Rozhovor s Jiřím Bartošem: „Momentálně cítím silnou motivaci, protože chci prodejem knížky získat pro děti nemalé finanční prostředky.“

Spisovatel Jiří Bartoš, který se specializuje na dětské říkanky, nedávno vydal svůj prozatím poslední titul Směj se, nebolí to! Publikace obsahuje opravdu krásné básničky pro malé i větší čtenáře. Ilustrací se chopila velmi šikovná a známá ilustrátorka Iveta Autratová, která knihu vytříbila do detailu. Zajímavé na Směj se, nebolí to! je především to, že koupí tohoto díla přispějete organizaci Parent Project, o němž se autor v rozhovoru zmiňuje více. Celý výtěžek pomůže nemocným dětem, bojujícím se svalovou dystrofií. Jak autorův výtečný a srdečný projekt pokračuje a kolik již přispěl, můžete sledovat na jeho FB stránkách Jiří Bartoš - autor a vydavatel.

Já autorovi děkuji za jeho čas, poskytnuté fotografie i upřímně zodpovězené dotazy. Jsem ráda, že jsem s ním mohla provést rozhovor, jelikož jsme si s dětmi jeho říkanky natolik oblíbily, že máme všechny jeho knihy doma a těšíme se z nich. Autor mi velmi vyšel vstříc, a přestože jsem básnickou sbírku Směj se, nebolí to! v rámci projektu Čteme české autory recenzovala, také jsem si ji mohla zakoupit, abych přispěla na dobrou věc. Stále máte šanci obohatit svou knihovničku a přispět. :)

Z archivu autora. Na fotografii vidíte Jiřího Bartoše se svým nejnovějším dílem, které pomáhá.

Vaším prozatím posledním počinem je titul Směj se, nebolí to! (recenze), z něhož veškerý zisk putuje organizaci Parent Project. Můžete nám říct, co vás vedlo k takovému obdivuhodnému činu a trochu nám přiblížit i daný projekt, kdyby třeba čtenáři sami chtěli nějakým způsobem přispět?

Díky mé první knížce jsem se seznámil s paní Jitkou Reineltovou, která je v současnosti výkonnou ředitelkou organizace Parent Project, z. s., což je pacientská organizace založená rodiči, jejichž děti se narodily se svalovou dystrofií Duchenne/Becker a dalšími vzácnými nervosvalovými onemocněními raného věku. Posláním této organizace je prosazovat a hájit zájmy pacientů a členů, vytvářet podmínky pro zlepšení a zajištění kvalitnějšího života, zajišťovat komplexní péči a podporovat dostupnost účinné léčby.

V současné době je s touto organizací spjata i naše čtyřčlenná rodina a v žádném případě nejde o obdivuhodnou činnost, pro nás je to samozřejmost, jsme rádi, že můžeme být nějak užiteční, tak to všichni cítíme. Obdivuhodné bylo to, když se obrovské množství lidí složilo na lék pro tři chlapce. Je třeba říct, že mnoho dětí na svůj lék teprve čeká. Pokud se nám podaří získat finanční prostředky z prodeje naší knížky, půjdou na osobní asistenci a program na tábory pro tyto děti. Je to jen kapka v moři, ale možná se nám podaří knížkou získat nové přispěvatele a dárce.

Z archivu autora

Ilustrátorka Iveta Autratová již ilustrovala spoustu dětských knih a mezi dětskými čtenáři a jejich rodiči je rozhodně známá a oblíbená. Jak jste se společně k takové spolupráci dostali a jak probíhala? 

Na tvorbu paní ilustrátorky Ivety Autratové jsem narazil na sociálních sítích a hned mě zaujala. Její ilustrace umí doslova pohladit, ale není se čemu divit, je to hodný člověk. Na předchozí knížce jsem spolupracoval s výbornou a známou ilustrátorkou Vendulou Hegerovou a po ukončení spolupráce jsem nějakou dobu myslel na konec své krátké autorské dráhy. Dopadlo to tak, že jsem s respektem oslovil paní Ivetu. Moji nabídku ke spolupráci zvážila a přijala. Bylo jasné, že při její pracovní vytíženosti budu muset být trpělivý. Tak se stalo a určitě se to vyplatilo. Výsledkem naší spolupráce je povedená knížka.

Z archivu autora

Pokud se nepletu, svůj debut jste vydal v roce 2011 a jednalo se o prvotinu Vtipnou kaši k snídani. Prozatím jste všechny své knihy vydal samonákladem. Nepřemýšlel jste někdy oslovit nakladatelství? Jelikož jsem si vaše knihy zakoupila a přečetla, opravdu moc se mi líbí a věřím, že u nakladatele by měly šanci.

