Na stopě zrady i poselství z budoucnosti
Za recenzní e-výtisk děkuji autorovi Jaroslavu Benešovi.
Chci zakoupit román Bílé můry.
Jaroslav Beneš v roce 2018 vydal u nakladatelství E-knihy jedou thriller Bílé můry, který lze zařadit také mezi detektivní žánr a sci-fi.
Hlavní protagonista, válečný veterán ze zálivu, to nemá v životě vůbec jednoduché. Jako kdyby nestačilo, že se zotavuje z vážných zranění, všechno ještě mnohem víc zkomplikuje vrah na jeho zápraží. A protože policie je bezradná, a navíc i sám hlavní hrdina má tajemství, o něž by se s ostatními jen nerad dělil, rozjíždí pátrání na vlastní pěst. V ten okamžik ještě netuší, že se vydává na cestu plnou zrady, mrtvol, nebezpečných artefaktů a nepovolaných lidí, kteří s nimi mají své vlastní plány.
Román Bílé můry je psaný v ich-formě, čímž dává čtenářům šanci hlavní postavu snáze pochopit a vžít se do ní. Čím ovšem autor mile překvapil, je svižný styl psaní s trefnými obraty, slovními spojeními i popisy scén a prostředí okořeněnými historickými fakty a zajímavostmi. Přesto místy může působit poněkud nevyváženě, až roztěkaně. Výrazy jako „myšky, sluníčko, deštíček…“ působí vzhledem ke kontextu a celkové atmosféře knihy tak trochu jako pěst na oko a text pak skoro dýchá dojmem, že knihu ve skutečnosti psali dva různí lidé, a ne jen jeden.
Kniha sice slibuje rychlý rozjezd, opak je bohužel pravdou. Zbytečné protahování děje a chození kolem horké kaše by mohlo leckterého netrpělivého čtenáře odradit. Seznámení s minulostí hlavního protagonisty pochopitelně hraje podstatnou roli a mnohé detaily se vzápětí projeví jako zásadní, v tomto případě je to však provedeno dosti nešikovně. Méně nucený způsob a rozdělení na více částí zmíněných v rozdílných kapitolách by jistě neuškodilo. Takto trvá zhruba pětinu knihy, než se čtenář prokouše k úvodní scéně, jež je zmiňována v anotaci.
Doktor Vrúbl – ke kterému jsem se dostal krátce po rekonvalescenci, jinak asi hodný pán, ale tak trochu Chocholoušek, v každém viděl blázna a pro tyto případy měl na potencionální pošuky a magory nachystanou svěrací kazajku – tak ten odhadoval stupeň šílenství podle barvy očí. Teorie dost zvrácená, avšak jemu momentálně vycházela. Moje stály na jeho stupnici hodně vysoko, protože s oblibou říkával: „S tak svítivě zelenýma očima se dneska vidí už málokdo, maximálně tak toulavé kočky, a ty se přece rovnou střílejí, ne?“ (1% z knihy)
Nápad jako takový je přitom pro českého čtenáře poměrně atraktivní. Příběh promyšlený do detailů je ale místy bohužel až příliš vláčný. V tom případě je snadné v takovém komplexu a záplavě jmen poněkud ztratit nit. Za plus se dají považovat odbočky do minulosti a historická fakta, jimiž je děj protkán od začátku do konce a díky nimž se má čtenář možnost dozvědět opravdu zajímavé věci.
Hlavní hrdina je potenciál sám – vysloužilý voják se zálibou v historii – bohužel ne zcela využitý potenciál. Vzhledem k tomu, jaké rysy autor hlavnímu protagonistovi přiřkl, si mohl více pohrát s jeho charakterem, a udělat ho tak více plastickým. Větším problémem však jsou jeho nepřiměřené reakce a lehké i těžší nelogičnosti, jichž se dopouští jak v mluvě, tak z hlediska myšlenkových pochodů. Kolikrát totiž naprosto chaoticky přeskakuje od jednoho podnětu k druhému – a takto konverzace zkrátka nefunguje.
Ostatní postavy působí spíše ploše a postrádají jakékoliv význačnější charakterové rysy. Jsou příliš málo propracované na to, aby mohly působit živým dojmem – což je jeden ze základních předpokladů pro tvorbu vydařené postavy jak v literatuře, tak i kdekoliv jinde.
Bílé můry by si zasloužily o něco málo práce navíc. Autor bezesporu umí psát a nosí v hlavě zajímavé nápady, jen to zpracování stále ještě pokulhává. Román by totiž zoufale potřeboval špetku logiky a dynamiky k dobru. Myšlenka jako taková je přitom atraktivní, přestože tu něco obdobného bylo už tisíckrát. Textu by prospělo i výraznější a častější členění. Od toho byla vynalezena jistá záležitost známá jako odstavec.
Z Bílých můr by mohla být opravdu vyvedená kniha, jen by potřebovala ještě trochu uležet a následně podrobit důkladné rekonstrukci. Takto její čtení znepříjemňuje počáteční vláčnost a táhlost, a i když se jednou čtenář přehoupne přes polovinu knihy, zaplaví ho nelogičnosti a ploché postavy.
Nenáročné čtenáře, kteří mají zálibu v historii a nepohrdnou špetkou sci-fi z českého prostředí, možná neurazí. Ty náročnější však příliš neuspokojí.
Co se obálky týče, hned při prvním pohledu je jasné, že se nejedná o práci profesionálního grafika. Nicméně obálka celkem obstojně vystihuje atmosféru. I když k ní můžete mít své výhrady, ke knize jako celku se hodí.
Recenzentka: Laura Pokorná
Anotace:
Představte si, kdybyste jednoho dne otevřeli dveře a za nimi na prahu stál najatý vrah… tak začíná příběh našeho hrdiny, vojenského invalidy z války v zálivu, který hledá své nové, profesní místo na slunci a možná i novou lásku pro společný život. Pátráním po motivu útoku se dostane k uloupeným archeologickým artefaktům a jako amatérský detektiv odhalí tajemství svého učitele, který ho zneužil, jen aby si mohl přisvojit cizí zásluhy a dosáhl tak na vysněnou profesuru, čímž nevědomky otevřel cestu jiným, mnohem horším lidem k hledání přenosného zařízení pro návrat do jejich minulosti.
Nakladatel: Martin Koláček - E-knihy jedou
Rok vydání: 2018
Žánr: sci-fi/thriller/detektivka
Počet stran: 344 stran
Formáty: Epub, Mobi, PDF
Komentáře
Okomentovat