Recenze: MŮŽU SE VÁS DOTKNOUT PŘES PLOT? (Anežka Náhlíková)

Když si začnete všímat dění kolem vás, začnou se dít věci

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!

Anežka Náhlíková vystudovala češtinu a speciální pedagogiku. Od roku 2013 pracuje v Asociaci rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých. Povoláním je knihovnice a učitelka českého jazyka na základní škole pro děti se sluchovým postižením. Hraje na housle, ráda peče a šije (dokonce i na přání). Má svou vlastní značku n.Ane, pod níž tvoří překrásné oblečení pro dospělé i děti. 

Zdroj: archiv recenzentky

Knižní debut Můžu se vás dotknout přes plot? vznikal průběžně v posledních dvou letech. Skládá se ze zážitků, trapasů a radostí každodenního života autorky. Ta tráví nejvíce času s dětmi, jelikož pracuje ve škole, kde pobývají děti neslyšící spolu s dětmi s poruchami řeči. Na vyprávění toho má tedy mnoho a není se čemu divit. Každé dítě je jiná osobnost, a i když jejich dětská upřímnost občas zabolí, vzejdou z ní historky na celý život.

Děti z logopedických tříd mi říkají různě. Jsou neuvěřitelně vynalézavý. Někdo používá „Anežko“, někdo „knihovnicepocem“, už jsem slyšela i „paní knihovno“, ale nejlepší je jeden prvňáček, kterýmu se dlouhý slova špatně vyslovujou, a tak zkracuje, kde může. Takže mi neřekne jinak než „paní hovnice.“ (str. 14)

Titul je rozdělen do pěti částí, kde jsou u sebe seskupeny příspěvky s podobnou tematikou. Na příhodách s dětmi se mi moc líbilo, že nám byly zprostředkovány všechny potřebné informace k tomu, abychom pochopili vtip i pointu. Většinou se jednalo o zájmy dětí, jejich věk či vadu řeči. Vše se neodehrává jen ve škole, nahlédneme i do osobního života autorky. Ta má na různé vtipné příhody štěstí. Ať už se jedná o nespolupracující moderní technologie, či problémy s IN kartou, vždy se je nad čím zasmát. Všichni se často ocitáme v podobných situacích, zajisté vám bude několik z nich povědomých. Rozdíl je ten, že si je nezapisujeme, což je možná chyba. Sama autorka si začala více všímat světa kolem sebe v momentě, kdy dospěla k názoru, že život, jež vede, není úplně v souladu s jejími vnitřními hodnotami. Uvědomila si, jak důležité je žít v přítomnosti, a řekla bych, že i toto poselství se snaží kniha předat. 

Asi si řeknete, že jsme tam vůbec neměly chodit. Kdo by taky dobrovolně lezl do rašeliniště, že? Co ty hrůzný scény z Pána prstenů či z Byl jednou jeden král? Ale přísahám, že jsme opravdu za celou dobu nenarazily na žádný zákaz ani upozornění, že začíná rašeliniště. Jen ty ukazatele byly oranžový, ne bílý, ale řekněte – podle oranžových ukazatelů se v létě chodit nesmí? Nevíte? Zpětně jsme to hledaly, ve spolupráci s Baru dokonce i v zákoně o ochraně přírody a krajiny, a nikde jsme nic takovýho nenašly. 

Prostě kdybychom věděly, že půjdeme rašelinou, ani bychom tam nepáchly. 

Takhle jsme páchly. A dost. (str. 172)

Text je psán hovorovou češtinou. Jednotlivé příhodně pojmenované zápisky jsou krátké a doprovází je ilustrace Barbory Jurenkové. Z nich jsem přímo nadšená, jelikož korespondují s tématem a jsou skutečně originální, stejně jako celá grafická úprava. Ta je zbarvena do podobné oranžové jako autorčiny vlasy a bezesporu je jedním z lákadel titulu.

Zdroj: archiv recenzentky

Abych byla upřímná, už dlouho ve mně čtení nevyvolalo tak příjemné pocity. Anežka Náhlíková má dar vyprávět a vskutku jsem si připadala, jako bych vše prožívala přímo s ní. Její styl psaní je uvolněný a jde z něj poznat upřímnost a empatie. Působí na mě jako člověk se smyslem pro humor, který se nebojí situaci odlehčit a udělat si ze sebe legraci. Jsem ráda, že se rozhodla o své prožitky podělit se světem a seznámit čtenáře se svou prací s dětmi s handicapem a se střípky svého osobního života.

Můžu se vás dotknout přes plot? je kniha, kterou rozhodně můžu doporučit čtenářům hledajícím oddechové čtení, které je zahřeje u srdce, dojme, ale také pobaví. Samozřejmě jsou některé historky vtipnější než jiné, ale přesně takový je život. Věřím, že pokud vás nebude bavit samotné vyprávění, užijete si alespoň ilustrace a jejich propracovanost. Za mě tedy můžu titul vřele doporučit. Na zpříjemnění dne v této nejisté koronavirové době je přímo stvořený.

Zdroj: archiv recenzentky

Anotace:
Zlom v jejím životě nastal, když zjistila, že nestačí vlastnímu pracovnímu tempu. Zahlcená povinnostmi se zapomněla radovat z přítomného okamžiku. Několikaměsíční pracovní neschopnost jí ale umožnila srovnat si priority. Začala si všímat, kolik zajímavých věcí se kolem ní děje. A právě o nich v knize píše. O drobných radostech a zážitcích vtipných, smutných i tragikomických. Kromě prožitků z osobního života se autorka zaměřuje na témata spojená s dětmi se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Ta se snaží zpracovat s lehkostí a humorem, přesto ale čtenáři přináší i podnět k zamyšlení.

Nakladatelství: Pointa
Ilustrátorka: Barbora Jurenková
Rok vydání: 2021
Žánr: fejetony
Počet stran: 160
Vazba: brožovaná