Recenze: SEDMERO KRÁLOVEN (Jaromír Štětina)

Válka je rodu ženského

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Zeď.
Chci zakoupit tento titul!

Jaromír Štětina působí jako český novinář, spisovatel a politik. Nejvíce je znám coby válečný reportér z oblastí bývalého Sovětského svazu a bojovník za zákaz komunismu. Autorsky nebo spoluautorsky se podílel na řadě statí, monografií, desítkách dokumentárních filmů a množství rozhlasových i televizních pořadů. Za svou práci obdržel Cenu Františka Kriegla (1992), Cenu Ferdinanda Peroutky (1997) či Státní vyznamenání Za zásluhy (2000). V roce 1971 debutoval cestopisem S Matyldou po Indu a od té doby aktivně publikuje, zpravidla se ve svých dílech inspiruje vlastními zážitky. Nejnovějším Štětinovým počinem jest povídková sbírka Sedmero královen (vyšla loni u nakladatelství Zeď), v níž se snoubí magický realismus s válečnou tematikou.

Zdroj: archiv recenzentky

Ačkoliv se liší dějiště, postavy i jejich osudy, jedno má sedmero povídek společné: spojuje je zjevení ženy v rudých šatech, jakéhosi myticko-éterického stvoření, jež si autor sám vymyslel. A tak Šarlatová královna kráčí po bitevním poli... Symbolizuje vřelou náruč milenky i prs matky, podává pomocnou ruku a přináší světlo do temnoty dna zákopu. Ne každý ji spatří. A kdo ji spatří, je zatracen – anebo spasen? Štětina operuje s myšlenkou, že „válka“ je rodu ženského a umí být stejnou měrou strašlivá a krutá jako kouzelná a milosrdná. Za časů krvavých masakrů a lidského utrpení vzniká prostor i pro neobyčejné hrdinské skutky, neuvěřitelné náhody a neočekávaná shledání.

Šarlatová královna je tu, aby pomáhala všem, zabíjeným i zabíjejícím. Její laskavost, ženskost a moudrost dokáže jednou zachránit svět. Potřebujeme pramáti. Ženský jsou prostě lepší polovinou lidstva. Pořád to platí. (str. 67)

 
První světová válka:
Úvodní povídka Velký pátek vypráví o léčitelce Frídě v polním lazaretu, které pod rukama projde nespočet raněných vojáků. Ani jeden z nich však není jejím bratrem, pro něj už je pozdě. Před lety si na něho došlápla tzv. zákopová noha – a se stejnou zdravotní komplikací se nyní potýká i mladík, který jako by mu z oka vypadl.

Druhá světová válka:

Vůně zlaté renety se odehrává v jablečném sadu, kde ženu sestřelí německý odstřelovač, leč kvůli zmrzlé zemi ji dcera Katarzyna nemůže řádně pohřbít. A aby toho nebylo málo, do domu se vetře nepřátelský voják. 

Kurdská válka:

Zabij, nebo budeš zabit! Právě o tomto morálním dilematu pojednává Šarlatová královna, neboť se s ním musí vyrovnat i Hadži Jusuf, zatímco své dny tráví ve vězení. Během rozhovoru s jiným trestancem vychází najevo, že mají společnou známou... 

Čečenská válka:

Co všechno viděl Velký Aslanbek, než odpálil granát, který si položil na hruď ve svém domě v Šali? No, dost na to, aby ho to dohnalo k sebevraždě. Možná, že je lepší zemřít se ctí než padnout do zajetí... a vzít přitom s sebou pár nepřátel.

Zdroj: archiv recenzentky

Afghánská válka:
V Dopise stojí příběh amerického poručíka Mc Allistera, který byl vlivem nepříznivých okolností donucen vyslat komando pro pomoc skrz padesát kilometrů pouště. Nedostatek vody, nebezpeční predátoři i bandité – tím vším si budou muset odvážní vojáci projít. Ale rozkaz je rozkaz...

Válka o Gruzii:

Předposlední kousek Tíha povinnosti představuje překupníka kořalky Meraba. Ten během výpravy za kšefty narazí na pozoruhodnou překážku: tunel zacpaný ruskými tanky a řeku, v níž teče vodka. Na druhé straně tunelu se už rozléhá Gruzie a ve vzduchu je cítit podivné napětí. Která strana vystřelí jako první?

Válka o Ukrajinu:

Sbírku uzavírá povídka Taras Bulba, kde vystupuje stejnojmenná postava, inspirována svým literárním předchůdcem z pera Gogolova. Má dva syny: první je hrdý vlastenec, druhý si nechá zamotat hlavu „ruskou děvkou“. V originále otec nezdárného chlapce zabije, zatímco Štětinův Taras umí odpouštět.

