Zakonzervované úsměvy na horší časy
Za recenzní e-knihu děkuji Markétě Hejkalové z nakladatelství Hejkal.
Chci zakoupit sbírku povídek Země skrytých úsměvů.
Kniha, kterou vám chci prostřednictvím této recenze představit, byla vydána rodinným nakladatelstvím Hejkal, jež není na našich stránkách žádným nováčkem. Je však nutné podotknout, že se v jeho nabídce vyskytují jak tituly zahraničních autorů, tak i těch českých. Na našem projektu byly představeny romány z pera spolumajitelky Markéty Hejkalové, a to Rudé paprsky severního slunce a Měj mě rád/a. Žhavou novinkou se stává právě Země skrytých úsměvů, která se skládá z třiceti tří povídek. Jedna z nich pochází z titulu Prostopášný modlitební mlýnek od finského autora Arta Paasilinny, o zbytek se postaraly významné osobnosti nejen současné české literární scény. Jako bonus se objevily i dva fejetony Ludvíka Vaculíka a úryvek ze Zdivočelé země Jiřího Stránského.
Celá sbírka je uvedena představením sponzorů, kteří se podíleli na jejím vydání. Nejprve je prostor věnován kraji Vysočina, kde se tento prezentuje a představuje to, co by mohlo zaujmout čtenáře coby návštěvníka/turistu. Dále starosta města a senátor Jan Tecl představuje město Havlíčkův Brod, jeho úvodník je krátký a příjemně se čte. V obou případech budete mít chuť nasadit toulavé boty a vyrazit za poznáním. Jednostránkový prostor je věnován i zdejším tiskárnám, kde publikace dostala fyzickou podobu. Následují již samotné povídky, o nichž se zmíním více níže. Za nimi následuje jmenný seznam autorů s jejich medailonkem a popisem toho, jak vznikl jejich příspěvek do této publikace.
Sbírka byla sepsána pro účely jubilejního třicátého výročí Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodu, což Markéta Hejkalová píše ve svém úvodním slovu. Nakladatelství Hejkal tuto publikaci původně vydalo s tím, že ji chtělo nabízet návštěvníkům události jako dárek, avšak s ohledem na současnou epidemiologickou situaci se tato velká akce konat nemohla. I přesto se kniha ke čtenářům dostane.
Markéta Hejkalová utvořila první text s názvem Třicáté jméno, od něhož se odvinul nápad oslovit dalších dvacet devět autorů a požádat je o krátký příběh. Co se týče tematiky, nechala jim volnou ruku, avšak někteří do svých dějů zakomponovali právě i havlíčkobrodský knižní veletrh. Do této výzvy se zapojili Bianca Bellová, Petr Bobek, Dora Čechova, Jaroslav Čejka, Jiří Dědeček, Miloš Doležal, Petra Dvořáková, Jiří Grygar, Viktorie Hanišová, Lidmila Kábrtová, Jiří Kratochvil, Ivan Kraus, Jiří Lojín, Josef Mlejnek, Alena Mornštajnová, Irena Obermannová, Jiří Padevět, Aleš Palán, Martin Patřičný, Ivana Pecháčková, Martin Reiner, Michal Šanda, Kateřina Tučková, Eva Tvrdá, Miloš Urban, Arnošt Vašíček, Václav Větvička, Michal Viewegh a Michal Vrba.
Z důvodu, abych neprozradila z výboru příliš, rozhodla jsem se představit jen několik povídek, které mě z nějakého důvodu zaujaly.
Bianca Bellová sepsala text s názvem Pro otce, jenž vypráví o muži ve středním věku. Hlavním tématem jsou rodinné vztahy a řešení typické otázky, s níž se celá řada z nás setkává před narozeninami, svátky a Vánoci. V hlavě nám běží: Čím podaruji svého otce? Tak přesně o tom je tato sladko-hořká povídka.
Vzpomínka Petra Bobka má poněkud zvláštní začátek, ale jakmile přečtete prvních pár odstavců, autor vás vtáhne do děje a vy zjistíte, že vás četba baví. Mnozí z nás rádi poslouchají nebo čtou vyprávění vzpomínek ostatních, přesně to vám nabídne autorovo vyprávění. Dílo je zajímavé ze sociologického hlediska.
Husky od Dory Čehové vypráví o vztahu dvou lidí. Autorka vás přivede nejprve do současnosti, kde se odehrává něco, co vám není zcela srozumitelné, ale s postupem času se vše osvětlí. Většina textu je psána spisovně, nespisovnost se vkrádá jen do dialogů. Chvílemi můžete sledovat vnitřní dialog hlavní protagonistky. Vidíte jí tedy do hlavy a přesně víte, o čem přemýšlí.
