dvorského to každopádně dostatečně kompenzuje.

Za autorovu parketu považujme nápadité zápletky, pěkné popisy prostředí a navozování atmosféry. K tomu poslednímu si dopomáhá zejména bardovými tematickými popěvky: od hospodských odrhovaček přes zamilované balady až po válečné hymny. Velkou roli v příběhu zastávají také sny a záhadná věštba... Svět a děj Barda z Rilanty rovněž připomíná jakousi odlehčenou verzi Zaklínače (bitva s elfy), Hry o trůny (spory králů) nebo Hobita (hádanky Temné paní). 

Políbil tě ničema
Zamiluj se do něj
A budeš ztracena (str. 29)

Protagonista sice neztělesňuje již okoukaný archetyp barda opilce-sukničkáře, zato působí jako klasický naivní dobrodruh (rozhodně se nechová na pětadvacet!). Kamkoliv přijde, tam ho mají rádi; a když se ocitne v nesnázích, vždy se mu někdo přiřítí na pomoc. Skoro se může zdát, že byl vybaven plot armorem (tzn. pomyslným brněním, které zabraňuje důležité postavě, aby v průběhu příběhu zemřela), což vynikne třebas ve chvíli, kdy zpěváček spadne z koně do bitevní vřavy; nebo když mu zachrání život Temná paní, přestože se až doteď úzkostlivě skrývala v lesích, aby ostatní neměli potuchy o jejím úniku z vězení.

Na své pouti se Eofled setkává s bývalou láskou či ztracenou sestrou, nebojí se však navázat i nová přátelství a spojenectví. Mezi výrazné vedlejší postavy patří kupříkladu elfí princ a proslulý bojovník Fíreus nebo psanec a šikovný zvěd Seductus. Bohužel, ústřední záporák ztělesňuje obří klišé – zlotřilce toužícího si podmanit všechny říše, plus na hlubší budování motivací a vývoj charakterů zběsilé tempo příběhu zkrátka nestačí. Za zmínku ale určitě stojí úchvatný paradox, kdy se hlavní hrdina z postu pouhého pozorovatele/zapisovatele najednou posune do přední linie.

„Nikdy svou cestu nedokončíš. A i kdyby, v žádném velkém příběhu pro tebe není místo. Až umřeš, všichni zapomenou tvé jméno.“ (str. 16)

Osobně se mi knížka trefila do vkusu a i přes některé své nedokonalosti mě dokázala zabavit. Autorovi se nedá upřít talent, nicméně dle mého názoru měl s publikací ještě nějakou dobu počkat a pilovat své řemeslo. Na druhou stranu bude nepochybně zajímavé sledovat jeho tvůrčí progres s každým dalším dílem připravované ságy…

Sečteno a podrženo, Bard z Rilanty představuje docela příjemnou fantasy jednohubku, kterou si vychutnáte, pokud nad ní nebudete moc přemýšlet. Doporučila bych ji čtenářům začínajícím a nenáročným, zatímco protřelým fantastům snad může posloužit coby oddych nebo zpestření.

Anotace:

Bard, který nikde nebyl, nemá o čem zpívat. To si aspoň pětadvacetiletý Eofled myslí, a tak se vypraví na cestu. Má v plánu navštívit všech pět království Rilanty. Jeho dobrodružství začíná radostně, všechno mu téměř dokonale vychází. V Rémesu si v jedné hospůdce zahraje své písně, a v Árethu si dokonce zazpívá na svatbě prince Rila. Když ale dojede do království Tenebris, zjistí, že to v něm pěkně vře. Nenávistný král vedený tajemnou postavou právě rozdmýchává válku. Po střetu se zlými elfy je Eofled pověřen varovat trpaslíky. Tím pro něj začíná neplánovaná a důležitá mise, na které ho čeká spousta nástrah a nebezpečí.

Nakladatelství: Pointa

Rok vydání: 2021

Žánr: dobrodružné, fantasy

Počet stran: 112

Vazba: brožovaná