Recenze: NOCI BĚSŮ (Kateřina Šardická)

Šelest motýlích křídel přináší noční můry

Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.


Po úspěšném debutu vydala Kateřina Šardická svou druhou knihu, ve které stejně zdařile propojuje staré mýty a současný svět. Noci běsů vyšly u Fragmentu a autorka opět zvolila vyprávění v er-formě, které skvěle využívá k budování napětí. Oproti Zmizení Sáry Lindertové (recenze) je však temnější a více ukazuje negativní lidské vlastnosti.

V den zimního slunovratu se stanou dvě důležité věci – ochranný oheň vyhasne a vrátí se tři před lety ztracené děti (Tom Hattler, Astrid Mahlerová a Sonja Forethová). Po setkání s rodinami zjišťují, že nic není stejné, jejich kamarád se s nimi nevrátil a někdo jim vzal vzpomínky na dvanáct let života.

Tom s Astrid se rozhodnou záhadu minulosti vyřešit a kontaktují starou kamarádku z dětství. Po rozhovorech s lidmi z vesnice a probdělých nocích kvůli zhoršujícím se nočním můrám odhalují roky stará tajemství, ale i původce hrozivých událostí ve vesnici. Dokážou s nově nabytými znalostmi zachránit Astridina bratra, posledního ztraceného? Porazí zlo, které se šíří lesem obklopujícím jejich domov? A najdou své místo mezi vesničany?

Zdroj: ilustrace z e-knihy


„Smolu máme aj tak. Oheň vyhasl první noc. Nebudeme mít klid do nového roku.“ (str. 27)

 

Klady:
  1. Budování napětí od první věty, pomalé odhalování tajemství, dostávání informací o minulosti v útržcích.
  2. Seznámení se zvyky, vírou a smýšlením obyvatel vesnice – rituály ochrany před zlými duchy, nepřátelství k lidem nechovajícím se podle zažitých zvyklostí, oddanost rozhodnutím rady starších, zapalování ohně v den zimního slunovratu atd.; při objevení nové věci následuje její objasnění.
  3. Snaha o užívání nářečí – příběh získává další rozměr a přispívá na uvěřitelnosti, přestože se to může někomu hůře číst.
  4. Popisy spánkové paralýzy – její projevy a pocity, které s sebou přináší (znemožněný pohyb, strach, tmavé siluety...).
  5. Poukázání na problémy jdoucí ruku v ruce s nefunkční rodinou – ochladnutí citů, zůstávání pospolu jen kvůli tradicím, diskriminace, domácí násilí...
  6. Propojení pověstí a reality ve fungující svět, aniž by cokoli vypadalo uměle. Noční běsi působí zvláště ve spojení se spánkovou paralýzou jako tvorové, kteří se v dětských představách mnohých z nás skrývali pod postelí a čekali, až se odhrne peřina.
  7. I přes pasáže, které seznamují s tradicemi a postavami, má příběh příjemné tempo, které není urychlené ani zbytečně zdlouhavé.
  8. Délka a podrobnost popisů míst, postav a akce se liší podle situace, ve které se hrdinové nacházejí, a podporují navozovanou atmosféru.
  9. Ilustrace – příběh doprovází tři ilustrace, které zpočátku nedávají smysl, avšak po dočtení se vše vyjasní; styl kresby se k atmosféře knihy hodí.

„Nedělám to ze soucitu,“ odsekla. „Jen chci mít jeden den doma klid.“ (str. 121)

Zápory:
  1. Délka kapitol – většina čítá několik desítek stránek a jsou dělené podle událostí na menší úryvky; někteří čtenáři to vítají, jiné to unavuje a zpomaluje při čtení.
  2. Obyvatelé vesnice nářečím mluví pouze čtvrtinu knihu, ve zbytku mluví více spisovně než většina lidí v reálném světě; výjimku netvoří ani tři zmizelé děti, které neměly možnost slyšet žádnou jinou verzi jazyka.
  3. Opakování, že Astrid s Tomem nevědí, jak se chovat jako dospělí, přestože několikrát udělali něco, co ukazuje pravý opak.
  4. Astrid i Tom strávili dvanáct let mimo lidskou civilizaci, přesto se chovají na svůj věk, nemají problémy s užíváním složitých slov, nemají problémy fungovat ve společnosti a celkově vzbuzují dojem jako každý osmnáctiletý vyrůstající v našem světě.
  5. Žádné projevy nedostatku spánku – ukázána je jen fyzická slabost a velká únava, žádné psychické problémy (např. zvýšená nervozita, problémy se soustředěním, úzkosti) ani větší fyzické. Jediná Sonja není po mentální stránce kvůli tomu v pořádku.
  6. Chvílemi se někomu může zdát, že je příběh až moc depresivní – ukazována je převážně temná lidská stránka, hlavním hrdinům se děje jedna špatná věc za druhou bez pomoci ostatních obyvatel vesnice, veselé chvilky jsou přerušeny něčím zlým...
Zdroj: ilustrace z e-knihy


Postavy: Nejvíce prostoru je věnováno Astrid Mahlerové, jedné ze čtyř zmizelých dětí, tvrdohlavé dívce se srdcem na dlani, silnou vůlí a s přirozeným talentem na drobnou magii (např. ochranné rituály) a sklony věřit v nadpřirozeno. Od dětství jí rodina dává najevo, že k nim nepatří, a neštítí se ani násilí. Se změnami po návratu i s novým tělem se podobně jako ostatní vyrovnala nepřirozeně rychle.

