Rozhovor s Petrou Slovákovou: „Občas mám pocit, že sérii Střípků čtou spíše dospělí a říkám si, kde se to minulo s tou cílovou skupinou.“

Česká spisovatelka Petra Slováková se zálibou ve steampunku je na české literární scéně už od roku 2012, kdy začala přispívat do antologií a představila svou sbírku povídek Cvrček v krabičce. Následoval Démon z East Endu u nakladatelství Brokilon a nejvíce se zřejmě dostala do povědomí svou trilogií Střípky času, jež vychází od roku 2019 u nakladatelství Host. 

Co se týče temnější fantasy s magickým námětem, měli jste již možnost přečíst si první díl Střípky času, který byl velmi působivý. Milostná linie, která se ve stylu young adult odehrávala, se protkala s časem v minulosti prostřednictvím skoků v čase. Promyšlené a záhadné dobrodružství pokračuje v letošním románu Pán času, který byl opravdu šikovně zamotaný a poutavý. Nadchne spíše náročnější čtenáře a milovníky fantasy. Už aby vyšel závěrečný román! A abychom si zkrátili čekání, přinášíme vám rozhovor se spisovatelkou. Moc děkuju za váš čas, příjemný rozhovor a fotografie. 

Zdroj: archiv autorky

Na svém kontě máš už několik knih. Jednou z nich je Brokilonská tvorba Démon z East Endu, který je na databázi uveden jako první díl ze série Ve službách královny. Opravdu je nebo byla zamýšlená série, či se jedná o nedorozumění?

Ve skutečnosti je jich šest, ale jedna je sbírka poezie, která jediná nezapadá do fantastiky, kterou běžně píšu. Démon z East Endu je samostatná kniha, ale původně to bylo zamýšleno tak, že budou cca tři knihy z toho světa, přičemž se v každé budu věnovat samostatnému příběhu a jiným postavám. Nakladateli připadalo lepší označení trilogie, protože tehdy ta nálepka táhla. Druhá kniha je víceméně napsaná, takže počítám, že snad vyjde. Psát knihy je nejen v současné situaci během na dlouhé trati. Mnoho lidí má pocit, že by měl autor chrlit minimálně jednu knihu za rok, lépe i víc. Jenže ono to tak u většiny spisovatelů nefunguje. Já třeba nejsem schopná dělat jednu knihu za druhou. Raději se věnuji kvalitě než kvantitě. Taky většinou píši příběhy většího rozsahu zvláště ve steampunku. 

Démona z East Endu někteří hodnotí jako solidně napsaný steampunk a pro jiné je to průměrná kniha. Čím má podle tebe možnost titul oslovit čtenáře a proč by si ho měli milovníci tvé nejnovější série Střípky času přečíst?

Mám k Démonovi z East Endu autorsky velmi pozitivní vztah. Problémem trochu byla doba, ve které vyšel, protože se jedná o první český steampunkový román, který se ke steampunku hrdě hlásí. Pro mnoho čtenářů to byla neznámá půda, což se občas promítlo v komentářích jako zcestné dotazy: Proč je tam ta pára? Jak můžou být někdo dohromady roboti a magie? Nebo úvahy, že do viktoriánské Anglie nepatří zombie atd. Každá kniha má svou cílovou skupinu a lidi, kterým se bude líbit, stejně jako ty, kterým se líbit nebude. Myslím, že Démon je solidní steampunk napsaný ve stylu subžánrových zahraničních knih. Je to jiná kniha než Střípky. Jednak se odehrává v alternativním 19. stol. Za druhé je záměrně psána lehce archaickým jazykem, obsahuje větší množství popisů, a ačkoliv jde o fantastiku, inklinuje hodně k románové formě. Je to kniha pro dospělé, a pokud máte v oblibě steampunk, viktoriánské kulisy, temný příběh, kde nechybí vlkodlaci, krásné dámy, stateční hrdinové a děsivá monstra, tak to zkuste. 

Tvé novely Cvrček v krabičce a Cínová skříňka vyhrály Cenu Karla Čapka a vyšly v souboru novel s názvem Cvrček v krabičce. Publikaci vydalo v roce 2013 nakladatelství Hydra. Co pro tebe tento skokanský můstek znamenal? 

Musím říct, že soutěže obecně mi pomohly k vypsanosti a k celkovému přemýšlení o psaní a vymýšlení příběhů. Když jsem vyhrála CKČ, udělalo mi to radost, ale bylo to také něco, s čím člověk mohl nabízet rukopis nakladatelům, pro které měly soutěže váhu. Když se ozvalo nakladatelství Hydra, že by mělo zájem novelu vydat, neváhala jsem ani minutu. Cvrček v krabičce je kyberpunk, jeden z mých opravdu oblíbených subžánrů, a to, že vyšel na Slovensku, mi poskytlo dobré zapojení i do tamější fantastické komunity, která je velmi přátelská a hodně mi v začátcích pomohla. 

Zdroj: archiv autorky

Zkoušela jsi kdysi psát také na nějaké platformy, kde autoři mohou propagovat svou tvorbu a čtenáři si ji mohou bezplatně přečíst. Nalezli bychom tam někde tvé texty, které by stály za přečtení? 

Kdysi hodně dávno jsem psala na liter.cz. Daly se tam najít převážně básně, ale od jisté doby jsem webové platformy pro pisálky opustila, abych se mohla tvorbě věnovat na trochu jiné úrovni. Takže pokud si někdo chce přečíst mou tvorbu, musí sáhnout např. po časopise Pevnost.

Sbírka Železonoc a jiné podivnosti nabízí čtenářům k přečtení deset tvých příběhů týkajících se nejen steampunku. Které z těch povídek pro tebe nejvíce znamenají a proč? Pozná na nich čtenář, že jsou pro tebe svým způsobem výjimečné? (Publikace vyšla v roce 2013 u nakladatelství Rogerbooks.)

Většina povídek v Železonoci prošla soutěžemi, případně získala ocenění a podle mě je to výběr z širokého spektra toho, co píšu a čemu se věnuji. Je tam k přečtení i pár kousků v žánru sci-fi nebo subžánru New Weird. Steampunková povídka Vlčice byla v podstatě základní kámen pro budování světa a příběhu Démona z East Endu. Osobně mám ráda například Navždy, které vyhrálo stejně jako Vlčice Poviedku Istroconu, kde jsem zvítězila jako první český autor v historii soutěže. Navždy je inspirováno příběhem na motivy Petra Pana. Je to povídka, kde si člověk musí více věcí domýšlet, než je napřímo napsáno, ale věřím, že ji ocení zvláště náročnější čtenáři (letos navíc vyšla revidovaná verze s krásnou ilustrací v časopise Pevnost). Většina těch věcí hraje na úplně jinou notu, než jsou mainstreamoví čtenáři zvyklí, proto to není sbírka, která se bude líbit každému. Celkově píšu ráda příběhy, u kterých je třeba zapojit fantazii a přemýšlet. Mnohdy záměrně pracuji s nějakým klišé, které se ovšem vyvine do nečekaného zvratu (např. povídka Hrdinka) a často se věnuji i psychologickým motivům ve fantastickém hávu (Ta pravá).

Zdroj: archiv autorky

Od roku 2015 byl klid a teprve v roce 2019 jsi u nakladatelství Host vydala první díl série Střípky času, který se velmi rychle stal oblíbeným čtením fanoušků české fantastiky. Čím to podle tebe je, že ses právě díky Střípkům času dostala do popředí autorů fantasy žánru?

Rukopis Střípků jsem nabízela do nakladatelství někdy v roce 2017, takže když si to člověk spočítá, nějakou dobu jim tam ležel a ta prodleva od vydání Démona není tak velká. Dva roky je taková má průměrná doba k napsání románu. Záhy potom, co Střípky vyšly, jsem odevzdávala druhý díl, který vyšel letos. Spíš je to o tom, že lidé nevnímají ten nakladatelský proces tak jako autoři. V době, kdy vychází váš nejnovější titul, vy už většinou žijete jiným, který zrovna píšete. Psaní a vydávání knih je složitý a pro mě dlouhodobý proces. Doba je dnes naopak spíš rychlá a spotřební, nebo chcete-li konzumní. Kniha je pro většinu čtenářů prostě krátkodobá zábava a vzhledem k tomu, kolik věcí ročně vychází, můžeme říct, že trh je zaplavený novými tituly. Od autorů se čeká, že taky budou psát jako na běžícím pásu, ale to opravdu zvládne jen někdo. Navíc jsem zastáncem toho, že knize je třeba věnovat potřebou péči.

Občas mám pocit, že sérii Střípků čtou spíše dospělí, a říkám si, kde se to minulo s tou cílovou skupinou. Každopádně jsem ráda, že ta série zaujala a že si našla své fanoušky.

Jak jsem psala, tak jediné, co se dá u série Střípky času vytknout, je uchýlení se k žánru young adult, jelikož verze pro dospělé by měla mnohem větší grády a mohla by být pestřejší. Proč ses vydala touto cestou? Vytýká ti to hodně čtenářů? 

Občas si někdo posteskne, že je škoda, že to není pro dospělé. Než Střípky vyšly, neměla jsem pocit, že by to dospělí čtenáři až tak ocenili. K YA jsem se uchýlila ze zcela logického důvodu – zdálo se mi to téma dostatečně nosné pro takovou cílovou skupinu a zároveň jsem tam chtěla mít mladší postavy. Celkově je tomu přizpůsoben i styl psaní a vyprávění. Původně jsem chtěla napsat i pokračování po uzavřené trilogii, kde by byl stejný svět, jen dospělé postavy. Určitě mám v plánu napsat nějakou povídku. Jestli ovšem dojde i na samostatnou knihu, to je zatím ve hvězdách, rozhoduje o tom dost faktorů. Třetí díl tuto trilogii víceméně uzavře. A pak se uvidí. 😉

Zdroj: archiv autorky

Máš v plánu pokračovat v dospělejší verzi, nebo se naopak budeš držet v mezích young adult, aby třetí díl příliš nevybočoval? 

