Recenze: ZLATÁ VYDRA (Miloslav Švandrlík)

Když se v autorově pozůstalosti objeví literární skvost...

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Epocha.

Chci si zakoupit tento titul.

Miloslava Švandrlíka jistě není potřeba zdlouhavě představovat. Autor nesmrtelných Černých baronů, humorista, prozaik, mající za sebou bohatou a pestrou literární činnost, zemřel před deseti lety ve věku sedmdesáti sedmi let. Nakladatelství Epocha nyní vydává dílo z jeho pozůstalosti, které je primárně určeno dětem, ale díky spisovatelovu nezaměnitelnému humoru potěší i jejich rodiče. Knížku Zlatá vydra si představíme v následující recenzi.


Většina malých holčiček sní o tom být princeznou nebo vílou. Ne však Gabreta, hlavní hrdinka knihy Zlatá vydra. Ta má úplně jiné ambice. Na hradě Rabí, kde tato krásná schovanka šlechtice Půty Švihovského žije, nemá stání a rozhodne se vyhledat ježibabu a požádat ji o zasvěcení do tajů čarodějnického řemesla. Ta ji přijme do učení, a před Gabretou se tak otevírá tajemný svět čar a kouzel. Jenže být čarodějnicí znamená také přinést četné oběti a na to není dívka připravena. Proto se rozhodne od ježibaby Kunhuty Šťourové odejít a najít útočiště v divoké přírodě šumavských hvozdů. Ale už ne jako dívka, ale v podobě Zlaté vydry, na kterou se cíleně promění. V lesích a vodách řeky Otavy na ni číhají mnohá nebezpečí v podobě divokých zvířat, navíc musí čelit vzteku ježibaby Šťourové a jejích čarodějnických kolegyň. Gabreta má naštěstí pro strach uděláno a odvážně se pouští do boje s temnými silami.



Originální pohádkový příběh o dívce, která se stala vládkyní všech vyder v řece Otavě, potažmo vládkyní a ochránkyní celé Šumavy, je zasazen do konkrétní lokality a zmiňuje skutečnou historickou osobnost, dal by se tedy označit za autorskou obdobu místních pověstí. Ostatně postava Půty Švihovského – nejvyššího českého sudího a majitele rozsáhlých panství za vlády Vladislava Jagellonského – v dochovaných pověstech z oblasti Pošumaví opravdu vystupuje. V příběhu o Zlaté vydře mu Miloslav Švandrlík ponechává jeho tradovanou přísnou a krutou povahu a stejně jako lidoví vypravěči opomíjí jeho pozitivní přínos pro zdejší kraj. V pověstech tomu už tak zkrátka bývá, že je historická postava idealizována nebo naopak posílána do horoucích pekel. Švandrlíkův Půta v plamenech pekelných nekončí, ale uzavírá spolky s čarodějnicí, aby potrestal nevděčnou schovanku a posílil svou autoritu.

Půta Švihovský byl velice přísný pán a své nevolníky dřel bez výčitek svědomí. Chtěl, aby pracovali ze všech sil a vyhýbali se alkoholu, který je oslaboval. Ve dne na pořádek dohlíželi biřicové, v noci pak ježibaba s létající kozou. Těm žádný přestupek neunikl. Jakmile se někde v noci objevil podnapilý chasník, který se sotva držel na nohou, už se z výšky snesla mečící koza a jala se ho trkat. Hned po ní přistála ježibaba a zpracovávala provinilce koštětem. (s. 8)


Určitě bychom se neradi dostali do bizarních situací, ve kterých se ocitá hrdinka knihy Gabreta. Jeskyně ježibaby Kunhuty Šťourové, kde to syčí, mňouká a vrčí, se jí ještě zamlouvá, ale na slet ohavných čarodějnic, které mají krásnou dívku v rámci přijetí do svých řad olíznout, poplivat a položit do hrobu, už se jí zrovna moc nechce. Některým bytostem ponechává Miloslav Švandrlík jejich typické atributy (čarodějnice se prohánějí na koštěti, nechybí jim bradavice a z huby trčí poslední zub, vodník topí lidi), zároveň čtenářům představuje panoptikum originálně pojatých stvoření. Tu se nám nad hlavami proletí létající koza, tu zase zahlédneme okřídlené prase a na závěr nás vyděsí krvelačná, dva tisíce let stará bojová doga. 



Temnou atmosféru šumavských hor umocňují různá strašidla, zlí duchové, vampýři, čerti. Z této literární látky by se dal vytvořit hororový příběh, který by si nezadal s bestsellerovými prózami Jozefa Kariky. Miloslav Švandrlík však vytváří ze všech děsivých stvoření komické bytosti, nešetří ironií a černým humorem. Jedná se tedy o zdařilou parodii na strašidelné příběhy. Bavit se budou dospělí i děti. 

Autorský styl, jazyková stránka a celková kompozice je dokladem toho, že autorem textu je skutečný literární umělec. Když se k tomu přidají perfektní ilustrace Jarmily Růžičkové, výsledkem je dílo, ke kterému se budeme rádi vracet. Malé děti se budou trochu příjemně bát a my dospělí skvěle bavit. 


Anotace: 
Legendy o Krakonošovi zná každý, ale že má i Šumava svou vlastní, ví málokdo. Gabreta byla krásnou schovankou Půty Švihovského, pána z hradu Rabí, která si ale usmyslela, že se stane čarodějnicí, protože chtěla pomáhat přírodě i lidem v okolí. V čarodějnickém umění se vyučila u staré ježibaby, od které však utekla v podobě vydry a usadila se v temných lesích proti proudu Otavy – na Šumavě. Jenže ježibaba si útěk učednice nedala líbit a na Svinibrodském sabatu čarodějnic se rozhodla, že Gabretu zničí a napraví tak svou pověst…
Pohádka o Gabretě – Zlaté vydře, byla nalezena v pozůstalosti Miloslava Švandrlíka a Nakladatelství Epocha ji v premiéře nabízí malým i velkým čtenářům s líbeznými ilustracemi paní Jarmily Růžičkové.
Pro čtenáře od 6 let.      

Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2019
Žánr: literatura pro děti
Počet stran: 104
Vazba: pevná



       


Žádné komentáře:

Okomentovat