Spisovatelka a nakladatelka Renata Šindelářová na českou literární scénu přináší prostřednictvím svého nakladatelství Literární strom nejen své tituly, ale také od jiných autorů. Již jsme vám některé představili a nyní bychom vás rádi informovali o jejím nejnovějším počinu. Gamebook o ekologii je pro děti nejen zábavným prostředkem, jak trávit čas, ale také se z něj poučí. Kdo zachrání planetu jsme vám nedávno představili v recenzi a nyní se o knize dozvíte ještě více z našeho rozhovoru. Autorce děkuji za odpovědi i fotografie.
 |
| Zdroj: archiv Renaty Šindelářové |
Na svém kontě máte již patnáct knih, ale pokud se nepletu, tak Kdo zachrání planetu je váš první gamebook. Jak se vám tvořil?
Kdo zachrání planetu? je již třetí gamebook, ale první vydaný v mém nakladatelství, první dva – s historickou tematikou – vyšly v Portále. Gamebooky jsou samozřejmě mnohem pracnější než klasické knihy s příběhem. Je tam toho také mnoho navíc. Gamebook obsahuje jak příběh, tak úkoly. Vše navíc komplikuje, že stránky jsou v knize zpřeházeny, takže je třeba si udržet přehled o tom, co má být na které stránce. Bez tabulky s přehledem stran bych se neobešla. Vymýšlení úkolů mě ale moc baví, a když to pak na konci všechno sedí, je to báječný pocit vítězství.
Předpokládám, že gamebook se hodně liší od klasické beletrie. Co pro vás bylo na jeho tvorbě nejtěžší?
Nejtěžší je vymyslet úkoly tak, aby byly různorodé a přitom ještě seděly k příběhu. Postavila jsem gamebook tak, že se pravidelně střídá jedna strana příběhu a jeden úkol. Dost často mám problém s tím, že příběh musím v daném okamžiku kvůli rozsahu stránky přerušit kvůli úkolu, ale přitom bych potřebovala třeba ještě několik řádků, abych mohla vše popsat tak, jak bych si přála. Podobně čím víc stran – a tedy již použitých čísel – mám, je stále těžší a těžší dát dohromady úkol, jehož výsledek již musí být konkrétní. (Třeba když mi zbývají tři poslední čísla, která musím použít.)
Kniha je doplněná o krásné ilustrace ilustrátorky Petry Šolcové. Jak probíhala spolupráce? Proč jste si vybrala právě tuto ilustrátorku pro svou knihu?
Byla trochu náhoda, že mi přišla Petra Šolcová do cesty, řekla mi o ní kamarádka. Stalo se to ale ještě dřív, než jsem začala gamebook psát, takže jsem od počátku věděla, že ji oslovím. Moc se mi její styl líbí, ty jednoduché zaoblené linky jsou pro děti ideální. Zadání jsem jí posílala e-mailem, vždy několik úkolů najednou, ona pak obrázky kreslila na papír, naskenovala mi je. Každý obrázek se pak musel graficky začistit.
 |
| Zdroj: archiv Renaty Šindelářové |
Publikace znamená spoustu zábavy, ale také práce, protože při ní děti musí hledat odpovědi, zamýšlet se a hodně se také poučí. Poučila jste se i vy při tvorbě o něčem novém? Odkud jste vlastně čerpala informace?
Koupila jsem si pár zajímavých knih, které se mi hodí i k mé pedagogické práci. Oblíbila jsem si tituly nakladatelství Kazda, naprosto úžasná je např. dětská kniha Slyšíš, jak mluví stromy?, pro dospělé mě velmi zaujal titul Genialita ptáků. Některé zajímavosti z přírody, o loděnce a bahníkovi, jsem čerpala z internetu. A ano, i já jsem se dozvěděla ledacos nového.
Proč jste se rozhodla pro námět ekologie? Nyní je téma poměrně aktuální a spisovatelé se jej snaží zpracovat ve všemožných podobách. Váš gamebook je další zajímavou možností, jak děti poučit o fauně a flóře.
Musím říct, že mě velice trápí, jak se my lidé chováme k přírodě. Kolik vytváříme odpadů a jak málo je řešíme. Jak nadměrně používáme pesticidy a chemikálie a otravujeme tím přírodu i sami sebe. Jak stavíme jednu silnici vedle druhé, často zbytečně. Jak neustále přírodě ubíráme z jejího prostoru a velmi málo se staráme o dlouhodobé následky. Gamebookem Kdo zachrání planetu? jsem chtěla oslovit děti, jako tvůrce naší budoucnosti, a ukázat jim, jak mohou o přírodě přemýšlet a jak mohou s její ochranou samy pomáhat. Samozřejmě formou pro ně nejpříjemnější, zábavným příběhem a hrou.
