Recenze: ČAS KONGRESŮ A TAJNÝCH SPOLEČNOSTÍ (Dušan Uhlíř)

Ponapoleonská Evropa očima předního českého historika


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha. 

Chci si koupit knihu Čas kongresů a tajných společností.


Historik Dušan Uhlíř se specializuje na dějiny 18.–20. století. Za svého života dosáhl mnoha profesních úspěchů, mimo jiné působil jako ředitel muzea ve Slavkově u Brna, ředitel Muzea města Brna a jako profesor na Masarykově univerzitě či Slezské univerzitě v Opavě. Mnohokrát byla oceněna jak jeho vědecká činnost, tak i jeho literární dílo. Čtenáři budou jistě znát slavné Slunce nad Slavkovem. Nejnovější knihu profesora Dušana Uhlíře Čas kongresů a tajných společností vydalo v roce 2017 nakladatelství Epocha.  

Pokud se zajímáte o evropské dějiny 19. století, vaší pozornosti by neměla uniknout kniha Dušana Uhlíře Čas kongresů a tajných společností. Autor se v ní zabývá otázkou společensko-politického vývoje po skončení napoleonských válek, ve svém výkladu se vrací ke kořenům moderního nacionalismu, liberalismu a podává obraz Evropy, která se i přes odpor absolutistických vlád vydávala cestou revoluce, aby došla až k událostem „jara národů“ v letech 1848–1849.

V prvních kapitolách více než čtyřsetstránkové publikace Dušan Uhlíř popisuje průběh a závěry tzv. Vídeňského kongresu, který měl po porážce Napoleona ukončit období revolucí a válek. Prioritou vítězných mocností přitom bylo zajistit Evropě mír a panovníkům klid pro výkon vlády pevné ruky. Aby byl dodržen princip legitimismu, na trůn se měly vrátit svržené vládnoucí dynastie. Důležitá přitom byla jejich budoucí spolupráce při potírání jakéhokoliv revolučního odporu. Na mezinárodním poli měla být udržována rovnováha sil, aby žádná z evropských mocností nenabyla mocenské převahy.



Autor nám v dalších kapitolách postupně představuje „hlavní hrdiny“ takzvaného tančícího kongresu a strůjce mezinárodní politiky v první třetině 19. století. Kníže Metternich, car Alexandr, císař František I., Talleyrand a další nejsou v textu monografie jen prázdnými jmény, ale díky poutavému vyprávění a na základě citovaných výroků či úryvků z deníků, pamětí a osobní korespondence zjišťujeme jejich názory, postoje, cíle i charakterové vlastnosti. Představu o vzhledu jednotlivých osobností si pak můžeme udělat na základě bohatého černobílého obrazového materiálu, jímž je text doplněn. Vedle dobových portrétů notoricky známých mužů tu máme vyobrazeny také osobnosti, na něž v učebnicích dějepisu obvykle nezbývá místo, jako jsou vůdci národních hnutí, revolucí, členové tajných spolků, ale i umělci, kteří psali v duchu rodícího se romantismu.  Mnohé obrazy zachycují konkrétní historické události.



Čtenáře možná překvapí vyobrazení Napoleona. Dušan Uhlíř se totiž v knize zaměřuje na poslední roky života „neporazitelného vojevůdce“, strávené na ostrově Svaté Heleny, a nám se naskýtá pohled na obtloustlého muže, postrádajícího nyní aureolu moci a vítězství. Tato kapitola je jedna z čtenářsky nejatraktivnějších, neboť se zde historik zaobírá rozkrýváním tajemství ohledně Napoleonova úmrtí. Předkládá hypotézy, které se kolem tohoto tématu vyrojily, a poukazuje na jejich nesprávnost nebo naopak nemožnost je stoprocentně vyvrátit. Zemřel vojevůdce opravdu na otravu arsenem? Kdo se na jeho smrti podílel a jaký zájem na smrti Napoleona měl? Vydejte se společně s Dušanem Uhlířem po stopách historického pátrání.



