Rozhovor s Jaromírem Židem: „Spíš bych se definoval jako ‚příběhář‘ než ‚povídkář‘, jelikož ani formu povídky nedržím nijak striktně.“

Na našem webu jste se nedávno mohli prostřednictvím recenze seznámit s humorně laděnou knihou Budeme mít doma spisovatele od autora Jaromíra Žida. Vzhledem k tomu, že šlo o velmi zdařilou prvotinu, rozhodli jsme se autora (v profesním životě programátora) vyzpovídat. Co vše jejímu sepsání předcházelo, jaké knihy preferuje sám Jaromír Žid a jak vzpomíná na počítačové hry z 90. let, nejen o tom bude následující rozhovor, za který autorovi ještě jednou děkujeme.


Zdroj: www.jarazid.cz

Na začátku příběhu zmiňujete počítačovou hru Prince of Persia a Sokoban. První zmíněná hra prostupuje velkou částí knihy. Hrajete sám nějakou počítačovou hru? Případně která je vaše oblíbená a na kterou nostalgicky vzpomínáte jako na onu první?

Hrát Prince of Persia, Sokoban a Tetris patřilo k dobrému vychování v devadesátkách. To musel hrát každý! A pokud se někdo chtěl alespoň trochu počítat mezi ajťáky, pak musel absolvovat ještě Doom či Need for Speed.

Prince of Persia byla pro mě první „akční“ hra, na které jsem byl lehce závislý. Vždycky jsem tam „už skoro byl“…  a tak jsem ji pustil znovu… a znovu.

Nikdy jsem ale nepatřil mezi klasické pařmeny, bylo mi líto času… Postupně  hraní her omezuji, a asymptoticky se blížím k nule – na faktickou nulu se tudíž dostanu v nekonečnu... 


Dočetla jsem se, že i vaše profese je orientovaná na počítače. Vnímáte sám sebe jako „ajťáka“ i ve volném čase, nebo jste naopak milovník sportu?

Bylo období, kdy jsem byl „ajťák na plné pecky“ tj. i ve volném čase, ale to jsem už překonal. Obecně jsem milovník sportu, takže nemám problém vyplnit volný čas nějakým pohybem. Výčet sportů, kterým se věnuji, by byl poměrně dlouhý – v návaznosti na knihu bych možná zmínil lezení po skalách, bouldering, běh.


Měl jste hned zkraje rozmyšlené, které povídky budou součástí knihy, nebo povídky vznikaly současně s psaním knihy?

Když jsem začal psát, měl jsem rozmyšlené asi tři povídky. Ostatní vznikaly průběžně, povětšinou jako reminiscence na období, kdy jsem spatra vyprávěl rozličné příběhy svým dětem před spaním.


Jak byste popsal svůj tvůrčí proces?

Mám základní myšlenku, na které moc nelpím, a nebráním se, když se při psaní příběhu někam posune. Píšu pro radost. Když to nejde, dokončím třeba jeden odstavec a nechám toho – to je výhoda volného hobbisty, který není vázaný výkonem. Na druhou stranu, je to taky nevýhoda, jelikož když jsem pod tlakem, tak jsem výkonnější…

V druhém kole tvůrčího procesu ladím detaily a soustředím se na logickou provázanost příběhu.

Třetí kolo patří beta-čtenářům a na základě jejich připomínek vyhazuji nudné části a přepisuji „rozpačité“ pasáže. Pak většinou nechám příběh uležet a vrátím se k němu v době, kdy ho už neznám nazpaměť, a doladím detaily.


I když vaše kniha není typickým povídkovým souborem, obecně nejsou povídkové knihy pro čtenáře lákavé a ve spojení s českým autorem to často bývají prodělečná vydání. Měl jste v plánu zkrátka vydat nějakou svou knihu, nebo se i do budoucna chcete profilovat jako spíše povídkový autor?

Že bych jednou chtěl napsat knihu, jsem měl latentně posazené v hlavě už od základní školy. Občas jsem něco napsal, ale rozhodně to nebylo na „knihu“. A když už jsem si konečně vyčlenil čas a měl nápady, neřešil jsem, jestli je obsah a forma konformní s dobou a jestli by to mohlo být výdělečné. Psal jsem, co mě bavilo. Že se netrefím do stylu doby, bylo víceméně jasné od prvopočátku. Na druhou stranu je to výzva...

Povídky jsem poměrně hodně četl a přímočarý, zhuštěný styl mi vyhovuje. Spíš bych se definoval jako „příběhář“ než „povídkář“, jelikož ani formu povídky nedržím nijak striktně.


Máte v současnosti něco schovaného v šuplíku?

