Rozhovor s Markétou Vítkovou: „Cílem je šířit osvětu o autismu a to je něco, co obecně rodiče dětí s PAS potřebují, aby nebyli tak vyděleni ze společnosti.“

Česká spisovatelka Markéta Vítková se nejprve specializovala na knihy pro děti, ale teď jsou její projekty velmi jedinečné. Zaměřuje se totiž na znevýhodněné děti s poruchou sluchu či zraku, snaží se pomáhat tam, kde má pocit nedostatku dětských knih. Autorka nejenže píše, ale také ji můžete potkat na jejích zážitkových seminářích či besedách. 

Jejím posledním vydaným počinem je kniha Kamil – Malíř snů s podnázvem Vaškovy dobrodružné výpravy do obrazů malíře Kamila Lhotáka. Na knize se podílela Markéta Vítková jako ilustrátorka spolu s Kamilem Lhotákem. 

Zdroj: archiv autorky

Markéta Vítková má už ale rozpracovanou další knížku, kterou budete moci brzy podpořit na portálu Hithit! 

Náš projekt si klade za cíl přiblížit autismus dětem a propojit svět dětí s autismem i bez něj tam, kde je to skutečně potřeba – v mateřských a základních školách. V ČR žije v současné době odhadem 150-200 tisíc lidí s autismem a jejich počet narůstá. Zatímco se osvěta o autismu v posledních letech zdárně šíří mezi dospělými, téměř nikdo se nezabývá tím, jak jej vnímají a jak na něj reagují ti, kteří jsou dětem s autismem velmi blízko – jejich vrstevníci. Ať už ve školce, ve škole, v obchodě či na hřišti, každé dítě se může setkat s kamarádem, který se chová trochu jinak. To ale neznamená, že se ho musí bát, nebo že mu nemůže pomoci zvládnout náročnou situaci.

Dětská kniha Jak barevná je modrá bude rozdělena do deseti kapitol, kdy se každá kapitola bude věnovat jednomu prostředí nebo činnosti, při které dochází k různým situacím. Například jízda dopravními prostředky, nakupování, u lékaře, na koupališti, na oslavě a další. Chtěly bychom přiblížit, jak takové situace vnímají děti s autismem. Ostatní děti nemusí například vždy porozumět jejich chování. Přečtení knihy by mělo neurotypickým dětem i dospělým pomoci lépe pochopit děti s autismem. Přejeme si, aby kniha propojila světy dětí s autismem i bez něj, i jejich rodičů.

Každému tématu bude věnováno několik dvoustran.

Celá kniha bude primárně laděná do modré barvy, protože modrá barva je spojována s autismem. Ale přesto jí nebude chybět pestrost, stejně tak, jako autismu samému.

Ilustrace budou tvořené různými technikami. Autorky textu vytvoří koláže. Maminka syna s autismem, Ivana Lundáková, vytvořila do knihy hledací obrázky kreslené pastelkami, které v černobílé podobě poslouží i k vytvoření omalovánek, jako doplňku ke knize.

Chceme využít také obrázků od dětí s autismem a jejich sourozenců a cílem je, aby byla kniha co nejvíce interaktivní. Bude obsahovat různé hry, tipy na zábavné aktivity, otevírací okénka a také rady pro rodiče, jak zvládat náročné situace.

Některé prvky bude nutné do knihy vytvářet ručně. Například polepovat výseky suchým zipem, protože v knize budou i prvky, se kterými si děti budou moci hrát. Obrátili jsme se proto na Národní ústav pro autismus, z.ú. (NAUTIS) a domluvili jsme se na možné spolupráci. Vybrané prvky do knihy by tak přímo vytvářeli lidé s autismem.

Kniha je inspirovaná skutečnou holčičkou, protože každý autista je jiný a nelze zevšeobecňovat. A v naší knize dostane krásné jméno Jasmínka. Ale v každé kapitole představí své zážitky a vnímání i další tři děti s autismem. V každé kapitole jiní. Celkem, tedy i s Jamínkou, půjde o 31 dětí.

Těžké je pro nás přesně propočítat náklady, protože o některých věcech zatím jednáme. Například NAUTIS musí nejprve vyzkoušet vytvořit veškeré prvky na ukázku, a teprve podle toho budeme schopni spočítat potřebný čas na realizaci a tím pádem i cenu za práci. Současná epidemiologická situace všechny práce zpomaluje. Díky této nejistotě se nám i hůře odhaduje prodejní cena hotové knihy.

