Na projektu Čteme české autory jsme se letos rozhodly vám připravovat články podle kalendáře. Co to znamená? Našla jsem významná data, která se ke knihám nějakým způsobem vážou a celá redakce mi pomáhá s přípravou článků. Naše recenzentky mají vždycky nějaký ten knižní tip v rukávu a tentokrát jsme se tedy v rámci Mezinárodního dne dětské knihy zaměřily právě na příběhy pro malé, větší i velké čtenáře, kteří ještě stále vnímají kouzlo pohádek.
* * *
Zuzana Boháčová, spoluzakladatelka a administrátorka
Z dětství mi z těch českých utkvěla určitě Gabra a Málinka od Amálie Kutinové. Jedná se o autobiografické vyprávění, ve kterém autorka zpracovala hlavně šťastné a veselé vzpomínky na dětství a dospívání se svou starší sestrou Gabrielou, která byla na rozdíl od poslušné a hodné Málinky pořádné šídlo a magnet na průšvihy. To celé je napsáno chytlavým valašským nářečím.
Lucie Skalíková, recenzentka a redaktorka
I po několika letech si stále vzpomínám na českou fantasy knihu odehrávající se v současné Praze, Společenství safírového srdce: Volba – Jitka Saniová. Obálka sice nepatří k nejpovedenějším, avšak příběh uvnitř je roztomilý, napínavý a donutí čtenáře zamyslet se nad jeho jednáním. Na knize se mi líbí propojení jedné z významných osobností českých dějin, mýtických postav a současného světa, důležité je i zobrazení běžných problémů mladých lidí, mezi které patří vyčlenění ze školního kolektivu nebo až moc starostliví rodiče. Oblíbila jsem si ji pravděpodobně proto, neboť hlavními hrdiny byli obyčejní kluci a holky, které je možné zahlédnout na ulici nebo ve škole a kteří byli vyvoleni pro důležitý úkol – na jejich bedra dopadla velká zodpovědnost, o kterou nestáli a nevědí, co si s tím počít. Což je podle mě i hlavní věc, pro kterou si ji oblíbí také dnešní děti a dospívající, zvláště pokud nosí hlavu v oblacích.
Iveta Nováková, recenzentka a redaktorka
Ráda bych připomněla tři významné české spisovatele pro děti a mládež, na které by se v dnešní době nemělo přes záplavu stále nových jmen zapomínat. Patří už sice k těm dříve narozeným a v jejich tvorbě nenajdete tolik akce ani výdobytky moderní technologie, ale naopak se můžete těšit na laskavé čtení, mnohdy nádherné ilustrace a nadčasovost vyprávění.
Mým velmi oblíbeným spisovatelem pro děti a mládež je Jiří Kahoun. Jistě si vzpomínáte na dodnes oblíbené Příhody včelích medvídků, které vznikly také jako Večerníček. Ale už možná méně známé jsou tituly Můj bráška je taky ježek, Zvířátka z malinové paseky nebo Kamarádi v kožíšku. Všechny s sebou nesou své kouzlo. Například Kamarádi v kožíšku vypráví o přátelství dvou myšek – myší holčičky Bavlnky a myšího chlapečka Kouska, kteří tráví svůj život v přírodě, běhají spolu na louce, navštěvují své známé, pomáhají mamince a provádějí různé lumpárny. Jejich příběhy se odvíjí na pozadí jednoho roku. I když se jedná o zvířátka, myšky se dostávají do podobných situací jako malé děti, stejně jednají, provádějí lumpárny, dostávají se do nesnází, hledají odpovědi na různé otázky, ale příběhy vždy končí šťastně a úsměvně. Jednotlivá vyprávění ukazují, že zvířátka si mají mezi sebou pomáhat, všechny neshody i problémy se dají vyřešit a že kamarádství je nade vše. Hodí se už pro děti kolem 5 let.
Druhým autorem podobného ražení je František Nepil. Pro jeho prózy je také typické laskavé vidění světa, jsou však už více založeny na pohádkovém příběhu. Připomeňme jeho knihy Polní žínka Evelínka, Štuclinka a Zachumlánek nebo Naschválníčci. Jedna z jeho nejúspěšnějších knih pro děti nese název Já, Baryk. Baryk je hlídací pes, který se v dobré víře snaží zvířátka, se kterými se během roku setká, naučit psím způsobům. To se mu však nedaří. Má dobré srdce, mnohdy nabízí zvířátkům pomocnou ruku v nouzi, vtipně a ze svého psího pohledu komentuje okolní dění a také člověčí počínání. Jeho příběhy se odehrávají během celého kalendářního roku a jednotlivé kapitoly nesou názvy měsíců, Baryk je však nenazývá pravými jmény, ale nalézá pro ně nová pojmenování. Tipnete si např. co je to měsíc čiperných blech, studeného kastrůlku nebo urousaných pacek? Já, Baryk nabízí stále živé čtení, u kterého se s dětmi pobavíte, ale možná se i něco nového dozvíte, plně ji ocení děti mladšího školního věku.
