Recenze: HOTEL SE ŠPATNOU POVĚSTÍ (Blanka Budínová)

Humorné vzpomínky na jeden hotel

Dvouhodinový hotel 

Za recenzní výtisk děkuji autorce Blance Budínové

Chci zakoupit knihu Hotel se špatnou pověstí


V přelomovém roce 1989 se Blanka Budínová rozhodla skončit s celoživotní prací a nastoupila jako recepční do hotelu. Ve své knize Hotel se špatnou pověstí, která vyšla v roce 2017 u nakladatelství Šimon Ryšavý, zpracovává vzpomínky na potrhlé hosty, dojemné příběhy, probdělé noční směny i chaotickou atmosféru přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Hotel se špatnou pověstí je kniha vzpomínek psaná formou, která má blízko k fejetonu. Autorka vtipně komentuje zážitky spojené s prací v hotelu, vrší jednu historku na druhou, některé kapitoly pointuje hlubší myšlenkou.

Blanka Budínová píše stylem, který na čtenáře působí, jako by vzpomínky byly napsány jen pro něj. Textem prostupuje příjemná atmosféra, která se brzy přenese i na čtenáře, jenž čte jednu část za druhou a nechce se mu přestat.

Je zjevné, že postavy v této knize mají předobraz v opravdových lidech – jsou živé, čtenář je vidí a slyší. Budínová se však žádné z postav nevěnuje nijak do hloubky: jen je načrtne, vypoví příběh, který je s nimi spojen, a už utíká dál. Možná je škoda, že se autorka o některých charakterech nerozepsala víc – třeba o svém kamarádovi vrchním nebo o kuchaři, který jí „vždy podstrojoval“. Kniha by získala na větší hloubce a čtenář by se těšil z toho, že se potkává se starými známými.

Snivě jsem se zeptala našeho vrchního, co by dělal, kdyby na něho někdo zavolal: „Číšníče, hola!“
Odpověděl bez váhání:
„Dal bych mu po tlamě.“ (Str. 48)

Co se týče samotných vzpomínek, jež jsou v knize popisovány, jedná se většinou o humorné historky založené na nedorozumění s cizinci, komplikacích s obsazováním pokojů nebo nepříjemnostech s neodbytnými a opilými hosty. Vzhledem ke „špatné pověsti“ hotelu, jež je v názvu knížky, mají některé zážitky i lechtivou pointu, jedná se však spíš o úsměvné příběhy než o vulgární humor.

Jednou jsem za takovým párem vyběhla až na schody:
„Pane, zapomněl jste si vzít stvrzenku o zaplacení!“
„Ježišmarja,“ vyděsil se, „nedávejte mi ji! Co kdyby to našla manželka!“ (Str. 6)

Nejvíc mě na knize okouzlil duch doby, který vykukuje mezi řádky – autorka vzpomíná na dny, kdy se společnost měnila z hodiny na hodinu, hotel navštěvovala obhroublá zbohatlická šlechta devadesátých let a cizinci nadšeně objevovali lacinou východní Evropu, dýchající nově nabytou svobodou.

Hotel se špatnou pověstí může mít přidanou hodnotu pro obyvatele a znalce Brna, kteří jistě ocení autorčinu znalost brněnského místopisu a její snahu pomoct zmateným turistům najít cestu k památkám.

V textu zůstalo pár chyb, především v interpunkci a uvozování přímé řeči, přesto zpracování knihy působí poměrně kvalitním dojmem.


Jako většina knih fejetonového typu dokáže i Hotel se špatnou pověstí pobavit a zpříjemnit dlouhé odpoledne, ale v paměti nezůstane příliš dlouho. Žánr oddechové četby je však bezezbyku naplněn a knihu lze doporučit každému, kdo má zrovna chuť na nenáročnou jednohubku.


Anotace:
 Hotel Korso před rokem 1989 a krátce po tomto roce byl hotel s tou nejhorší pověstí v Brně. Autorka zde pracovala v této době jako recepční a mistrně zaznamenala zážitky z této doby a to se šokující otevřeností a přitom s humorem.
Určeno všem milovníkům dobrého čtení o městě Brně a jeho historii.


Nakladatelství: Šimon Ryšavý
Rok vydání: 2017
Žánr: Humor,vzpomínky
Počet stran: 83
Vazba: brožovaná

Komentáře