Biografie popraveného premiéra
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha
Nakladatelství Epocha na FB
Chci zakoupit knihu Generál šel na smrt
Nakladatelství
Epocha letos vydalo faktografickou knihu Dušana Tomáška a Roberta
Kvačka Generál šel na smrt, věnující se osudům protektorátního
ministerského předsedy Aloise Eliáše. Jedná se o čtvrté, přepracované
vydání.
Jak se můžeme dočíst na
přebalu knihy i jinde, profesor Robert Kvaček je historik
zabývající se především dějinami první poloviny 20. století,
Mgr. Dušan Tomášek pak novinář a autor, který se dlouhodobě věnoval dějinám 2. světové války. Kromě titulu Generál šel
na smrt spolupracovali tito autoři na dalších knihách: Causa Emil
Hácha (1995), Generál Alois Eliáš: jeden český osud (1996) a
Obžalována je vláda (1999).
Kniha je poměrně útlá a
vzhledem k tomu, jak přehledně a srozumitelně shrnuje události,
může plnit i popularizační roli. Přestože se jedná o čistě faktografickou publikaci, čte se velice snadno – styl psaní je plynulý a udrží si čtenářskou pozornost, suchá fakta jsou často prokládána zajímavými perličkami. Text je rozdělený do šesti kapitol, které logicky kopírují život generála Eliáše - od
mládí, přes válku prožitou v legiích a první léta po vzniku
Československa až po převzetí postu ministerského předsedy
protektorátní vlády a hořký konec jediného premiéra
popraveného za druhé světové války.
Myslím,
že pro laického čtenáře budou nejzajímavější kapitoly
Premiér a
odbojář
a V obklíčení,
které
zachází
do větších podrobností
a čtenář si díky tomu může situaci představit více komplexně.
V těchto kapitolách
nám autoři předkládají
vhled do komplikované komunikace i kooperace mezi domácí a
exilovou vládou, ukazují, že i za války musí vláda řešit
běžný chod státu, upozorňují na riskantní zapojení do
odbojové činnosti (nejen v případě generála Eliáše), ale i
složité hledání hranice mezi „vynucenou spoluprací“ a
otevřenou kolaborací. Hodně mě zaujaly pasáže, které popisují
spory mezi českou vládou a okupantským vedením, které z dnešního
pohledu můžou vypadat jako žabomyší války – Budou
německé termíny překládány do češtiny? Mají být názvy ulic
psány nejdříve německy a až poté česky,
nicméně v dobovém kontextu se o ně vedly tvrdé boje, protože je
aktéři obou stran vnímali jako otázky životně
důležitého charakteru.
Bez dalšího vyčkávání zveřejnila Eliášova vláda ve svém oběžníku z 10. července vlastní nařízení o užívání obou jazyků. Protektor jí však 15. července poslal své námitky. (...) Vláda mu 27. července opět oponovala, neboť podle ní výlučné užívání češtiny v uvedených případech nemá důvody prestižní, jak se domnívá pan Reichsprotektor, ale výlučně praktické (...). (Str. 59)
Naopak kapitola Československý
voják by jistě mohla být podrobnější – dozvídáme se v
ní víceméně pouhým výčtem, kdy byl Eliáš povýšen nebo kde
se zrovna vyskytoval. Boje první světové války i dramatické
události v prvních letech existence poválečného státu přece
musely být pro muže, jakým byl Eliáš, formující, kniha by si
tedy jistě zasloužila větší důraz na toto období.
Musím přiznat, že mě poněkud
zaskočilo zpracování tématu tzv. chlebíčkové aféry. Tato
kauza je často vykládána jako odbojový čin předsedy vlády
Eliáše, který ve spolupráci se svým doktorem Klikou napustil
občerstvení připravené pro kolaborující novináře bakteriemi
tyfu (mimo jiné) – jeden z kolaborantů poté zemřel. Autoři
však tuto variantu nepřipouští a považují ji za pouhou kampaň
vymyšlenou K. H. Frankem, která měla ospravedlnit Eliášovo
odsouzení k smrti. Je škoda, že kniha nevede s jinými scénáři
polemiku a že autoři svou tezi podkládají jen minimem argumentů.
Očekávala jsem, že zrovna tahle část příběhu generála Eliáše
bude v knize velice podrobně zpracována a podložena, bohužel jsem
byla zklamaná.
Tato nevídaná kampaň měla patrně přehlušit stále nové úřední zprávy o popravách (na podzim 1941 poslaly nacistické stanné soudy na popraviště 486 lidí a 2 242 jich gestapo odeslalo k likvidaci do koncentračních táborů), a navíc "zdůvodnit" Eliášův trest smrti. (Str. 134)
S výše zmíněným souvisí i
moje další výtka k této knize, která je asi nejzásadnější. I
s ohledem na to, že autoři se historii věnují profesně a vydali
několik dalších podobně zaměřených knih, mě zarazila absence
zdrojů. Nikde v knize nenajdeme poznámkový aparát, seznam
pramenů, zdrojů nebo alespoň další doporučené literatury. I v
případech, kdy je uvedeno, že informace pochází z korespondence
nebo memoárů, chybí konkrétní citace, takže jako běžný čtenář
nemám možnost si informaci či kontext ověřit nebo dostudovat.
Publikace je plná doprovodného
obrazového materiálu, což jí rozhodně prospívá. Kvalitní
fotografie především hlavních aktérů představují velké plus,
stejně jako mapa na vnitřní straně desek.
Kniha má své světlé i stinné
momenty, v celkovém výsledku je ale rozhodně přínosem. Myslím,
že běžný laický čtenář se zájmem o historii si v ní pro
sebe najde spoustu důležitých informací, stejně tak by se mohla
hodit i studentům, kteří díky ní získají stručnou formou
poměrně komplexní obrázek o tomto složitém období.
Obálka je zajímavě provedená,
ze stínů na ní vystupuje tvář generála Eliáše, v pozadí pak
obličeje ostatních významných účastníků tohoto dějinného
dramatu. Obálka skvěle vystihuje stísněnost, kterou téma knihy
přináší, a rozhodně mě zaujala víc než ta, kterou měla
předchozí vydání.
Anotace:
Příběh za druhé světové války ojedinělý - poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako nejznámější hrdinové odboje Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně, a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Zatčen byl v den výměny protektora Neuratha Reinhardem Heydrichem koncem září 1941 a německým tribunálem odsouzen k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.
Příběh za druhé světové války ojedinělý - poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako nejznámější hrdinové odboje Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně, a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Zatčen byl v den výměny protektora Neuratha Reinhardem Heydrichem koncem září 1941 a německým tribunálem odsouzen k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.
Dušan Tomášek, Robert
Kvaček: Generál šel na smrt
Nakladatelství: Epocha
Žánr: Literatura faktu, Historie
Rok vydání: 2019
Počet stran: 136
Vazba: vázaná
Komentáře
Okomentovat