Výlet do světa, kde dobro vítězí nad zlem
Za recenzní výtisk děkuji autorce Jarmile Kadlecové.
Chci zakoupit fantasy knihu Skřetí král: Ztracený amulet.
Před nedávnem jsem na projektu
recenzovala první díl dilogie Skřetí král od začínající
autorky Jarmily Kadlecové, dnes bych se ráda věnovala
druhé části s názvem Ztracený amulet, který tentokrát
vyšel pod hlavičkou nakladatelství Klika.
Varování: Recenze může obsahovat spoilery týkající se prvního dílu.
Varování: Recenze může obsahovat spoilery týkající se prvního dílu.
Příběh začíná přesně v
místě, kde skončil v prvním díle: hlavní hrdinové –
Pavel, vílí král Edgar, princezna Liliana a trpaslík Balavín –
se právě dostali do Skřetího království, kde chtějí zachránit
Pavlovy rodiče a poddané unesené z vílí říše. Kromě starých
známých postav se setkáváme i s novými, například upírem
Ludovítem, králem Lesoboru Stromosilem a jeho synem Květoněm, víc
se dozvíme i o hlavním záporákovi – čaroději Rukfusovi. Postavy
mají opět jednoznačné charaktery, nemění se, jsou buď hodné,
nebo zlé. Oproti prvnímu dílu se mi král Edgar zdál víc
rozhodnější a „královštější“, což je určitě posun k
lepšímu.
Kniha je psaná ve třetí
osobě s jednou dějovou linií. Jde o klasickou epickou fantasy – hrdinové musí proniknout na území nepřítele, kde je ukryt talisman, který jim pomůže v boji se zlým čarodějem.
Druhý díl je v několika
ohledech lepší než první.
Největší změnou jsou akční
pasáže, které
najednou získaly na dynamice a staly se živějšími i
zábavnějšími. Jsem ráda, že se potvrdil můj předpoklad, že i
po stylistické stránce půjde text nahoru – ubylo dlouhých zamotaných souvětí, řádky plynou o poznání hladčeji.
Stejně tak počet gramatických chyb se zmenšil na minimum.
Ti po něm a jeho přátelích vrhli celý oblak ostrých ledových jehliček. Vodymil vytvořil pohotově máchnutím ruky z vodní koule veliký ledový štít a zakryl jím sebe i ostatní. Jehličky se o štít roztříštily a v podobě střípků se sesypaly na zem. (Str. 160)
Bohužel jsem nezaznamenala žádný
progres v dialozích, které jsou často zdlouhavé, opakují se v
nich informace a ne vždy posouvají děj.
Už v prvním díle jsem chválila množství zajímavých nápadů, což platí i zde. Čím víc jsem se ale do Skřetího krále začítala, tím víc jsem měla pocit, že autorka jimi zbytečně plýtvá. Abych to nějak ilustrovala: v jedné z kapitol si na pár stranách přečteme o symbiotickém vztahu mezi mluvícím stromem a parazitující rostlinou, o poli zpívajících máků, kolonii bzučenek – hmyzu s vlastní kulturou i hierarchií, ohnivém muži a bezhlavém rytíři. Každý z těch nápadů by vystačil jako námět na samostatný příběh, tady se ale jen mihne, aniž by hrál nějakou zásadní roli.
Už v prvním díle jsem chválila množství zajímavých nápadů, což platí i zde. Čím víc jsem se ale do Skřetího krále začítala, tím víc jsem měla pocit, že autorka jimi zbytečně plýtvá. Abych to nějak ilustrovala: v jedné z kapitol si na pár stranách přečteme o symbiotickém vztahu mezi mluvícím stromem a parazitující rostlinou, o poli zpívajících máků, kolonii bzučenek – hmyzu s vlastní kulturou i hierarchií, ohnivém muži a bezhlavém rytíři. Každý z těch nápadů by vystačil jako námět na samostatný příběh, tady se ale jen mihne, aniž by hrál nějakou zásadní roli.
„Vidíte je přímo před sebou, princezno. Jsou to ty máky. Slyšíte?“ odpověděl jí Květomil a naznačil jim, aby byli zticha. Na chvíli tedy přestali mezi sebou hovořit a jen poslouchali. Píseň najednou změnila melodii na slavnostní. (Str.133)
Osobně mě pak hodně zklamal
nevyužitý potenciál části, která mohla být zlomová. Místo aby autorka čtenáře překvapila a vymačkala z dějového zvratu maximum, pojmenuje kapitolu tak, že celou zápletku vyzradí. Navíc kladné postavy od začátku tuší, že něco není v pořádku, takže situace, která by pro každou dobrodružnou výpravu byla komplikací, vlastně žádný zádrhel nezpůsobí a slouží jen jako výplň zpáteční cesty.
Vzhledem k tomu, že si příběh s sebou stále nese výrazné
pohádkové prvky, asi
můžu prozradit, že směřuje ke šťastnému konci. V dobrých
pohádkách však hrdinové za úspěch a štěstí musí zaplatit
nějakou cenu – ve Skřetím králi jsem však nic podobného
nenašla. Postavy nepřekonaly samy sebe, neodnesly si šrámy na
těle či duši, které by jim i čtenáři připomínaly, že pro
vítězství dobra se musí něco obětovat.
Knihu opět doporučuji
mladším čtenářům
– mohla by je zaujmout víc než první díl mimo jiné tím, že ve
Ztraceném amuletu se začíná doopravdy bojovat proti zápornému
hrdinovi, vůči němuž se tak může dětský čtenář vymezit.
Obálka zůstává stejná
jako u prvního dílu, je však zabarvena dočervena. Připadá mi,
že ona pochmurná atmosféra kresby se ke Ztracenému amuletu hodí
lépe než k předchozí části.
Anotace:
Pokračování úspěšného
fantasy, plného dobrodružství, magie, hrdinství i bájných
bytostí, u kterého nechybí napětí, přátelství, humor ani
láska.
Naši známí hrdinové procházejí otvorem ve
skále, který je zároveň průchodem do světa skřetího krále, a
ocitají se ve veliké jeskyni. V ní na krále Edgara, princeznu
Lilianu, chlapce Pavla a trpaslíka Balavína číhají mnohá
smrtelná nebezpečí. A to je jen začátek příběhu. Ještě
nezačali plnit úkoly, které si předsevzali – najít Pavlovy
rodiče a lidi vílího krále a zjistit, kdo za jejich zmizeními
stojí. Nejdříve se však musí dostat z jeskyně ven, a to nebude
nic jednoduchého…
Začtěte se do barvitého příběhu, kde se setkáte s čaroději, skřety, vílami, ba i upírem a vlkodlakem.
Začtěte se do barvitého příběhu, kde se setkáte s čaroději, skřety, vílami, ba i upírem a vlkodlakem.
Jarmila Kadlecová: Skřetí
král: Ztracený amulet
Nakladatelství: Klika
Žánr: Fantasy, pohádkové příběhy
Rok vydání: 2018
Počet stran: 256
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat