Recenze: UČITEL NA FRONTĚ: DENÍK LEGIONÁŘE JOSEFA DUDKA (Josef Dudek)

Válečná vřava očima učitele




O Josefu Dudkovi bychom v souvislosti s knižním světem zřejmě neslyšeli, nebýt první světové války. Autor životopisné publikace Učitel na frontě: Deník legionáře Josefa Dudka v poklidu studoval v učitelském ústavu, když válka vypukla. Poprvé nebyl odveden kvůli oční vadě, mohl tedy školu zdárně dokončit. V roce 1915 však události gradovaly, přibývalo mrtvých, takže chtě nechtě, narukovat musel i on. Své zážitky přetavil v deníkové záznamy, které vyšly knižně v nakladatelství Epocha  v rámci Edice pamětí Československé obce legionářské.

Mladému učiteli bylo teprve dvaadvacet, když byl odveden. Prošel důstojnickým výcvikem, poté se dostal na východní frontu, kde utrpěl zranění. Byl nařčen, že simuluje, a byl poslán do Itálie, odtamtud zase zpátky do Ruska. Při těchto manévrech se setkal s protičeským smýšlením svých nadřízených i kolegů, což ho překvapilo. V roce 1917 upadl do italského zajetí, kde se seznámil s lidmi soustředěnými kolem vznikajícího hnutí za československou samostatnost. Stal se legionářem a účastnil se boje na Doss Altu a války o Slovensko v létě 1919. Po válce se vrátil ke svému prvotnímu povolání učitele. Jeho osobní i profesní život byl velmi pestrý, zažil chvíle příjemné i těžké, oporou mu byla vždy manželka Františka a děti.

Zápisky pocházející z let 1914–1918 začal Josef Dudek do knižní podoby přepisovat až v roce 1927. Léta ležely v zapomnění, dokud se jich neujala vnučka Jana Pavelková, která se spolu s Československou obcí legionářskou zasloužila o jejich vydání. Díky tomu před vámi leží osobitá výpověď jedné generace bojující za samostatnost naší země.

Byť tato publikace obsahuje záznamy staré sto let, nic jim neubírá na aktuálnosti. Josef Dudek velmi podrobně a pečlivě mapuje svou cestu napříč válečnou frontou. Úměrně tehdejší době používá dobový jazyk, mezi jehož specifika patří koncovka u sloves „ti“, zastaralý slovosled ve větách nebo používání slov, jež dnes slyšíme zcela výjimečně, například slovo „rekognoskovat“. Tyto jevy případné čtenáře děsit nemusí. Nakladatelství Epocha sice ponechalo text v téměř nezměněné podobě kvůli zachování co největší autenticity, ten si však zachoval osobitost, je čtivý a srozumitelný i dnešní generaci. Deník je proložen dovysvětlujícími poznámkami pod čarou i autentickými fotografiemi z archivu rodiny Josefa Dudka. Ty jsou  mnohdy syrové a věrně domalovávají atmosféru a zvyšují čtenářovu představivost. Totéž plní i příloha s dobovými dokumenty, které lze i dnes dobře přečíst. 




Díky Josefu Dudkovi si můžeme udělat obrázek o tom, jak to v reálu vypadalo na frontě. Jako důstojník se autor setkal s mnoha vojáky nejrůznějších charakterů, kteří podléhali jeho velení. Jen těžko si dokážeme představit, jak museli tehdy trpět, nedostatek jídla, mnohdy zkaženého, jim způsobil nemalé zdravotní obtíže, přesto museli zatnout zuby a prokázat notnou odvahu na bojišti.  Vážné chvíle střídá odlehčení. Dudek s pochopením líčí dnes možná úsměvné téma touhy po lásce, kterou vojáci tišili tím nejjednodušším způsobem – nechali se utěšit ženami volnějších mravů a museli pak nést následky v podobě chorob, na které se tehdejší společnost bála jen i pomyslet. 

Jsou však mezi námi i takoví, kteří se vrhli do víru za různými dobrodružstvími, a na nás „chlapce“ se dívají trochu zvysoka. „Ať si alespoň něco užiji, než tam zůstanu,“ říkají. A následky se dostavují. Objevují se různé nemoci, říká se jim „tajné“, odcházejí a proklínají celý svět, i sebe. (str. 27)

Významnou kapitolou je Dudkův pobyt v italském zajetí. Mohlo by se zdát, že vojáci budou trpět, ale opak byl pravdou. Dostalo se jim péče a pozornosti, dokonce se zde Josef Dudek stal svědkem formování čs. legií, jichž se stal členem. Právě tato část knihy se pro mě stala nejzajímavější, protože jsem o vzniku legie měla dosud jen mlhavé ponětí, stejným překvapením pro mě byla  část knihy líčící poválečný rok 1919, kdy se Dudek právě jako legionář účastnil pohnutých bojů o Slovensko. I toto mi přineslo nové informace a pomohlo získat celistvější pohled na bouřlivé události našich dějin.

Josefu Dudkovi se podařilo zachytit reálnou atmosféru panující na frontě. Popisuje smrt jako vlezlého společníka, s nímž je třeba se smířit. Nebojí se líčit obavy a strach z budoucnosti (bude-li nějaká), dokáže si přiznat strach, přestože jako důstojník musí jít svým mužům příkladem v odvaze a statečnosti. Zůstává věrný zásadám slušného člověka, které mu pomáhají přežít.

Asi netušil, že zápisky, které po válce vzkřísil především kvůli rodině, získají velkou výpovědní hodnotu i pro další generace. Určitě knihu Učitel na frontě doporučuji všem, kteří se o zajímají o historii, zejména o první světovou válku a vojenskou a legionářskou tematiku. Tím, že je deník psán z pohledu „obyčejného“ učitele, je vhodný i pro širokou veřejnost, která se chce dozvědě i něco víc o vojácích z nám blízké lidské stránky.


Anotace:

Vypuknutí války zastihlo Josefa Dudka na prázdninách po absolvování 3. ročníku učitelského ústavu. Prvním odvodem však kvůli oční vadě neprošel a mohl dostudovat. Ztráty na bojištích ale rostly, takže v létě 1915 nastoupil vojenskou službu i on. Oční vada již nebyla překážkou. Byl poslán do Rakouska k důstojnickému výcviku. Zde se poprvé setkal s protičeským postojem některých nadřízených i kolegů. V lednu 1916 odjel na východní frontu, kde se záhy zranil, načež ho ale podezírali ze simulace. Již v květnu tak byl poslán na frontu do Itálie. V létě se však opět stěhoval na východ, kde bylo potřeba zastavit ruskou ofenzivu. V dubnu 1917 se vrátil na italskou frontu. Všude se ale setkával s nekompetentností a laxností nadřízených důstojníků a jejich rostoucí nedůvěrou ke všemu českému. V květnu 1917 ho zajali Italové. V zajetí se seznámil s myšlenkou boje za čs. samostatnost. Tyto zkušenosti ho – spolu s rostoucím nepřátelstvím německých a maďarských kolegů – nakonec zavedly do řad čs. vojska, s jehož 34. střeleckým plukem prodělal slavný boj na Doss Altu a válku o Slovensko v létě 1919.



Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2019
Žánr: Literatura faktu, memoáry a biografie
Počet stran: 352
Vazba: Pevná




Žádné komentáře:

Okomentovat