Mladá autorka Terry März debutovala románem Hra: Zrozena pro měsíc, provdána za slunce (recenze), jenž je prvním dílem fantasy série z kouzelné Tolary. Kromě zajímavé obálky nabízí příběh mnoho sympatických postav, magii a netradičně pojaté klasické young adult motivy. Další příběhy i debut samotný naleznete na literární platformě Wattpad.
Jaké byly její začátky? Je, nebo není cosplayer? Tvorbu kterého českého autora by si podle ní měl každý přečíst? To vše a ještě více se dozvíte v rozhovoru. Autorce děkujeme za čas, odpovědi i fotografie.
 |
| Zdroj: archiv autorky |
V kolika letech jste se začala psaní věnovat vážně?
Psaní jsem začala brát vážně zhruba někdy v prváku na střední. Vlastně už ani nevím, co mě k tomu přimělo a proč jsem najednou zatoužila po tom své texty někam dotáhnout. Možná to způsobila změna prostředí a taky fakt, že mi tohle řemeslo přirostlo k srdci. Odmala jsem mívala hlavu plnou příběhů a ráda vymýšlela hračkám jejich původ a vlastnosti, a když mi došlo, že bych z těch myšlenek mohla udělat smysluplné vyprávění, nejspíš jsem se podvědomě rozhodla už tehdy a čas mě k tomu jen dostrkal.
Jaké byly vaše začátky na Wattpadu? Proč jste si vybrala tuto platformu? Co na ní máte nejraději a co byste změnila?
Na Wattpad jsem začala přispívat v dubnu 2017. Pamatuji si, že jsem tehdy měla před přijímačkami na střední a po večerech se vracela ke starým příběhům. Jednou jsem takhle narazila na onen Wattpad a řekla si, že bych vlastně mohla zkusit něco dát i tam. Na webovkách to úspěch nemělo, tak třeba tahle stránka přinese něco lepšího. No, a ono to vyšlo. Moje tehdejší příběhy sklidily zájem a to mě motivovalo psát dál a do komunity víc proniknout.
Wattpad jsem si zamilovala právě kvůli úžasné komunitě pisálků, s nimiž pořádáme srazy plné autorského čtení a rozmanitých přednášek. Spousta těch lidí mi v začátcích pomohla se rozvíjet a najít si svou cestu. S některými jsem se také sblížila a dodnes udržujeme skvělé vztahy.
Ráda bych změnila v aplikaci samotné její uživatelské rozhraní. Bylo by skvělé, kdyby se nám konečně dostalo lepší správy textů, přizpůsobení profilu a taky kdyby se trošku zlepšila samotná funkčnost. Ty časté pády začínají být otravné.
Za jaký svůj výtvor se nejvíce stydíte?
To je těžké říct. V podstatě se stydím za všechna svá dílka, protože i týdenní odležení je v mých očích změní na příšerné texty, které je potřeba pořádně proškrtat a přepsat. Brr, nechci si ani představovat, kolik toho na mě už teď čeká.
Myslím, že se vyloženě za nic konkrétního nestydím. Rozhodně ne nějak přehnaně. Všechno, co napíšu, beru jako součást učení se a hledání cesty k tomu být jednou tím dokonalým autorem, z něhož padají slovní obraty jeden za druhým a jehož postavy jsou tak uvěřitelné, až máte pocit, že vám dýchají za krk.
Řekla bych, že tenhle můj přístup mi hodně pomáhá v tom odolávat „psacímu bloku“ a jednoduše dál psát bez strachu, že to nebude dobré.
První díl Hry jste vydala samonákladem. Jak to probíhalo? Máte nějaké postřehy, na co by si měl dát člověk pozor?
Rozhodně by člověk neměl nic podceňovat. Samonáklad je hrozně fajn věc, pokud máte dost peněz, případně známé, kteří vám se vším pomůžou, a trpělivost. Jenže má také svá úskalí a problémy, s nimiž je potřeba počítat a řešit je.
Já jsem třeba podcenila stav dílka a na můj vkus vše trošku uspěchala. Dnes si říkám, že kdybych ještě chviličku počkala a víc přemýšlela, než konala, mohla jsem ještě něco zlepšit a vyhnout se nedostatkům. Určitě by to dopadlo jinak a stejně tak by to dopadlo jinak, kdybych dala na radu své profesorky a tu sazbu o půl bodu zvětšila. No, člověk holt dělá chyby a já jsem na svůj první díl i přes všechny ty nedostatky pyšná. Sice by mu prospěla lepší péče od mého zkušenějšího já, ale stejně ho mám ráda a to je asi to nejdůležitější – přiznat si vlastní chyby a pracovat s nimi. To bych totiž doporučila všem, co chtějí vydávat skrze samonáklad – nechte si poradit, pořádně se poptejte, ale hlavně počítejte s tím, že se nevyhnete chybám – ty totiž potřebujete, abyste další samonáklad udělali ještě lepší!
Ke své sérii natáčíte teasery a trailery, co je na tom podle Vás nejtěžší? Co vás na natáčení baví nejvíce? A jak vznikl nápad na tuto formu propagace?
