Recenze: PŘÍPAD DOKTORA KARPETY (Jaroslav Boček)

Příběh věčného poutníka

book-001

Za recenzní výtisk děkuji dceři autora paní Kateřině Bečevové

Chci zakoupit román Případ doktora Karpety 

 

Nakladatelství Pragma letos přišlo s druhým vydáním románu Jaroslava Bočka Případ doktora Karpety, který poprvé vyšel v roce 1982. Má tato filozofická detektivka s fantastickými prvky čtenářům co říct i po téměř čtyřiceti letech?

Jaroslav Boček vystudoval dramaturgii a filmovou vědu na Akademii múzických umění v Praze a profesně se věnoval filmové kritice a dokumentárnímu a animovanému filmu. V literární tvorbě se kromě odborných témat často uchyloval k historickým nebo sci-fi námětům, které najdeme i v románu Případ doktora Karpety.

Jednoho dne požádá policejní vyšetřovatel svého známého spisovatele, aby mu sdělil svůj názor na podivný případ, který zrovna vyšetřuje. Právě tak se dozvíme o případu doktora Milana Karpety, který beze stopy a bezdůvodně zmizel. Co stojí v pozadí Karpetova zmizení a byl vůbec doktor tím, za koho se vydával?

Kdybych měla Případ doktora Karpety popsat jedním slovem, znělo by: čapkovský. Jaroslav Boček vzal jedno z významných Čapkových témat a pohrál si s ním, rozvinul jej a důrazně s ním polemizoval. Nejde však jenom o námět, ale i o celkově pojetí, které mi hodně připomínalo Čapkův Obyčejný život.

Moje milá, ženská se životní zkušeností Eliny Makropulos, která musela být v podobné životní situaci nejméně desetkrát, by těmto třem trumpetům předvedla takový tanec, že by nevěděli, čí jsou a jak se jmenují... (Str. 155)

Prostřednictvím zápisů z výslechů Boček předkládá čtenáři výpovědi jednotlivců, kteří hráli v životě zmizelého Karpety nějakou roli. Postupně tak poznáváme manželku, dceru, milenky, kolegy i pacienty, zkrátka každého, kdo mohl o doktorovi říct něco zajímavého. Navzdory tomu, že se jednotlivé postavy prezentují pouze svým vyprávěním v ich-formě, jsou skvěle odlišené různorodým jazykovým projevem a čtenář si je dokáže dokonale představit.

Přestože mě Bočkovy postavy bavily, ke konci už se mi jich zdálo příliš mnoho. Bylo jich tolik, že jsem zapomínala, jaké jsou mezi nimi vztahy a jakou roli vlastně mají hrát.

Případ doktora Karpety má velké ambice, nedokázala jsem však rozklíčovat, co mělo být hlavním cílem: mysteriózní detektivka, meditativní úvaha nad jedním z největších tajemství nebo snad jen intelektuální hříčka pomrkávající na Karla Čapka?

Popravdě mě hodně mrzelo, že hlavní pointa je vyzrazena na zadní straně knihy. Boček totiž v celém textu rozesel spoustu indicií a pozorný čtenář by si tak mohl užít pátrání spolu s hlavní dvojicí, o což kvůli anotaci přišel.

Román má určité postmoderní prvky a mně osobně dává smysl ho jako postmoderní vnímat. Pokud bychom ho totiž četli jako detektivku, asi bychom byli zklamaní: samotné zapojení vypravěče do vyšetřování totiž pokulhává, protože detektiv ho k ničemu nepotřebuje – všechny informace už má; postavy na sebe dobrovolně prásknou kdeco, některá vodítka jsou vsazena poněkud násilně a konečného odhalení se nám dostane z úst osoby, o níž jsme v celém příběhu ani jednou neslyšeli.

Nejsilnější je kniha v momentech, kdy se uchyluje k filozofii
. Z úst postav zaznívají jednoduché, ale úžasně trefné komentáře života, dějin i umění, které vás až omráčí svou opravdovostí. Úvahy, jež se v románu vyskytují, se dotýkají prazákladních otázek o bytí, smyslu života a moudrosti. Možná že ještě důležitější jsou však myšlenky zaznívající mezi řádky – o tom, co pro nás znamená jiný člověk, o pravdivosti našich vzpomínek či o tom, můžeme-li vyrůst v lepší bytost.
Milan tvrdil, že fakt, že si společnost vytváří mýtus zabitého mladého muže, je vždycky nepříznivým znamením do budoucnosti... Lidé se tak duševně připravují na velké zabíjení, na žeň smrti... Naproti tomu mýtus mladé, živé krásné ženy je téměř vždycky příznivým znamením pro budoucnost, protože se tak lidé připravují k tvořivému rozmachu... (Str. 255)
Obrovskou devizou je pak bohatý jazyk a postavy, které vám svým vyprávěním o Karpetovi řeknou mnohem víc o sobě než o něm, což je činí úžasně lidskými. Celou dobu jsem měla pocit, že Bočkovy postavy zkrátka musejí mít předobraz ve skutečných lidech.

I s ohledem na to, že první vydání Případu doktora Karpety se datuje do roku 1982, věřím, že mezi čtenáři musel vzbudit nadšení – ať svými fantastickými prvky, nebo myšlenkovou rozmáchlostí. Dnes už nás fantasy námět nepřekvapí, přesto nám má román stále co dát.

Celkový dojem z knihy je rozhodně pozitivní. Próz s takhle velkým potenciálem není v českých vodách mnoho, a je skvělé, že Případ doktora Karpety se teď dočkal nového vydání. Tento román může podle mě číst každý – méně zkušený čtenář ho bez problémů zvládne a ten intelektuálněji zaměřený ocení množství jazykových rovin i odkazů mířících do uměleckých a dějinných sfér.

Obálka nového vydání ke knize skvěle pasuje a věřím, že dokáže čtenáře nalákat svou tajemnou atmosférou.
Anotace:
V pátek odpoledne nasedl Milan Karpeta, šedesátiletý lékař, do svého auta a odjel domů. Ale tam se už nikdy neobjevil… Zdá se, že vyšetřování jeho záhadného zmizení vede do slepé uličky; výpovědi jeho manželky a dcery, pacientů i přítelkyň se v mnohém rozcházejí. Z této mozaiky vyvstává otázka: Kdo vlastně byl tento muž? Případ doktora Karpety se zápletkou skoro detektivní se rozrůstá v myšlenkově závažný a neobyčejně přitažlivý román.

Nakladatelství: Pragma
Rok vydání: 2019
Žánr: Sci-fi, fantasy, detektivní
Počet stran: 272
Vazba: Vázaná

Komentáře