Recenze: NOVÉ POVĚSTI Z MORAVY A SLEZSKA (Jiří Glet)

Příběhy o místech známých i neznámých




Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kknihy.cz

Chci koupit knihu



V květnu 2019 spatřila světlo světa další kniha Jiřího Gleta Nové pověsti z Moravy a Slezska. Stejně jako jeho předchozí díla má cestopisný nádech a vyšla u nakladatelství Kknihy.cz. Autor kromě cestopisů (Záhadná místa v Čechách) a turistických průvodců napsal i příběh pro děti (Jak skřítek Lesánek vařil Pelandu) a pro starší čtenáře příběh z vojny s názvem Bez spojení není velení a bez pakárny vojna (recenze).

Nové pověsti jsou rozděleny na dvanáct dlouhých kapitol. Každá obsahuje stručné informace o nějakém místě – historii a zeměpisné údaje, samotný příběh (jsou psány jednoduše, prostě a jejich délka se zvyšuje s každou částí) a krátký popis poblíž se nacházejících známých a významných kulturních a přírodních památek.

Všechny části, tedy kromě Úvodu – ten je psán ich-formou, jsou psány er-formou. Jazyk je spisovný, neutrální s výskytem odborných výrazů (např. halda, hlušina, štuková výzdoba apod.). Věty jsou převážně dlouhé, nejčastěji se jedná o souvětí, méně pak o věty jednoduché s několikanásobným podmětem nebo předmětem. Celkově text chvílemi působí jako vystřižený z nějaké učebnice zeměpisu nebo dějepisu, případně čítanky.


O skřítkovi Haldáčkovi ostravské haldy Emy
První část knihy nás zavede do Ostravy, do města svérázných lidí. Obeznámí se životem horníků a jejich rodin, následuje krátké povídání (bylo opravdu hodně krátké a trochu více informací o minulosti zdejšího skřítka by nebylo na škodu) o skřítkovi a jeho vybírání zkamenělin. Sbírku zakončují odstavce o sbírce zkamenělin místního muzea, o zoo a přírodě v okolí. Úvodní kapitola byla nejkratší a nejstručnější z celé sbírky, avšak stejně informativní.

O Landecké venuši
V počátku je několik zajímavostí o vrchu Landek a obyvatelích z doby kamenné – lovcích mamutů, kteří oblast Landeku obývali. Do jejich doby byla zasazena i pověst o původu Landecké venuše – sošky pravěké ženy s ladnými křivkami a útlým pasem. Příběh měl nádech romantiky a nechyběla ani tragédie spojená s nenaplněnou láskou. 

Landeckou oblast následně osídlili Slované, kteří zde v desátém století založili jedno ze svých hradišť. Kapitola je zakončena zmínkou o hornickém muzeu, dokumentujícím dobývání černého uhlí.
Pověst byla i přes lehkou milostnou linku strohá a chybělo jí pár emocí a pár větiček v přímé řeči, které by čtenáře vtáhly více do děje, a větší soucit s postavami.

O kouzelném klobouku písaře z Frýdeckého zámku
Frýdek-Místek, město z tohoto knižního úseku, je dvojměsto ležící na řece Ostravici. Příběh z tohoto prostředí vypráví o mladém tovaryši Prokopovi prodávajícím preclíky. Seznámil se s písařem a chodil s ním přes řeku. Záviděl mu, že nemusel platit daň za přechod mostu. Po optání, proč tomu tak je, se dozvěděl, že za to může písařův klobouk, který je kouzelný. Prokop ho od něj odkoupí a pozná, jakým kouzlem byl klobouk obdařen.

Pověst je jedna z nejdelších ze sbírky a jedna z nejvtipnějších. Po napálení tovaryše následuje pár informací o frýdeckém zámku a v něm sídlícím muzeu, o dvou městských centrech Frýdku-Místku, o přehradě a aquaparku.

O lipové aleji k Uhlířskému vrchu
O lipové aleji k Uhlířskému vrchu je další milostný příběh v této sbírce, tentokrát z prostředí uhlířů těžících hnědé uhlí. Eliška, dcera jednoho z nich, se zamilovala do zahradníka Vojtěcha a on do ní. Chtěli se vzít, avšak v cestě jim stál starý uhlířský zákon říkající, že uhlířská dcera si může vzít jen uhlířského synka, aby bylo řemeslo zachováno. Vojtěch však vymyslí plán, který když vyjde, budou šťastni všichni.

Povídka se svou délkou vyrovnala té předchozí, čtenář má čas si postavy oblíbit, poznat je, a proto jim přát štěstí (nebo neštěstí). Byla svým způsobem roztomilá a uvolňující. Po vysázení aleje se kniha přesouvá k městu Bruntál a obeznámí čtenáře s jeho založením, kostelem Panny Marie Utěšitelky, Wellness centrem a zámkem.