Válka je rozsévačka. Kráčí krajem a plnými hrstmi rozsévá osamělost. Osamělí jsou ve válce všichni, ženy i muži. Osamělí jsou i vojáci, pěšáci, generálové i politici, kteří řídí válku. (str. 39)

 
Povídky zabírají necelou polovinu rozsahu knihy – po každé z nich totiž následuje pasáž se zpovědí pana Štětiny. Někdy rozkryje skutečné osoby a místa, jež do příběhu zakomponoval; jindy doplní kontext a dodá detaily o dané situaci a době. Nezdráhá se vyjádřit svůj názor, otevřeně hovoří o terorismu i ruské propagandě. Dozvídáme se též zajímavosti z autorova života, třebas jak ho neprávem uvěznili během pobytu na Blízkém východě, jak ho komunisté nutili ke spolupráci, o působení v samizdatových Lidových novinách a zapletení se s Konspirační překladatelskou skupinou, o čem hovořil s Václavem Havlem nebo jak se plavil napříč Afghánistánem.

Na textu se odráží vyzrálost a znalost spisovatelského řemesla, ať už bohatou slovní zásobou, či prací se zápletkou a pointou. Beletristické úseky se vyznačují větší květnatostí jazyka a působí uceleněji, v doplňkovém povídání se pak pan Štětina chvílemi ve svých myšlenkách, asociacích a odbočkách drobet zamotá. Občas mě zarazilo užití nespisovného nebo hovorového výrazu mimo přímou řeč, ale jinak nemám co vytknout. Příběhy se velkou měrou zakládají na realitě, tudíž vyznívají uvěřitelně a dovedou ve čtenáři probudit emoce.

Vždycky mne děsili mrví, kteří neměli jméno. Ať už byli z masových hrobů nebo z hrobů venkovských hřbitůvků. Je to, jako by člověk umřel dvakrát: poprvé, když ho zastřelí, podruhé, když ztratí jméno. (str. 45)

Knižní obálku a ilustrace má na svědomí umělkyně Dana Ledl, která působí pod jménem Myokard a s jejíž tvorbou jste se již mohli setkat kupříkladu ve sbírce Vánoční dárek, Svědectví o životě v KLDR či Dominika na cestě Jižní Amerikou. Její kresby jako by dokázaly nahlédnout pod povrch, zachytit realitu i sen zároveň. Barev se rozhodně nebojí, přesto však v Sedmeru královen raději vsadila na černobílé obrázky, přičemž naprosto vystihla atmosféru i výrazy postav.

Zdroj: archiv recenzentky

Za sebe Sedmero královen hodnotím kladně, i když válečnou tematiku v knihách vyloženě nevyhledávám a před magickým realismem dávám přednost fantastice. Přesto si mě sbírka získala –rozšířila mé skrovné znalosti nabyté ze suchopárných hodin dějepisu a je uvedla v širší souvislosti, přidala holým datům a faktům tváře i příběhy. Nejvíce se mi líbily povídky Vůně zlaté renety, Šarlatová královna a Taras Bulba, nejméně bavila Co všechno viděl Velký Aslanbek, než odpálil granát, který si položil na hruď ve svém domě v Šali. Netradiční koncept spolu s nádherným grafickým zpracováním činí titul nadmíru atraktivním – a věřím, že si čtenáře najde napříč žánry i generacemi.

Zdroj: archiv recenzentky

Anotace:

Čtrnáct let pracoval Jaromír Štětina jako válečný zpravodaj. Dalších patnáct let se zabýval válkami jako politik.

„Prošel jsem, pozoroval a zkoumal asi dvacet válek. Sedm válek jsem vybral a napsal sedm povídek, které se v nich odehrávají. Kniha Sedmero královen je tedy povídková kniha. V každé ze sedmi povídek se objevuje přelud královny v šarlatových šatech. Ruce má rozpažené, jako mívají ti, kteří jsou připraveni někoho obejmout. Šarlatová královna navštívila tuto knížku sedmkrát. Úlevná a chránící, nadaná schopností podat pomocnou ruku hrdinům povídek, čtenářům i autorovi, když je jim ouvej. Proto jsem si ji vymyslel, aby zasvítila do temných příběhů válek. Aby mi pomohla s mými rozpaky a pochybnostmi. Aby nabízela záruku proti nenávisti. Aby tu byla, kdyby se démoni války znovu pokoušeli o svá vítězství. Její síla je v ženskosti. Dovolil jsem si každou z povídek opatřit samostatným doslovem, z něhož by mělo být zřetelné, jak povídka vznikla, proč autor líčí své hrdiny jako postavy magického realismu. Navíc může čtenář posoudit, kterak obstojí literární dílo ve srovnání s realitou.“

Autor provádí čtenáře bitevními poli 1. i 2. světové války, kurdské války, čečenské války, afghánské války, války o Gruzii a války o Ukrajinu.

Nakladatelství: Zeď

Ilustrátorka: Dana Ledl (Myokard)

Rok vydání: 2020

Žánr: povídky, military

Počet stran: 224

Formát: pevná s přebalem