Mgr. Markéta Vítková, Ph.D.

Spisovatelka, která píše knihy pro děti, které si sama ilustruje. Jezdí za dětmi na besedy. Například o tom, jaké to je být nevidomý, jak vzniká kniha nebo o dinosaurech.

Vystudovala výtvarnou výchovu a biologii. Pracovala ve státní správě v oblasti ochrany přírody a památkové péče a učila na základní škole.

Já děkuji Markétě Vítkové za její čas i odpovědi na otázky, za poskytnutí informací i fotografií a mohu vás s radostí informovat, že připravujeme další rozhovor.

Co vás přivedlo k tomuto projektu týkajícímu se autismu?

Nebyl to můj vlastní nápad. Po vydání audio a haptické knihy Narozeninová kočka mi několik lidí nezávisle na sobě říkalo, zda se nechci stejným způsobem ujmout i jiných handicapů. Nejdřív jsem si říkala, že je to bláznovství, protože nemám s žádnými jinými přímé zkušenosti, na rozdíl od zrakového postižení, protože mám nevidomého tchána. Ale ti, co mi to navrhovali, mi říkali, že to jistě zvládnu, že jsem na to dost citlivá. Když jsem to slyšela již po několikáté, říkala jsem si, možná bych to opravdu zkusit mohla. Ale nebyla jsem rozhodnutá, čím bych začala. Jen jsem věděla, že o tom začnu přemýšlet.

Zdroj: archiv autorky

Byla to pro vás větší výzva než předchozí audio a interaktivní haptická kniha nejen pro nevidomé děti?

Zatím to jako větší výzvu nevnímám, protože s Narozeninovou kočkou to byl opravdu náročný proces. Ale ještě máme před sebou kus práce, tak to budu moci zhodnotit spíše, až bude kniha také na světě.

Máte vy sama nějaké zkušenosti s autistickými dětmi?

Jen minimální. Několik autistických dětí jsem potkala, jedno jsem učila v kurzu pro předškoláky.

Ale zkušenosti mi při práci na knize přibývají. Byla jsem se dokonce například podívat na táboře pro rodiny s dětmi s PAS.

Jak na autismus pohlížíte vy? Máte pocit, že je PAS (porucha autistického spektra) málo osvětlený veřejnosti?

Lidé se o něm mohou dozvědět poměrně hodně, když chtějí. Běžně ho ale podle mne mají spojený například se známými filmy, jako je příznačný Rain Man.

Já sama se teď při spolupráci s Katkou, která založila centrum ABACEDA, dozvídám spoustu zajímavých informací.

Zdroj: archiv autorky

Máte oblíbené knihy o autismu?

Ano, některé jsem četla již před mým nápadem se do knihy pustit. Ale v rámci studia jsme s Katkou Čížkovou, spoluautorkou knihy, hledaly, jaké knihy vyšly. A některé jsme přečetly, ostatní aspoň prošly. Já osobně bych vyzdvihla tři.

A proto skáču, kterou napsal třináctiletý Japonec Naoki Higašida, který má silnou formu autismu. Tato kniha mne opravdu uchvátila.

Jako druhou bych uvedla knihu Stínka Jaké to je být jiná? od Daniely Schreiter, mladé ilustrátorky. Ta ji pojala jako komiks, což je výborný nápad. Je to daleko přitažlivější forma pro mladé čtenáře. Přečtete ji rychle, ale dozvíte se spoustu věcí a velmi názorně.

A jako třetí zabrousím do českých vod. Obě předchozí knihy napsali sami autisti, tuto psycholožka a spisovatelka. Jmenuje se Lukáš a profesor Neptun. V ní se zase o autistech dozvíte něco v klasicky psaném příběhu.

 

Já jsem s tímto tématem obeznámená a ač nemám ve svém okolí nikoho s PAS, ráda odborné tituly i beletrii, která se týká námětu, čtu. Váš titul je zpracován beletristicky, nebo bude na odbornější bázi?

Je to titul určený malým dětem a jejich rodičům. Takže odborně laděná kniha by nebyla na místě. Ale samozřejmě vychází z odborného základu a hlavně z konkrétních zkušeností jedné holčičky s autismem. Plus i dalších dětí. Součástí knihy budou i informace o autismu a ty zpracuje právě Katka Čížková, což je psycholožka pracující s dětmi s PAS v centru ABACEDA v Praze. Má již zkušenosti z ABA centra, kde také pracovala s rodinami s dětmi s PAS.   

