Recenze: POHLEDNICE (Z) MINULOSTI (Petra Kousková)

 

Dovedli byste vše prodat a začít znovu?


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa

Chci zakoupit tento titul!



Obyčejná holka, která v životě dělala všechno možné. Tak zní úvodní věta v autorčině medailonku. Debutující česká spisovatelka, jejíž láska k cestování a ke sbírání životních střípků poskytla námět pro sepsání první knihy. Pomocí crowdfundingu se podařilo vybrat cílovou částku a román měl možnost vyjít u nakladatelství Pointa.

Zemře vám manžel a v tu chvíli se pro vás zhroutí celý svět. Dáváte si mnoho věcí za vinu a nevíte, jakým směrem se v životě dál ubírat. Jediným východiskem se zdá ten současný prodat a začít úplně od začátku. A jak to udělat nejjednodušeji? Podáte si inzerát jako naše hlavní hrdinka Anna.

Brávala jsem život jako dar, který se nesmí promarnit. Je správné žít pro druhé. Pomáhat těm méně šťastným. Ale než jsem se nadála, hnala jsem se z jednoho šíleného projektu do druhého. Vrhala jsem se střemhlav do každého problému, který kolem jen prošel. A bláhově jsem věřila, že můžu změnit svět. A mezitím mi můj život rychle protékal mezi prsty. (ze strany 40)

Knihu tvoří dvě roviny. Současnost reprezentuje Anna a její vyrovnávání se s novou realitou. Další linka je protkána napříč historií, má však společného jmenovatele – Libochovice a jejich okolí. Poznáváte pro vás neznámé hrdiny a na okamžik máte možnost nahlédnout do jejich běžného života a zakusit jejich starostí. 

„Ello,“ položila Anna prst na stránku knihy, kterou před chvílí vytáhla ze zásuvky kuchyňského stolu. Ani Ella nevěděla, že ji tam schovává. „Tady přirovnávají konec života k padajícímu listí, ale na stárnutí přece není nic hezkého. Nerozumím tomu.“ „Moc přemýšlíš. Ochutnej tenhle krém. Zkouším něco nového,“ vrazila Anně do pusy lžíci sladké vanilkové hmoty. (ze strany 21)

Dlouhou dobu máte pocit, že linky něco spojuje, a pozorný čtenář záhy objeví, co to je. Můžeme říct, že o něco více převažuje vyprávění ze současnosti, jež je rozdílné i ve způsobu vyprávění. Jedná se o drobnou nuanci, lehký nádech jiné atmosféry, než je tomu u historické linky. Anna bilancuje a snaží se znovu nakopnout chuť k životu. Velkou pomocnicí je její sestra Ema, která Annu donutí jet do Francie. A právě díky tomuto výletu se její život razantně změní.

Historické vyprávění nemělo za cíl hlavní aktéry důkladně poznat, jednalo se spíše o střípky, nebo jak z názvu knihy vyplývá, pohlednice z dob dávno minulých. Velmi autenticky navozena atmosféra, až jste měli pocit, že jste se ocitli ve stroji času a fyzicky na onom místě jste. Hlavní postavy se střídaly, avšak něco je spojovalo. Krásné zrcadlo toho, co lidé dovedli vydržet a jakými starostmi se zabýváme nyní.

Autorka velmi pěkně začala a vytvořila melancholické rekapitulující prostředí. Místy až filozofické monology Anny byly svěží a zajímavě napsané. Zvolila vyváženost mezi jednotlivými linkami a vzbudila zájem, v jakém okamžiku se vše spojí. Postupem ale lince ze současnosti docházel dech a stávala se více plytkou.

Hlavní problém vidím ve ztrátě konceptu. Více a více jsem ztrácela pojem o tom, co je pro Annu vlastně prioritou, a její vnější reakce se mi rozcházely s vnitřní motivací. Současná linka se pro mě stávala pohádkou pro dospělé ženy. Touha pokračovat v četbě slábla a i přes lehký styl psaní trochu vázla. Text místy doprovázely ilustrace, i když to je silné slovo, spíše drobné náčrty, jež podtrhávaly sílící infantilnost hlavní hrdinky. Konečné vyznění a spojení linek nebylo uspokojivé. Více než odpovědi na otázky a uzavření kruhu ve mně sílila otázka, jaký účel měla ona historická linka?

Velmi mě mrzí, že autorka nepokračovala v duchu, v kterém kniha začala – smutná žena, jež hledá samu sebe a o životě přemýšlí. 

Pod víčky mi zářily jasné barvy. Sem tam mě osvěžil větříček a pocuchal mi škodolibě vlasy. V srdci jsem ale měla těžko. Ve všem měl pravdu. Zaujetí pro cokoli, natož vášeň jsem necítila už dlouho. Všechno mi připadalo jako marnost. Nakonec přece stejně všichni umřeme. Tak proč to nezabalit dřív? Celý život je boj, a stejně ho nemůže člověk vyhrát. Jeden musí mít velkou dávku štěstí nebo být nadmíru otrlý, aby si to připouštěl. ( ze strany 127)

Dovést napsat v jedné knize více rovin, aby byly vyvážené,  a ve vhodný okamžik je spojit tak, aby to dávalo smysl, bývá těžký úkol i pro zkušeného autora. V případě prvotiny je to velké sousto, což se potvrdilo i v tomto případě. Petra Kousková však umí psát a některé myšlenky sdělila velmi zajímavě. Debut je to rozhodně překvapivý, ale domnívám se, že autorka bude mít na mnohem víc. Anotace je pro mě zavádějící, protože pátrání po minulosti svých předků si představuji trochu jinak. Přeji si, aby autorka pokračovala v psaní a počkala, než vydá další titul, protože jen trénink dělá mistra. 

Nechci působit tolik negativně, protože bylo mnoho míst, která byla opravdu skvělá, a kniha si určitě najde plno čtenářů, kteří budou spokojení, ale nemám ráda promrhaný potenciál.


„Prodám svůj život. K osobnímu nahlédnutí.“

Anna bilancuje a má dojem, že život promarnila snahou zachránit celý svět. A co hůř, nepodařilo se jí to. Přišla o všechno, co milovala, a zůstaly jí jenom smutné vzpomínky. Tak se svůj život s pomocí inzerátu pokusí prodat. Díky jednomu neplánovanému kroku ale nakonec zažije sérii nečekaných událostí. Začne pátrat po své minulosti a objevovat střípky ze života svých předků. Zjistí, že žít neznamená přežívat, a pochopí, co je opravdové štěstí.

Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2020
Žánr: román ze života
Počet stran: 264
Vazba: brožovaná

Komentáře