Rozhovor s Lucií Stoškovou: „Kouzla a magie jsou pouze kulisou mého příběhu, nikoli jeho hlavní náplní.“

Lucie Stošková je na české fantasy scéně debutantkou a prozatím toho na sebe na internetu mnoho neprozradila. Rozhovor pro Čteme české autory je tedy svým způsobem exkluzivní.

Po tom, co jsem měla možnost recenzovat její první knihu ze série Kvadriga: Mezi dvěma ohni, nemohla jsem této autorce nepoložit pár otázek. Dozvíte se tedy, jak píše učitelka a matka dvou dcer, co ji fascinuje na fantasy literatuře a které literární postavy si oblíbila. Také jsme si povídaly o dovolených u moře, krásné literatuře a jak jinak – o psaní.

Autorka série Kvadriga Lucie Stošková
Zdroj: FB stránka autorky


Jaký žánr ráda čtete? Souvisí vaše oblíbená četba nějak s vaším psaním? Jak jej ovlivňuje?

Už jako malá jsem znala nazpaměť mnohé báje a zamilovala si mytologický svět. První knihou, kterou jsem sama četla, byly Petiškovy Staré řecké báje a pověsti. Vždycky jsem měla ráda historické romány. Židovku z Toleda jsem přečetla jedním dechem, stejně tak jako Kratochvílovy Lásky královské. Asi mou nejoblíbenější knihou je Waltariho Egypťan Sinuhet


Čím je pro vás psaní a kdy jste vlastně začala psát? Pamatujete se na své první pokusy?

První pokusy? Žádné nebyly. V hlavě jsem měla během dětství a dospívání mnoho příběhů, ale nikdy jsem se je nepokusila „hodit“ na papír. V době studia na univerzitě jsem napsala pouze několik odborných pojednání z oboru historie. Spisovatelské tendence mě mnoho let úspěšně míjely. Před čtyřmi lety jsem však v osobním životě dopadla na samotné dno, a abych přežila, unikla jsem z tvrdé reality všedního života do jiného světa. Jsem v něm velmi šťastná. S trochou nadsázky se dá říct, že díky psaní se mi podařilo zachovat si duševní zdraví. 


Pojďme k vaší nové knize. Kvadriga – Mezi dvěma ohni vyšla letos u nakladatelství Backstage Books. Jaké to bylo, držet první výtisky v ruce?

Sotvaže balík s knihami dorazil, roztrhala jsem balicí papír jako dopis z „finančáku“. Pak už následovaly jen a jen slzy. Cítila jsem dojetí, hrdost, ale hlavně obrovské vnitřní naplnění. Aby taky ne, po tolika odkladech.


Jak dlouho to vlastně trvalo od prvního nápadu až k regálům knihkupců? A která fáze byla nejnáročnější?

Na to je dost těžké odpovědět. Kvadrize se věnuji již čtyři roky, první díl už vyšel, další tři jsou v podstatě hotovy, pátý a šestý právě dokončuji. První knize jsem se věnovala zhruba půl roku, pak jsem se pustila do dalších. Příběh jsem zpočátku vytvářela jen pro sebe a četla svým známým. Povzbuzena jejich kladným hodnocením jsem se po dlouhém vnitřním boji nakonec rozhodla předložit svůj román široké veřejnosti. K úvodnímu dílu jsem se vrátila asi tak před rokem, protože vzhledem k existenci pokračování bylo nutné text trochu poupravit. Za nejtěžší považuji fázi, kdy jsem se snažila dovést knihu do finální podoby vhodné pro vydání. 

Mapa světa Kvadrigy – Wolftown
Zdroj: archiv autorky


Co pro vás Kvadriga znamená?

Kvadriga je mým třetím dítětem, které hned po svých dcerách a rodičích miluji ze všeho nejvíc. V současné době žiju prvním dílem možná víc než kdy jindy, protože pro audionakladatelství Čti mi nahrávám jeho audioverzi. 


Je některá z postav v knize vaším miláčkem?

Samozřejmě. Zbožňuji obě hlavní postavy.


V knize se také objevuje spousta odkazů na antiku. Je vám tohle období něčím blízké? 

Vyrůstala jsem v rodině zapálených historiků, kteří mě od nejútlejšího dětství vedli k lásce k dějinám, hlavně k antice. Rodiče mi místo pohádek četli báje a společně jsme vyhledávali filmy, které zpracovávaly zejména řeckou mytologii.   


Navštívila jste někdy Středomoří a všechna ta místa, jimiž kráčela historie?

Hned po otevření hranic jsme jako první cizí zemi navštívili pevninské Řecko. Přímý kontakt s antikou v nás zanechal hluboký dojem. Během let jsem postupně procestovala Itálii, Španělsko, Turecko, Krétu, Francii, Egypt a Tunisko. Určitě jsme ale netrávili dovolenou u moře, většinou jsme ani neměli čas se vykoupat. Naším cílem se stala místa spojená s antickou historií a mytologií. Asi nejvíce na mě zapůsobila návštěva vykopávek antických měst Efes a Pergamon v dnešním Turecku, ale hlavně nejdůležitějšího města z řeckých bájí a pověstí, čímž je bezesporu Troja. 


Na knižních databázích (i v recenzi na stránkách projektu Čteme české autory) se vyskytuje názor, že je Kvadriga inspirovaná Harrym Potterem. Jste fanynka Harryho?

