Výbušná romance s příchutí exotiky
Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Klika a autorce Heleně Ramon
Chci zakoupit titul Napila jsem se vody z Nilu
O autorce Heleně Ramon kromě toho, že je středoškolskou učitelkou, píše ráda už odmalička a je autorkou povídek, cestopisů a scénářů pro dramatický kroužek, moc informací k dispozici není. Nakolik autentický může být její nejnovější román, vydaný v nakladatelství Klika, Napila jsem se vody z Nilu, můžeme jen hádat. Ale už teď vám můžeme říct, že se jedná o opravdu výbušnou romanci dvou dominantních lidí.
Hlavní hrdinka Hanka se blíží třícítce. Je svobodná, miluje cestování a chystá se na společný život se svým francouzským přítelem Nicholasem. Ještě předtím se vydá s kamarádkou na dovolenou do Egypta, země, která svou atmosférou dokáže uhranout a ukrást srdce milovníkům exotických destinací. Hanka se seznámí s Omarem, který vozí turisty po památkách. I přestože je zaháčkovaná jinde, Omar ji něčím přitahuje. Jiskra, která mezi nimi přeskočí, se rozhoří v pořádný oheň. Hanka si myslí, že prázdninovou aférku hravě ukočíruje, ale jak dobře víme, láska si nevybírá a Amor přesně ví, kam zacílit svůj šíp. Oba mladí lidé se do sebe zamilují, ale kromě milostného citu na ně čeká i kulturní šok. Dokážou překonat bariéry, které jim do cesty vystavěla různorodost prostředí, z nichž pocházejí?
Uháníme do tmy autobusem plným Egypťanů a mně tečou slzy proudem. Otupěle zírám do tmy a mám pocit, že se mi zhroutil celý svět. Nedokážu si představit, že už ho třeba nikdy neuvidím. Třeba už nenapíše. Třeba jsem pro něj byla jen jedním z mnoha románků a v dalším zájezdu si vyhlédne další naivní Evropanku. Ne, to asi ne. Není možné, aby to všechno hrál. Nejspíš si vyměníme několik emailů a pak naše korespondence zamrzne. Už jsem zažila několik prázdninových vzplanutí. Vždycky jsem si dělala naděje, ale pokaždé to dopadlo stejně. Někteří se mi neozvali vůbec, s jedním jsem si vyměnila pár vášnivých dopisů, ale nakonec stejně přestal psát. Pro mě to bylo nepochopitelné. Chlapi asi vážně pocházejí z jiné planety. Sejde z očí, sejde z mysli. Tohle přísloví stoprocentně platí o chlapech. Omar mě ujišťoval, že on je jiný, ale dá se tomu věřit po tolika negativních zkušenostech? Navíc máme před sebou tolik překážek, tolik kulturních rozdílů a byrokratických nesmyslů. Takovou zkoušku snad nemůže přežít žádný vztah, i kdyby opravdu jeho city vydržely. Jak tak o tom přemýšlím, je mi čím dál tím víc smutno. Pokouším se zavřít oči a zaspat aspoň kousek úmorné cesty. Ještě že jedeme přes noc a nepraží na nás slunce jako při cestě do Dahabu! (Str. 58)
Vyprávění je psáno ich-formou z pohledu Hanky. Třicátnice, která by měla mít život jakž takž srovnaný, podlehla kouzlu exotického muže a změnila se v naivní, občas hloupou loutku ovládanou city. V určitých momentech sympatie nevzbuzuje. Neví, jak ukončit vztah s Nicholasem, a tak chvíli udržuje dva paralelní svazky, jeden s francouzským snoubencem, druhý s Omarem, a není schopná najít hned východisko. Občas se chová jako hysterka a baví ji provokovat, někdy neví, co vlastně od života chce. Svými činy ztrácí důvěryhodnost a jen těžko se s ní lze ztotožnit.
Omar je vykreslen jako typický muslim. Na Hanku žárlí, vadí mu její mužští kamarádi, zejména gayové. Na svou přítelkyni si dělá přehnané nároky a je velmi majetnický. Oba jsou velmi temperamentní a dominantní, není divu, že to mezi nimi neustále jiskří, ať už v kladném, či záporném slova smyslu. Mohli byste usoudit, že takové přetahování ve vztahu bude mít své kouzlo, zvlášť je-li usmiřovacím prvkem sex, který je pro oba asi největším pojítkem, ale opak je pravdou. Neustálé žabomyší hádky o to, kdo bude mít navrch a podle koho se budou řídit, jestli mají zůstat spolu, nebo se rozejít, časem unaví i nejtrpělivější čtenáře.
Tak či tak, románu nelze upřít čtivost. Tři sta šedesát stran ubíhá poměrně rychle. Způsobem psaní se kniha Napila jsem se vody z Nilu podobá dílu Lenky Lanczové. Děj je bez hluchých míst, bonusem je přirozenost, Helena Ramon má vypsanou ruku a text díky tomu nepůsobí křečovitě. Sexuální scény nejsou vulgární ani laciné, je jich tak akorát, aby podnítily čtenářovu fantazii, ale zároveň nepřeválcovaly samotný příběh. Autorka se nevěnuje jen Omarovi a Hance, ale přibližuje i krásu potápěčského města Dahabu i celého Egypta. Všímá si chování místních lidí, korespondujícího s jejich naturelem, ukazuje na rozdíly mezi domorodci a turisty. Popisuje tamní folklór a tradiční zvyky, které nám mohou připadat úsměvné. Právě z těchto rozdílů vzniká několik vtipných, humorných historek, v nichž Hanka i Omar zakoušejí nástrahy země svého protějšku.
Počin Heleny Ramon Napila jsem se vody z Nilu cílí na čtenářky, které milují romantické příběhy s netuctovými hrdiny. Přečíst by si ho měly i ženy, jimž bez příkras vylíčený vztah mezi dvěma odlišnými osobnostmi může být nápomocný v tom jejich. Knihy mapující kulturní rozdíly mezi národy jsou čtenářskou obcí velmi oblíbené, tato kniha se může směle zařadit mezi ně. Konec, který zůstává otevřený, odkazuje na fakt, že autorka chystá pokračování. Dočkáme se?
Anotace:
Název románu odkazuje na citát ze slavné knihy M. Waltari: „Kdokoli pil jednou vodu z Nilu,touží spatřit opět řeku Nil. Jeho žízeň se neuhasí vodou nižádné jiné země.“
Hlavní hrdinka knihy netuší, jak pravdivá jsou tato slova, dokud se nerozhodne splnit si jeden ze svých cestovatelských snů a navštívit Egypt. Původně obyčejná dovolená v potápěčském městečku u Rudého moře obrátí celý její život naruby. Poznává zde osudovou lásku a ač se jí zpočátku brání, prázdninový románek se začíná měnit ve vážný vztah.
Kniha otevřeně líčí všechny radosti i úskalí, vyhrocené i komické situace, které mohou nastat, když se do sebe zamilují dva lidé s tak odlišnými kulturními kořeny – trochu střelená akční Češka a egyptský macho.
Na děj prvního svazku volně navazuje druhý svazek, popisující rok, kdy se hrdinka rozhodne všechno opustit a najít si práci v Egyptě.
Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2019
Žánr: Romány pro ženy
Počet stran: 360
Vazba: Měkká
Komentáře
Okomentovat