Víš, co tě čeká?
Za recenzní výtisk děkuji autorce Miroslavě Dvořákové.
Miroslava Dvořáková na FB
Vykladač je trilogie spisovatelky Miroslavy Dvořákové. Vystudovala Mendelovu univerzitu v Brně, kde se zabývala průmyslovou ekologií, vzděláváním, legislativou a metodickou činností v souvislosti s nakládáním s odpady a životními cykly výrobků. S psaním beletrie začala v soutěži Cena Karla Čapka, pořádané Československým fandomem. Kratší díla publikovala ve sbírkách MLOK, Kočas, Žoldnéři fantazie, Žena se lvem aj.
Vykladač je nebezpečné povolání, protože nepředvídáte jen budoucnost, ale máte i značný vliv na politické dění v zemi. Vládce vám totiž naslouchá, a proto není radno věštbu zkazit. Jinak vás čeká smrt na hranici. Navíc kolem něj musíte našlapovat po špičkách, protože když vyložíte pravdu, která se mu nebude líbit, skončíte na hranici taky.
Příběh se točí okolo Janise, který pracoval jako vykladač na dvoře hraběte Erijena a jeden takový výklad zkazil, nebo přesněji, řekl nepříjemnou pravdu. Aby unikl hranici, spojil se s Gwenem, třetím synem barona, který se potuluje jako nájemný žoldák a časem se stává králem v sousední zemi. Jako jeho přítel a pobočník Janis získává post vévody a stává se jeho rádcem. Od této chvíle by si Janis mohl v klidu dožít, ale to by nesměl být tak svéhlavý a povolání vykladače tak nebezpečné.
Hlavní postava Janis se na první pohled jeví jako cynik, který dělá všechno jen pro své vlastní dobro.
V průběhu díla je ukázáno, že ne vždy myslí jen na sebe a snaží se
pomoct lidem, které má rád. Je paličatý, vzdorný a je schopen dělat
opačné věci na truc, jen protože mu je někdo přikázal. Přitom se
zamotává do problémů, u kterých ho od hranice dělí jen výmluvnost,
přátelství s Gwenem a neskutečné štěstí.
Další důležitou postavou je Gwen, který může působit jako naivní snílek,
trochu hlupák a takový ten dobrák á la mouchy snězte si mě. Jako u
většiny panovníků i na něm se odrazilo kralování, kvůli čemuž se stal
namyšlenějším a sebestřednějším. Když je potřeba, je schopen i zákeřného
jednání a tomu, že je hodný a milý, spíš víc věří, než že by to tak
opravdu bylo. Tato změna je předkládaná pozvolna, takže si ji uvědomíte
až hluboko v příběhu, nebo dokonce až zpětně.
Pokud
by byl příběh jen o těchto dvou osobách a další postavy by se v něm
nevyskytovaly, hlavní zápletka by nejen vypadala o dost zajímavěji, ale
hlavně úplně jinak. Bohužel ale, jelikož by jejich popsání nebo pouhé vyjmenování vyzradilo část děje, nebudu je zmiňovat a nechám vás překvapit, kdo z těch, které Janis potká, je pro příběh důležitý.
„A je pravda, že každý vykladač je svému mecenáši zavázán životem? Že je to součástí smlouvy?“ dotíral dál Gwen.
Janis se na něj soucitně podíval. Formulace zněla trochu jinak, ale nebylo účelné tyto informace rozšiřovat. Smlouvy bývaly obvykle dvě. Jedna s mecenášem, a ta druhá, s Temným. V té druhé šlo o duši, a podrobnosti byly pro uši nezasvěcených zapovězené. Janis na Trnitém ostrově nelitoval času, a studiu mysteria Temného pána se věnoval. Docházel na soukromé hodiny a nakonec se v chrámu Temného pána podrobil nejnižšímu svěcení. Měl za to, že takto bude zaprodání odolávat snáze. Naplánoval si odvěké dogma, že vykladač může fungovat jedině, když se zaprodá, prolomit.
„Z tebe aby všechno páčili heverem,“ postěžoval si otráveně Nemesijec. „Pověz mi alespoň, jak zní první pravidlo.“
„O čem to mluvíš?“ ošil se vykladač.
„Ještě v Nemesii jsi říkal, že mág přátele nemá. Že je to druhé pravidlo. Přesto ti přátelství nabízím. Teď bych chtěl znát ještě to první pravidlo.“
„Praví se v něm, že nikdy nemáme říkat více, než co je nezbytné,“ řekl upjatě Janis. Poučka zněla v originále jinak, doslova: Neházejte perly sviním, ale pro nezasvěcené uši zněla příliš hrubě.
„Měl bych se teď urazit?“ zavrčel Gwen.
Janis se mu podíval do očí. Teď ve tmě se v nich odrážely plameny z ohniště, ale stále působily stejně průzračně jako za bílého dne. Zastyděl se. „Ne. Vážím si tvé nabídky. Nepřeslechnul jsem ji, i když to tak vypadalo. Dlouho jsem byl sám. Vlastně celý…život. Tak dobrá, Gwene, budoucí králi. Přijímám.“ (Str. 13.)
Děj je psaný ve třetí osobě, převážně z úhlu pohledu ústřední postavy, takže občas můžete získat dojem, jako by příběh vyprávěl sám Janis. Hned na začátku se spisovatelka dopustila malého faux pas, kdy v jedné scéně zmínila, že by odpověď z Janise nedostal ani heverem (viz ukázka). Vzhledem k vytvořenému světu by v něm jen těžko tento nástroj znali. Dál se už takovýchto chyb vyvarovala.
Pro příběh si autorka vymyslela nový svět. Bylo zajímavé představit si, že by si populace různé rasy vymodlila nové božstvo místo toho, co je stvořilo. I pojetí vzniku samotného vesmíru je nevšední. Co bych ale vytkla, jsou vzájemné vztahy, jak mezi populací lidí, krenevů a sahíjinů, tak i dalších. Tato část obsahovala až příliš mnoho nových informací najednou, které nebyly nijak ukotvené a také byly trochu zmateně vysvětlené. Jedna kapitola věnující se této historii akorát víc zmátla. Vypisovala mnoho jmen, z nichž tak půlku čtenář nepotřeboval znát anebo než se k nim znovu dostal, dávno stihl zapomenout, o koho se jednalo. Vysvětlivky na konci knihy sice hodně pomohly, ale nedá se číst skoro celá kniha se slovníčkem, vhodnější by byl hierarchický strom. Stejně jako by se hodila i mapa říše, protože občas se člověk ztrácel v tom, kdo odkud je a jak je co daleko. Tím spíš, když si autorka vymyslela vlastní měrnou jednotku ekteren - to je sice dobré, chválím spisovatelku, že svůj svět domyslela do takových detailů, zároveň ale nějak nevím, jakou vzdálenost si pod tím mám představit. V příběhu na ni referuje v místech, kde bychom my použili kilometry, ale zároveň ne vždy to tak vyznívá ze situace.
Pro příběh si autorka vymyslela nový svět. Bylo zajímavé představit si, že by si populace různé rasy vymodlila nové božstvo místo toho, co je stvořilo. I pojetí vzniku samotného vesmíru je nevšední. Co bych ale vytkla, jsou vzájemné vztahy, jak mezi populací lidí, krenevů a sahíjinů, tak i dalších. Tato část obsahovala až příliš mnoho nových informací najednou, které nebyly nijak ukotvené a také byly trochu zmateně vysvětlené. Jedna kapitola věnující se této historii akorát víc zmátla. Vypisovala mnoho jmen, z nichž tak půlku čtenář nepotřeboval znát anebo než se k nim znovu dostal, dávno stihl zapomenout, o koho se jednalo. Vysvětlivky na konci knihy sice hodně pomohly, ale nedá se číst skoro celá kniha se slovníčkem, vhodnější by byl hierarchický strom. Stejně jako by se hodila i mapa říše, protože občas se člověk ztrácel v tom, kdo odkud je a jak je co daleko. Tím spíš, když si autorka vymyslela vlastní měrnou jednotku ekteren - to je sice dobré, chválím spisovatelku, že svůj svět domyslela do takových detailů, zároveň ale nějak nevím, jakou vzdálenost si pod tím mám představit. V příběhu na ni referuje v místech, kde bychom my použili kilometry, ale zároveň ne vždy to tak vyznívá ze situace.
Z díla jsem trochu rozpačitá, protože se mi líbilo i přesto, že si uvědomuju některé jeho nedostatky. Výhodou bylo, že děj až na výjimky celkem rychle odsýpal. Zároveň ale, když nad tím člověk zpětně přemýšlí, uvědomuje si, že dílo trochu trpí tím, že se jedná o trilogii. I když děj nikde moc nevázl, konec přichází náhle po pár stránkách a spisovatelka si připravuje půdu pro další díly. Myslím, že by si s tím autorka mohla pohrát trochu víc.
Co by některým čtenářům mohlo trochu vadit, je, jak už jsem zmínila, detailní popis historie a mnoho jmen. Druhým takovýmhle momentem je chvíle, kdy si Janis maloval novou sadu karet na věštění. Na jednu stranu oceňuji, jak to má autorka promyšlené, na tu druhou pro mě jako čtenáře je to irelevatní, protože většina jmenovaných mi v tu chvíli nic neřekne. A stejná situace nastává i o pár odstavců později, kdy z nich zjišťuje budoucnost. Pokud si knihu nebude číst fanoušek do věštění, většina čtenářů jen pokrčí rameny a počká si, až bude vysvětleno, co hlavní hrdina zjistil.
Knihu bych doporučila všem od 15. Dále pak je vhodná pro milovníky fantasy, kteří mají rádi kompletně vymyšlený svět. Příznivce dlouho žijících postav. Pro ty, kteří si libují v kouzlech, ale nemusí mágy jako takové. A také si na své přijdou ti, kteří si po všech těch elfech, čarodějích, dracích a trpaslících rádi přečtou i něco jiného. Svým pohledem na svět by mohla zaujmout i religionisty.
Knižní obálka na první pohled vypadá jako načmáraná dítětem, na ten druhý má ale něco do sebe, neboť vyjadřuje náladu a příběh knihy. Na obrázku je zobrazeno do půlkruhu několik korálků, které nejspíš představují planety, nebo měsíce. Po přečtení knihy je vám jasné, že jsou to místa, ze kterých dohlížejí bohové na své ovečky. Na stole pod nimi se nachází karty, lebka a svíčky, které plně vystihují vykladačovo povolání.
Anotace:
Janis z Morfenu, nechutně bohatý a přiměřeně zkažený králův rádce, je objektem obdivu, závisti a pomluv, ale současně i vykladačem triftových karet. A jak už to na Tenerisu chodí, vykladač, který se jednou jedenkrát v předpovědi mine, propadá ohni. Z pragmatických důvodů uzavírají vykladači dohody se silami, které je před omyly chrání. I když Janis nabídkám o dohodu zarytě odolává, jeho předpovědi, kupodivu, vycházejí. Jakmile se ale zaplete do zápasu mezi starými a novými bohy, je každým dalším krokem blíže maléru. Pokouší svůj osud tak úporně, jako kdyby si o tu hranici opravdu koledoval.
Nakladatel: Nová vlna
Rok vydání: 2017
Typ: e-kniha
Formát: EPUB, MOBI
Počet stran: 260
Musím říct, že to zní docela zajímavě. Akorát fakt nevím, kde mám vzít čas na to všechny ty zajímavě vypadající knihy přečíst :D
OdpovědětVymazatDěkuji za recenzi a už moc těším na ty následující k druhému a třetímu dílu.
OdpovědětVymazat