Recenze: TOXICKÝ SQUAT (Hana Kavurová)

Lžíce, ve které si převařím svůj život


Za recenzní e-knihu děkuji e-shopům Palmknihy a eReading

Palmknihy a eReading na FB

Chci zakoupit titul Toxický squat!


Mladá autorka má v současnosti na svém kontě již dvě knihy. Na české literární scéně se však objevila už v roce 2008. My se zaměříme na její debut, jenž je situován do drogového prostředí a který vydala právě v onom roce 2008. Atraktivní téma může mnoho lidí lákat jako zakázané ovoce. Čerpala Hana Kavurová ze svých zkušeností, nebo má jen bujnou fantazii?


Hlavní vypravěčkou příběhu je Anna. Ta však své jméno nenávidí, a tak chce, aby se jí říkalo Jablíčko. Tenhle plod je však od mládí zkažený. Nahlodal ho jeden červ. Ten se začal rychle množit a zanechal po sobě tunel, který se již nezacelí. Těm červům říkejme drogy.
Když se podívám zpátky, přesně do puntíku vím, proč jsem drogy začala brát. Musela jsem začít fetovat, abych našla samu sebe a lidi podobný mně. Abych si uvědomila, co chci v životě dělat, a co ne. Abych poznala sílu opravdovýho přátelství a lidi, který se jen tvářej jako kamarádi, prostě ze svýho života vykopla. Abych se naučila vidět všechno tak, jak to jde... Jsem závisle nezávislá. Proč zastavovat svět, když je to teď super a konečně se všechno rozjíždí? (3%)

Na jedné straně si Jablíčko uvědomuje svou závislost, na straně druhé se sama sebe snaží přesvědčit, že až bude opravdu chtít, tak vše překoná. Jak na problém reaguje rodina a její dvojče? Podaří se jí kruh závislosti překonat, nebo potopí i ostatní?

Kniha je psaná ich-formou z pohledu Anny. Nejedná se o deníkové zápisky, ale o vnitřní myšlenkové pochody, přemítání nad životem a prožívanými emocemi. Věčné pochybování o všech a o všem. Co má smysl? Může být život bez drog opět barevný, nebo ten, kdo poznal sílu drogy, bude vnímat svět v abstinenci jako šedý a nudný?

Na chvíli jsem přestala brát. Ale hned, jak jsem se objevila čistá a smířená se životem bez fetu ve Wymejwárně, tak mi došlo, že nevím, co si počnu. Neuměla jsem bez fetu být... (45%)
Díky subjektivnímu pohledu Anny, které je šestnáct let, převažuje  běžný hovorový jazyk mládeže. Místy je okořeněn o specifický žargon feťáků. Zároveň jsou to pojmy tak notoricky známé, že je pochopí i ten, kdo drogy nikdy neužíval.

Kladem knihy je rozhodně její čtivost a díky tématu i zajímavost. Vzhledem k tomu, že je Toxický squat debutem, tak text neruší gramatické chyby ani špatná stylistika. Forma je nanejvýš dobrá, co však pokulhává, je obsah.

Začátek anotace, jenž zní Mrazivý příběh o závislosti, vůli a každodenní snaze přežít, mi přijde víc než úsměvný. To, co autorka považuje za snahu přežít, je buď hodně silná metafora, nebo hodně velký smysl pro humor. Příběh je z části nedůvěryhodný díky faktickým a příběhově posloupným chybám a zároveň někdy až moc srdceryvný a melodramatický.

Vyzdvihla bych slovní spojení příjemná závislost. Pokud se někdo v oboru adiktologie pohybuje, tak potvrdí, že tohle spojení je silným oxymorónem. Zároveň jsem se nesetkala s takovými projevy odvykacího stavu, které byly popsány zde u pervitinu. I vaření pervitinu na lžíci mi přišlo dost mimo mísu. Spisovatelka popisuje, že Jablíčko měla první zkušenosti kolem 14. roku. Nyní jí má být 16, avšak později je v textu uvedeno, že je přes pět let na pervitinu. Nejsem sice velký matematik, ale tady je něco špatně.

