Recenze: NOČNÍ VÝPRAVČÍ (Mirek Vostrý)

Fantaskní příběhy z českých luhů a hájů

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Mirku Vostrému

Chci zakoupit knihu Noční výpravčí

Dnes se společně podíváme na povídkovou sbírku Noční výpravčí spisovatele Mirka Vostrého. Autor se věnuje psaní krátkých próz s historickými a mysteriózními náměty, kromě těchto povídek mu u nakladatelství Tofana vyšly v roce 2018 další dvě knihy: Kostelníkova závěť a Kočičák.

Kniha Noční výpravčí se skládá z pěti povídek, z nichž většina má nějakou historickou dějovou linku (druhá světová válka, padesátá léta…) a některé by se žánrově daly zařadit k magickému realismu. Texty jsou každý z jiného ranku, přesto kniha působí kompaktně a každá povídka v ní má své místo. Pokud bychom hledali nějaké společné motivy, pak je to, kromě fantaskního nádechu, postava hlavního hrdiny, kterým v jednotlivých povídkách bývá muž ve středních letech, často v příběhu zastávající pozici vypravěče. 

Co se týče postav, dopodrobna samozřejmě poznáme především hlavního aktéra/vypravěče – u Vostrého jsou to muži, kteří už mají něco za sebou a dospěli do fáze, v níž hledají novou životní cestu, nebo se naopak snaží uzavřít nějakou dávnou (traumatickou) životní kapitolu. Ostatní postavy bývají načrtnuty poměrně barvitě, ale v krátkém prostoru povídkového textu nemají možnost příliš vyniknout.

Čtyři povídky jsou psány ich-formou, jedna er-formou. Autor však často volí formu jakéhosi vyprávění ve vyprávění, hlavní hrdina předkládá čtenáři příhodu, kterou slyšel od někoho jiného. Občas tak povídky získávají až pábitelský nádech, kdy si lidé, kteří se setkali spíš náhodou, vyprávějí své podivné zážitky. 

Kdybych řekl, že tady na Pankráci sedím rád, považovali byste mě za blázna, a já bych se vám nedivil. Jenže by to nebylo tak úplně pravda, tak to řeknu jinak: když už jsem tady, tak je dobře, že mě dali na celu k tak pozoruhodnému člověku jako je Arnošt Katscher. Při jeho vyprávění jeden skoro zapomene, že je zavřený. (Str. 35)

Dialog je pro Vostrého nejdůležitějším vyprávěcím nástrojem, skrz něj se děj odehrává i posouvá. Často pak používá i vnitřní monolog vypravěče, který se objevuje v textu nijak neoddělen a slouží k nastolení situace nebo popisu hrdinova prozření.

Jednotlivé texty by si na některých místech zasloužily proškrtat, mně osobně na knize nejvíc vadily opakující se informace a někdy až zbytečná rozvleklost dialogů.

Velkým kladem povídek jsou samotné náměty, které jsou originální a zajímavé. Občas jsem si říkala, že zkušenější autor by z daného nápadu asi dokázal „vytřískat“ víc – silnější emoce, šokující závěr, strašidelnější nebo temnější atmosféru –, na druhou stranu ale Vostrý píše s takovým zaujetím a nadšením, že mu i drobné nedostatky odpustíte.

Jednotlivé povídky:

Noční výpravčí

Tuto povídku, podle níž je pojmenován celý soubor a která zároveň knihu uzavírá, bych rozhodně označila za nejlepší ze všech. Je to příběh o smutku, smíření a odpuštění, má velice silnou atmosféru a hlubokou myšlenku, která vás chytne za srdce.

Souboj nad Sinají

Pro mě osobně velice zajímavý příběh, protože z období jomkipurské války jsem zatím nic nečetla a téma mě zaujalo. Tato povídka se od ostatních odlišuje er-formou i větším množstvím akčních scén. Na druhou stranu si myslím, že v tomto textu zůstal největší nevyužitý potenciál.

Válka začala několik dní nato, 6. října. Byl nejvýznamnější židovský svátek, Den smíření, a celý Izrael se věnoval modlitbám. I armáda. (Str. 115)

Padělatel novin

Tento příběh se pohybuje v období druhé světové války a těsně po ní a má ze všech povídek jednoznačně nejsilnější závěr.

Moje pouť do Santiaga

Jedná se o civilnější povídku s poselstvím. Bohužel autor zvolil pro vyprávění hodně statický děj, který spolu s přílišnou délkou textu působí rozvlekle.

Nejdůležitější schůzka

Povídka o padesátých létech a lásce takříkajíc až za hrob mi přišla nejslabší, a proto je velká škoda, že zrovna ona knihu otevírá. Právě zde jsou totiž nejzřetelnější některé nešvary a i tomuto příběhu by asi prospělo škrtání.

Kniha Noční výpravčí pro mě byla příjemným překvapením. I když má své nedostatky, klady převažují a příběhy dokážou zaujmout. Doporučila bych ji spíše čtenářům-mužům, kterým by kniha mohla být bližší jednak vyprávěním v mužské ich-formě, jednak historicko-válečnými tématy nebo motivy vlaků.

Obálka sice koresponduje s titulní povídkou, ale není na ní nic, co by v knihkupectví přitáhlo oko nakupujícího, což je škoda.

Anotace:

Milujete tajemství? Dobrodružství? Laskavý humor? Podvědomě cítíte, že by svět měl fungovat jinak, správně? Že by si lidé měli pomáhat a když to situace vyžaduje, projevit statečnost, o které nevěděli, že jí jsou schopni?

Ve sbírce pěti příběhů najdete právě takovou dávku toho všeho, aby vás čtení bavilo a potěšilo vás. Od poutavě napsaných příběhů se neodtrhnete, povedou neobyčejnými zápletkami k překvapivému rozuzlení. Jejich hrdinové se dostali do situace, o kterou nikdy nestáli, ale s kterou se musejí poprat. Jsou to obyčejní lidé, kteří vám budou sympatičtí – někteří hned na první seznámení, jiní až po chvíli.

Tyhle příběhy se nikdy nestaly, ale možná vás přimějí k zamyšlení nad hlubšími otázkami. Je možné odpustit někomu, kdo vám zabil tátu? Může sobec, jehož smyslem života je vydělávat peníze, poznat hlubší rozměr života? Dokáže důstojník neuposlechnout rozkazu, který je proti jeho svědomí?

Nakladatelství: Tofana

Žánr: Povídky, historie, mysteriózní

Rok vydání: 2018

Počet stran: 158

Vazba: brožovaná