Dílo se podrobně zabývá mezinárodními vztahy, popisuje významná diplomatická jednání a jejich výsledky. Velké množství jmen, dat, popisovaných událostí svědčí o snaze podat ucelený pohled na mezinárodní vztahy a zejména revoluční či národně osvobozenecké hnutí první třetiny 19. století. Líčení událostí je často opravdu zevrubné, ale svou čtivostí přitáhne i laika. Styl autora je srozumitelný, místy až beletristický, odborné názvy jsou vysvětleny přímo v textu, každá z postav je před „nástupem na scénu“ dostatečně představena.

Tematicky se tato historická monografie zaměřuje na střetávání absolutistického konzervatismu a legitimismu s novými ideologickými proudy, jehož výsledkem bylo revoluční vření či snaha vymanit jednotlivé národy z područí utlačovatele, jak tomu bylo například v případě Řeků či obyvatelů severní Itálie. Vzpomínky na ideály Francouzské revoluce byly stále silné a snaha potlačit občanské svobody a posílit moc panovníka narážela na odpor, jehož výsledkem bylo formování tajných společností a spolků, které si kladly různé politické cíle.

Postupně se dočítáme o vnitropolitické situaci v evropských zemích, o charakteru revolučního hnutí, o vnitřní struktuře jednotlivých tajných organizací, o roli a osudu jejich hlavních členů. Autor postupuje od země k zemi a v jednotlivých kapitolách popisuje na základě svých odborných znalostí, studia historických pramenů a informací z děl dalších historiků průběh jednotlivých hnutí, povstání, vzpour. Jednu kapitolu věnuje i úloze brněnského Špilberku jako vězení pro členy italského karbonářského hnutí.

Při citacích z písemných pramenů je zachována jazyková autenticita, textu je v těchto případech ponechán jeho archaický ráz. Samotný odborný výklad se drží spisovné češtiny, často jsou sice použity cizí názvy, ale hned vedle českých ekvivalentů. Vyšperkovaný jazyk (přes občasné interpunkční chyby a pár chyb v psaní velkých písmen, např. Ostrov svaté Heleny), poutavý výklad a zdařilé grafické zpracování jsou důvodem, proč mohu knihu doporučit, a to zejména všem zájemcům o historii, dějiny diplomacie či studentům vysoké školy, které čeká zkouška z dějin novověku. Zkrátka, krásná obálka, která naláká, není v tomto případě jen vnějším pozlátkem. 


Anotace:
Období od Napoleonova pádu do revoluce 1848 výrazně poznamenal Vídeňský kongres, na němž se vládcové starého kontinentu rozhodli upravit evropské poměry, zaručit Evropě mír a vrátit trůny panovníkům, jež vyhnala revoluce a Napoleon. Zárukou tohoto pořádku byly ve většině zemí policejní režimy kontrolující jakékoli projevy opozice. Opozice se proto musela skrývat v ilegalitě a zvolila cestu tajných společností, spolků a sekt, které si vzaly za cíl podkopat a likvidovat stávající režim. O takovýchto společnostech později vznikala řada legend. Jednou z nejrozšířenějších byla revoluční společnost karbonářů (carboneria), která vznikla v Itálii.

Přestože evropské vlády a jejich policejní aparáty stíhaly členy revolučních organizací tvrdými tresty (smutně proslulým vězením se stal například brněnský Špilberk), podařilo se jim v několika zemích uskutečnit úspěšné státní převraty a udržet se po kratší či delší čas u moci. 

Aby mohly čelit nebezpečí revoluce kolektivně, založily evropské vlády roku 1815 konzervativní spojenectví známé jako Svatá aliance. Její členové se v případě potřeby scházeli na mezinárodních diplomatických kongresech, které hledaly řešení v okamžiku, kdy revoluční výbuch ohrozil evropský status quo. Konaly se např. v Cáchách, Opavě, Lublani a ve Veroně. Končily zpravidla kolektivním rozhodnutím potlačit ohniska vzpoury vojenským zásahem.



Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2017
Žánr: odborná literatura
Počet stran: 437
Vazba: pevná

Žádné komentáře:

Okomentovat