Moje zkušenosti s nakladatelstvími spadají do doby před vydáním první knížky. Zkusil jsem oslovit známá nakladatelství, zažil jsem slušné odmítnutí, slyšel názor, že dětské říkanky jsou pro čtenáře nezajímavé, nakonec mi bylo u jednoho nakladatelství vydání knihy slíbeno. Průběžně se na něm čtyři roky pracovalo a výsledkem bylo doporučení, ať si knížku vydám sám, nebo u někoho jiného. Podobnou zkušenost jsem zažil ještě jednou, ale naštěstí to trvalo kratší dobu. Nezbývalo mi nic jiného, než vzít peníze z rodinného rozpočtu, zariskovat a zkusit dráhu autora - vydavatele. O tomto oboru jsem nevěděl vůbec nic, netušil jsem jakým způsobem knižní trh funguje, ale sen jsem si splnil, knížku vydal a úspěšně i prodal. Dokonce jsme dělali i dotisk. Od té doby to dělám stejným způsobem, poznal jsem, že vydání knihy je ta jednodušší část a dostat knihu ke čtenáři ta těžší. Líbí se mi na tom především kontakt s kupujícími a hlavně díky samonákladu si můžu dovolit udělat akci, jako je ta naše - „Knížka, která pomáhá“.

Plánujete pro dětské čtenáře něco nového, nebo naopak zkusíte zabrousit do jiných žánrů?

Na každou knížku se dívám jako na poslední, další plán zatím nemám, protože většinou závisí na tom, jak dopadne prodej. Ale pokud bude další knížka, tak zůstanu u říkanek. Je to jen hra se slovy, souvislejší text by mi činil velké potíže. I když mám spoustu let v šuplíku takové vyprávění o dvou malých sourozencích na prázdninách u babičky a dědečka. Nemám odvahu to vydat, je na tom práce dostat text do konečné podoby, což v mém případě vyžaduje profesionální pomoc. Asi to jednou přečtu jen vnoučatům.

Z archivu autora

Proč se zaměřujete na dětské publikum? 

Děti mám rád, sám se tak někdy (často) chovám. Jsou bezprostřední, upřímné, zaslouží si šťastný život a úsměv na tváři. Smutné děti mě trápí, odtud asi názvy mých knížek „Vtipnou kaši k snídani“, „Nemračte se na svět“ nebo „Směj se, nebolí to!“. Jestli některá z říkanek dítě rozveselí, můžu si říct, že jsem svůj úkol splnil.

Vaše říkanky jsou opravdu krásné, zábavné a snadno zapamatovatelné. Nejen děti, ale i dospělí si je lehce vtisknou do mysli. Jak jste svůj literární talent objevil?

Literární talent opravdu ne! Někdy před dvaceti lety, když jsem měl pocit, že jsem přečetl dceři snad všechny knížky z knihovny pro nejmenší čtenáře, řekl jsem si, že zkusím vymyslet nějakou říkanku. Tehdy jsme doslova hltali knížky s básničkami Jiřího Žáčka, který je podle mého názoru v tomto směru nejlepší. Odjel jsem na školení, po večerech jsem zkoušel vymýšlet říkanky, a když jsem přijel domů, bylo jich asi dvacet. Myslím, že se skoro všechny dostaly do mé první knížky.

Z archivu autora

Kdo nebo co je pro vás inspirací?

Inspirace je všude kolem nás, stačí se jen dívat kolem sebe a vnímat běžné věci dětskýma očima. Rád o těch věcech pak přemýšlím. Pro mě je důležitá motivace, pokud ji nemám, jsem schopný třeba dva roky nenapsat říkanku. Mně se lépe pracuje pod tlakem, to pak jde tvorba říkanek nějak sama. Momentálně cítím silnou motivaci, protože chci prodejem knížky získat pro děti nemalé finanční prostředky.

Jaká vaše kniha je podle vás nejlepší a proč?

Mám rád všechny čtyři, každá z nich měla svůj význam. Ale pokud bych si musel vybrat, tak ta poslední, protože texty do této knížky vybrala skupina dětí i dospělých. Jestli si tedy chce někdo ze čtenářů stěžovat, pošlu mu adresy všech viníků, ať si to s nimi vyřídí. 

Z archivu autora

Máte svou nejoblíbenější říkanku, kterou si čtenáři mohou v některé vaší knize přečíst? 

Možná mi to nikdo nebude věřit, ale já si své texty, ačkoliv jsou krátké, nepamatuji. Po vydání knížky si je ani nečtu, protože mám pocit, že mohly být napsány jinak, lépe. Ale i tak se mi líbí všechny!

Pokud by se stal zázrak a vy byste mohl potkat jednu svou nejoblíbenější pohádkovou bytost, kdo by to byl a co byste mu/jí pověděl?

Kupodivu by to nebyla sudička, aby každému dítěti předpověděla šťastný život. Kdybych potkal čerta, řekl bych mu, aby zvýšil své pracovní nasazení, protože zlých lidí je na světě pořád víc než dost!

Autor nám také zaslal několik ukázek, které vkládáme, abyste si početli a navnadili se na skvělé říkanky.