Recenze: KREV PRO RUSALKU (Kristýna Sněgoňová)

Kvalitní temná fantasy s detektivní zápletkou! 


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha
Chci zakoupit tento titul!


U nakladatelství Epocha vyšla kvalitní a precizní fantasy detektivka, kterou můžeme označit za český noir román. Knih tohoto žánru  u nás nevychází zrovna mnoho a  Krev pro rusalku, debut začínající autorky Kristýny Sněgoňové, která se prozatím projevovala pouze prostřednictvím povídek ve sbírkách, patří mezi ty nejpovedenější.


Recenzi začnu pro mě netradičně, protože sama kniha se stala mou černou perlou. Nač ukážete prstem, to je precizně promyšlené. Nic není ponecháno náhodě, a tak se před vámi odehrává drama, za které by hrdinové, pokud by to byl film, dostali Oskara. Začneme tedy popořádku. 

Na stylu psaní je zřejmé, že čteme knihu vypsané autorky, ta totiž rozhodně umí pracovat s textem. Ví, kde přidat a kdy ubrat. Kde si může trochu rozvázat jazyk, a přesto tím neutrpí dynamika ani napětí. Pasáže se netváří, že by byly něčím jiné než texty jiných knih, a přesto v nich nacházíte originální přirovnání, které jsou doplňkem skrytým se ve větách. Autorka na ně zbytečně nepoukazuje, ale z knihy je jasné, že si uvědomuje cenu svého příběhu. A díky tomu si ji uvědomí i samotný čtenář. 

Hrdinové jsou až neskutečně živí. Doslova propracovaní až do samotných nočních můr, které jim nedají spát. Psychologie ústřední postavy je opravdu působivá, snadno jí podlehne i čtenář psychologických románů. Nejedná se o to, že si dala autorka záležet s hlavním hrdinou, ona si dala záležet se všemi, ať už se jedná o lidi či víly, dbala na každého. Všichni dostali do vínku něco, čím jsou pro čtenáře snadno zapamatovatelní, a přitom přirození a zajímaví. 

U fantasy týkající se víl si nejspíš povíte, že při čtení pookřejete a budete se usmívat pod vousy tomu, že si autorka myslí, jak má šanci napsat román a změnit svět. Ale ono to tak opravdu je. Po přečtení se změní váš svět, protože na ona bájná stvoření už nikdy nebudete pohlížet jako dřív. Stalo se mi poprvé, aby se mi autor dostal do hlavy natolik, že pozměnil celý význam slova. Víla už pro mě nikdy nebude znamenat to, co dříve – a pro vás jakbysmet. 

Svět, do kterého autorka víly vsadila, je vlastně reálný. Dá se považovat i za takovou zpátečnickou dystopii, protože ukazuje, že pokud by existovaly víly a byly použity pro své účely, Česká republika by se hodně změnila. Ten temný opar, který se nad Brnem vznáší při každém kroku Dominika Stolbenka, oslní každého milovníka noir četby. Depresivní prostředí plné surovosti a temnoty je naprosto podmanivé a citlivější čtenáři z toho mohou být špatní. Stačí se podívat na některé komentáře v diskuzích ke knize. Slabší kusy nemají šanci. Na takové čtení stojí za to být silný!

Nejedná se však jen o svět jako takový, promyšlený do detailu natolik, že můžete spočítat kanály na silnici, vnímat těžký parfém nebo kocovinu ústředního hrdiny. Kristýna Sněgoňová vám prezentuje historii onoho světa tak upřímně a důmyslně, a přitom obyčejně, že jí to všechno sežerete i s navijákem. 

