Recenze: POSLEDNÍ DENÍK KVĚTY FIALOVÉ (Josef Kubánik)

 Intimní zpověď české herečky

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Zeď.

Chci zakoupit tento titul!

Herce a spisovatele Josefa Kubánika jsme vám na projektu představily (stále se na něm podílí pouze recenzentky) knihou Herec, v níž dokázal, že rozjet to umí nejen na prknech, která znamenají svět, ale také na poli knižním. Není tajemstvím, že byl nejlepším přítelem herečky Květy Fialové, s níž ho pojilo velmi silné pouto. Pokud už myslíte na nějaké nepřístojnosti, jste na velkém omylu. Jejich vztah, to byla čistá esence vzájemné lásky vyplývající z přátelství, důvěry a úcty. Květu Fialovou si pamatujeme nejen jako krásnou, charismatickou herečku, ale také osobitou ženu, pro niž víc než pro kohokoli jiného platilo rčení „co na srdci, to na jazyku“. Na vlastní kůži to poznal nejeden známý český umělec či umělkyně. Poslední deník Květy Fialové z produkce nakladatelství Zeď vás provede posledními roky hereččina neobyčejného života.

Zdroj: archiv recenzentky

Obsáhlá publikace je rozdělena do dvou částí. V první, která je nazvaná příznačně „Aby něco zůstalo“, Josef Kubáník herečku zpovídá. Prostřednictvím jejich společného interview sledujeme život charismatické Květy Fialové od dětství až po poslední chvíle, kdy jí ještě sloužilo zdraví. Druhou část, již v knize najdete pod názvem „Držet se pevně života“, tvoří deníkové zápisky Josefa Kubánika, v nichž popisuje poslední léta herečky, poznamenané nemocemi. Oba oddíly spolu s vkusnou fotografickou přílohou, upřímnou předmluvou a prologem tvoří celek nabitý emocemi. Autor svou přítelkyni ukazuje přesně takovou, jaká byla – přímočará, přitom pokorná žena, jíž osud naložil na bedra celkem dost, a ona přesto dokázala kráčet životu vstříc s hlavou vzpřímenou.

Z otázek, které Josef Kubánik své přítelkyni klade, je poznat, že se opravdu dobře znají a mají mezi sebou výjimečný vztah. Nebojí se jisté otevřenosti, která by u jiných působila vlezle, a zabrousí občas ke zvlášť citlivým a ožehavým tématům, jako je znásilnění paní Fialové, k němuž došlo na sklonku války a díky kterému utrpěla celoživotní trauma ve vztahu k mužům. Není neznámým faktem, že nesnášela sex a upřednostňovala přátelství s homosexuály, ačkoliv ani to jí nebránilo dvakrát se provdat, podruhé za svou životní lásku. S režisérem Pavlem Hášou ji pojilo dlouholeté manželství, založené zřejmě na zcela jiných hodnotách než jen na tělesné lásce, a také jediná dcera Zuzana. V rozhovoru se herečka vrací také do bouřlivého dětství, provede nás začátky své herecké kariéry a seznámí s lidmi, kteří se navždy zapsali do jejího života.

Zdroj: archiv recenzentky

Kdo se o Květu Fialovou zajímá, ví, že se občas schovávala za jízlivé a ironické komentáře, jimiž občas ťala do živého a poštvala proti sobě nejednoho člověka. Póza, nebo upřímnost, či snad hraná naivita? Kdo ví. Totéž je cítit i v povídání s autorem knížky. Při vzpomínkách na své kolegy a přátele byla až přehnaně upřímná, klidně prozradila pikantnosti z osobních životů, které zmínila jakoby „jen tak mimochodem“. Mnohdy šla až do extrému, u lidí, jež ráda neměla, vyzdvihovala jejich chyby a slabosti, zatímco u svých oblíbenců je tolerovala. Totéž je však schopná udělat i sama u sebe, nebojí se zkritizovat svou vlastní osobu.

– Kdo tam v tom vašem baráku ještě bydlel?

– Carmena třeba...

– Myslíš paní Hegerovou?

– Jo, vona se tak jmenuje. Carmen Farkašová. Já sem jí nikdy neřekla jinak.

