Skutečný příběh k neuvěření
Za recenzní výtisk děkuji autorce Světlaně Glaserové.
Chci zakoupit knihu Trosečník sibiřský.
Světlana Glaserová je původním povoláním animátorka a scenáristka. Po vystudování oboru Animovaný film na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze pracovala krátce v České televizi, spolupracovala na několika projektech se svým manželem, výtvarníkem Bedřichem Glaserem, a napsala několik scénářů ke krátkým animovaným filmům. Po osobní trpké zkušenosti s prodejem domu přes podvodnou realitní kancelář se intenzivně angažuje v boji proti nekalým obchodním praktikám a věnuje se pomoci občanům, kteří se stali oběťmi tzv. šmejdů. V knize Kdopak by se šmejdů bál, plné rad a doporučení spotřebitelům, popisuje své úspěšné tažení proti podvodným firmám. Druhá kniha – Rusanda na větvi – je její vlastní životopis. Už v něm se čtenář setkává s postavou Václava Kličky, autorčina otce, spisovatele s česko-ruskými kořeny, jehož dětství představuje natolik silnou a zajímavou literární látku, že by bylo škoda ji nezpracovat v knižní podobě. Tohoto úkolu se ujala sama Světlana Glaserová a výsledek její práce v podobě knihy Trosečník sibiřský, kterou vydalo nakladatelství Plus v roce 2018, stojí rozhodně za pozornost.
O tématu své knihy Trosečník sibiřský nemusela Světlana Glaserová zřejmě dlouze přemýšlet. Námět si ji totiž našel sám, a to v okamžiku, kdy společně s bratrem objevili paměti svého otce Václava Kličky. Vzpomínkové zápisky na prvních patnáct let života, v nichž zachytil dobrodružný, strastiplný a zároveň těžko uvěřitelný příběh svého dětství, se díky převyprávění jeho dcerou nyní dostávají na veřejnost.
Václav Klička se narodil do smíšené česko-ruské rodiny. Jeho tatínek Josef se coby voják rakousko-uherského vojska dostal do ruského zajetí a byl poslán na Sibiř. Tady se seznámil se svou budoucí ruskou manželkou Antonií. Po svatbě založili rodinu a usadili se na zemědělském statku v Ireti. Josef měl pověst dobrého hospodáře, zprávy o moderních evropských metodách přistěhovalce z Čech se šířily po okolí.
Kniha začíná půvabnou a dojemnou historkou, první vzpomínkou Václava, a to na jeho několikahodinový dobrovolný pobyt v psí boudě, kde mu společnost dělala štěňata. Takových šťastných chvil by prožil na rodinném statku v Ireti na západní Sibiři nespočet, nebýt pohromy, která se na rolníky v Sovětském svazu valila. Ideologické a posléze i násilné tažení bolševického režimu proti tzv. kulakům donutilo rodinu k opuštění domova a nejisté a předlouhé cestě do bezpečí.
Antonie a Josef Kličkovi se sbalí na cestu a společně se svými čtyřmi malými dětmi nastupují v blízkém městě Čeremchovo na vlak, který je má odvézt daleko na východ, až za Bajkal. To ale ještě netuší, kolik strastí, komplikací a hříček osudu je během této anabáze čeká. Nakonec se totiž jejich cestování protáhne na tisíce kilometrů a mnoho let, neboť sovětský byrokratický aparát přistupuje k lidem jako k šachovým figurkám a prostřednictvím pracovních umístěnek přesouvá rodinu sem tam po nekonečných oblastech Sovětského svazu.
Vlak neúnavně, ve dne v noci, polykal kilometry a míjel nespočet malých městeček, osad, ale i větších měst. Mimo tuto živoucí železnou tepnu zde však nebyla žádná další města a stovky kilometrů se do nedohledna rozprostírala jen nekonečná tajga plná divoké zvěře... losů, vlků, medvědů a mnohé jiné havěti. (str. 23)
Čtenář je stručně obeznámen s politickými i společenskými událostmi, během nichž se příběh odehrává. Násilná kolektivizace, perzekuce rolníků, hospodářský rozvrat říše, kdy v důsledku úsilí o co nejrychlejší industrializaci země upadly statisíce lidí do neskutečné bídy, to vše jsou podmínky, ve kterých musel Václav vyrůstat. Jeho dětství bylo naplněno obavami, co by se stalo, kdyby... Jako jediné východisko vnímá rodina odjezd do zatím svobodného a demokratického Československa. Podaří se jim absolvovat tuto další náročnou cestu? Naplní se jejich očekávání o vlídném přijetí ze strany českých příbuzných a o šťastném životě v otcově rodné zemi?
Malý Slávek se musí vyrovnat se ztrátou domova, s neustálou změnou prostředí, s obrovskými kulturními rozdíly v jednotlivých částech obrovské země a také z ústrky ze strany některých vrstevníků, kteří mu dávají najevo, že mezi ně jako „cizinec“ nepatří. Stabilní rodinné zázemí a pevné přátelské vztahy mu však naštěstí poskytují potřebnou oporu a dávají zažít také i pocity štěstí.