O loupeživém rytíři na hradu Pulčínu
Oblast Pulčínské skály oplývá pověstí o loupeživém rytíři, který dostal na vybranou mezi polepšením a trestem. Polepšení odmítl, jelikož by přišel o svůj lup, a tak byl potrestán on i jeho družina. Tento příběh je středně dlouhý, alespoň v rámci této knihy, je vtipný a nese s sebou ponaučení o dělání špatných věcí a následném trestu – trestu se nevyhne nikdo, kdo se nepokusí o napravení špatnosti.

Kromě osudu rytíře kapitola informuje o jeskyni v Pulčínských skalách a ledopádech, zakončena je základními údaji o Čertově skále a krátkou legendou spjatou s tímto místem – o čertovi, jenž se vsadil s otcem krásné dívky, že obrátí tok řeky Senice, než zakokrhá první kohout.

O dobývání hradu Hukvaldy
Ve 13. století byl založen Hukvaldský hrad, patřil olomouckým biskupům. Právě oni na něm nechali vybudovat důmyslné opevnění a studnu. Stala se z něj nedobytná pevnost, což si ověřili i Švédové. Nedobytnou pevnost zničil až požár v roce 1762. V současnosti dochází k renovaci a opravám. V areálu se nachází barokní kaple sv. Ondřeje a expozice věnující se historickému a stavebnímu vývoji hradu. 

Příběh o obléhání hradu byl delší, čtenář má možnost se dovědět něco málo o tehdejších poměrech – o tom, že v armádách byli i žoldáci a obě strany byly ochotny upustit od boje pro oslavu svátku. Dále se v kapitole nachází zmínka o Hukvaldské oboře, založené roku 1567, o památníku Leoše Janáčka (zdejšího rodáka a známého hudebního skladatele) a o expozici Tropic, asijské zahradě a tropických sklenících.

O zlatém pokladu na hradu Edelštejnu
Zlaté hory, ležící Jeseníkách, byly významné pro těžbu zlata ze zdejších bohatých ložisek. Roku 1590 a 1591 zde byly nalezeny dva valouny zlata (váha 1,38 kg a 1,78 kg). O historii hornictví informuje městské muzeum. 

Pověst vypráví o slezském zemanovi Jakubowskim, jenž pracoval jako purkrabí hradu Edelštejn. Jeho hlavním úkolem bylo evidovat vytěžené zlato, které se následně odváželo na vratislavské biskupství. Žilo se mu dobře, avšak časem začal myslet na budoucnost. Rozhodl se, že si z každého vytěženého množství drahého kovu schová malý kousek. Při zjištění nesrovnalostí uprchl a jeho poklad se nikdy nenašel.

Tento příběh byl opět jedním z těch delších a více podrobných. Opět s sebou nese ponaučení, že se na každou krádež nebo podvod přijde a bude následovat trest. Ke konci kapitoly se opět vyskytovaly tipy na místa vhodná pro rodinnou dovolenou – Zlatorudné mlýny, replika hornické osady, poutní kostel Panny Marie Pomocné a Biskupská hora.

O závodech na člunech po řece Moravě ve Velkomoravské říši
Za doby Velkomoravské říše se na řece Moravě konal každoroční závod. Účastnit se mohl každý nezadaný mladík. Vítěz z chudé rodiny získal peníze a byl povýšen do stavu šlechtického, účastník z bohaté rodiny dostal zlatou sponu. V obou případech následovala velká sláva a uznání.

Tato kapitola byla výjimečná. Nejednalo se o tradiční příběh, ale o popis staré verze olympijských her u nás. Člověk si udělá dobrou představu o průběhu i pravidlech závodu. Dalšími zmíněnými místy je památník Velké Moravy, významné poutní místo Velehrad se sousoším Cyrila a Metoděje, areál Živá voda (botanická a sladkovodní expozice informující o životě ve vodě), přírodní koupaliště a Archeoskanzen v Modré, zámeček v Pohansku a další.

O domu U čtyř mamlasů v Brně
V této části se nacházelo více pověstí – o Brněnském draku, O Brněnském kole a O domu U čtyř mamlasů. První z nich vypráví o drakovi sídlícím na řece Svratce. Zbavili se ho lstí, kdy do kůže telete zabalili vápno a nechali balíček draka sníst. Když se poté napil vody, zemřel. Jedno dne se lednický kovář vsadil, že za dvanáct hodin porazí strom, vyrobí kolo a dokutálí ho z Lednice do Brna. Vyhrál.