Každá kniha se posouvá s postavami, které se vyvíjejí. I třetí díl bude stále YA, ale samozřejmě v něm dojde na další zvraty a následný rozvoj postav. Myslím, že když se na to dívám zpětně, tak ústřední hrdinka Jana ujde opravdu dlouhou cestu a prodělá osobní vývoj. V Pánovi čarodějů se otevřela nová témata, ale také se rozvinula ta ze Střípků. Všechny tři knihy budou propletené a v každé se vysvětlí určitá část komplexního příběhu. Ve třetím dílu se uzavřou nedokončené linky. Odhalí se další pozadí různých postav a zase se trochu vyvinou vztahy mezi hlavními aktéry. Celá trilogie hodně pracuje s minulostí postav, která má v příběhu důležitou roli, ukazuje, co nás formuje k tomu, abychom byli takoví, jací jsme, a jaká cesta nás k tomu musela dovést. 

Rozhodla ses pro české reálie. Děj se odehrává v Ostravě. Hrdinové mají česká jména. Nesdílíš s ostatními ten trend popisovat příběhy ze zahraničí, nebo ti prostě prostředí bylo bližší, protože jej znáš a chtěla ses do toho pořádně ponořit? 

Ještě několik let zpátky bych asi rozmýšlela nad tím, jestli je ČR dobrá volba. Ale dnes si myslím, že se najde dostatečně početná základna čtenářů, které zdejší reálie nevadí. Osobně mám taky trochu problém s českými jmény, ale řeším to tím, že dávám postavám taková jména, jaká se mi líbí. Pro mě je naše prostředí věrohodnější, vyznám se v něm, protože konkrétně v Ostravě jsem žila pětadvacet let a trávím tam i v současnosti dost času. Myslím, že se zbytečně okrádáme o zážitek z toho, že i naše prostředí může být skvělým dějstvím pro fantastický příběh. Chodit po městě a představovat si výjevy z knihy je přece lepší než představovat si, že to bylo někde daleko v zahraničí.

Petr je tajemný a stejně jako Jana, tak i čtenářky budou tápat, zda mu věřit, či nikoliv. Je to hrdina, kterého si člověk zamiluje, ale koho sis oblíbila ty jako autorka? Komu jsi dávala naděje a kdo naopak tvé sympatie nezískal? 

Petr je jedna z mých nejoblíbenějších postav, což je asi vidět. Je to komplikovaný charakter a psát ho byla poměrně výzva. Také jeho příběh byl v podstatě prvopočátek této trilogie, protože ten nápad vznikl už dávno. Od Střípků se čtenář jeho příběh dozvídá zpětně. A poznává ho stejně od začátku jako Jana. Inspiraci pro tuhle postavu jsem měla z doby, kdy jsem pracovala jako dobrovolník pro různé charitativní organizace a setkávala jsem se jak s dětmi z dětských domovů, tak s lidmi, kteří řešili různé životní situace a problémy, jako např. alkoholismus. 

Tahle zkušenost mi dala cennou praxi, takže vím, o čem v knize píšu. Nicméně z literárního hlediska jsou sirotci trochu klišé, ačkoliv je většina lidí píše, aniž by to nějak korespondovalo se skutečností. Já jsem chtěla, aby to bylo trochu věrnější a zároveň se to nevyhýbalo tématům, která musí mladiství řešit, co se týče rodiny i existenčních problémů. Třeba Petrova linka je hodně o sebeobětování a hledání sebe sama, o překonávání překážek a tvrdohlavosti jít dál, i když má člověk pocit, že už to nejde. Původně jsem nechtěla psát příběh o čarodějích, protože jsem se bála, že to každý bude brát jako nějakou verzi Harryho Pottera, ale nakonec jsem zjistila, že se s tím dá krásně pracovat, aniž by tam byla nějaká podobnost. Kromě Petra mám ráda třeba Bezejmenného. Je to vedlejší postava, která má ale ve třetím dílu své důležité místo.

Znamená pro tebe série Střípky času víc než předešlé knihy, nebo to bereš tak nějak nastejno? Který z tvých titulů je ti nejbližší? 

Každá moje kniha/série je úplně jiná. Jiný styl, jiný subžánr. Každá pro mě má svou hodnotu a své místo. Myslím, že většina autorů to bere tak, že jeho poslední kniha je ta nejlepší. Je to i tím, že se každý psaním spisovatelsky vyvíjí a zlepšuje. Myslím, že pro čtenáře je skvělé právě to, že si v každé knize může najít něco jiného podle toho, jestli se mu líbí alternativní historie, steampunk, kyberpunk nebo urban fantasy. Od začátku se věnuji psaní spíše okrajových subžánrů a nemám v plánu pouštět se do jiných vod. Píšu, co mě baví, a proto jsou mi ty knihy pak blízké. Ze stejného důvodu se nevěnuji subžánrům, ve kterých si nevěřím nebo mě neoslovují. Lépe se mi pracuje s tím, co znám.

Zdroj: archiv autorky