Povídka Vimr dal gól od Jaroslava Čejky mě pobavila už svým názvem, protože se mi vybavila scénka z jednoho nejmenovaného zábavného pořadu, avšak oproti němu je příběh spíše smutný. Jeho zajímavostí je použitý jazyk, autor jej celý odvyprávěl v hovorové češtině a díky mnoha zvratům udrží vaši pozornost.
Rudá Rána od Miloše Doležala je zajímavá odlišností od dosud zpracovaných témat, která se v publikaci objevila. Autor řeší osud historické osobnosti faráře Josefa Toufara, jenž v padesátých letech minulého století proslul díky tzv. číhošťskému zázraku a zemřel na následky fyzického týrání při výslechu (stejným tématem se zabývá i Jiří Padevět). Děj této povídky vás zavede do dob, v nichž téměř každému, kdo nespolupracoval s režimem, běhal mráz po zádech. Do minulosti vás vezme i Jiří Grygar v textu Jak jsem se stal knihomolem.
Studna z pera Petry Dvořákové vás hodně pobaví, důvodem je to, že řeší téma, jež je nám všem blízké, a to vztah mezi mužem a ženou. Kdy se žena snaží muže přesvědčit o tom, že je něco potřeba udělat, a všichni si dokážeme živě představit, jak to ve většině případech dopadá. Děj obsahuje vtip a pointu.
Povídka Úplně tiše od Lidmily Kábrtové vás vezme za srdce díky zvolené tematice lidského života a tichého odcházení. Hlavní hrdinkou je starší paní žijící v činžáku. Už delší dobu sleduje, jak její sousedi postupně „odcházejí“, a ona si uvědomuje, že ji to čeká také.
Nejkrásnější žena mého života od Jiřího Lojína je překvapující svou poetičností. Chvilkami máte pocit, jako byste četli impresionistické dílo, které působí na vaše city a smysly. Text v sobě skrývá spoustu popisných pasáží.
Duch babičky Terezky od Aleny Mornštajnové je překvapující, protože víme, že autorka ve většině svých děl zpracovává vážná historická témata. Tentokrát však zvolila úplně jiná, těmi jsou mystika, domácí násilí a alkoholismus. Sice se objevuje i retrospektivní linka, ale je jen krátká. Historickou tematiku jsem očekávala i od Kateřiny Tučkové, jež mě také mile překvapila společenským vyprávěním.
Děj Co kdybychom se už neviděly? od Ivany Obermannové je hodně dojemný a opět zpracovává téma rodiny, života a smrti. Autorka perfektně prolíná několik dějových linií, jež jsou od sebe odlišeny graficky prostřednictvím vynechaného řádku.
Vsaď se, že tě zabiju od Arnošta Vašíčka je interesantním a netradičním detektivním příběhem, kde do poslední chvíle netušíte, co se ve skutečnosti odehrálo. Řešení je zašmodrchané a autor vás neustále zahání do slepých uliček. Pomyslné klubíčko se rozplete až v úplném konci. V textu je použito chronologické a retrospektivní kompozice.
Česká pohádka od Václava Větvičky se vám bude zpočátku zdát nesmyslná. Je vepsána do pouhých dvou stránek a teprve až po jejich dočtení vám autor oznámí, s čím vás chtěl svým textem seznámit. Zajímavý způsob zprostředkování znalostí tohoto významného českého botanika.
Michal Viewegh ve svém příběhu vycházel z reálné situace, která se odehrála 29. června 2006. Na počátku děje je citace novinového článku z MF Dnes a celý děj z něj vychází. Člověk si tak udělá zajímavý obrázek o tom, jak asi mohla hlavní postava události a Vieweghova vyprávění uvažovat.
Kniha jako celek je tematicky mnohovrstevnatá, protože každý autor ztvárňuje po svém nejrůznější skutečnosti, s nimiž se můžeme buď setkat osobně ve svých životech, sami je řešíme, nebo naopak nás ovlivňují v tom smyslu, že jsou historické a my se z nich musíme poučit. Ke stěžejním námětům patří život, láska, smrt, utrpení, trapasy a takto bychom mohli jmenovat dále.
