Recenze: V PEKLE (Pavel Sebastian Huška)

V pekle pocitů

Za recenzní e-knihu děkuji autorovi Pavlu Sebastianu Huškovi.

Chci si pořídit básnickou sbírku V Pekle.

Pavel Sebastian Huška je současný český básník, který se na projektu Čteme české autory, dříve Podpora českých autorů, již představil prostřednictvím své prvotiny Vlny. Ta si čtenáře získala zejména tím, že se v ní autor snažil přiblížit klasické poezii. Tato sbírka byla poprvé vydána v nakladatelství Beletris. O druhé vydání a zároveň o publikování sbírky V Pekle, jíž je věnována tato recenze, se postaralo vydavatelství E-knihy jedou. Můžeme od sbírky očekávat něco více než od té první? Došlo k posunu v tvorbě? Na tyto otázky najdete odpovědi níže.

První, o čem se v recenzi zmíním, je to, v čem se obě sbírky shodují. Jejich kouzlo spočívá v jednoduchosti a přímočarosti. Jednotlivé skladby jsou oproštěny od náročných metafor, které většinou čtenáře odrazují od interpretace, důvodem je zejména strach ze špatného pochopení. V případě V Pekle tomu tak ale vůbec není. Vždy z textů srší úplně stejná nálada, jež je plná smutku, samoty, zatracení, truchlení, prokletí, ale třeba i strachu z neznáma. Vycítit lze i jistou míru tragičnosti. Ta je vyvolána neústupným spěním k cíli, v němž je spatřováno něco špatného – povětšinou nevyhnutelná smrt. Interpretace sbírky tudíž může být pro slabé povahy psychicky náročnější.

Sbírka vás překvapí svou útlostí, obsahuje pouhých dvacet čtyři různě dlouhých básní vzniklých v letech 2013 – 2014. Čím se však trošku liší od autorovy prvotiny, je druh poezie. Tentokrát jsou díla spíše lyrická (citová), v nichž se chvilkami objevuje trocha epiky (příběh). Při čtení na vás bude působit melancholičnost, místy dokonce až tragičnost, jež je zapříčiněna prchavým osudem lyrického subjektu. Občas se tento „básnický vypravěč“ jeví coby poutník zkoušený těžkostmi života (častý motiv cesty s četnými nástrahami), čímž se trošku Pavel Sebastian Huška přibližuje Karlu Hynku Máchovi.

K tomu, abyste tvorbu správně pochopili, je třeba si dílo přečíst několikrát. Pokaždé na vás bude působit jinak a vždy v něm odhalíte něco nového. Některých aspektů si při prvním čtení nemusíte vůbec všimnout. Básně vypadají nepravidelně, ale když se do nich začtete a popřemýšlíte, dojdete ke zjištění, že jsou pravidelné, a to jak rytmicky, tak i melodicky. Stejně jako v případě Vln je použito většinou pravidelného trochejského verše, který přispívá k vytvoření celistvého a ničím nerušeného rytmického celku.

Jednotlivé básničky se od sebe odlišují svou délkou a grafickým zpracováním. Někdy sloky obsahují osm veršů, v nichž se rým nachází obvykle na konci každého čtvrtého řádku, což většinou odpovídá konci výpovědi. V tomto opět můžeme konstatovat soulad se sbírkou Vlny. Pak se tu ale objevují kraťoučké čtyřveršové skladby, kde je použito obkročného rýmu, shoda v prvním a třetím verši a ve druhém a čtvrtém. Veškeré útvary jsou rytmické, což přispívá i přes jejich temnotu ke zvýšení atraktivnosti a čtivosti. Překvapením je však báseň O vodníkovi, jež, dalo by se říci, z celku vybočuje, protože působí vtipně. Možná byla zařazena pro odlehčení.

Autor při tvorbě používá knižní výrazy, která se pro básně hodí nejvíce právě kvůli udržení správného rytmu a melodie. Můžete si tedy mnohdy povšimnout přechodníků a dalších slovních výrazů, jež v běžné mluvě nepoužíváme.

K nejčastěji používaným básnickým figurám patří beze sporu personifikace. Huška pro čtenáře opět oživil smrt, čas, osud, podzim (pán trápení) a mnoho dalších. Učinil tak vcelku jednoduše, a to tím, že na počátku slova napsal velké písmeno a nechal je něco lyrickému subjektu provést, například: Mistr Čas konečně kyvadlo zastavil... Smrt se povětšinou snaží pohltit lyrický subjekt, jenž v některých skladbách věří v osvobození od temnoty a samoty.

Můj subjektivní názor nemůže být jiný než pozitivní. Autorův styl psaní mě ani tentokrát nezklamal. Líbilo se mi, že opět využil přímočarosti a že se nebál vybočit ze zajetých kolejí. Ač jsem byla sama mile překvapena tragikou díla, musím říci, že romantické povahy by mohly být zklamané, protože na ně čeká mnoho smutku, ale hlavně smrti. Náplň skladeb hodně ovlivnila mou náladu, což bylo zřejmě autorovým cílem. V Pekle je dílo, které si mě získalo a ovlivnilo můj život. Uzavírá v sobě totiž štědrou dávku životních mouder. Pavel Sebastian Huška se snaží ve své tvorbě zlepšovat a posunul se kvalitativně mnohem výše, a to i přesto, že se snaží psát tak, aby si jeho básně mohli přečíst i čtenáři, již básnickým skladbám zrovna neholdují. Poezie je tímto způsobem přiblížena obyčejnému člověku, což je dobře, protože je kořením života.

Sbírku mohu vřele doporučit všem, kteří rádi čtou klasická básnická díla a nevadí jim smutná, až tragická témata.

Anotace:

Jednoznačně nejtemnější autorovo dílo. Samotu, prokletí a zatracení. Podzimní sklíčenost i zimní beznaděj. Noční tvory, pekelný oheň i led, vítr a mráz. Trápení, bolest, zármutek, vinu, trest, démony a nejrůznější temné bytosti, mučící hříšné, trpící duše, pobývající v očistci. Utrpení, zvěčněné v do nejmenšího detailu vybroušených rýmech. To vše najdete v této hluboce temné sbírce klasické lyricko-epické poezie. Vítejte… V Pekle…!

Pavel Sebastian Huška: V Pekle

Nakladatelství: E-knihy jedou

Žánr: Lyrické a epické básně

Rok vydání: 2018

Počet stran: 48

Formát: e-pub, pdf, mobi