Příběh jedné lásky
Za recenzní knihu děkuji nakladatelství Pointa.
Chci si pořídit báseň Slabin snář.
Eva Pelikánová o sobě na stránkách nakladatelství Pointa prozrazuje, že pracuje na ministerstvu obrany v oblasti bilaterální a multilaterální spolupráce. K jejím koníčků patří pečení dortů. Nejvíce se však odreaguje při psaní, které je její radostí a vášní. Do nedávna svou tvorbu před světem schovávala, tento fakt se rozhodla změnit a tak se stalo, že 9. března spatřila světlo světa její poetická prvotina s názvem Slabin snář. Je to útlá brožovaná knížka, která si vás získá nejen svou lyrickou stránkou, ale i tou epickou. Jak je uvedeno v autorčině medailonku: „Slabin snář má za cíl stát se na chvíli součástí čtenářova života a probudit v něm celé spektrum emocí.“ Je tvrzení pravdivé? Odpověď nejen na tuto otázku najdete dále.
Ještě předtím, než se pustíte do četby a interpretace veršů a toho, co je zachyceno mezi nimi, zaujme vás krásná barevně ilustrovaná obálka s portrétem dívky, jež je hlavní protagonistkou této básně. Prolistujete-li letmo svazek, povšimnete si několika dalších obrázků, které dokreslují to, co se může čtenář v dané pasáži dočíst. O ilustrace se postarala Simona Dvořáková. Všechna její díla se plně shodují s námětem, ale i tematickým zaměřením titulu.
Dílo jako celek je jednotné a vypráví příběh života jedné lásky, a to od malé jiskřičky přes vzplanutí až po skomírání a úplné uhasnutí plamínku vášně. V textu se objevují silné emoce, pocity a prožitky. Tematizována je zamilovanost, erotika, ale i nevěra. To vše autorka dokázala zaobalit prostřednictvím rozličných básnických tropů a figur, s nimiž vás ale seznámím níže. Když se zamyslíme nad vývojem poezie, dalo by se konstatovat, že se autorka snažila čistotou textu a volbou lyricko-epické formy přiblížit ke Karlu Hynku Máchovi a jeho Máji. Rozdílem však je moderní slovní zásoba a pojetí mezilidských vztahů, nicméně četné paralely jsou zřejmé.
Celý text je vepsán do pouhých osmdesáti osmi stran. Jednotlivé sloky a strofy jsou různě dlouhé, nejkratší mají čtyři verše, nejdelší potom kolem dvaceti. Po grafické stránce jsou poměrně zajímavě řešené, protože některé řádky vystupují před ostatní a působí tak, jako kdyby ty následující na předchozí navazovaly.
Podíváme-li se na použité tropy a figury, autorka hodně používala metafory, personifikace, apostrofy a metonymie. Při interpretaci díla bude čtenář nucen přemýšlet a dotvářet tak děj ve své fantazii. Rytmus je nepravidelný, prolínají se tu všechny tři typy, a to daktyl, trochej i jamb. Rýmy jsou tu zastoupeny obkročný, střídavý a přerývaný. Zejména u posledního jmenovaného budete mít pocit, jako by v dané části rým ani nebyl, avšak je tam.
Celé dílo má zajímavý nádech, který čtenáře naladí na vlnu lásky a milování. Tohoto je docíleno použitím odpovídajících jazykových prostředků a práce s jazykem. Interesantní je například gradace toho, co se odehrává prostřednictvím stupňování intenzity vyjadřovaného. Jako příklad je možné uvést dvojverší ze strany třicet tři: „Můj ohrožený druhu, lásko, kráso, štěstí, touho, chtíči...“ Tímto způsobem je vystupňován vztah, ale i cit vůči protějšku.
Báseň si čtenáře získá pro svou otevřenost a svým způsobem též autentičnost. Tematika, jež je v ní zpracována, je člověkem řešena dnes a denně. Každý člověk touží po tom být milován a pro tento cit je mnoho z nás ochotno jít i přes mrtvoly. Tato útlá publikace umožňuje čtenáři vhled do lidského nitra, ale také přináší porozumění mnoha otázkám, jež si v životě položíme a z nějakého důvodu nemůžeme najít uspokojivou odpověď. Z recenze můžete mít dojem, že je dílo určeno výhradně pro romantické duše. Vyvedu vás z omylu, své si tu najde každý, komu nevadí poezie. Mezi řádky je totiž ukryto životní moudro. Interpretace není nijak náročná, i když se to tak na první pohled může jevit. Text se dobře čte a jeho výklad je vesměs snadný. Styl psaní autorky je blízký dnešnímu čtenáři, není pracováno s archaismy ani přechodníky a jazykové prostředky, které jsou použity, jsou každému známé, protože je používáme denně.
Moje osobní hodnocení a celkový dojem jsou pozitivní. Líbil se mi námět, forma zpracování, ale i grafika. Oproti různým básnickým sbírkám, s nimiž jsem zatím přišla do styku, je to diametrálně odlišné. Mnozí autoři se snaží tvořit lyriku a nechávají svá slova tryskat emocemi, pocity a dojmy, v tomto případě je ještě přidán příběh, jenž by se klidně mohl v realitě stát a všichni víme, že se to i děje. Jak jsem napsala v úvodu recenze, Eva Pelikánová dosud tvořila do šuplíčku, já už se teď těším na další setkání s její tvorbou.
Sbírku mohu vřele doporučit milovníkům lyricko-epických děl. Není určena jen pro romantické duše, přečíst si ji může opravdu každý. Mezi řádky se dá najít spousta ponaučení do osobního života.
Vyměnili si pohled. Byl krátký, těžko by si ho byl někdo všiml. Nikdy předtím se neviděli, ale ona už ve svém srdci nedokázala vidět nikoho jiného.
Ve verších ukrytý příběh o boji se zakázanou láskou, o zradě, slibech, odpovědnosti i strachu. O tom, jak hledání sebe samé prostřednictvím mužské náruče může zraňovat i spalovat neutišitelnou touhou. Obzvlášť pokud ta náruč patří zadanému muži.
Eva Pelikánová: Slabin snář
Nakladatelství: Pointa
Žánr: Lyricko-epická báseň
Rok vydání: 2020
Počet stran: 88
Formát: Brožovaná
Komentáře
Okomentovat