Když promluví minulost a podvědomí
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Tofana.
Chci zakoupit tento titul.
Mirek Vostrý je spoluzakladatelem nakladatelství Tofana a autorem próz s prvky tajemna, dobrodružství, napětí. Svou tvorbu začal publikovat až před několika málo lety, dosud vydal tři tituly. My si dnes představíme knihu Kostelníkova závěť.
Kniha Kostelníkova závěť obsahuje tři samostatné delší povídky a přináší čtenářům příjemné, napínavé čtení. Jak naznačují symbolické motivy zachycené na obálce (krev stékající po zdi, číslice a dýka), čeká nás detektivní zápletka a rozkrývání tajemství.
Kniha Kostelníkova závěť obsahuje tři samostatné delší povídky a přináší čtenářům příjemné, napínavé čtení. Jak naznačují symbolické motivy zachycené na obálce (krev stékající po zdi, číslice a dýka), čeká nás detektivní zápletka a rozkrývání tajemství.
První povídka, nesoucí stejný název jako kniha, začíná snem. Dosti podivným snem. Hlavní hrdina se na jeho základě vydává na výlet do malé české obce, aniž by tušil, proč tak vlastně činí. Zkrátka má takové neodbytné nutkání se tam vydat. A právě díky tomu, že dá na svůj vnitřní hlas, se setkává se starým mužem, s nímž má společné mnohem víc, než zpočátku tuší. Poté, co oba muži spojí své síly a vidiny ze svých snů, které je do vesnice přivedly, přicházejí na stopu více než sto let starému zločinu. Čí jméno chybí na pomníku padlých z první světové války a proč?
Ve druhé časové rovině povídky Kostelníkova závěť Mirek Vostrý fabuluje zajímavý příběh dávné rodinné tragédie a tyto dvě dějové linie proplétá dohromady. Do role amatérských detektivů povolává tři literární postavy, které mají dostatek odhodlání a důvtipu, aby se jim úspěšně dařilo přijít na kloub hned několika záhadám, které se na sebe postupně vrství.
Tato úvodní próza má podobu deníkových záznamů, takže vývoj příběhu sledujeme z pohledu hlavní postavy. Protože se přece jen jedná o krátký literární útvar, nelze očekávat hlubší vykreslení charakteristiky postav či podrobné zachycení jejich vztahů. Hlavní hrdina Marťas má při pátrání oporu ve své inteligentní přítelkyni Kačce i v novém příteli, stárnoucím Tondovi. Všichni tři jsou veskrze pozitivní charaktery a možná až příliš důvěřiví. I ostatní postavy (policista, starožitník), které se v příběhu ze současnosti mihnou, jsou jakoby vytržené z dnešního světa, což je pro vývoj událostí podstatné a dost to protagonistům usnadňuje pátrání. Protože ale povídka do velké míry pracuje s iracionálními prvky, čtenáři je jasné, že se ocitá v trochu jiném světě. Ve světě, v němž člověk důvěřuje svému podvědomí a vlastně i ostatním (cizím) lidem.
Oceňuji závěrečnou pointu (opravdu se u mě dostavil onen nečekaný „aha efekt“) a využití fiktivních písemných pramenů (dopis vraha psaný archaickou češtinou). Děj ubíhá svižně, nenudí, ba naopak často překvapí.
Určitě byste nechtěli být v kůži hrdiny druhého příběhu, nazvaného Stopař. No řekněte, nastoupíte do auta k milému řidiči a večer už odpočíváte v policejní cele. Co se na cestě odehrálo? Proč se úředník ministerstva obrany dostal do maléru, kvůli kterému ho čeká mnoho let za mřížemi? Naštěstí se i tady zjeví „pohádková bytost“ v podobě právničky, která svému mandantovi zcela důvěřuje a je odhodlaná ho z problému vysekat. Opírá se přitom nejen o své odborné vzdělání a dlouholeté zkušenosti, ale i o víru, že existují změněné stavy vědomí a že naše paměť může být pořádná lhářka. U četby tohoto textu jsem si vzpomněla na Arbesova romaneta. Také tady máme záhadu, která je postupně logicky vysvětlena. Přitom se budou bez problémů chytat i méně otřelí čtenáři detektivek (jako já), vše je na základě dialogů srozumitelně vysvětleno.
A máme tu poslední povídku, nazvanou Krásný mrtvý kluk, která se od dvou předchozích liší tím, že by mohla oslovit mimo jiné i čtenářskou skupinu náctiletých dívek. Ty by totiž jistě ocenily tajemstvím zahalené vyprávění, do něhož jemně pronikají i znaky dívčího románu. Hlavní hrdinka se během své dovolené s rodiči dostává do role prostředníka usmíření mezi dávnými přáteli, které rozdělila bolestná křivda a zejména společensko-politické dění po Mnichovu 1938. Jeden z nich byl totiž Čech, druhý sudetský Němec. Čeká nás lehká „duchařina“, nějaká ta platonická láska, dobře dávkované nebezpečí a ohrožení hrdinky. Myšlení a mluva teenagerky je zobrazena velmi věrohodně, lehce se do její role vžijeme, přestože je text psán er-formou. Co se jazykové stránky týče, v této próze se objeví jedna taková „pikantnost“. Majitel ubytovacího zařízení pro turisty, jež vzniklo v prostorách původního zámku, má ve zvyku využívat tzv. gramatické onkání, což působí pohádkově. Jako by tento vřelý, trochu vlezlý starý pán žil mezi zdmi zámku po celá staletí.
Po dočtení knihy je zřejmé, proč autor spojil do jedné knihy právě tyto tři povídky. Lze u nich totiž vysledovat několik shodných rysů a motivů. Zejména je to zápletka pracující s tajemstvím, sny, minulostí, zločinem, křivdou a odpuštěním. Autor v anotaci píše o „pohádkách pro dospělé“. Ano, opravdu tu nechybí boj dobra se zlem, happy end, odvážný, pozitivně vykreslený hrdina. Navíc do hry vstupuje nadpřirozeno, nebo alespoň skutečnosti, kterým možná věříme, ale dnešní věda se k nim většinou staví skepticky. Příběhy jsou sice čistou fabulací, ale je na nich znát, že se autor držel alespoň základních historických faktů. Děj je dobře vystavěný, texty neobsahují hluchá, nadbytečná místa, do čtení se naplno ponoříme.
Hrdinové Mirka Vostrého jsou sice až příliš pozitivní, důvěřiví, naivní, okolnosti jim hrají do karet, překážky hladce zdolávají, ale proč si alespoň v beletrii občas ten náš svět neobtáhnout růžovou barvou.
Máte rádi pohádky? Že jste z nich už vyrostli? Možná to ani nevíte, ale v hloubi duše toužíte po světě, který funguje správně. Příběhy v třetí autorově sbírce (stejně jako v předchozích) jsou vlastně takovými pohádkami pro dospělé. Je to napínavé, občas i pořádně nahnuté, ale nakonec máte pocit, že takhle nějak by mohl fungovat svět, ve kterém byste chtěli žít. A to všechno je okořeněné trochou tajemství, špetkou dobrodružství a kapkou humoru. To by ale bylo málo. Tyhle příběhy, i když se nikdy nestaly, vás chtějí přimět i k zamyšlení nad hlubšími otázkami. Je možné odpustit někomu, kdo vám provedl něco opravdu hrozného? Třeba vás připravil o dítě. Nebo vás zabil? Příběhy vás pohltí tak, že nepřestanete číst, dokud se nedostanete k překvapivému závěru.
Rok vydání: 2018
Počet stran: 244
Žánr: povídky
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat