Recenze: KAROLÍNKA A JEJÍ ZOO (Denisa Ryšková)

Skutečné příhody ze zoo k pobavení i poučení


Karolínka a její zoo



Mít doma zoologickou zahradu nebo v zoo dokonce bydlet, to je častým snem mnoha dětí. Ne každému se to však vyplní. Takové štěstí má holčička Karolínka z knížky Karolínka a její zooJejí máma totiž v jedné zoo pracuje a obě poblíž ní bydlí. Knížku jako svůj debut napsala Denisa Ryšková a vydalo ji nakladatelství Portál roku 2017. Autorka 20 let pracovala jako ošetřovatelka v pražské zoologické zahradě. Není bez zajímavosti, že všechny příběhy uvnitř knihy se skutečně staly, což činí titul ještě lákavější. O jeho kvalitě svědčí i to, že roku 2017 byl zařazen do prestižního projektu Nejlepší knihy dětem.


Autorka čtenářům po úvodním seznámení s její dcerou Karolínkou, která společně s ní bydlí přímo v blízkosti zoo a často jí v zoo pomáhá, představuje třináct drobných příběhů, kde vypráví zážitky se zvířaty, se kterými se jako ošetřovatelka v zoo setkala. Přirozenou součástí vyprávění je i naučná část. Dozvídáme se, jak zvířata vypadají, jak žijí ve volné přírodě, jak se tento život liší od života v zoo, co jedí, jak se chovají, jak vychovávají mláďata nebo co je na nich zajímavého či zvláštního. Pro menší čtenáře může být tato část místy zdlouhavá, bude třeba na to brát ohled.



Příběhy lze číst popořadě i samostatně. Jsou úsměvné, překvapivé, dobrodružné i napínavé. V úvodu i na konci každého vyprávění nalezneme ilustraci a sérii dotazů k porozumění a dalšímu bádání. Tím si mohou čtenáři ověřit, zda informacím v textu porozuměli, ale také otestovat své dosavadní znalosti o daném zvířeti. Některé dotazy jsou však náročnější, a dokonce nepřímo vybízejí k vyhledání neznámých informací v jiných zdrojích, proto budou mladší děti potřebovat asistenci rodiče.



Celá kniha je vyprávěna očima vševědoucího vypravěče. Autorka využívá otevřené otázky, vyprávění mírně stylizuje a upravuje jej pro dětského čtenáře, například obydlí zvířat připodobňuje k obydlí lidskému, děti si tak budou moci vše lépe představit. Všechny příběhy vyznívají optimisticky a většinou mají humorný podtón.
Vedle ostrova gibonů byl malinký výběh a tam bydlely tany. Že nevíte, jak vypadají? Jsou to vzdálení předchůdci opic, ale trošku připomínají veverku. Jsou to čilá aktivní drobná zvířátka, která šplhají a běhají po větvích. Mají chundelatý ocásek, drobnou protáhlou tlamičku a šedozelenou barvu. (Str. 45)


Příběhy nenabízejí jen zábavné a poučné čtení, ale také ukazují, že péče o zvířata není vždy jednoduchá. Chce to obrovskou dávku trpělivosti, lásky, oddanosti a někdy i odvahy. Z vyprávění je cítit autorčina skoro mateřská láska i respekt ke zvířecím svěřencům, na které se ani přes všechny jejich skopičiny nedokáže dlouho zlobit.




Co se týče tematiky vyprávění, nejvíce se autorka věnovala orangutanům a jejich veselým kouskům. V knize však nalezneme také příběhy o marnivé gibonce, mluvícím krkavci, méně známých binturonzích, ukradeném miminku makaků, ztracených užovkách, veselých vydrách a mnohé další. Mě osobně nejvíce zaujaly příběhy o záchraně tany a o ukradeném miminku makaků.
Jednou se stalo, že taně podklouzla noha při skotačení a ona spadla do vody. (…) A tak přiběhla maminka s podběrákem, aby tanu vylovila. Jenže ouha, podběrák měl krátkou násadu, a zdola tahaly tanu pod vodu dravé ryby, takže každou chvíli mizela pod hladinou. Začínalo to vypadat beznadějně. Maminka už na tanu vůbec nedosáhla, a tak si sundala vysílačku a skočila do příkopu, aby ji zachránila. Měla co dělat, aby to malé drobné tělíčko ve vodě zachytila, musela se pro ni potopit. Vylovila ji z vody a masírovala jí srdíčko. Povedlo se, tana byla trochu v šoku a zmáčená, ale živá. (Str. 45─46)

Ilustrací se ujal Jan Dungel – malíř, biolog, cestovatel a ilustrátor mnoha knih s amazonskou faunou. Všechny kresby vynikají živostí, barevností a voní exotikou. V titulu naleznete dva druhy kreseb. První souvisejí s vyprávěním, na nich si povšimnete mírné stylizace a vykulených očí, což mi trochu vadilo. Druhé, umístěné na konci příběhu, doplňují naučnou část, jsou hodnověrné a naleznete u nich také popisky jednotlivých druhů zvířat a malé mapy ukazující výskyt daných zvířat ve volné přírodě. Věřím, že si kresby podmaní i ostatní čtenáře.


Musím říct, že ve mně kniha zanechala velmi příjemný čtenářský zážitek. Příběhy byly různého ražení, dozvěděla jsem se mnoho nových a poučných informací i o méně známých zvířatech, o podmínkách, ve kterých žijí, ale také o obětavé a náročné práci jejich ošetřovatelů. Velkou roli v oblíbenosti sehrálo i to, že jsou příběhy autentické, ale přesto čtivé a emocionálně silné. U poslední stránky jsem litovala, že knížka už končí. Určitě je vhodná pro všechny milovníky zvířat zhruba od šesti let. Směle po ní můžou sáhnout i dospělí a rodiče dětí, kteří si díky ní rozšíří obzory. 

Obálku s pevnými deskami s holčičkou v obklopení exotických zvířat nemůžete přehlédnout. Rovněž ilustrace lahodí oku a vyprávění skvěle doplňují. Celkově je titul kvalitně zpracovaný, včetně pevného papíru na stránkách. Je vidět, že nakladatelství Portál si na svých titulech dává opravdu záležet.


Anotace:
Jaké by asi bylo mít doma zoologickou zahradu? Nebo v zoo bydlet? Karolínka v jedné žije a může vám potvrdit, že mimo otevírací hodiny a zraky návštěvníků, se tam dějí podivuhodné věci. Že si zvířata sama uklízejí? Že se vydají na výlet? Nebo dokonce něco uloupí? Skutečné příběhy ze zoo ve veselé knížce o tom, že člověk není pánem tvorstva, ale jen jedním z tvorů na této planetě. O cestě k pokoře ve vztahu k živé i neživé přírodě, o radosti, skopičinách, dovádění, smíření a životní síle lásky, oddanosti a starosti o druhé – to vše v rozmanitém světě zvířat.

Denisa Ryšková pracovala dvacet let jako ošetřovatelka v zoologické zahradě. Nyní působí ve výzkumném ústavu, kde sleduje potravní chování myší.

Autor: Ryšková Denisa
Ilustrátor: Jan Dungel
Počet stran: 96
Vazba: pevná
Žánr: dětská literatura
Nakladatel: Portál
Rok vydání: 2017

Žádné komentáře:

Okomentovat