Co nelze změřit na lajky, to neexistuje
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Marku Cabákovi.
Chci zakoupit tento titul!
„Jste nemocní. Vaše diagnóza je jednadvacáté století,“ říkal jsem občas Karlovi. (str. 5)
„Nikdy moc neřešili, co by se mohlo stát, kdyby… Ani se nezaobírali myšlenkou, proč něco nejde, nebo proč by to třeba jít nemohlo. Prostě do věcí šli a šli do nich po hlavě.“ (str. 15)
Vypravěčem příběhu ovšem není ani jeden ze zmiňované dvojice, ale Kristián, kamarád a bývalý spolužák Karla. To byl dle mého názoru od autora dobrý tah, protože se čtenář na celý děj dívá z jiného úhlu pohledu. Nejen že se pomocí Kristiána dozvídáme o všech těch věcech, které Josefína s Karlem podnikají, ale také nahlédneme do jeho osobního života, jenž se od života naší ústřední dvojice poněkud liší. Nežije tolik na sociálních sítích a právě se seznamuje s Terezou, svobodnou matkou, ke které ho něco přitahuje.
Zdroj: archiv recenzentky |
Nejsympatičtější ze všech postav mi byl Kristián, protože se choval jako správný přítel. Byl tu pro Karla, když ho potřeboval, a to se cení. Karel a Josefína byli relativně nezapomenutelnou dvojicí. Karel mi ze začátku sympatický moc nebyl, ale musím uznat, že jeho postava prošla v rámci děje velkým posunem vpřed. Josefínu jsem si bohužel tolik neoblíbila, ale také u ní došlo k mnoha uvědoměním.
„Ty jsi debil. Prosím tě, zavolej jí,“ řekl jsem a v duchu se ujistil, že hned jak tu bude možnost, tak se na tu Josefíninu fotku podívám.„Nezavolám. Vyfoť mě.“„Jsi jak posedlej.“„Foť, než se nám slunce posune, pak už to nebude tak hezké.“ (str. 97)
Co se mi na knize líbilo, byla její nenáročnost. Byla velmi oddechová a díky krátkosti kapitol jsem se brzy ocitla na jejím konci. Musím také ocenit, že vše nebylo po celou dobu pouze růžové. Karel s Josefínou si zde prošli krizí, s jejíž pomocí si oba dost uvědomili. To se poté projevilo i na samotném konci, který rozhodně bude pro většinu čtenářů překvapivý. Méně mi sedlo, jak byly určité věci okolo Karla a Josefíny zveličeny. Jednalo se hlavně o zážitky týkající se sexu. Chápu, proč si autor zvolil tuto cestu, ale musí také počítat s tím, že to nebude na každého čtenáře fungovat.
Autorův humor ze začátku působí přirozeně, avšak s blížícím se koncem tlačí maličko na pilu. Čas od času se objevují vtipy určené spíše pro mužské pohlaví, jimž se zasmějí i ženy, kterým tento styl žertování nevadí. V knize se totiž vyskytuje poměrně dost stereotypních ženských postav, ze kterých autorův humor těží, což nebyl můj šálek čaje. Osobně mi přijde zastaralý, z mého čistě subjektivního pohledu by se dnes měl vtip stavět na jiných věcech, než jsou genderové stereotypy. Věřím však, že se najde mnoho čtenářů, kteří tento prvek v knihách naopak vyhledávají, případně ho jistá část ani nezaznamená a nebude tak pro ně představovat problém.
Komentáře
Okomentovat