Maminka Slávka je silnou osobností, která se nehodlá nechat režimem srazit na kolena, chce uchránit svou rodinu před strádáním a útlaky stůj co stůj. A díky její houževnaté povaze se jí to do značné míry i daří. Zároveň se dokáže po prvotním šoku s každou novou ranou osudu vyrovnat a pružně reagovat na nové okolnosti. Na Josefa Kličku, Slávkova tatínka, pohlíží režim jako na důlního experta ze západu, což zpočátku přináší rodině jisté výhody a oddaluje nebezpečí perzekuce. Tatínek je pro Václava vzorem pracovitého, moudrého a povahově klidného člověka. Ze sourozenců dostává ve vyprávění největší prostor starší bratr Evžen, přece jen se sestrami Aničkou a Lidunkou netráví Slávek tolik volného času. Bratr je pro něj jediným stálým kamarádem během dlouhé poutě, není lehké budovat pevná přátelství, když se musíte během dětství několikrát stěhovat. Přesto se i toto Václavovi podaří a prožívá chlapecká dobrodružství v pouštích Tádžikistánu či v sibiřské tajze.
Vzpomínky Václava Kličky na první, platonickou lásku a na šťastné chvíle strávené s rodinou či kamarády se bohužel střídají se situacemi, kdy byl chlapec svědkem nesmírného utrpení a strádání lidí, obětí stalinistické diktatury. Vidět umírat jiné děti zimou a hladem muselo být pro malého chlapce neskutečně traumatizující.
Takovýchto emotivně silných pasáží je v knize několik a nemohou nechat čtenáře chladným. Stejně tak muselo být pro autorku náročné tyto pasáže převyprávět, přece jen nepopisovala příběh někoho cizího, ale prostřednictvím ich-formy se vciťovala do dětské duše svého tatínka. Právě vyprávěcí styl, kdy autorka přebírá zároveň roli vyprávěče a hlavní postavy, je zajímavý a pro tento typ knihy vhodně zvolený. Světlana Glaserová zřejmě chtěla zachovat co největší autentičnost otcovy písemné výpovědi, což se jí podařilo. Přitom příběh převyprávěla opravdu velmi poutavě a čtivě.
Jako název každé kapitoly zvolila autorka nosný motiv dané pasáže. Čtenář se tak podle tohoto způsobu členění v textu dobře orientuje. Pokud se ke knize vrací po několika dnech, ví, že daná kapitola pojednává např. o pobytu v Moskvě nebo na Sibiři. V předmluvě a doslovu knihy spisovatelka vysvětluje svou motivaci k napsání knihy a stručně shrnuje osudy jednotlivých postav, tedy svých předků. Její otec totiž za svého života stihnul dokončit pouze první díl pamětí, zahrnujících patnáct let svého života.
Kniha je psána krásnou češtinou, která je místy proložena cizími výrazy užívanými v dané oblasti, v níž rodina v té době pobývala. Nechybí ani popis způsobu života obyvatel, jejich zvyky, podoba obydlí, tradiční pokrmy.
Vypravování je obohaceno poutavými popisy prostředí očima chlapce, který je fascinován pro něj novými, neobvyklými a většinou i exotickými scenériemi. Rozbouřená hladina Bajkalu, hořící tajga, zasněžené a mrazivé sibiřské pláně, rušné ulice Moskvy a pouště Střední Asie – to vše má čtenář jako před očima. Chlapec se stává čtenáři průvodcem v jeho cestě za poznáním historie Ruska a jeho kulturní a krajinné rozmanitosti. Autorka tak memoárový charakter knihy kombinuje na základě zápisů svého otce i s cestopisnými prvky.
Kniha Trosečník sibiřský je působivou výpovědí o životě obyčejných lidí ve stalinistickém Rusku. Autorka předkládá čtenářům krutou realitu viděnou očima dítěte, proto dle mě nemůže dílo nechat žádného čtenáře chladným. Všichni, kteří vyhledávají knihy se silným příběhem a rádi se dozví něco o událostech, které by neměly nikdy být zapomenuty, si přijdou na své.
Trosečník sibiřský je krásná kniha nejen svým obsahem, ale také grafickým zpracováním. Ilustrace mající dokumentární ráz zaujmou realističností, na první pohled máme dojem, jako bychom si prohlíželi dobové fotografie. Skvělým nápadem bylo také umístit na přední strany desek namalovanou mapu, na níž jsou zachycena místa, kudy se ubírala dlouhá rodinná anabáze za bezpečím a svobodou.
Anotace:
Skutečný, sotva uvěřitelný příběh malého českého chlapce na cestách po obrovském sovětském impériu
Na jedné straně bolševické impérium třicátých let 20. století živořící pod Stalinovou krutovládou a na druhé chlapec, napůl Čech, napůl Rus, který se do zvrácené doby a rozvrácené země narodil. Spolu s rodiči, snažícími se ukrýt před komunistickými represemi, se stěhuje tisíce kilometrů. Od Bajkalu po Vladivostok, od pouští Tádžikistánu po zasněžené sibiřské pláně a nakonec do vlasti svého otce. Československo ovšem v té době stojí na samém prahu války, a tak se sen o zemi zaslíbené rozplývá a peripetie pokračují...
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 240
Vazba: pevná/vázaná
ISBN: 978-80-259-0953-9
Komentáře
Okomentovat