Můj osobní názor na knihu Země skrytých úsměvů je pozitivní. Důvodem je právě různorodost příběhů a motivů. Každý z autorů se držel svého stylu a vydal ze sebe při psaní maximum, což je z vyprávění citelné. Někteří mě překvapili, protože jsem od nich očekávala úplně jiný děj, avšak zklamaná jsem rozhodně nebyla. Všechny texty se mi četly a interpretovaly dobře, důvodem může být jednoduchost, jež je spjata s kompozicí, většina textů byla vyprávěna chronologicky s občasnými retrospektivami či paralelami. Soubor tedy můžete považovat za oddechovou literaturu, u níž se pobavíte, ale i zamyslíte. Za vyzdvihnutí stojí také jazykové zpracování. V oblasti jazyka se neobjevují téměř žádné pravopisné a stylistické chyby. Co však trochu zkritizuji, je grafika. Při sazbě byla v případě povídek použita patková písmena, která se dobře čtou a vedou oči po jednotlivých řádcích. To se však nedá říci o úvodních informacích a medailoncích autorů, kde je použito písmo bezpatkové. Myslím si, že by bylo lepší, kdyby řezy písma byly sjednocené.
Soubor povídek Země skrytých úsměvů vřele doporučím všem čtenářům, kteří rádi čtou kratší texty s různorodou tematikou. Příběhy jsou oddechové a vhodné na dlouhé zimní večery. Domnívám se, že se jedná o dobrý dárek od Ježíška.
Anotace:
Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura. Někteří autoři píší o totalitní minulosti. Petr Bobek vypráví příběh o svobodě a lásce za časů útlaku, Miloš Doležal o zlu, které kolem sebe rozséval jihlavský estébák, až se obrátilo proti němu.
Jiří Padevět se vrací k osudu umučeného kněze Josefa Toufara. Jiří Kratochvil v magicky mrazivém příběhu Vrun líčí návrat duchů minulosti. Aleš Palán popisuje šedivou všednost totality dětskýma očima, a dětské vnímání nenápadných totalitních tragédií přináší i povídka Ivany Pecháčkové. Kateřina Tučková dojímavě připomíná nejzranitelnější oběť totalitních zločinů, starou romskou ženu.
Řada autorek a autorů píše o spletitých, radostných i bolestivých cestách mezilidských vztahů. Dora Čechova o návratu dávné lásky, Jaroslav Čejka o smrti a tajemství otce, Petra Dvořáková o manželské lásce, která tak na první pohled moc nevypadá, Viktorie Hanišová o příliš vzorných dětech, Lidmila Kábrtová o osamělosti staré ženy, Irena Obermannová o stesku po mámě, Martin Patřičný o rozdílech mezi sexem, láskou a něhou, Martin Reiner o kráse i smutku nedovolené lásky, Eva Tvrdá o rozpadu manželství, Miloš Urban o všehoschopné touze po dítěti a Michal Vrba o návratu do života s nadějí na nový začátek. U několika povídek se zasmějete, ovšem jestli vesele nebo hořce, to je otázka. Bianca Bellová odhaluje, jakou roli může hrát jediné písmeno, Alena Mornštajnová prozrazuje, jak důležité je správně spočítat schody, a význam čísel připomíná i Markéta Hejkalová. Michal Viewegh důrazně upozorňuje, že ani smrt nemusí být překážkou šťastného života, a Ivan Kraus nabízí inspiraci, jak lépe a účinněji propagovat knihy.
Vraždy, napětí a překvapivý konec čeká na čtenáře v povídkách Jiřího Lojína a Arnošta Vašíčka. Několik próz je vzpomínkových. Jiří Grygar vzpomíná na to, jak se stal knihomolem, Josef Mlejnek na neobyčejnou paní bytnou z disidentských dob, Jiří Dědeček na kouzelnou dobu mezi dětstvím a mládím, Michal Šanda na literární výlety s básníkem Vítem Kremličkou, Václav Větvička na pohádkově krásná jména českých rostlin. Knihu doplňují čtyři texty tří již nežijících autorů: dva fejetony Ludvíka Vaculíka, věnované Podzimnímu knižnímu veletrhu, méně známý úryvek ze začátku Zdivočelé země Jiřího Stránského a ukázka z románu Prostopášný modlitební mlýnek finského humoristy Arta Paasilinny (jediného zahraničního autora knihy). Paasilinna v ní píše o havlíčkobrodském veletrhu, neboť to při jeho návštěvě čtenářům slíbil a jako správný Fin slib dodržel.
Nakladatelství: Hejkal
Žánr: povídky
Rok vydání: 2020
Počet stran: 272
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat