Knižní Ježíšek je za námi a my už netrpělivě vyhlížíme ediční plány pro rok 2021 a virtuálně listujeme těmi dostupnými. Jaké české knižní novinky nový rok přinese? Dočkáme se konečně i těch, které už měly být na trhu, ale z různých důvodů bylo jejich vydání přesunuto?
Také už jste tak natěšení a nedočkaví? Jestli ano, pojďte se podívat na pětici děl, která se na knižním trhu v první polovině roku jistojistě objeví. Tedy… pevně v tom doufám!
ŠIKMÝ KOSTEL 2 – Karin Lednická
První díl z plánované trilogie od zakladatelky nakladatelství Domino bez přehánění obletěl celou naši malou zemi a v době uvedení na trh zaplavil sociální sítě. Tato románová kronika pojednávající o pozapomenuté historii ztraceného města Karviná získala ocenění ve 2. ročníku čtenářské ankety Kniha roku 2020, proto není divu, že mnoho čtenářů už netrpělivě čeká, až světlo světa spatří druhý díl, který by měl oficiálně vyjít 21. ledna.
Některé knižní blogerky už ale měly to štěstí a od autorky Karin Lednické dostaly výtisk v podobě vánočního překvapení. Jednou z nich byla také naše recenzentka Barbora Javorková. A o její dojmy a pocity ze zmíněného pokračování vás nemůžeme ochudit:
„Celou dobu poté, co jsem si s hrdiny románu Šikmý kostel odžila jejich těžké životní osudy, jsem na ně nemohla přestat myslet. Stejný pocit ve mně zůstává i po přečtení pokračování, které mapuje jejich osudy v letech 1921–1945.Autorka zachytila temný kus historie a jeho dopad na už tak těžce zkoušené Těšínsko a Karvinsko. Jelikož píše opravdu sugestivně, je výborná vypravěčka, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Tím víc, že se mě kniha dotýká nejen námětem, ale především reáliemi, protože totéž, co si odžili aktéři Šikmého kostela, prožili i mí předkové.“
Mimochodem jestli se vám zalíbil Šikmý kostel, mohla by vás také zaujmout kniha Hornické vdovy od Kamily Hladké.
NASTEREA – Petra Stehlíková
Na řadě je, jak se zdá, největší favorit naší redakce, a tím je třetí díl ze série Naslouchač od oblíbené autorky fantastiky Petry Stehlíkové. První dva díly téhle fantasy série z temného poválečného světa, v němž je jen jedna jeho část obyvatelná, zatímco druhá je zamořena jedovatými plyny, mají na Databázi knih přes 90 %, a to při počtu více jak dvou tisíc hodnocení.
Podle mě další důkaz, že i v naší domovině máme autory, kteří se vyrovnají, ba dokonce předčí ty zahraniční. Protože ale nejsem čtenářkou fantasy knih a nemůžu se tedy k tvorbě Petry Stehlíkové blíže vyjádřit, poprosila jsem moji kolegyni z redakce Kláru Jankovou, která tuhle novinku netrpělivě vyhlíží, o pár slov k této sérii:
„Velmi originální příběh, který člověka vtáhne a nepustí. Vše je na vysoké úrovni, která se rozhodně může rovnat té celosvětové. Myslím, že na Petru Stehlíkovou můžeme být právem hrdí.“
HNILOBA V KOŘENECH – Theo Addair
Autor píšící pod pseudonymem Theo Addair se před pár lety zničehonic zjevil na české literární scéně a svou románovou prvotinou Muffin a čaj dokázal knižní komunitě, že kvalitní a chytlavý příběh pro dospívající nemusí pocházet jen ze zahraniční produkce. Nejen že se mu povedlo dostat do většího povědomí žánr LGBT, ale troufám si říct, že do jisté míry také otevřel dveře pro další domácí autory u nakladatelství Yoli.
Jeho připravovaná pátá knížka – fantasy pro dospívající s pracovním názvem Hniloba v kořenech – by podle dostupných informací měla vyjít na jaře. Obálka titulu je prozatím obestřena tajemstvím, ale co je podstatnější, dostupná je už samotná anotace, takže se pohodlně usaďte a nechte se nalákat na další Theův příběh.
Anotace:
Půl století uběhlo od zrušení otroctví a společnost se naoko řídí zákony o rasové rovnosti. Sedmnáctiletý Park o tom však ví své. Jakápak rovnost, když jedna rasa má vrozenou schopnost po libosti měnit, vytvářet a ničit, zatímco původní domov té druhé je drancován těžbou suroviny, potřebné k využívání této schopnosti?
Parkův nejlepší přítel Kimp se jako jeden z mála odmítá smířit s útlakem, který většina považuje za nutné zlo. Když přijde se šíleným plánem, jak svůj lid vyburcovat k akci, má ho Park za blázna.
Kimp však za svůj nápad zaplatí životem a vypadá to, že upadne v zapomnění jako další odložený případ. Park už dál nemůže lhostejně stát stranou. S pomocí party spolužáků tak rozdílných, že jen stěží hledají společnou řeč, si umíní vypátrat pravdu.
Ta ovšem vyrůstá z kořenů léta pohřbených v popelu a krvi a má moc změnit životy jim všem…
LISTOPÁD – Alena Mornštajnová
Věřím, že úspěšnou autorku Alenu Mornštajnovou není třeba příliš představovat. Její silné příběhy ze života, odehrávající se často na pozadí světových válek nebo komunistického režimu, okouzlily svou opravdovostí mnoho čtenářek a čtenářů. Všechny její čtyři romány se na Databázi knih dostaly do žebříčku 50 nejčtenějších knih letošního roku. Není tedy překvapením, že se její novinka Listopád, která by se měla na knižním trhu objevit v dubnu, dostala do mého výběru nejočekávanějších knih.
Bohužel v tomto případě vám nemůžu představit ani obálku, ani anotaci. Zato vás ale potěším miniukázkou z literární přílohy časopisu Respekt. Pokud jste předplatiteli týdeníku, pod přiloženým odkazem si můžete přečíst ukázku celou. Případně si lze 52. číslo s obsáhlou literární přílohou koupit online.
Ukázka:
Když byla Maja malá, bála se tmy. Děsily ji temné kouty, míhající se stíny, které do oken vrhala auta projíždějící ulicí, i těžko rozpoznatelné zvuky probouzející v přítmí tmavé postavy. Maminka Anna měla pro dětský strach pochopení a nechávala v předsíni celou noc svítit slabé světlo, které do dětského pokoje pronikalo skrz mléčné sklo dveří.
Jenomže rodiče pracovali na směny, a když nebylo zbytí, svěřovali Maju na den či dva babičce. Někdy přijela a celá nesvá zůstávala přes noc, ale pokud to jenom trochu šlo, sbalila Maje tašku a autobusem se s ní odkodrcala do přízemního domku na předměstí, které kdysi bývalo – a duchem stále bylo – vesnicí.
Pro babičku byly Majiny obavy ze tmy nejen nepochopitelné, ale dokonce přímo pobuřující. „Svítit celou noc? Takové plýtvání. Proud něco stojí, Marie. Tady nejsme na žádné rozmazlování zvyklí, děvenko, nejsi na zámku. Stejně není, čeho se bát. Co se má stát, stane se. Všichni jsme v rukou Božích.“
Malé Maje se myšlenka, že je v rukou Božích, moc líbila. Představovala si, že ji obklopují velké neviditelné dlaně, které nikomu nedovolí, aby se jí stalo něco zlého. Večer si lehla do postele, přitáhla si pokrývku až pod bradu a viděla nad sebou klenbu Božích dlaní. Vnímala jejich měkkost i teplo, které z nich vycházelo, a cítila se v bezpečí.
Víra jí vydržela téměř do dospělosti. Ne víra v Boha, tu jí ve škole vzali. Vysvětlili jí, že lidé si vymysleli bohy, protože nechápali přírodní pochody, které dnešní věda už umí objasnit,…
© Alena Mornštajnová
SMRŠŤ – Jozef Karika
Jako poslední uzavírá pětici očekávaných novinek kniha od Jozefa Kariky. Přestože se nejedná o českého, ale o slovenského autora, jeho převážně hororové knihy a mysteriózní thrillery vychází v češtině u nakladatelství Argo (pozn.: S naprosto perfektními obálkami, které k sobě skvěle ladí.).
Smršť, jejíž vydání je naplánováno na 31. března, by se měla odehrávat v pustém regionu slovensko-polského pohraniční. Autor tentokrát v ději zpracoval fenomén halného větru, podivného přízraku a osudovou noční jízdu autem zasadil do nebezpečného silničního úseku na úpatí Západních Tater.
Věděli jste, že když fouká silný vítr, stoupá počet násilných činů, nehod, vražd i sebevražd?
Osobně jsem na tohle dílo hodně zvědavá. Jako první knihu od J. Kariky jsem četla na začátku roku 2019 Tmu a tento psychothriller se mi opravdu hodně zalíbil. Proto jsem krátce nato sáhla po Strachu, který jsem už měla také doma, ale propad, který nastal, byl markantní. Nevím, jestli to bylo i překladem, ale text najednou připomínal slohovou práci. Námět i zpracování působilo hodně béčkově, nehledě na překombinovanost a autorovo určité vykrádání sebe sama.
Nějakou dobu jsem se autorově tvorbě vyhýbala. Pak jsem ale narazila na slovensky namluvenou povídku Samota, která byla v podání zvoleného interpreta opravdu dobrá. Po jejím poslechu jsem zjistila, že na ni kniha Tma v jistém okamžiku odkazuje. Ty dva počiny jsou provázanější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Nakonec jsem se tedy přece jen odhodlala a pustila se do románové Trhliny, i když jsem od ní příliš neočekávala. A opak byl nakonec pravdou. Trhlina mě příjemně překvapila a musím říct, že jsem si ji užila od začátku do konce. Zmiňovat, jak moc mě následně zklamalo filmové zpracování, je asi zbytečné…
A pak jsem narazila na Priepasť… Zatím nebyla přeložená, takže pro mě představovala určitou výzvu. Běžně nečtu knížky ve slovenštině. Tady do té jsem tedy jenom nakoukla… A nakonec se stala mou úplně první slovensky psanou knížkou, kterou jsem kdy přečetla. Musím říct, že byla dobrá. I když ke konci byla dle mého názoru už zbytečně natahovaná a to jí sebralo body, jako celek ji považuji za zdařilou.
Mimochodem pokud byste zatoužili přečíst si povídku Samota, najdete ji v antologii slovenského hororu Farby strachu.
Komentáře
Okomentovat