Recenze: JEDNA MUSÍ Z KOLA VEN (Helena Kratochvílová)

Po čtyřicítce znovu a od nuly


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa

Nakladatelství Pointa na Facebooku 

Chci zakoupit titul Jedna musí z kola ven



Helena Kratochvílová před třemi lety vydala knihu Vítejte v klubu, v níž se zaměřila na život ženy, která se po manželově nevěře odhodlá rozvést se a začít nový život. Letos přichází s novinkou Jedna musí z kola ven a v té opět představuje hrdinku, jíž se život obrátil doslova naruby. Knihu vydalo nakladatelství Pointa, z jehož produkce jsme na projektu recenzovaly titul s poměrně nevšedním názvem Penis nemá uši

Eliška je už delší dobu rozvedená. Kvůli dceři se bránila vážným vztahům, ale teď, když Rikki dospěla, je čas zkusit žít po svém. Eliška navazuje vztah s Adamem, ke kterému se nastěhuje. Dává výpověď v práci a opouští i rodné město. Docela odvážný krok směrem do neznáma. Vše vypadá idylicky, Adam je šťastný jako nikdy předtím, Eliška se našla v roli hospodyňky, opečovávající nejen svého muže, ale i jeho domácnost. Pohoda trvá do okamžiku, kdy se k Adamovi stěhuje dcera Jarmila, jíž se rozpadá manželství. Od té chvíle to v domě jiskří napětím, Jarmila dává dost důrazně najevo, že místo je zde pouze pro jednu z nich. Upřednostní Adam šanci na lásku, nebo vyhrají rodinné vazby?

Děj je vyprávěn v er-formě. Hlavní hrdinka Eliška je sympatická postava, v jejímž životě se najde spousta dnešních žen. Na bedrech má naloženo poměrně dost problémů, autorka ji nešetří, přesto se snaží vždy najít východisko a nevzdávat se, i když občas působí frustrovaně a rezignovaně. Ale kolik z nás by bylo schopno odrazit se ode dna a začít úplně od nuly, když máme pocit, že už na nás nic dobrého nečeká?

Eliščin život mění směr ve chvíli, kdy to nejmíň potřebuje. Po čtyřicítce chce mít každý vyřešenou minulost i budoucnost, jenže ta Eliščina je jedna velká neznámá. Najde se místo pro romantiku? Po odchodu od Adama se jí naskytne možnost bydlet u kolegova bratra, podivínského samotáře Karla. Zprvu obchodní vztah se mění v milostný, ale spíše než láska je to jen zoufalý výkřik do tmy. Eliška zjišťuje, že zase šlápla vedle, dostala se do područí despotického muže a opět musí bojovat o holou existenci. 

V románu Jedna musí z kola ven se setkáváme i se zajímavými vedlejšími postavami. Slabošský a nerozhodný Adam, jeho manipulativní dcera Jarmila, obětavý kamarád Petr nebo despotický Karel, všem dala autorka do vínku kladné i záporné povahové vlastnosti a rozehrála s nimi psychologický příběh ze života, ze kterého však deprese mít nebudete, protože působí odlehčeně a optimisticky, nese se v oddechovém tónu románů pro ženy. Těch je na knižním trhu poměrně dost, ale jejich obliba neustává, právě naopak. Autorka se může směle zařadit do řady českých spisovatelek, které kombinují oblíbená témata, jako je životní restart, hledání nového smyslu bytí po rozchodu s partnerem či odchodu dětí, s nadhledem a vlastními bohatými zkušenostmi. Helena Kratochvílová píše čtivě, svižné dialogy střídají poutavé náhledy do nitra hrdinů. Je vidět, že svým hrdinkám rozumí a dokáže se vžít do jejich pocitů i nálad.

Na knížce je sympatické, že nemá vyloženě kladný konec ve stylu „padli si do náruče a žili šťastně až do smrti“, což z ní ve finále činí uvěřitelný počin a ne pohádku ve stylu červené knihovny. Kromě hlavní linie zabývající se partnerskými vztahy do příběhu zasahují i rodinné trampoty, jež Eliška řeší s dcerou Rikki, protože právě ta část problémů způsobila. 

Jája postavila chlapce na zem a podívala se na Elišku. Eliška se usmála a podala jí ruku: „Dobrý večer, já jsem Eliška Márová.“ 
Jája se na ni podívala s odporem. V těch dveřích stávala její matka a teď… Přijala sice nabízenou ruku, ale tón jejího hlasu prozrazoval, že by tu Elišku radši neviděla: 

„Jarmila. Šímová.“ 

Eliška si nemohla nevšimnout důrazně proneseného příjmení. Jája si nechala své příjmení za svobodna. Adamovo příjmení. Do toho se ozval chlapeček: „Mami, kdo to je? Teta?“ 

Eliška se k němu sehnula a chystala se ho zvednout do náruče. Jája ale chlapce přidržela a odpověděla mu: „To není teta, to je paní, co tu dědečkovi uklízí.“ 

Eliška zůstala jako opařená. Adam to musel slyšet, ale nic neřekl. Tahal z kufru auta Jájiny tašky. Eliška se ohlédla po něm, pak po Jáje, pohladila chlapečka po vlasech a tiše, ale s důrazem řekla: „Nejen uklízí.“ Str. 16 - 17

Nakladatelství Pointa vnáší na český knižní trh nový a svěží pohled na vydávání literárních děl. Zaujme především neotřelou grafikou, kterou z hlavy jen tak nedostanete. 

Kniha Jedna musí z kola ven má naprosto geniální obálku potvrzující starou známou věc, že v jednoduchosti je síla a to, co není příliš nápadné, oku lahodí. Zajímavým prvkem je grafické řešení jednotlivých kapitol, se kterým jsem se ještě nikde jinde nesetkala. Škoda, že si v redakci podobně nevyhráli i s textem románu. Pasáže, které spolu nesouvisí, nejsou nijak odděleny ani rozčleněny do odstavců, takže v dlouhém, táhlém textu se čtenář může cítit trochu klaustrofobicky.

Tohle dílko jsem si vybrala, protože mám ráda příběhy žen odehrávající se v současném světě a líčící život se vším, co přináší, ať už je to dobré, či zlé. Román Jedna musí z kola ven je právě takovým typem knihy a zaujme čtenářky, které si oblíbily tvorbu Blanky Hoškové nebo Táni Kubátové.


Anotace:
Osud hlavní hrdinky Elišky se podobá osudu mnoha současných žen. Je rozvedená a žije sama s dcerou, kvůli které nenavazuje dlouho žádný nový vztah. Když ale dcera dospěje, objevuje se v životě Elišky šance na nový začátek s Adamem, mužem, kterého si zamiluje. Vzdává se své práce, opouští rodné město a stěhuje za ním. Vše vypadá, že jejich vztah dospěje až k svatbě – tehdy se ale nečekaně vrací Adamovi domů jeho dcera i s dítětem. Eliška je pro ni nevítaný vetřelec a dělá vše pro to, aby ji z otcova života vymazala. Pro obě není pod jednou střechou místo. Která to bude?

Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2018
Žánr: Romány pro ženy
Počet stran: 176
Vazba: Měkká/Brožovaná

Komentáře