Tyto dva příběhy jsou hodně krátké, což je účel, jelikož nejsou hlavní náplní oné kapitoly. Avšak i přes svou délku jsou zajímavé a svým způsobem i poučné (zvláště ta první). 

V Brně kdysi žil bohatý obchodník s obilím se svou ženou a čtyřmi syny. Synové nepatřili mezi nejchytřejší, čehož využívali škodolibí lidé po smrti jejich otce. Kvůli jejich průšvihům matka prodala dům ve městě a koupila malý statek, kde se svým bratrem a jeho rodinou a se svými syny hospodařila. Obyvatelům Brna se po čase začalo stýskat, proto nechali na jejich starý dům umístit sochy, tzv. atlanty, tak aby podpírali římsu. 

Opět trochu delší příběh, momenty je vtipný a téměř každý se alespoň jednou pousměje. Úsek zakončovalo pár informací o Brněnském orloji postaveném v roce 2010 a o hradu Špilberk.


O zkamenělých dívkách na Dívčím hradu na Pálavě
Ve vinařské obci Pálava žily tři sestry, nežily v přepychu, ale ani v chudobě. Při trhání malin nejstarší z nich ztratila svůj hrníček. Objevil se skřítek Pálavák, ukázal jí dva hrníčky – její obyčejný a jeden zlatý s rubíny. Dívka zalhala a vybrala si ten dražší. Pálavák ji proto proměnil v kamenný sloup. Prostřední sestra se jí vydala hledat a taktéž narazila na skřítka a taktéž ona dostala na vybranou, tentokrát mezi třemi hrníčky – plechovým, zlatým s rubíny a zlatým se safíry. I ona zalhala a proměnila se v kámen. To samé se stalo i nejmladší. Vysvobodit je může mladík, který si vybere plechový hrneček.

Další delší příběh s ponaučím – chamtivost a lhaní se nevyplácí a vždy bude následovat trest. I u této povídky se někomu mohou zvednout koutky úst pobavením. Kapitola byla zakončena krátkým povídáním o Sirotčím hrádku, který se nachází kousek od Dívčího hradu, pod kterým stojí zakleté sestry.

O naší nejstarší obrazárně v rotundě Panny Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě
Konrád II. Znojemský byl velmi vášnivý sběratel umění. Rozhodl se tedy nechat vyzdobit rotundu Panny Marie a sv. Kateřiny freskami – obrazem nebes, biblickými motivy, rodokmenem Přemyslovců a pověstí o Přemyslu Oráčovi. Dlouho nemohl najít vhodného umělce, který by splnil všechny jeho představy. Toho pravého nalezl roku 1134. Jméno tohoto malíře se ztratilo v předivech času, jisté však je, že malby stále zdobící kapli jsou mistrovské dílo a cenný pozůstatek románské doby.

Pověst opět není úplně pověstí, spíše lehkým popisem hledání vhodného malíře. Řadí se mezi kratší až středně dlouhé příběhy a je příjemným zakončením této sbírky. Poslední slova v knize patří městu Znojmo a jeho historickým a kulturním památkám – baroknímu morovému sloupu na Masarykově náměstí, gotické radnici v ulici Obroková a chrámu sv. Mikuláše.


V každé kapitole se také nachází fotografie nějaké památky, jež se v dané velké kapitole objeví. Fota jsou kvalitní, různě velká a s popiskem, co na nich je. Kniha jako celek byla oddychová jednohubka na jedno odpoledne. Místa jsou popsána dobře a člověk si je snadno představí.

Obálka je vytvořena kombinací fotky hradní zříceniny a ilustrací stohů knih a psacích brků. Brk nás provází také celou knihou, odděluje větší úseky. Kresba je to na první pohled jednoduchá, avšak při tom druhém je možné si všimnut drobných detailů, které jí dodávají na propracovanosti. 

Osobně jsem si knihu užila a jsem ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst. Pověsti, i když byly některé opravdu hodně krátké, byly mnohdy vtipné, poučné a dokázala jsem si danou situaci dobře představit, díky skvělému trefnému popisu. V budoucnu se určitě pustím i do dalších knih autora a procestuji celou naši republiku z pohodlí domova.

Recenzentka: Lucie Skalíková


Oficiální anotace, zkopírovaná z webu KKnihy.cz:
Pověsti z této knihy jste dozajista nikde nečetli, ani nemohli. Jsou totiž zcela nové. Autor vytvořil originální a nový druh literárního útvaru. Jsou to nové pověsti, zasazené do historických míst zemí Koruny české, Moravy a Slezska, které jsou zároveň zajímavými turistickými cíly, zejména pro rodiny s dětmi. 

Nakladatelství: Kknihy.cz
Rok vydání: 2019
Žánr: průvodce a pověsti, Historie
Počet stran: 82
Formát: PDF

Komentáře