Recenze: NÁVRAT ANEŽKY PŘEMYSLOVNY (Josef Tomáš)

 Procházka Anežky Přemyslovny a Václava I.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Knihy s úsměvem.
Chci zakoupit tento titul!

Říká se, že nikdy není pozdě. To platí i v případě Josefa Tomáše, který začal psát poezii až ve čtyřiceti sedmi letech. Impulsem pro něj byla v roce 1968 emigrace do Austrálie a pocit, že už nikdy nespatří svou matku. Odloučení se zintenzivňovalo a psaní v češtině pro něj byl způsob, jak uvolnit svůj přetlak. Absolvent ČVUT v Praze v oboru strojní inženýr pracoval na mnoha pozicích, ať už se jednalo o učitelství, nebo později vědeckého pracovníka. Za své odborné působení získal v roce 1966 titul kandidát věd. Po emigraci pracoval v mnoha mezinárodních odborných institutech. Ve spisovatelské éře měl po smrti matky dlouhou dobu odmlku, ale nebe poezie se mu opětovně otevřelo. Pojďme se podívat na titul, jenž byl přeložen do dalších šesti jazyků a vyšel u nakladatelství Knihy s úsměvem.

Na začátku knihy přilétá z ciziny žena, jejíž jméno po celou dobu neznáme. Získala pozvání od svého známého, který jí chce představit krásy Prahy, a to z významného důvodu. On má pocit, že je Václavem I. a ona Anežkou Přemyslovnou. Tento pocit v nich stále sílí, když navštěvují místa, jež jsou pro tyto historické postavy něčím výjimečná. Epická linka je zaměřena pouze na procházky po historických památkách Prahy. Lyrická linka pracuje s místním geniem loci a myšlenkami postav, které jsou chvíli v přítomnosti a chvíli v minulosti.

Zdroj: archiv recenzentky

Z historických reálií víme, že vztah mezi Anežkou Přemyslovnou a Václavem I. byl vztahem sestry s bratrem. Dcera Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské byla několikrát zasnoubena, ale nikdy ke svatbě nedošlo. Věnovala se duchovní činnosti a i nyní je vnímána pro své milosrdenství, vzdělanost a dobročinnost.  V roce 1874 byla blahoslavena a v roce 1989 dokonce svatořečena.

Po smrti otce dostala několik dalších nabídek k sňatku, ale její bratr Václav I., v té době již král, nechal volbu na ní a ona se rozhodla již neprovdat a věnovat se Bohu. Autor pracuje s motivem, že mezi sourozenci byla platonická láska. Nemůžeme to posuzovat v dnešním kontextu tohoto spojení, spíše se jednalo o společné porozumění a osobní sympatie. A právě o citu, který Anežka cítí k muži, jenž by měl být jen jejím bratrem, a zamýšlení nad tím, proč jí bylo umožněno se vrátit, je tato kniha.

Zdroj: archiv recenzentky

Publikace obsahuje třináct básní, jež nesou název dle místa, kde se děj odehrává (Klášter, Ulice, Most aj.). Na první pohled by se mohlo zdát, že spíše než o poezii se jedná o zveršovanou prózu, která využívá básnických prostředků, např. metafory, apostrofy, přirovnání atd. Autor píše volným veršem, kdy balancuje na lyricko–epickém žánru. Část pasáží je vysloveně výpravně epických, ale dominuje lyrický podtón, místy až ve formě milostné lyriky. Používá také estetické ztvárnění přírodních jevů a výrazně pracuje s historickými kulisami staré Prahy.

Lyrickým subjektem je naše žena „Anežka“, u které sledujeme postupné uvědomování si sebe sama v pasážích volného toku vědomí. Mužský element je spíše doplňkem. Alegorická reminiscence utváří vidění Anežky Přemyslovny v netradičním pohledu na tuto historickou postavu. Neustálé lidské hledání smyslu věcí, přemýšlení o svých slabinách a mravních otázkách. Text obsahuje různé vrstvy a mnohotvárnou obraznost, v které můžeme hledat velkou symboliku.

Tady jsem sama,

sama v prázdnu s tíží a tichem.

A on? – kde zůstal? – proč tentokrát

nevešel se mnou dovnitř? –

Zřejmě též ví, že v těchto hloubkách sebe

se každý stává i sám sobě cizincem. (str. 46)

Oceňuji autorovu práci s přechodníky a jazykem jako takovým. Jeho oslovování abstraktních věcí, spojení jako „můj vnitřní noční rub“ bylo velmi zajímavé. Přirozená práce s přechodníky. Střídání silných a mě velmi oslovujících rýmů s krásnými slovními obraty, s těmi slabšími a ne úplně čtenářsky atraktivními. Nevím, zda se jedná o autorův záměr, ale slova jako štěbotavé nebo spojení „jedna každá“ mi nepřišla dobrá. 

Ó temnoto zoufání!

Ty usazenino na dně v nás!

Čím více si v sobě vyváříme

všelijaké odvary ziskuplných plánů,

tím tlustší se v nás navrstvuješ. (str. 83) 

Začátek každé kapitoly představuje perokresba od Petra Probsta. Jednoduché a krásně historicky laděné dodávají celé knize ten správný punc. Čtenáře nalaďují na historickou melancholii, možná i na nostalgii. Velmi pěkně zvolené a provedené motivy.

Pro čtenáře se jedná o netradiční zážitek, kdy prožije nestandardní vcítění do ženy z doby dávno minulé v kontrastu s myšlením současné ženy. Využití veršů velkého básníka Vladimíra Holana a řady latinských úryvků, to vše v překladu přímo od autora, se dočtete ve vysvětlivkách na konci knihy, zároveň dokreslují myšlenky několika veršů.

Zdroj: archiv recenzentky

V první části knihy mě rušilo nadužívání interpunkčních znamének. Obsah a forma byla až na pár veršů průměrná. Nic, co by si čtenář s chutí přepsal do zápisníku. Co se autorovi povedlo, byla atmosféra. Procházky Prahou a historický kontext působily velmi sugestivně. 

Pokud holdujete čtení poezie, určitě knihu můžete zkusit, ale začátečníkům ji moc nedoporučuji. Autor pracuje s mnohovrstevnatou interpretací a symbolikou, což nemusí být úplně snadno stravitelné. I přesto je ale dost lyrických pasáží, jež jsou velmi zvučné a oku lahodící.

Návrat Anežky Přemyslovny hodnotím průměrně. Zajímavý nápad, ale celkové vyznění mi nepřišlo silné. Krásná atmosféra, perokresby, design knihy i pasáže na pomezí milostné lyriky, ale nemůžu se zbavit dojmu, že aby byl člověk ohromen, tak tomu něco chybělo.

Ano, slýchával jsem tvé krůčky v opáncích

i zašustění tvého hábitu, ale bylo to jen

ve studené předsíni, když jsi sestupovala

po schodech ukrytých za stěnou

ze své cely dolů ke mně. Vynořila ses

vždy jako zjevení z temnoty výklenku,

abys vzápětí rozzářila všechno. (str. 50)

 

Anotace:

Vyprávění volným veršem zamilované dvojice vás provede historickými místy Prahy, která jsou spjatá s princeznou a řeholnicí Anežkou Českou (nebo také Anežkou Přemyslovnou). Knihu napsal český autor, který v 60. letech emigroval a dodnes žije v Austrálii, kde na rodnou zemi vzpomíná, stejně jako představitelka z této knihy.

Nakladatelství: Knihy s úsměvem

Ilustrace: Petr Probst

Rok vydání: 2014

Žánr: poezie, historie

Počet stran: 96

Vazba: brožovaná