Recenze: HITOKIRI (Oskar Fuchs)

Nová fantasy jízda od autora knihy Frost! 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha
Chci zakoupit tento titul!

Oskar Fuchs letos u nakladatelství Epocha vydal své druhé akční fantasy. Oproti útlé knížečce Frost, kde hrál prim kontroverzní čaroděj Sigmund Frost, je Hitokiri jednou taková. Autor se tedy rozhodl do toho pořádně skočit a sepsat dobrodružství, které čtenáři vydrží déle než na jeden den. 

Styl psaní je stále v rozvoji. Je znát, že autor se postupně vyvíjí a dostává ze škatulky debutant. Pokud jste četli Frosta, je vám jasné, že pro autora je hlavní čtenáře pobavit, a proto už od prvních vět je humor poměrně výrazný. Oskar Fuchs šikovně využívá známých obratů, názvů písniček apod., aby celé dílo bylo s ohledem na vtip tip ťop. Pravda, některé věty jsou ještě kostrbaté nebo působí trochu jako klišé -  Stromy čněly k zamračenému nebi plnému těžkých mraků. (Str. 7) - až má náročnější čtenář pocit, že autor přejíždí liščími drápy po tabuli. Naštěstí se jedná o vady menšího měřítka, takže se v klidu můžete začíst do akčního dobrodružství v ich-formě. 

Už od začátku je román kontroverzní a vtipný. V jakoukoliv denní či noční dobu máte možnost jít s hrdinou Oskara Fuchse vykopávat mrtvoly, protože právě tím příběh začíná. Pro milovníky nebožtíků, jejich kostí či mrtvých mluvících hlav je první kapitola jako dělaná a ukazuje vám, nač se tedy můžete těšit. Je to samá mrtvola! Ale zklidněte nadšení. Čeká vás pořádné fantasy drama, u kterého se citlivější čtenář nejspíš rozklepe. Klid, Fuchsův černý humor ještě nikoho nezabil. Prozatím. 

Michael Lindner je... No, akční hrdina jako vyšitý, jen má něco navíc. Je vtipný takovým tím hrubším způsobem, což samozřejmě dámy rády. Vždy má nějakou průpovídku a umí kolem sebe pěkně metat chlupy, když ho něco naštve. V akci si udržuje chladnou hlavu, i když špačkuje na všechny strany, a málo co ho zastraší. Prostě chlapík do nepohody, se kterým byste se klidně nechali honit T-Rexem.

Pobaví vás složení týmu. I tady se autor zřejmě trošinku nechal někým inspirovat. Ač představování není nejvhodnější, poměrně snadno si postavy zapamatujete a neztrácíte se. Vedlejší i hlavní postava působí přirozeným dojmem. Autor se snažil jít do hloubky, někde se dařilo více a jinde méně. Nepřekvapí vás, že se rozhodl plynout s davem a sepsat postavy, které nejsou moc originální s ohledem na žánr, ale zato očekávané. Nešlápl s nimi vedle, ale nápaditost nečekejte. 

Dějová linie se odehrává převážně na Slovensku a je plná akce a reakce. Jelikož v anotaci je děj vylíčen opravdu hodně, takže tušíte, co se bude dít a jakým směrem se ubírat, má to autor trochu těžší, a používá proto všechny páky, aby vás i přes znalost části děje zaujal. Je třeba brát v potaz, že se jedná o oddechové dílo, takže čekejte ne vždy stoprocentně promyšlené zvraty a spletitou linii, která by zasloužila cenu Magnesia Litera. Ovšem vždy vás autor dokáže překvapit a do cesty vám hodit neočekávanou bombu. Jak je vidno, tak u Fuchse si vážně nemůžete být jistí ničím. Dokáže vás prostě povzbudit k pokračování v četbě, aniž by se o to nějak snažil. Prostě hodí do placu nějakou neuvěřitelnou jobovku a vy si říkáte... No, tak to už si dělá koz- ovce. 

Fantasy je tak nějak všehochuť. Co se hodilo, to bylo využito a prakticky nic nezbylo. Autor se zaměřil na magickou a spirituální stránku, tedy... duchy, odporné mrtvoly, z hrobu se vyhrabávající nebo ještě zahrabané, démony neurčité i určené a mnoho dalšího. Je to vážně ujetá akce mezi všemi těmi šílenci, z nichž si občas připadá jako největší šílenec sám čtenář, když si říká: Jako fakt? Tohle mě baví? No jo, už je to tak. Ač to vypadá všelijak na první pohled, na ten druhý je to prostě čtivé a divoké, a máte-li přímo takové akční párty rádi, pak budete mlaskat blahem. 

