O psychologovi, který si nevěděl rady sám se sebou
Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství KKnihy.cz
Chci zakoupit e-knihu Tikot.
Ivan Kašpárek je autor věnující se psychologickým prózám. Debutoval v roce 2016 prózou Tikot u nakladatelství KKnihy. Na našem projektu jste si již mohli přečíst recenzi na jeho následně vydanou novelu Tanečnice.
Jan Eimut je psycholog, který sám prožívá krize, s nimiž je zvyklý pomáhat svým pacientům. Psychické problémy ho dovedou k alkoholismu i k filozofování nad životem – a když se tohle všechno spojí s případem klienta, který chce spáchat sebevraždu, strhne se lavina událostí, jejichž důsledky si Jan nedokáže nikdy odpustit. Eva Linhartová je úspěšná spisovatelka, která žije svůj běžný, ne úplně naplněný život – a neví, že o něj brzy bude muset bojovat.
Tikot je psychologicky laděný román především o samotě a vině, ale také alkoholismu, krizi středního věku a obecně vztahových problémech. Vyprávění je pojato hodně lyricky, obohaceno o mnoho metafor; autor využívá jak ich-formu, tak er-formu.
„Celá psychologie je tak trochu podvod,“ vzdychl jsem nakonec rezignovaně, abych se po chvíli zase rozpálil: „Já tomu chlápkovi nalhával, že stav jeho duše zkušeně diagnostikuji, ale pravdou je, že ten jeho pocit samoty pramenil přece z toho, že byl opravdu sám. (Str. 6)
Pokud bych se dívala jenom na psychologii postav, která je v tomto typu románů nosným prvkem, pak bych hodnotila skutečně hodně vysoko. Ivan Kašpárek zná své postavy (a dokonce i postavy svých postav) do nejmenších podrobností a neváhá se pořádně porýpat v jejich bolesti, samotě i strachu. Charaktery jsou dokonale plastické, jejich rozhodnutí i činy jim naprosto věříme.
Bezpochyby významná jsou i témata, do kterých se Kašpárek pustil. V tomto žánru můžeme najít spoustu knih o vztahových problémech nebo alkoholismu, já jsem se však ocenila především Kašpárkovu odvahu provést čtenáře příběhem řidiče, který ujel od nehody. Autor nechává toho nešťastníka vymáchat ve všech pocitech viny, výčitkách, touze přiznat se i strachu „určitě na mě přijdou“, ale zároveň nijak nesoudí a ukazuje, že lidská psychika je zrádná a že v panice se může bezcharakterně zachovat i slušný člověk.
Lyrický jazyk, který autor zvolil, k celému dílu krásně pasuje. Všechny popisy emocí, květnaté fráze a dramaticky silné věty, které by jinde působily uměle, tady hrají svoji roli a vtahují čtenáře do nitrozpytných sítí. Díky tomu nepůsobí nepatřičně ani lehce kýčovité prvky, jako jsou Jenovy rozhovory s Měsícem nebo krátké veršíky, ale naopak navozují příjemně snovou atmosférou.
Mluvím do tmy a nikdo neodpovídá. Mluvím, mluvím. Ticho. Žádná odpověď. Opilý samotou a alkoholem vyvracím hlavu vzhůru k tmavé obloze – k zářícímu měsíci.„Vidíš to? Slyšíš?“ volám do jeho tváře. (Str. 5)
Tikot je však bohužel bit na tom, že autor toho chtěl zkrátka moc. Na osmdesáti stranách rozehrál příliš mnoho témat (jen těch skutečně stěžejních jsem si vypsala sedm) a text roztříštil do třech narativních forem – ich-forma, er-forma a dějové linie z Eviny knihy – a přestože kniha je především psychologickým románem, občas neřízeně uteče tu k filozofickému hloubání, tu k erotice, místy snad i k postmoderně.
Musím říct, že mě až překvapilo, že text drží pohromadě. Tím, že Kašpárek dokázal ten mišmaš poměrně dobře ukočírovat, dokazuje, že je dobrý autor a že Tikot by mohl být skutečně velkým románem, kdybych dostal podstatně víc prostoru nebo byl zhuštěn na méně motivů. Menší editorský zásah by zasloužily dialogy, které občas zašustí papírem, a zmírnění některých lyrických pasáží, jež tu a tam působí až příliš velikášsky.
Tím, že je román hodně krátký, trpí především konec, který byl pro mě zklamáním. Atmosféra v celé knize je pozvolná, ale na posledních stranách se všechno neúnosně zrychlí, jako by to autor už chtěl mít za sebou. Je to uspěchané a na rozdíl od zbytku knihy nevyznívá závěr úplně reálně. Stejně tak mě zaskočil otevřený konec – zamrzelo mě, že mě autor nechal své postavy pochopit a přijmout takové, jaké jsou, a pak mi neprozradil, jak to s nimi dopadne.
Z odstupu mám pocit, že se Ivan Kašpárek v Tikotu trochu autorsky hledal. V zásadě se ale ukazuje, že čeští autoři umějí psát psychologické prózy s uměleckými ambicemi a s trochou zkušeného vedení by Tikot měl co říct širšímu čtenářstvu. Doporučuji ho těm, kteří mají rádi náročnější četbu a které neodradí, když se autor pustí do menšího experimentování.
Recenzentka: Tereza Holubová
Anotace
Jak člověk dokáže žít s pocitem viny?
Jak se vyrovná s nešťastnou událostí, na kterou mu osud nedovolí zapomenout?
Kde je hranice mezi vinou a nevinou?
Novela, jejíž hlavní postavou je úspěšný psycholog, nám připomene naši vlastní zranitelnost.
Nakladatelství: Kknihy
Žánr: Psychologický
Rok vydání: 2016
Počet stran:83
Formát: PDF, epub, mobi
Komentáře
Okomentovat