– Jo, to si vzpomínám, jak jsme se s ní potkali. Tys jí taky dávala velkou čočku.

– Miláčku, já jsem měla s Carmenou celoživotní problém kvůli etice žití, víš? Jako národní poklad, to jo, to jí neberu, ale jako člověk to pro mě bylo neskousnutelný.

(str. 103)

Interview je proloženo deníkovými záznamy paní Fialové, úryvky dopisů a vzkazů, které tak dobarvují atraktivní vyprávění. 

Zdroj: archiv recenzentky

Druhá část, v níž autor využívá vlastních zápisků, aby zobrazil postupné odcházení kdysi bystré, inteligentní a charismatické ženy, její boj s chorobami, které měnily nejen její fyzično, ale především duši, je velmi emotivní a melancholická. Chřadnutí by se dalo připodobnit k nejvýznamnějším rolím herečky. Ze vznešené kněžny (Babička), či sexy Tornádo Lou (Limonádový Joe) se rychle stala chaotická a zapomnětlivá turistka Šarlota (Účastníci zájezdu). I když jsou tyto pasáže smutné a dokazují fakt, že nemoc a stáří si opravdu nevybírají, přesto z nich cítíte jistou hřejivost. Ta spočívá v tom, že Květa Fialová měla kolem sebe až do poslední chvíle lidi, kteří ji milovali, starali se o ni a dokázali jí poslední, těžká léta alespoň trochu zpříjemnit. Bohužel sláva má i odvrácenou tvář a na tu Josef Kubánik také poukázal. Na hereččině věhlasu a popularitě se snažili profitovat také paraziti z řad neodbytných fanoušků či vynalézavých rádoby „manažerů“, nechybí ani boj novinářů bulvárního tisku o to, kdo dřív bude informovat veřejnost o zdravotním stavu umělkyně.

7. července 2015

Jedu za Květou sám, přicházím a vidím ji, jak pečlivě a soustředěně dojídá svačinu. Když mě vidí, rozzáří se: „Miláčku, tys mě našel. Jdeme se projít.“ Je lepší než včera, nahlas moc nemluví, skládá věty logicky. Po chvíli se ale zase ptá, kde je. „Jsi v takové ozdravovně, aby tě tady dali trochu do pořádku. “ – „Co je se mnou v nepořádku?“ – „Jsi zesláblá. Musíš zesílit, takto bys nemohla do Dejvic.“ – „Ale prosím tě, do prvního patra vyjdu v pohodě.“ – „Jsi zrovna na vozíku.“ – „Jo vidíš, na to jsem zapomněla.“ Do toho zničehonic řekne: „Ty seš milovanej, žes přijel. Ty jsi taková moje láska.“ (str. 324)

Josef Kubánik ponechal vyprávění své přítelkyně autentickou formu, neupravoval nespisovnou a hovorovou češtinu a zachoval tak dojem přirozenosti, kdy máte pocit, že jste spolu s nimi uprostřed dění.

Biografie a autobiografie jsou mezi čtenáři velmi oblíbené, to je i můj případ. Když k tomu připočtete další preferovaný styl (deníková forma),  dostáváte atraktivní titul mapující neobyčejný osud krásné české herečky. Pokud ji máte rádi, tato kniha vám přinese spoustu milých vzpomínek i nových informací. 

Zdroj: archiv recenzentky

Anotace:

Květa Fialová. Pro některé charismatická dáma se zvláštním tajemstvím v očích, pro jiné jízlivá komentátorka s kousavým humorem, pro další pokorná žena, se kterou se život nemazlil a ona přesto dokázala stárnout s elegancí a noblesou. Co z toho je vlastně pravda? Jaká byla jedna z nejoblíbenějších českých hereček ve skutečnosti? Herec Josef Kubáník prožil v bezprostřední blízkosti Květy Fialové čas od září 2008 až do jejího odchodu o devět let později. Měl možnost poznat ji velmi zblízka, stali se přáteli i zpovědníky. A o tom, co nikomu neřekla, co nosila v sobě až do posledních dnů, ale nechtěla si to s sebou odnést na věčnost, vypráví tato kniha.

Nakladatelství: Zeď

Rok vydání: 2019

Žánr: biografie

Počet stran: 384

Vazba: pevná