Na závěr bych ráda zmínila světově proslulou autorku dětských knih Daisy Mrázkovou. Své knihy nejen napsala, ale i nádherně ilustrovala. Její tvorba je výjimečná, ale ne každého zaujme. Literární kritička Růžena Hamanová o ní prohlásila, že: „Přes zdánlivou jednoduchost jsou její prózy rafinované a náročné.“ Daisy Mrázková napsala například tituly: Neplač, muchomůrko, Haló, Jácíčku či Můj medvěd Flóra. Krásnou knížkou, která se hodí už pro předškolní děti, je titul Slon a mravenec. V jedné domácnosti žijí spolu slon, mravenec a veverka. Mravenec je moc maličký, slon obrovský a veverka tak akorát. Mravenec vidí svět moc zblízka, slon zase z nadhledu, jen veverka se snaží najít kompromis. A co teprve, když jí jiná veverka řekne svůj názor: „Copak je tohle za hospodářství, ten slon je pro tebe moc velký a ten mravenec je přece pro tebe moc malý, odstěhuj se od nich!“ A co na to veverka? „Copak tě to napadá? Co bych si bez nich počala, vždyť já je mám ráda!“ Pak se ale stane zásadní událost, která všechny spolubydlící vystaví náročné zkoušce. Příběh ukazuje, že společné soužití může být náročné, když je každý z nás úplně jiný. Když je však zapotřebí, jdou všechny rozdíly stranou a zdánlivé nedostatky se můžou stát předností. Nádherný příběh k zamyšlení pro děti i dospělé. Věřím, že si z nabízených tipů vyberete a naleznete čtení, které se zalíbí jak dětem, tak dospělým.
Ivana Pásková, redaktorka, korektorka a recenzentka
Nejkrásnější dětské knihy jsou pro mě ty klasické. Od dětství miluji Václava Čtvrtka a jeho pohádky. Nejprve jsem je poznala v knižní podobě a po nějaké době i v té večerníčkové. Maminka mě od útlého dětství vedla k lásce ke knihám. K mým nejmilovanějším patří O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi, Maková panenka a motýl Emanuel, Manka, Cipísek, Rumcajs, O víle Amálce, Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni, Křemílek a Vochomůrka, Vodník Čepeček a Vodník Česílko. Líbily se mi ale také Pohádky od Boženy Němcové a Pohádky od Karla Jaromíra Erbena. Smutní mi přišli Broučkové od Jana Karafiáta, avšak ráda jsem je poslouchala. Ze školky jsem měla oblíbené Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka, to bylo zároveň i moje první setkání s audioknihou. Hodně jsme tyto příběhy poslouchali. Nesmím ale opomenout ani titul Dášeňka čili život štěněte od Karla Čapka. Z dnešní doby mohu doporučit knihy od Jana Lebedy, jež jsou pro děti zajímavé díky nádherným ilustracím a poutavému vyprávění, které naučí, ale i vychovávají.
Barbora Javorková, redaktorka a recenzentka
Jednou z mých prvních dětských knížek, kterou si vybavuji a moc ráda na ni vzpomínám, je O Kubáskovi, Měsíčkovi a modrooké Nanynce od Markéty Vítkové. Měla jsem ji hodně moc ráda, mamka mi z ní předčítala. Když jsem se pak naučila číst sama, četla jsem ji pořád dokola. Vypráví se v ní o ztraceném panáčkovi Kubáskovi. Zaujala mě tehdy /a vlastně i dnes/ zajímavá grafická podoba knížky. Ilustrace jsou doplněné fotkami koláží z přírodnin.
