... přesněji řečeno mi prosím naděl pět knížek, z nichž dvě už jsem četla a jednu měla kdysi rozečtenou.
Také si pořizujete knížky, které už jste četli, nebo vám to připadá jako naprosto zbytečná věc, případně čiré bláznovství a vyhazování peněz?
Když mě knížka nějakým způsobem zasáhne, mám potřebu ji vlastnit. A nikdy mi nestačí elektronická podoba. Potřebuju ji mít v podobě hmotné. Hezky pěkně v knihovně. Nejlépe úplně novou s nepochroumanými rohy a nepoškrábaným přebalem. Ten pocit je pro mě do jisté míry naplňující a uklidňující. A Vánoce jsou ideální dobou, kdy si podobnými tituly můžu doplnit knižní sbírku. :)
* * *
První knížka, která by pro mě pod vánočním stromečkem byla naprostou novinkou – a to doslova, protože vyšla teprve před pár dny, je třetí díl z volně navazující trilogie Anny Bolavé PŘED POVODNÍ (Odeon). Anna Bolavá pro mě byla zjevením na české literární scéně. Jejímu románu Do tmy vonícímu po bylinách jsem propadla, a přestože jsem z dalšího dílu Ke dnu už tak nadšená nebyla, rozhodně to nesnížilo moje nadšení, když jsem zjistila, že se na svět klube ten třetí. Tím spíš, že slibuje hororový příběh! A na to já slyším.
Další knížkou, kterou bych ráda našla pod stromečkem, je VŘETENO OSUDU od Otomara Dvořáka aneb Tajná zpověď Karla Jaromíra Erbena (ČAS). Kdysi jsem ji měla půjčenou z knihovny, ale bohužel z nějakého důvodu pouze rozečetla, a než jsem se do ní stihla ponořit víc, musela jsem ji vrátit. Obecně nejsem moc na poezii, ale pro Erbenovy hororové balady mám slabost už od dětství. Polednici a Vodníka jsem uměla zpaměti a o to samé se pokoušela i u rozsáhlé Svatební košile, kterou jsem měla z celé Kytice nejraději, protože noc… hřbitov… umrlec. Takže když jsem objevila tuhle zbeletrizovanou biografii, která má dost daleko do suchopárných zápisků ze školy a v níž se vznáší přízrak Erbenova mrtvého bratra – dvojčete, a Erbenova tvorba často představuje následek děsivých vizí, nešlo odolat.
Mým středoškolským objevem byl na poli české literatury Pavel Frýbort. Pamatuju si, že v té době jsem u jeho série Vekslák vydržela dlouho do noci, i když jsem na čtení kvůli unaveným očím už skoro neviděla. Jeho romány s kriminální zápletkou mapující porevoluční dobu plnou menších i větších podvodníků, korupce za každým rohem a s hlavními hrdiny, kteří i přes veškerou snahu často spadli do toho největšího průseru, byly kontrastem k romantickým knížkám, které jsem v té době jinak četla.
Bohužel ne u všech titulů se mi podařilo sehnat nové vydání. U některých jsem se musela spokojit s antikvariátem. Proto když tenhle rok vyšel POSLEDNÍ SOUD (pozn.: druhá knížka s hrdinou Honzou Jarešem), bylo jasné, že automaticky poputuje na můj seznam, i když ho už doma mám právě z druhé ruky. A to dokonce hned dvakrát. :D
Dostáváme se ke knížkám, které už mám přečtené, a přestože jsem se u nich nějakou dobu rozmýšlela, jestli si je chci pořídit, nakonec jsem se rozhodla, že ano. První z nich je JÁ JSEM HLAD od Petry Dvořákové (Host). K autorce Petře Dvořákové mám takový zvláštní vztah. Přečetla jsem zatím čtyři z jejích knih, ale pořád jsem ještě nepřišla na důvod, proč je u nás tak hojně prodávanou autorkou. Navzdory tomu mám ale chuť zkoušet to s její tvorbou dál, a to i přesto, že si nemyslím, že bych svůj pohled nějak zásadně změnila.
Jestli ale můžu doporučit, pokud pokukujete po chválených Vranách, nekupujte si je a sáhněte rovnou po „Hladu“. Pokud chcete opravdu něco silného, co po sobě zanechá stopu, dejte přednost autobiografické četbě před tou zbeletrizovanou, která ani zdaleka nedosahuje té první zmiňované. Ale pokud jste už Vrány četli a bylo to na vás moc, po „Hladu“ asi ani nesahejte…
Druhou přečtenou knížkou a poslední v tomhle výčtu přání je ŽIVOT PODLE LUCIE od Lucie Van Koten (Motto), která z části vznikla z blogových zápisů. Sama bych nečekala, že se na mém seznamu objeví knížka blogerky. A musím přiznat, že kdyby jel titul na podobné vlně jako jeho první třetina, rozhodně by tady nebyl.
Jenže druhá část se týkala jejího manželství, kterému jsem fandila už v dobách, kdy jsem objevila její blog. A články o jejím o x let starším manželovi původem z Holandska, který se přestěhoval do Prahy a začal tu pracovat jako ekonom, patřily k mým oblíbeným, protože Lucka nikdy neochudila čtenářky o Holanďanovy češtinářské perličky, a že vážně stály za to. :) Přišlo mi, že tihle dva k sobě vážně ladí, o to víc mi bylo líto, když jsem pár let zpátky zjistila, že se rozcházejí…
Poslední část knížky pak popisovala vztah, který Lucie navázala po rozvodu a jenž byl diametrálně odlišný od vztahu předcházejícího. A že to byl pořádný sešup dolů. Zamilovala se totiž do ukázkového manipulátora, sobce a citově nedostupného chlapa, který možná ani sám netušil, co vlastně chce, a v důsledku toho ničil nejednu ženu včetně Lucky. Doporučuju k přečtení, protože pozor, dámy, možná se za vaším umělcem/bohémem skrývá jen emočně plochý nebo nevyrovnaný jedinec.
Komentáře
Okomentovat