Ne, nejsem. Příběh chlapce, který přežil, mě nijak neoslovil. Vlastně jsem celou sérii přečetla teprve před dvěma roky, když už byly první tři díly Kvadrigy na světě. Filmy o Harrym Potterovi jsem ale zhlédla už dříve. Ovšem kromě postavy Severuse Snapea se mi nikdo pod kůži nedostal. Položme ale otázku jinak. Je možné, aby dvě ženy, obě učitelky rodného jazyka, unikly od svých problémů do téhož fantazijního světa plného kouzel a tajemné magie? O paní Rowlingovou jsem se nikdy nezajímala. Na podobnou myšlenku mě ale přivedla slova mého nakladatele pana Martina Tomana. Cituji: „Je zajímavé, jak se ženy v těžkých situacích uchylují do podobného prostředí.“ 

Magický svět jsem vytvořila na základě svého zájmu o mytologii, dále na základě odborných znalostí a vlivem přímých životních zkušeností a zážitků. Stejným způsobem určitě čerpala své poznatky ze světové mytologie i J. Rowlingová.

Děj jsem umístila na kouzelnickou univerzitu z jednoho prostého důvodu. Jedná se o školní prostředí, které je mi díky vlastnímu studiu blízké a které vzhledem ke své profesi také dobře znám.

Mnohé postavy románu vlastně kopírují chování kantorů, kteří mě učili. Postava nerudného Claudia Drakea vznikla spojením charakteru několika osob. Prvním byla docentka, jež všechny studenty od všech zkoušek vyhodila a v dalším ročníku už jim to pak milostivě „dala“. Druhým byl profesor, který se vyžíval v terorizování studentů otázkami typu: „Měl sedlák v románu na sobě kožich s chlupy obrácenými ven, nebo dovnitř?“ Do příběhu jsem také vložila své vlastní zážitky ze studentského života. 

Souhlasím ale s tvrzením, že určitá podobnost osudu Claudia Drakea a Severuse Snapea tady je. Týká se především otázky celoživotní viny za smrt blízké osoby. 

Ohledně dalších společných motivů Kvadrigy a HP mohu pouze uvést, že s košťaty a hůlkami v rukou čarodějů a čarodějnic se setkáváme v pohádkách už od pradávna. Rozdíl mezi Smrtijedy a Morsviry spočívá v tom, že Smrtijedů byla jen hrstka, kdežto v případě Morsvirů se jedná o celou organizovanou armádu, což je v každé diktatuře naprosto běžné.  

Ilustrace z prvního dílu Mezi dvěma ohni (Kvadriga).Ilustrace z prvního dílu Mezi dvěma ohni (Kvadriga).
    Zdroj: archiv autorky          

Co říkáte na názor, že kniha cílí na čtenáře fantasy sword and magic, ve skutečnosti ale nabízí odlehčenou romantickou zábavu ve stylu young adult?

Co se týká žánrového zařazení mé knihy, nemám jasnou představu. Netvořila jsem příběh, aby se hodil do určitého žánru. Jednoduše mě začaly napadat nejrůznější scény, které jsem měla potřebu dát „na papír“, resp. napsat do počítače. Kniha se asi dá kvůli fantasknímu prostředí, využití mytických tvorů a hlavní idey díla, což je boj proti magickému zlu, zařadit do fantazy meče a magie, ale vskutku jen okrajově. Převládá několik významných linií, a to hlavně milostná, ale i psychologická, dobrodružná, detektivní a další. Kouzla a magie jsou pouze kulisou mého příběhu, nikoli jeho hlavní náplní. V nakladatelství můj román zařadili do fantasy, protože pro něj nebyla vhodná přihrádka. 

Kniha by neměla přijít do rukou dětem mladším 16 let. Nejde ani tak o pikantnosti, které se v příběhu vyskytují jen minimálně, ale její přečtení si vyžaduje určité životní zkušenosti a alespoň nejzákladnější všeobecný přehled o tématech, jako je historie, kultura, sociální problematika atd. Předpokládám, že se bude líbit především dívkám, ale i ženám napříč věkovými kategoriemi.


Někteří čtenáři diskutující na knižních databázích mají výhrady k vašemu literárnímu stylu. Jaký máte vztah k českému jazyku a je podle vás pro spisovatele důležité dobře ovládat češtinu?

Jsem učitelkou českého jazyka a dějepisu, působila jsem na střední i základní škole. Krása jazyka je tedy mým denním chlebem, i když srdcem jsem spíše historička. 

Z důvodu navození dojmu určité starobylosti používám ve svém románu složitá souvětí, vedlejší vztažné věty, různé knižní výrazy, přechodníky, slovesná adjektiva, dějová substantiva apod. Vím, že experti na styl radí, že souvětí mají být co nejkratší a dlouhé věty jsou projevem stylistické neobratnosti. Snažím se ale, aby styl knihy odpovídal tak trochu jazyku 19. století, v němž ustrnul můj magický svět. Na druhou stranu se hrdinové mého příběhu mohou dostat do paralelního světa obyčejných lidí a přinést si odtud i mnohé současné výrazy, často nespisovné.


Prozradíte nám víc o tom, co nás čeká v dalších dílech série, nebo se máme nechat překvapit? Setkáme se i dále s antickou mytologií?

Bez mytologie by to nešlo. Čeká nás nebezpečné setkání s majestátní Sfinx, s obludnými Gorgonami či Chimérou. Postupně se bude příběh čím dál více komplikovat. Bude docházet k odhalování dávných tajemství a také k pokusům o naplnění osudového proroctví. Hlavně ale budeme ke konci svědky mnoha bojů. Pán ohně musí totiž získat paní země, aby mohl obnovit nebezpečnou Kvadrigu.


Co byste knize přála do života?

Přála bych jí jepičí život ve smyslu, aby ji čtenáři rychle přečetli a zatoužili po dalším dílu. 


Komentáře