Její nejlepší kamarád Tom je její opak – ztrátu paměti přisuzuje prožitému traumatu a Astridina nadpřirozená vysvětlení považuje z počátku za bláznovství. Nehledě na občasnou ostřejší výměnu názorů se o své přátele stará a nenechá je na holičkách. Když je o samotě s Astrid, objevuje se mezi nimi jiskření, které je svou nevinností milé rozptýlení od všeho zlého.

Tomova sestřenice Dorka je navzdory všem příkořím (zranění ucha, ztráta přátel, šikana, starání o mladší bratry a přebrání role matky rodiny) starostlivá, tvrdohlavá a hlavně svá, což vede k hádkám s otcem. Je to skvěle napsaná ženská postava, bojovnice starající se předně o svou rodinu a ochotná pomoci přátelům i v život ohrožujících situacích.  Je silná jak po psychické, tak fyzické stránce, avšak neobejde se bez pomoci a dělá chyby, které uznává a přijímá za ně následky.

O následcích traumatických událostí a jejich vlivu na lidskou psychiku se více dozvídáme prostřednictvím Sonji. Má problémy s návratem do normálního života, které se zhoršují tím, jak ji dětští přátelé proti její vůli zatahují do svého pátrání.

Mnozí z obyvatel vesnice působí dost ploše, jsou ukázkovým příkladem stereotypních představ lidí žijících na vesnici – postarší žena mající oči všude a znající tajemství úplně každého, skupinka drsných kluků šikanujících slabší či vyčnívající vrstevníky nebo nepříjemná majitelka obchodu. Stereotypní jsou i rodiče hlavních hrdinů – až přehnaně ochranářský otec se sklony k násilí, milující matka, která nechce ztratit svého jediného syna, nebo nepříjemný bratranec šikanátor. Výjimku netvoří ani záporák, jehož motivace není nijak revoluční.

Můj názor: Mé pocity jsou rozpolcené. Na jednu stranu se mi kniha líbila a nemohla jsem se odtrhnout. Užívala jsem si autorčin styl psaní, sympatické hlavní postavy a svět, ve kterém jsou slovanské pověsti skutečné. Avšak na tu druhou jsem byla utahaná z nekončících kapitol, občasného ignorování nářečí a až velkého množství negativní energie vyzařující téměř z každé stránky. 

Nocím běsů by se měli vyhnout lidé, kterým vadí domácí násilí a znázorňování záporných lidských vlastností. Na vlastní nebezpečí by je měli číst ti, u kterých se z dětství dochoval strach, že pod postelí číhá příšera čekající na vhodnou příležitost stáhnout je k sobě. Líbit by se mohla lidem, kteří se rádi bojí, ale nemají v lásce plnohodnotné horory, mají rádi prolínaní našeho světa se starými pověstmi, nevadí jim poukázání i na to špatné, co se na světě děje každý den, nebo si chtějí odpočinout u něčeho napínavého s děsivými prvky, ale u čeho nemusí moc přemýšlet.

Obálka: Při prvním pohledu na ni vyvstává mnoho otázek, ať už o zvolených barvách, kompozici a motivech. Po dočtení však všechny kousky zapadnou do sebe a člověku dojde, jak dokonale obálka vystihuje příběh ukrývající se pod ní – depresivní s mnoha přirozenými i nadpřirozenými záhadami.

Zdroj: ilustrace z e-knihy


Anotace: 
V zapadlé vesnici v pohraničí, kde lidé stále věří ve staré bohy, před dvanácti lety zmizely čtyři děti a jejich rodiny se s tím nedokázaly vyrovnat. Pak přišel šok: tři se vrátily. Patří mezi ně i Astrid Mahlerová. Co se ale stalo s jejím bratrem Maxem, který tolik štěstí neměl? Zatímco se během nocí na přelomu roku hranice reality rozostřují, Astrid po něm pátrá. A na povrch vyplouvají rodinná tajemství i noční můry, která se stávají opravdovými. . .

Nakladatelství: Fragment
Ilustrátorka: Štěpánka Coufalová
Rok vydání: 2020
Žánr: fantasy pro mládež
Počet stran: 312
Formát: PDF, epub, mobi




Komentáře