Marie Daňková, recenzentka, redaktorka a administrátorka
Dětských knih je nepřeberné množství. Abych se v záplavě orientovala, snažím se pro četbu se synem najít takovou, která nejenže obsahuje zajímavý příběh a krásné ilustrace, ale zároveň v sobě ukrývá něco navíc. Tím něco navíc mám na mysli nějakou informační hodnotu. Poslední věcí, kterou listujeme, je Encyklopedie obyčejných věcí. Zajímá vás, čím se česali v pravěku a jak vlastně vznikl deštník? Tak je to pro vás ta správná publikace. Odkrývá nám historické pozadí věcí naší denní potřeby, bez kterých bychom si již život nedokázali představit. Baví vás číst o životě bohů a lidí v antickém Řecku? Pak je tady populárně–naučná publikace Proč Zeus přikoval Promethea. Představení základních bohů a mnoho zajímavostí o nich. Například Athéna byla velice vážená, možná právě proto, nebo pro svou přílišnou moudrost, se nikdy neprovdala. Byla velmi krásná a nápadníků měla hodně. Nikdy si však nevybrala. Nenašla toho pravého (str. 27). Do třetice bych zmínila knihu Dobrodružství zločinu a trestu. Jak se trestalo v průběhu věků, historie práva útrpného a mnoho zajímavostí. Poslední publikaci, možná někdy díky větší krutosti doporučuji čtenářům 8+.
Ivana Gašparíková, recenzentka a redaktorka
Často mě dětské knihy míjí, ale nedávno jsem obdržela dětskou knihu od Saši Sandras – Tulák Don. Sice nemám dětičky, ale zato mám velice zvídavou malou sestru. Kniha Tulák Don ji naprosto uhranula. Dílo pojednává o bernském salašnickém štěněti Donovi a sleduje jeho život od osmi do třinácti měsíců. Kniha je krásně ilustrovaná a předčítat ji musím já nebo mamka stále dokola. Osobně musím připustit, že Tulák Don mě samotnou okouzluje a jeho veselé vyprávění a příhody mě vážně baví. Často se mi tímto připomíná kniha Z deníku kocoura Modroočka od Josefa Koláře. Právě tato dětská kniha mě předurčila být knihomolem. Kocourek, který nechá čtenáře nahlédnout do svého života a do života "jeho člověka" je takové mé instantní štěstí.
Ivona Šabíková, šéfredaktorka a spoluzakladatelka, redaktorka a recenzentka
Určitě musím doporučit díla Zuzany Pospíšilové a Ivy Geckové, které vydávají především u nakladatelství Bambook – Grada. Také máme velice rádi pohádky z nakladatelství Jiří Šandera, autor opravdu umí dětem zobrazit pohádkový svět velmi krásně. V neposlední řadě také nesmím opomenout dětské říkanky, s nimiž nás v poslední době překvapil Jiří Bartoš. Jeho nejnovějším počinem je právě Směj se, nebolí to, který si mě i mé chlapečky získal na sto procent. Já sama tíhnu k tvorbě Josefa Lady. Jeho básničky i ilustrace jsou pro mě neodolatelným čtením i v dospělosti.
Ivana Gašparíková, recenzentka a redaktorka
Často mě dětské knihy míjí, ale nedávno jsem obdržela dětskou knihu od Saši Sandras – Tulák Don. Sice nemám dětičky, ale zato mám velice zvídavou malou sestru. Kniha Tulák Don ji naprosto uhranula. Dílo pojednává o bernském salašnickém štěněti Donovi a sleduje jeho život od osmi do třinácti měsíců. Kniha je krásně ilustrovaná a předčítat ji musím já nebo mamka stále dokola. Osobně musím připustit, že Tulák Don mě samotnou okouzluje a jeho veselé vyprávění a příhody mě vážně baví. Často se mi tímto připomíná kniha Z deníku kocoura Modroočka od Josefa Koláře. Právě tato dětská kniha mě předurčila být knihomolem. Kocourek, který nechá čtenáře nahlédnout do svého života a do života "jeho člověka" je takové mé instantní štěstí.
Ivona Šabíková, šéfredaktorka a spoluzakladatelka, redaktorka a recenzentka
Určitě musím doporučit díla Zuzany Pospíšilové a Ivy Geckové, které vydávají především u nakladatelství Bambook – Grada. Také máme velice rádi pohádky z nakladatelství Jiří Šandera, autor opravdu umí dětem zobrazit pohádkový svět velmi krásně. V neposlední řadě také nesmím opomenout dětské říkanky, s nimiž nás v poslední době překvapil Jiří Bartoš. Jeho nejnovějším počinem je právě Směj se, nebolí to, který si mě i mé chlapečky získal na sto procent. Já sama tíhnu k tvorbě Josefa Lady. Jeho básničky i ilustrace jsou pro mě neodolatelným čtením i v dospělosti.
Komentáře
Okomentovat