Na projektu spolupracujete s psycholožkou Kateřinou Čížkovou. Jak jste se seznámily? Dala vám paní Čížková první impuls, nebo teprve na základě námětu jste hledala odbornou pomoc?

První impuls, jak jsem popisovala dřív, přišel od několika lidí nezávisle na sobě. Když jsem se rozhodla, že bych to mohla zkusit a vyslala jsem tu myšlenku do vesmíru, ozval se mi přes sociální sítě spolužák ze základní školy. Všiml si, že píši knihy pro děti a to ho zaujalo. Říkal mi, že pomáhá ABA centru a že tam pracuje Katka, která by ráda o autismu napsala knihu pro děti. Seznámil nás a krásné na celém seznámení bylo, že jsme zjistily, že obě pocházíme z Hradce Králové.

Na spolupráci jsme se shodly hned při prvním setkání.

Zdroj: archiv autorky

Je naprosto úžasné, že v publikaci budou zapracované ilustrace dětí s autismem. Kresby děti vytvářely přímo pro tuto knihu?

Ano, obrázky vznikly na základě naší „poptávky“. Katka říkala, že děti rády pracují i se třpytkami a smála se, že pán, který nám pomáhal obrázky naskenovat, bude asi vše kolem knihy brzy nenávidět, protože zbavit se třpytek, které zalezou všude, není úplně snadné.

Chtěly jsme také, aby obrázky byly laděné do modré barvy, protože ta je spojována s autismem.

Zatím máme ale graficky zpracovanou jen obálku knihy a první kapitolu. Tak až s postupem, kdy bude grafička Zora Sokolová, která zpracovala i Narozeninovou kočku, pracovat na jednotlivých kapitolách, budeme zjišťovat, zda bude potřeba ještě něco domalovat. Sama jsem na to zvědavá a moc se těším, jak bude knížka vypadat. Se Zorou Sokolovou již spolupracuji několik let a nemohu si spolupráci s ní vynachválit. Není to jen grafička, ale i výtvarnice a to je znát. Má pro to prostě cit. A navíc se vždy trefila do mé představy napoprvé.

Mám pocit, že téma autismu je v dnešní době tak trochu trendem. Na literární scéně, ať už v zahraničí, či České republice, se autoři zaměřují na psychické poruchy či zvláštnosti. Chtěla jste jít s proudem, nebo naopak se konečně máte možnost věnovat nápadu, který jste rozpracovávala delší dobu?

Vůbec nebylo mým záměrem jít s nějakým proudem. Jak jsem říkala, šlo o rozhodnutí, že by stálo za to zkusit zpřístupnit po zrakovém postižení i nějaký jiný handicap. Takže je to takové navázání na moji předchozí práci. Narozeninová kočka měla cíl propojit svět vidících a zrakově postižených. Kniha Jak barevná je modrá má stejný cíl, propojit svět dětí s PAS s těmi bez, kterým se říká neurotypické.

Navíc doufám, že to není poslední kniha tohoto typu.

Další v řadě by mohly být poruchy sluchu. Ale to se ještě uvidí.  

Zdroj: archiv autorky

Jak probíhá práce na takové netypické knize? Nejspíš je to trochu jiné oproti vašemu předchozímu projektu. Jak to vy sama vidíte?

Je to pro mne hodně jiné v tom, že jsme na knihu dvě. Docela jsem se na tuto zkušenost těšila. S Kočkou jsem zažívala hodně potíží a překážek a nebylo vždy snadné se s nimi vypořádat. Tak jsem si již od začátku říkala, že ve dvou se to bude lépe zvládat. A zatím to musím potvrdit, protože se mi s Katkou Čížkovou spolupracuje moc dobře.

A důležitými členy týmu jsou maminka holčičky, podle které knihu píšeme a sama holčička. Nesmírně si vážím jejich ochoty jít s kůží na trh, přestože budou v knize pozměněná jména. Ne každý by měl takovou odvahu.

S Katkou jsme si stanovily nějakou vizi, jak by mohla kniha vypadat, oslovily jsme maminku ke spolupráci a teď vše, co připravíme, s ní konzultujeme a také s dalšími lidmi. Abychom měly reakce na knihu i z většího odstupu. Určitě jí to jenom prospěje.

Co byste našim čtenářům o knize řekla vy sama? Jaký přínos v titulu najdou a čím je kniha odlišná od jiných publikací o autismu?

Když jsme s Katkou procházely knižní trh a publikace o autismu vydané, nenašly jsme žádnou, která by byla směřovaná nejmenším dětem, jako je ta naše.

