Fantaskní příběhy z českých luhů a hájů
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Mirku Vostrému
Chci zakoupit knihu Noční výpravčí
Dnes
se společně podíváme na povídkovou sbírku Noční výpravčí
spisovatele Mirka Vostrého. Autor se věnuje psaní krátkých próz
s historickými a mysteriózními náměty, kromě těchto povídek
mu u nakladatelství Tofana vyšly v roce 2018 další dvě knihy:
Kostelníkova závěť a Kočičák.
Kniha
Noční výpravčí
se
skládá z pěti povídek, z nichž většina má nějakou
historickou dějovou linku (druhá světová válka, padesátá
léta…) a některé by se žánrově daly zařadit k magickému
realismu. Texty jsou každý z jiného ranku, přesto kniha působí
kompaktně a každá povídka v ní má své místo. Pokud bychom
hledali nějaké společné motivy, pak je to, kromě fantaskního nádechu, postava hlavního hrdiny, kterým v jednotlivých
povídkách bývá muž ve středních letech, často v příběhu
zastávající pozici vypravěče.
Co se týče postav, dopodrobna
samozřejmě poznáme především hlavního aktéra/vypravěče –
u Vostrého jsou to muži, kteří už mají něco za sebou a dospěli
do fáze, v níž hledají novou životní cestu, nebo se naopak
snaží uzavřít nějakou dávnou (traumatickou) životní kapitolu.
Ostatní postavy bývají načrtnuty poměrně barvitě, ale v
krátkém prostoru povídkového textu nemají možnost příliš
vyniknout.
Čtyři povídky jsou psány
ich-formou, jedna er-formou. Autor však často volí formu jakéhosi
vyprávění ve vyprávění, hlavní hrdina předkládá čtenáři příhodu, kterou slyšel od někoho jiného. Občas tak povídky získávají
až pábitelský nádech, kdy si lidé, kteří se setkali spíš náhodou, vyprávějí své podivné zážitky.
Kdybych řekl, že tady na Pankráci sedím rád, považovali byste mě za blázna, a já bych se vám nedivil. Jenže by to nebylo tak úplně pravda, tak to řeknu jinak: když už jsem tady, tak je dobře, že mě dali na celu k tak pozoruhodnému člověku jako je Arnošt Katscher. Při jeho vyprávění jeden skoro zapomene, že je zavřený. (Str. 35)
Dialog je pro Vostrého
nejdůležitějším vyprávěcím nástrojem, skrz něj se děj
odehrává i posouvá. Často pak používá i vnitřní monolog
vypravěče, který se objevuje v textu nijak neoddělen a slouží k
nastolení situace nebo popisu hrdinova prozření.
Jednotlivé
texty by si na některých místech zasloužily proškrtat, mně
osobně na knize nejvíc vadily opakující se informace a někdy až
zbytečná rozvleklost dialogů.
Velkým kladem povídek jsou
samotné náměty, které jsou originální a zajímavé. Občas jsem
si říkala, že zkušenější autor by z daného nápadu asi
dokázal „vytřískat“ víc – silnější emoce, šokující
závěr, strašidelnější nebo temnější atmosféru –, na
druhou stranu ale Vostrý píše s takovým zaujetím a nadšením,
že mu i drobné nedostatky odpustíte.
Jednotlivé povídky:
Noční výpravčí
Tuto povídku,
podle níž je pojmenován celý soubor a která zároveň knihu uzavírá, bych rozhodně označila za nejlepší ze všech. Je to příběh
o smutku, smíření a odpuštění, má velice silnou atmosféru a
hlubokou myšlenku, která vás chytne za srdce.
Souboj nad Sinají
Pro
mě osobně velice zajímavý příběh, protože z období
jomkipurské
války jsem zatím nic nečetla a téma mě zaujalo. Tato povídka se
od ostatních odlišuje er-formou i větším množstvím akčních
scén. Na druhou stranu si myslím, že v tomto textu zůstal
největší nevyužitý potenciál.
Válka začala několik dní nato, 6. října. Byl nejvýznamnější židovský svátek, Den smíření, a celý Izrael se věnoval modlitbám. I armáda. (Str. 115)
Padělatel novin
Tento
příběh se pohybuje v období druhé světové války a těsně po
ní a má ze všech povídek jednoznačně nejsilnější závěr.
Moje
pouť do Santiaga
Jedná
se o civilnější povídku s poselstvím. Bohužel autor zvolil pro
vyprávění hodně statický děj, který spolu s přílišnou
délkou textu působí rozvlekle.
Nejdůležitější
schůzka
Povídka o padesátých létech a lásce takříkajíc až za hrob mi přišla nejslabší, a proto je velká škoda, že zrovna ona
knihu otevírá. Právě zde jsou totiž nejzřetelnější některé
nešvary a i tomuto příběhu by asi prospělo škrtání.
Kniha
Noční výpravčí
pro mě byla příjemným překvapením. I když má své nedostatky,
klady převažují a příběhy dokážou zaujmout. Doporučila bych
ji spíše čtenářům-mužům, kterým by kniha mohla být bližší
jednak vyprávěním v mužské ich-formě, jednak
historicko-válečnými tématy nebo motivy vlaků.
Obálka sice koresponduje s
titulní povídkou, ale není na ní nic, co by v knihkupectví
přitáhlo oko nakupujícího, což je škoda.
Anotace:
Milujete tajemství?
Dobrodružství? Laskavý humor? Podvědomě cítíte, že by svět
měl fungovat jinak, správně? Že by si lidé měli pomáhat a když
to situace vyžaduje, projevit statečnost, o které nevěděli, že
jí jsou schopni?
Ve sbírce pěti příběhů
najdete právě takovou dávku toho všeho, aby vás čtení bavilo a
potěšilo vás. Od poutavě napsaných příběhů se neodtrhnete,
povedou neobyčejnými zápletkami k překvapivému rozuzlení.
Jejich hrdinové se dostali do situace, o kterou nikdy nestáli, ale
s kterou se musejí poprat. Jsou to obyčejní lidé, kteří vám
budou sympatičtí – někteří hned na první seznámení, jiní
až po chvíli.
Tyhle příběhy se nikdy
nestaly, ale možná vás přimějí k zamyšlení nad hlubšími
otázkami. Je možné odpustit někomu, kdo vám zabil tátu? Může
sobec, jehož smyslem života je vydělávat peníze, poznat hlubší
rozměr života? Dokáže důstojník neuposlechnout rozkazu, který
je proti jeho svědomí?
Nakladatelství: Tofana
Žánr: Povídky, historie, mysteriózní
Rok vydání: 2018
Počet stran: 158
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat