Island očima umělce
Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.cz
Jan Burian je český hudebník a spisovatel, který kromě toho, že se věnuje umělecké činnosti, je také nadšeným cestovatelem a průvodcem. A právě tohoto tématu se týká kniha Dvacet let s Islandem, vydaná v tištěné podobě v nakladatelství Galén, kterou vám představujeme v dnešní recenzi.
V době, kdy Jan Burian začal kráčet ve stopách své matky Zuzany Kočové, autorky cestopisů Chvála putování a Potíže putování, a zamiloval si Island, měli o tomto ostrově našinci v první polovině devadesátých let minulého století jen tolik informací, kolik se jich objevilo v tisku. Čarovný Island začali houfně objevovat až později. Jan Burian se tam vydal poprvé v roce 1994 a od té doby zemi navštěvoval pravidelně jako průvodce.
Publikace Dvacet let s Islandem je rozdělená do dvou částí. V první, nazvané Sága o cestě na Island, nás autor zavádí do přelomového roku 1994, kdy se tam vydal poprvé. Líčí cestu na ostrov, včetně příprav, které jí předcházely, a blíže představuje zemi se všemi jejími přírodními krásami i její obyvatele. Přibližuje také islandskou kulturu. Jan Burian své vlastní postřehy doplňuje úryvky z děl různých spisovatelů, novinářů a cestovatelů, kteří Island navštívili, nebo faktografickými údaji z encyklopedie.
Zdroj: kopie z e-knihy
Druhá část, poskládaná z fejetonů vydaných v letech 2006–2014, nese název Islandská nadechnutí. Jednotlivé články na sebe nenavazují, nejsou ani řazeny chronologicky. Zde se autor víc soustřeďuje na zážitky, které ho potkaly v roli průvodce, zamýšlí se také nad Islanďany, jejich mentalitou a seznamuje čtenáře s různými zajímavostmi.
Tradičním islandským štědrovečerním jídlem nejsou ryby, ale bělokur horský, opeřenec o něco větší než holub. Když se před několika lety nesměl lovit, nahradilo ho uzené jehněčí s červeným zelím, červenou řepou a hráškem s bílou omáčkou a bramborami s karamelem. Na vánočním stole bývá i vepřové podávané se smaženými plackami laufabraunð vykrajovanými z tenkého pšeničného těsta, které na talíři vypadají jako krajka. (str. 280)
A vzpomínací večer příjemně plynul, pak dorazila Lenka a vyprávěla o školce, v níž pracuje. S paní Olgou společně vyslovily údiv nad tím, jak je možné, že na Islandu vyrostou z tak nevychovaných dětí tak neagresivní a příjemní dospělí. A pak jsme se smáli tomu, že u nás je to právě naopak. Z těch milých, přítulných a poslušných dítek vám kolikrát vyroste tak nekultivované hovado... (str. 112)
Jak je dobrým a zavedeným zvykem, nechybí ani u tohoto cestopisu fotografie. Jelikož jsem v rukou neměla knihu tištěnou, ale elektronickou, nemůžu objektivně posoudit kvalitu snímků. Knihu jsem střídavě četla ve čtečce, kde se fotky zobrazují v černobílém provedení, tudíž nejsou příliš výrazné, a na mobilu, kde jsou v menším rozlišení.
Text je psán v ich-formě. Jan Burian nezapře všestranně nadaného umělce, který se dobře pohybuje i v literárních vodách. Píše lehce, s nádechem humoru a lehkého pobavení. Barvité popisy jsou proloženy faktografickými údaji, které doplňují a upřesňují všeobecné informace, jež jsou o Islandu známy.
Zdroj: kopie z e-knihy
Pro mě jako milovnici severských zemí byl tento knižní výlet na Island potěšením. Dozvěděla jsem se zajímavé věci o životě ostrovanů, líbil se mi autorův styl psaní i smysl pro humor a občasnou sebeironii.
Doporučuji cestopis Dvacet let s Islandem jako tip na neotřelou destinaci, kam se můžete vydat s knížkou nebo osobně.
Island je pro nás v mnohém záhadná země, s českým mozkem musíme pracovat hodně rozvážně, abychom z ní alespoň něco pochopili,“ tvrdí Jan Burian v jednom z fejetonů, jež napsal mnoho let poté, co se na ostrov vypravil poprvé. Kniha Dvacet let s Islandem vznikala v rozmezí let 1994 a 2014, což svědčí o autorově důkladnosti i vpravdě rozvážném postupu a přístupu. Na začátku devadesátých let přečetl, zhlédl a vyslechl o Islandu všechno, co se dalo, a takto vyzbrojen vyrazil objevovat to, co už vlastně skoro dopodrobna teoreticky znal. Naštěstí tomuto pocitu nepodlehl – a o tom i mnohém jiném je první Sága o cestě na Island (1994). Island ho lapil a nepustil, vrací se tam totiž skoro každý rok – mimo jiné jako průvodce turistů. A protože skoro každý rok se ostrov stane námětem některého z Burianových fejetonů, výběr z nich tvoří druhou část této knihy. Je to trochu jiný Island, viděný a popisovaný z jiné perspektivy, ale jedno zůstává stejné - autora ta zvláštní ostrovní země neomrzela ani po dvou dekádách: „Každé léto se vracím domů s hlavou plnou Islandu. A každé další jaro se nemohu dočkat, až se tam vyrazím nadechnout.“
Nakladatelství: Galén
Rok vydání: 2015
Žánr: cestopisy a místopisy
Počet stran: 302
Formát: PDF
Komentáře
Okomentovat