Pro dospělé jich je hodně, odborných také, jsou i tituly pro děti, ale pro ty, které již samy čtou.

Autismus je velmi běžný, a sice se hodně řeší mezi dospělými, ale nemluví se o něm s dětmi, které s ním ale zákonitě musí přijít do styku i v důsledku snahy o inkluzi dětí s PAS. Děti dovedou být velmi přijímající, když se s nimi o těch tématech mluví a tohle je něco, co zatím moc neznají, a proto se toho třeba bojí nebo neví jak reagovat.

Naše vize je, že by kniha Jak barevná je modrá byla i pro malé děti, kterým ještě někdo předčítá a pro začínající čtenáře. Představila by 10 různých situací, například v dopravním prostředku, v obchodě, na hřišti apod., z pohledu holčičky s autismem. Chtěly jsme vycházet z konkrétního dítěte, protože každý autista je jiný. Ale na druhou stranu by to bylo omezující v tom, co můžeme ukázat, proto tam budou ještě další děti s PAS, které stejné situace prožívají jinak. A ke každé kapitole bychom rády vymyslely nějakou zajímavou aktivitu navazující na to, co děti prožívají.

A chtěly jsme, aby kniha byla zajímavá pro děti s PAS, právě třeba těmi aktivitami a ostatní děti, aby se díky ní dozvěděli více o autismu. Takže opět taková propojovací kniha.

Bude možné si titul zakoupit i v knihkupectvích?

Ano, počítáme s tím, že titul nabídneme do běžné knižní distribuce. U Narozeninové kočky to nebylo možné pro její specifičnost. Knižní distributor se bál, že na prodejnách by se při prohlížení mohla ohmatat a poničit. A zase bez toho, aniž by si ji někdo prohlédl, pořádně nepochopí, jaká vlastně je. Takže Kočku v knižní distribuci nemám, jen přes specializované obchody.

Ale u knihy Jak barevná je modrá by snad tento problém neměl nastat.

Bude kniha prospěšná nejen dětem, ale kupříkladu i rodičům, kteří mají dítě s PAS a potřebují informace?

Mohla by jim být prospěšná v tom, že třeba lépe pochopí, co jejich dítě prožívá. A také by jim mohla dát pomocnou ruku v tom, jak o prožívání svého dítěte mluvit s jinými dětmi nebo lidmi, kteří se zeptají na to, proč se jejich dítě chová jinak. Cílem je šířit osvětu o autismu a to je něco, co obecně rodiče dětí s PAS potřebují, aby nebyli tak vyděleni ze společnosti. Díky interaktivním prvkům bude kniha také pro děti s PAS zajímavá a rozdíly v ní popsané budou pochopitelné i pro děti s mírnější formou autismu.

Vy se zabýváte náměty, které nejsou zrovna klasické. Už jsme představili vaši audio a interaktivní haptickou knihu nejen pro nevidomé. Jak se k takovým námětům dostáváte? Jak vás napadá, že by bylo vhodné zabrousit do takových vod a představit čtenářům něco opomíjeného?

U tématu zrakového postižení to byla zkušenost v rodině, jak to bylo s tématem autismu, jsem již popsala.

Není pro to žádný vzorec. Prostě dostanu nápad a ten pak zrealizuji, nebo mne někdo inspiruje.

A vždycky jsem považovala za přínosné, když se děti dozví, že ne každý je zdravý a spousta dětí má nějaké problémy, ale stále to jsou děti, které mohou být jejich dobrými kamarády. Stačí se jen snažit je víc pochopit, najít si k nim cestu. Někdy je to možná i o tom se nebát s nimi víc komunikovat.

A knihy, jaké píši, v tom mohou pomoci.

Jak dopadl váš projekt pro nevidomé? Jste spokojená s průběhem i ohlasy čtenářů? Jak se dětem líbil váš titul audio i interaktivní haptická kniha nejen pro nevidomé?

Z mého pohledu dopadl na výbornou. Jezdím za dětmi i na besedy. Nejžádanější téma mých besed je „Jaké to je být nevidomý?“ Díky knize Narozeninová kočka se mi ozvala paní Miziová ze SONSu v Třinci a pozvala mne na Moravu. Proběhly tam besedy dokonce ve spolupráci s ní a jejími kolegy, nevidomým Vítkem a Helenou. Helena má vodícího psa, takže děti měly ještě větší zážitek, než když přijedu jen já sama. A právě při besedách se děti mohou s knihou seznámit. Je výbornou pomůckou pro školky a školy, když pedagogové probírají s dětmi smysly nebo handicapy. Již mi to potvrdilo mnoho z nich.