Tenhle nápad vznikl někdy v půlce prváku, kdy jsem o natáčení trailerů a dělání cosplayů neměla ani nejmenší tušení. S kamarádkami nás napadlo to zkusit, a tak jsme do toho šly trošku zhurta. Nejlepší na celém natáčení byla ta atmosféra, kdy jsme si vyjma samotného natáčení také užily společné chvíle. Vznikla tam spousta legendárních hlášek a vtipů, které se se mnou táhnou dodnes.
Samozřejmě, že nejtěžší věc je sehnat spolehlivé lidi a pořádně si nápad promyslet. My ze začátku neměly ani jedno. Byl jenom zmatek a nepořádek, který se nám sem tam podařilo uklidnit a občas i natočit něco použitelného.
 |
| Zdroj: archiv autorky |
Čtete knihy od českých autorů? Pokud ano, jakou knihu by si měl podle vás každý přečíst?
Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co by si zjišťoval původ autorů. Vždycky jsem po něčem sáhla a to si přečetla, ale v současnosti na to začínám trochu koukat. Hodně mě bavila česká klasika, jako je třeba Čapek nebo Mácha, ale v současné literatuře jsem nenašla nic, co by mě dostatečně oslovilo, abych o tom mohla básnit. Takže asi toho Čapka – hlavně budoucím maturantům, protože se fakt dobře rozebírá a je dokonce i zábavný. R.U.R. i Bílá nemoc mi krásně sedly a nejspíš utvrdily v tom, že si od pana Čapka přečtu i něco mimo kánon.
Máte nějakého českého autora jako svůj literární vzor?
Českého autora jako svůj vzor přímo nemám, ale jak jsem již zmínila, tak třeba pan Čapek je podle mě autor, co si zaslouží obdiv. Všechno se od něj skvěle četlo a ještě to navíc mělo pointu, což je za mě to nejdůležitější. Kniha musí mít kvalitní stylistiku a měla by také něco předat – i kdyby jen náladu.
Na svém webu uvádíte, že se věnujete cosplayům. Kdy jste se jim začala věnovat? Co bylo prvním impulzem k tomu začít? Máte nějaké postřehy, na které by si měl začátečník dávat pozor?
Začátek cosplayování se mi kryje s prvním natáčením, což už je asi dva roky zpátky. Původně jsem jen zkoušela udělat nějaký kostým, ale nakonec jsem se zamilovala do nošení cizí identity a začala dělat další, ač jednodušší cosplaye.
Nejsem úplně cosplayer v pravém slova smyslu, protože spoustu součástí kostýmu si sama nevyrábím, ale jen přetvářím již koupené, ale kdybych měla někomu dát radu do začátku, určitě by to bylo, aby si všechno pořádně promyslel a dával pozor na to, zda to funguje i v praxi. Teoreticky něco navrhnout je super, ale chodit v tom celý den už tak super být nemusí.
 |
| Rosita Zdroj: archiv autorky |
Jaký cosplay byl zatím nejnáročnější? Který máte nejraději a na který vzpomínáte nerada?
Určitě malitant! K tomu jsem musela vyrábět zatím nejvíc součástek – helma, rohy, hůl, rukavice – to všechno a možná mnohem víc bylo potřeba vlastnoručně vyrobit a přizpůsobit pohybu venku. Stálo mě to pěknou řadu hodin a pomoc od kamarádky, protože finální verze hole ne a ne správně držet, ale nakonec to dopadlo podle mě celkem dobře.
 |
| Malitant Zdroj: archiv autorky |
Nejraději vzpomínám na Hadiyu. To je asi můj neoblíbenější cosplay, který si ráda obleču i v současnosti a vezmu ho ven. A nejméně ráda mám asi Manon. Ač se mi ten cosplay líbil a bavil mě, tak mi na něm něco nesedělo. Ráda bych se k němu někdy vrátila a zkusila jej znovu, ale zatím se mi to nedaří.
 |
| Hadiya Zdroj: archiv autorky |
Jaká počítačová hra je vaším favoritem?
Za mě určitě cokoliv od Blizzardu. Nejspíš bych si vybrala asi World of Warcraft, který mám sice hrozně ráda a chtěla bych se mu aktivně věnovat, ale času je málo a her příliš.
Co vás kromě psaní, hraní her a vytváření cosplayů baví?
Ráda dělám grafiku, což je vlastně i obor, který v současnosti studuji. Také se ráda procházím a objevuji zapadlá místečka, kde si můžu v klidu sednout a užít si spolu s knížkou i dobré pití. To dělám asi nejraději – prostě si vzít jen knížku, cestou koupit pití a někam se na hodinku zašít. Od všech lidí a problémů. Jen já a moje hranatá společnice.
A poslední otázka. . . Kdybyste mohla strávit den v Tolaře, kde a s kým by to bylo? A proč?
Já bych určitě strávila den se svou nejmilejší královnou Hadiyou a prošla se ještě starým městem Tisíce slz. Hadiya je mi ze všech postav nejblíže, i když má v závěsu Rositu, a myslím, že taková procházka městem bojovníků za svitu měsíce by byla opravdu příjemná. Nesmělo by ani chybět posezení nad vínem a rozmluva o tom, proč by se Hadiya měla občas chovat trochu mile. Je jako moje dítě – nejraději bych ji pořád napomínala a připomínala jí, že se má vždycky pozdravit a zacházet s ostatními slušně. Jenže vysvětlit tohle královně je docela těžké. Jednou z toho určitě vyroste!
Komentáře
Okomentovat