Na začátku roku jsem ze šuplíku vytáhl osm povídek a poslal je na korektury. Vzhledem k tomu, že některé povídky jsou poměrně dlouhé, ani jsem neuvažoval o tom, že bych je opět vložil do nějakého nosného příběhu.

Paní korektorka mi rukopis vrátila s poznámkami, že by bylo skoro „plýtvání“, nahrnout všechny povídky do jedné knihy. Tím mne trochu nalomila a váhám, jestli je rozseparuji. V současné sbírce jsou dvě „dětské“ povídky,  tři poměrně vážné a zbytek jsou úsměvné podivnosti.

Takže ano, v šuplíku mám a doufám, že letos vyjde nová kniha.

Zdroj: www.jarazid.cz


Vaše cesta k sepsání knihy Budeme mít doma spisovatele byla z mého pohledu docela hazard s psychikou. Jestli chcete, můžete čtenářům více přiblížit váš týdenní pobyt ve tmě, který sepsání knihy předcházel. Byl to jednorázový pokus, nebo s další knihou plánujete své tělo obdařit jiným adrenalinem?

Sebrat se a jet na týden do tmy byl akt pudu sebezáchovy. V době, kdy jsem se rozhodl pro mentální ostrý řez, jsem cítil, že potřebuji „totálně vypnout“, a možnost strávit sám týden v naprosté tmě mi přišla v danou chvíli jako správná volba. 

Bylo to osvobozující, měl jsem kytaru, pár papírů na poznámky – jinak nic. Co taky s sebou do tmy, že? První dva dny jsem v podstatě proflákal, měl jsem opravdu vypnuto. Pracovní problémy jsem si nepřipouštěl a polehounku se objevila myšlenka: napiš konečně knihu. Tu myšlenku jsem nechal volně probublat hlavou… a během zbytku pobytu jsem vymyslel zhruba polovinu knihy. Poznámky jsem si psal na překládané papíry, které byly kupodivu poměrně čitelné i po návratu do světla...

… a obrazně – než jsem se pořádně rozkoukal, sedl jsem si k počítači a začal psát. Zbytek znáte.


Dobrých humorných knih je pomálu, jaká je ta vaše oblíbená, jejíž humor je i tomu vašemu blízký?

Je pár humorných knížek, ke kterým jsem se rád vracel. Švandrlíkovi Černí baroni jsou klasika. Jirotkův Saturnin mi byl blízký (i když závěrečná část mi už tolik nesedí).

Mám rád laskavý humor Františka Nepila (Střevíce z lýčí, Dobré a ještě lepší jitro...) nebo Miroslava Horníčka (Dobře utajené housle, Jablko je vinno...).

Jako malý jsem několikrát přelouskal Bylo nás pět od Karla Poláčka. Výpravu do Indie jsem ale myslím zvládl jen dvakrát.


Podepsala se na vás vládní opatření k tom směru, že byste více psal, případně máte jiné nápady, které byste chtěl zpracovat?

Vládní opatření mi nepomohla v ničem – ani ve psaní.

Pár nápadů na další příběhy mám, pravděpodobně ještě chvíli zůstanu věrný povídkám a možná pohádkám.


Co vy rád čtete za druh literatury? Máte i některé oblíbené české autory?

Čtu všechno možné. Moc nevyhledávám fantasy (přesto jsem se vypořádal s pěti díly Harryho Pottera) a neoslovují mě romány pro ženy (zde jsem se v podstatě nevypořádal s žádným titulem – nepočítám-li čtení ze zoufalství na vojně, kde byla naprosto tragická knihovna, kterou asi naplnili ze sběrného dvora romantickými romány z dob našich babiček – třeba „Vesnická putifarka“ a podobné perly). 

Mám rád knihy od  Roalda Dahla, Alexandra McCall Smitha, Stephena Kinga, Edgara Allana Poea. Nepohrdnu Jo Nesboem, Paolem Coelhem a dalšími. 

Po revoluci jsem četl Orwellovy knihy a byl jsem překvapený, jak přesně popsal mechanizmy vývoje společnosti – v dnešní době se mi některé pasáže zřetelně vybavují. 

Kromě výše zmiňovaných českých autorů jsem přelouskal snad všechny Foglarovky a knihy Oty Pavla.


Kdybyste mohl být hrdinou některé své povídky z Budeme mít doma spisovatele, koho byste si vybral a proč?

Kdybych si měl vybrat, jaké dobrodružství bych chtěl prožít, asi bych volil malého lovce jména z Anakondy.

Naturelem mám pravděpodobně nejblíže k panu Pavlovi z povídky „Vánoce pana Pavla“.



Komentáře