Nevidomý zpěvák Honza Jareš mi zase řekl, že knihu velmi rád čte se svojí vidící neteří. To byla pro mne veliká pocta, právě proto kniha vznikla.

Ale jinak je to dost citlivá otázka, ohledně úspěchu knihy.

Protože jsem věřila, že je jiná než klasické haptické knihy, které vznikají jen pro nevidomé, a že má všem dětem přinést něco nového, a protože se mi to několikrát potvrdilo už při jejím vzniku, přihlásila jsem knihu do soutěže Tactus. Je to soutěž haptických knih a její status hlásá, že vznikla proto, aby se zvýšila tvorba haptických knih, a že si váží každého autora, který přispěje „svojí troškou do mlýna“, protože knihy po soutěži zůstávají v knihovně haptických knih, kde si je mohou půjčovat rodiny se zrakově postiženými dětmi.

Do přihlášky jsem psala, že nejde o klasickou haptickou knihu, ale že mým cílem bylo přiblížit, nebo spíš propojit dva světy a ještě jsem se předem ujistila, že kniha přesto splňuje podmínky, aby mohla být do soutěže přihlášena.

To, co se strhlo potom, jsem skutečně nečekala. Porota knihu zhodnotila velmi nepříznivě. Hodnocení je možné najít na stránkách soutěže. Ale co víc, někteří jedinci spojení se soutěží, začali po celé republice rozesílat o knize negativní zprávy. Obdrželi je dokonce ve formě sms některé rodiny se zrakově postiženými dětmi a díky tomu v jedné škole třeba odmítli nabídku, že by se u nich mohla uspořádat beseda. Celé jednání již bylo za hranou zákona. A je to až s podivem, jaká hysterie se kolem knihy strhla. Takže je v komunitě nevidomých velmi známá.

Ale já věřím, že postupně více a více lidí objeví, že to nemá být žádná ukázková haptická kniha pro nevidomé, ale kniha, která vznikla z úplně jiného důvodu. A to, co jsem si pro ni vytyčila za cíl, se splnilo.

Mám domluvené besedy na mnoha dalších místech, tak se těším, že dětem zase přiblížím život nevidomých.

Specializujete se na dětské tituly. Mohla byste nám shrnout svou tvorbu?

Ano, do knih pro dospělé jsem se nepustila a zatím to nemám v plánu. Zjistila jsem, že mi je tvorba pro malé čtenáře nejbližší. Mé knihy jsou plné fantazie a poetiky. Nehledejte v nich nějaké kruté a srdnaté boje například dobra se zlem.

Zatím jsem si všechny i sama ilustrovala a některé tituly jsem již převedla do audio podoby. Díky spolužačce Aleně Kubínové jsem zkusila první – Velrybu ze Sedlčan a zalíbilo se mi to, tak letos po Kočce, Dinosaurech a skřítkovi Modrovouskovi vzniká pátá kniha v audio podobě a to Kamil – malíř snů, která je v papírové podobě mou letošní novinkou.

Který váš titul pro vás nejvíce znamená a proč?

To je pro mne velmi těžká otázka. V každé knize jsem nechala kus sebe a ke každé mám specifický vztah.

Kniha O velrybě ze Sedlčan byla má první a byl to pro mne velký krok a byla jsem šťastná, že jsem ji sama dokázala vydat.

V knize Dinosaurům v patách jsem se zase vrátila ke svému dětskému snu, kdy jsem si přála potkat živé dinosaury a do ilustrování se zapojili i mí synové.

Velmi si vážím toho, že knihu Poznej květiny, stromy, zvířátka vydalo nakladatelství Grada a že děti může kromě pobavení i něco naučit.

A tak bych mohla pokračovat o každé mé zatím vydané knize.

Ale zatím největší výzvou co do náročnosti byla již zmíněná audio a haptická podoba knihy Narozeninová kočka. Protože to není „jen tak obyčejná“ kniha pro děti.

Začala jsem spolupracovat na vydání knihy s dopravní tematikou, ve které budou ilustrace Kamila Lhotáka. Je to zase něco jiného. Jsou hotové ilustrace a k nim mám vymyslet takový příběh, aby bylo možné použít pokud možno všechny obrázky. Takže silný vztah mám i ke knihám, které teprve vznikají.