Proč právě gamebook? Co vás na tuto myšlenku přivedlo?
Jako pedagog volného času neustále hledám či vymýšlím nějaké hry a baví mě to. Obecně mám ráda hádanky, šifry a hlavolamy. Navíc dneska se obecně málo čte, takže mi přišlo fajn spojit řešení úkolů s příběhem, udělat v podstatě interaktivní příběh a spojit tak příjemné s užitečným. Děti snad budou mít větší chuť číst, přitom se ještě dozví něco zajímavého, zkrátka škola hrou.
Co se vám na gamebooku líbí nejvíce? Jaká část podle vás čtenáře nejvíce zaujme a proč?
Myslím, že nejvíce budou děti bavit právě úkoly. V příběhu je také pár míst, kde čtenář rozhoduje, jak bude příběh pokračovat, to určitě také zaujme. Z pasivního čtení se díky tomu stává aktivní činnost.
Jak dlouho trvala jeho tvorba?
Na této knize jsem pracovala zhruba rok, když počítám i čas strávený přípravami a konečnými úpravami. Ovšem byly tam nějaké pauzy a mnoho práce okolo (dát s grafičkou dohromady sazbu, vše několikrát projít, příp. přepracovat úkoly, které nejsou zcela jednoznačné).
Plánujete také beletrii na tohle téma?
Vlastně ano. Už mám pár prvních stránek, ale ještě musím dokončit jinou knihu a ve škole všechny projekty, než se do psaní pustím naplno. Román se bude jmenovat "Vlků se nebojím" a odehrávat se bude v Krušných horách, kde jsem doma. Hlavní hrdinka Berenika bude milovnicí a ochránkyní přírody.
 |
| Zdroj: archiv Renaty Šindelářové |
Vy sama máte často neobvyklé náměty beletrie pro dospělé, nepřemýšlela jste třeba o gamebooku na spirituální téma?
Snažím se, aby každá má kniha byla jiná, měla úplně jiné téma. U dvou posledních románů (Jen jeden svět, Můj svět v tobě) je to ovšem společně ezoterika, jelikož se jedná o volné pokračování. Všechny mé knihy ale mají společné, že se ráda psychologicky zamýšlím nad příčinami chování stvořených postav. Ráda se jim dívám do hlavy.
Vy sama jste už nějaké gamebooky hrála? Jak na vás působí?
Ano, určitě. Musela jsem si nejdřív vyzkoušet, co budu tvořit. Je to velmi zajímavý způsob četby, opravdu spíše textová hra než příběh. Trochu mě štvalo, když to dopadlo s mou postavou špatně, ale jinak je fajn, že tento druh knih existuje.
Kniha obsahuje černobílé ilustrace. Mohou to děti brát jako nabídku k vybarvení? Bylo to tak zamýšleno, nebo je to takový bonus, či by vám naopak vadilo, kdyby do knihy kreslily?
Po pravdě mě něco takového vůbec nenapadlo, ale pokud se nejedná o půjčenou knihu z knihovny, proč ne. Naopak by to mohlo být pro děti ještě víc inspirující.
Jaké je podle vás věkové zaměření vašeho gamebooku?
Oficiálně jsem nastavila věkovou hranici na 9-13 let, ale je to na hraně. V reálu bude mít většina devítiletých dětí s některými úkoly ještě problém a bude potřebovat pomoc dospělého, zatímco třináctiletému už zase může připadat příběh trochu dětinský. Takže nejoptimálnější věk je 10-12 let.
Děkuji vám za rozhovor. Na závěr bych měla poslední dotaz. Co vaší knihou cíloví čtenáři získají? Můžete nás navnadit, co je překvapí na vašem webu, když uhodnou hádanku?
Na konci knihy čeká malé čtenáře bonusový úkol, jehož řešením je poprvé slovo, nikoliv číslo. Toto slovo je heslem na webové stránky, odkaz je uveden v knize. A tady čekají děti tři malé dárečky. Povím jen o jednom, tom nejdůležitějším. Je to medaile, kterou si lze pověsit na krk dvěma způsoby: buď vytisknout a vystřihnout, nebo pověsit na krk elektronicky přidáním na svou fotografii.
Komentáře
Okomentovat