Je pravda, že spisovatelka se rozhodla poukázat na to, jak dokáže být svět drsný. Zažijete spoustu krutosti. Možná až brutální ztvárnění však netkví v detailních popisech nebo zbytečných šokujících faktech, tkví v jednom jediném prostém prvku, který po zamyšlení vyděsí víc než krev a maso. Jedná se o lidskost. Všechno je totiž velmi upřímné a skrz naskrz lidské. Tak lidské, že si stačí dosadit za víly něco jiného a dochází vám, že tohle všechno jsme my. Pak padá dotaz, kde se autorka inspirovala. Nejspíš prostě životem. Nadnesené zpracování tomu dává punc výjimečnosti, protože ta lidskost je snad kouzlem nějakých víl v příběhu doslova živá, pulsující a omračující natolik, že se za mě stává tím nejpovedenějším, co kniha má. 

Sám ústřední hrdina Dominik Stolbenko je jí plný. Je totiž sám sebou a dělá chyby jako každý člověk. Špatná rozhodnutí, úskoky stranou... Je pro něj (stejně jako občas pro nás) těžké postavit se realitě čelem a udělat správnou věc. Je pravda, že tady už trochu nastupuje typické klišé (což je v tomto příběhu spíše úsměvné a milé, než bych to brala jako zápor). Obvykle bývají policisté ztvárnění v detektivních knihách alkoholici, tady se jedná o závislost na lécích. Naštěstí má hlavní hrdina všechno pod kontrolou, alespoň to tedy sám tvrdí. A je jasné, že s tím, jakou má minulost, se do všeho zaplétá víc a víc a nemůže to skončit jinak než katastrofou. Nebo může? 

Detektivní linii mohu hodnotit pouze jako laik, protože nejsem typický čtenář detektivek a krimi příběhů. Čtenáře potěší, že ačkoliv se Dominik za něčím stále pachtí, tak skutečně vyšetřuje, ocitá se na místech činu a nemele jen pantem někde v kanceláři. O akci tedy není nouze, i když v této knize je příběh dynamický od začátku až do konce. Největším plusem je, že se kniha nedrží pouze detektivní linie, ale také vás překvapí něco navíc. Jelikož se nejedná o žádné jemné young adult, za což jsme všichni vděční, dočkáte se dokonce i krátkých a vhodně zvolených erotických scén, které nepůsobí rušivě, a upřímně, bez nich by příběh pozbýval onu uvěřitelnost. 

Nejnapínavější část nastává v závěru, kdy se všechno postupně odkrývá a někdy až úpíte touhou po nových informacích. Vše působí silně přirozeně, promyšlený obsah vás pokládá na lopatky. Závěr je nejkrásnější, nejtemnější a nejtrýznivější (nejen pro hrdiny). 

Za mě je celá kniha opravdu prvotřídním a propracovaným konceptem neskutečně živého a lidského příběhu. Zamilovala jsem si tu temnotu, ironii, spletitost a překvapující zvraty. Zbožňovala jsem Dominikovu depresivní povahu a vílí bezmoc i nebezpečnost. Ale je pravda, že úplný konec mě zaskočil. Čekala jsem něco mnohem drsnějšího a chladnějšího. Ne že bych si Dominika a spol. neoblíbila, spíše mi to s ohledem na temný svět a přirozený vývoj věcí přišlo upřímnější. Tady autorka trochu povolila, nejspíš s ohledem na srdce čtenářů. Přemýšlím, mám-li jí být vděčná, že mi srdce nerozbila na kousky, nebo ji lkát za nedostatek odvahy. 

Komu bych knihu doporučila? Všem. Okamžitě si ji běžte zakoupit, přečtěte si ji a nechte se strávit. Ať je i z vás na pár chvil chodící zombie, protože tak chutná perfektní četba!

Knižní obálka poukazuje na dobu, kdy se příběh odehrává. Na jedné straně vidíte rusalku v bílém a šarlatu, na druhé straně Dominika Stolbenka s prášky v kapse. Není co dodat, ke knize se hodí, i když by to možná chtělo ještě něco temnějšího, aby byli varování i ti méně otrlí.



Anotace: 
Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění, v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch.

Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2018
Žánr: Fantasy, Detektivky
Počet stran: 464
Vazba: brožovaná

Komentáře

Okomentovat