I bez toho, abyste autora sledovali na sociálních sítích, díky Hitokiri uhádnete, jaké zvíře má Oskar Fuchs v oblibě. V knize je tak nějak přeliškováno a netuším, jestli se všem čtenářům bude jeho fenomén lišky líbit. Já jsem měla lišek po chvíli už plné zuby a nabíjela brokovnici, ač jsou v tuhle dobu nejspíš hájené. A to mě přitom hlavní hrdina docela dobře bavil.

Autor prostě používá vše, co je známé a je možné využít. Podobnosti, výroky, písně, přirovnání, no naprosto všechno, co vás prakticky napadne. Oskar Fuchs si zřejmě musel dělat dlouhý seznam. Fakt je, že k příběhu to sedí a úspěšně jej přibližuje. Na druhou stranu už tyto prvky s ohledem na výrazný humor působí překombinovaně. Zábavná stránka knihy je na hraně, Oskar Fuchs se snaží ohromit a rozesmát skoro za každou cenu a to ne každý čtenář ocení. Stejně jako u Frosta tlačí na pilu, ale v tomto žánru je to poměrně časté, takže vás to nejspíš nepřekvapí. 

Erotické prvky v knize? Ehm. No... Možná? Cudný Oskar Fuchs... to by prostě nebylo ono. Naštěstí autor na nějakou morálku tak trochu kašle a erotické scénáře mu nedělají žádný problém. Dokonce je schopný zapojit do vášně i peprnější prvky pro fajnšmekry, jež mohou některé čtenáře vyděsit a možná i přimět držet celibát. 

Jedná se o akční fantasy. Je naprosto jasné, že když na obálce vidíte ústřední postavu, kterak chce ohyzdné slečně podříznout krk, tak titul není vhodný pro nikoho, kdo nemá rád krev a násilí.  Michael Lindner prostě své spory neřeší diplomatickými monology, ale raději sáhne po legendárním ostří, které stíná hlavy démonů, tedy Hitokiri, podle něhož se kniha jmenuje. Když má titul v názvu vražednou zbraň, tak ano, určitě, očekávejte stádo jednorožců. (Leda v případě, že by byli jen v pořadí krvelačné řežby.)

V závěru není třeba ohlížet se přes ty hromady nebožtíků zpět, protože se prakticky vše vyřešilo, ač se zdá, že Michaela Lindnera čeká nové a neokoukané dobrodrůžo. Těžko říct, zda má Oskar Fuchs v plánu pokračovat ve světě, kde lišky nakopávají zadky, a napsat i druhý díl. Mně se příběh líbil, ač souhlasím, že by bylo asi lepší s tím humorem ubrat a zkusit ho sepsat o něco přirozeněji. I přesto však jsem se bavila stejně jako u Frosta. Je fakt, že každý občas potřebuje knihu, u které vypne a nechá svou duši vláčet bahnem. 

V recenzi jsem se vám snažila zobrazit, jak je kniha nadnesená a vtipná. Nebere si servítky, a přesto nepřekračuje meze slušnosti, skoro. Je fakt, že do takového čtení by se neměl pouštět každý. Jestli máte nějaké silné morální zásady nebo nemáte pro strach uděláno, prostě raději sáhněte po bibli než po téhle hříšné knize. Máte-li v oblibě tento žánr a chcete něco, co vás pobaví, pak by Hitokiri mohlo být to pravé čtení, pokud budete k textu přistupovat s nadhledem. Knihu je potřeba brát takovou, jaká je, nemít jiná očekávání. Prostě se nechte svézt na liščím hřbetě a třeba se z vás stane Fuchsův fanoušek.

Anotace: 
Michael Lindner neprožívá zrovna svoje nejlepší období. Od chvíle, kdy otevřel kletbou chráněný hrob slovenského velmože, aby se zmocnil bájného pokladu, vězí až po uši v problémech. 
V patách má nejen naštvané čaroděje, oživlé mrtvé a nájemné zabijáky z řad démonů, ale také antimagickou sekci, které už s jeho kousky došla trpělivost. Když Lindner získá, víceméně omylem, meč zvaný Hitokiri, vypadá to, že konečně našel klíč k řešení všech svých problémů. Čepel této zbraně vykoval legendární Muramasa Sengo speciálně pro boj s netvory a bytostmi, které považují lidi za vítané zpestření jídelníčku.
Jenže k ovládnutí Hitokiri jsou potřeba zkušenosti a čas. Michaelovi se však nedostává ani jednoho… 

Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2018
Žánr: Fantasy
Počet stran: 384
Vazba: brožovaná