Další zajímavostí je nadužívání trojteček na koncích vět. V této disciplíně je Hana Kavurová vítězkou široko daleko, protože se s nimi setkáte minimálně jednou na každé straně. Spíš dvakrát... Zvláštností může být i několik zveršovaných částí, které ale naopak působí moc hezky.

V úvodu knihy sama spisovatelka odkazuje na to, že se nechala inspirovat některými diskuzními příspěvky uživatelů na internetu. Otázkou je, do jaké míry se inspirovala a kdy už opisovala. Setkala jsem se s tvrzením, kdy byly údajně z diskuze opsány celé pasáže. Situaci neznám a nechci ji hodnotit, na druhou stranu, pokud tak bylo učiněno, je fajn, že je to v začátku knihy zmíněno.

Román může působit jako zpověď kohokoliv z nás. Každý občas pochybuje o tom, co má smysl a neví, jak se rozhodnout. Bude zde šťastný konec, nebo převáží realita?

Na můj vkus bylo použito mnoho témat na malém prostoru a tím pádem se některé linky příběhu nedotáhly, jiné naopak díky krátkému rozsahu působily zrychleným dojmem. Patří mezi drogové romány, které vás úplně nezasáhnou, ale zároveň by byla škoda ho úplně minout. Pokud knihy s touto tematikou vyhledáváte, můžete do svého repertoáru zařadit i tento.

Knižní obálka přiléhá k celkovému námětu knihy. Nápis z narýsovaných čar a nahřívaná lžíce sice nejsou originální,  na druhou stranu působí přirozeně.




Anotace:
Mrazivý příběh o závislosti, vůli a každodenní snaze přežít 

Syrově upřímná exkurze do ponurého světa tvrdých drog. Děsivě přímá kniha Toxický squat od mladé autorky Hany Kavurové naléhavě oslovuje širokou škálu čtenářů napříč všemi generacemi. Kniha se svou výpovědní silou i autenticitou příběhu dvou sester v područí omamných látek může směle řadit po bok klasických bestsellerů tohoto žánru, jakými jsou třeba My děti ze stanice ZOO nebo Memento.

Hana Kavurová - Toxický squat
Nakladatelství: XYZ
Žánr: psychologické, drogy
Rok vydání: 2018
Počet stran: 272
Formát: mobi, pdf, epub





Komentáře

  1. Děkuji! Dělám bakalářskou práci na téma drogové závislosti v moderní české literatuře a komparuji tuto knihu s Topolovým Andělem a Johnovým Mementem. Psala jsem vlastní interpretaci knihy a došla k podobným závěrům - respektive ze začátku jsem si myslela, že u nesrovnalostí jde o autorský záměr (například zpochybnit vypravěče jako je to u Anděla), ale pak jsem dospěla k názoru, že se jedná o skutečné nedostatky, možná zaviněné tím, že autorce bylo v rok vydání pouhých 18 let (což je úctyhodný věk na vydání knihy o drogách). Ovšem v tomto případě jsou ty nedostatky pak záležitostí redakce. A ty trojtečky... záměr možná zajímavý... pro mě jako čtenáře... velmi rušivé... Námět se mi zdál dobrý, provedení trochu naivní - nevím, zda autorka měla skutečně vůbec nějakou osobní zkušenost s drogou (těchto typů). Ale na konci jsem tam narazila na silný motiv víry - který se mi zdál naopak velmi propracovaný. Očko (který obě sestry přivedl zpět do squatu) jsem si interpretovala jako Boží oko - zachránce a nakonec i poslední postava Spasitele (pro obě sestry a jejich dítě) - to se mi zdálo velmi povedené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, moc děkuji za reakci a vaše postřehy. Píšete o velmi zajímavém tématu, ale obávám se, že Hana Kavurová ve srovnání s Jáchymem Topolem nedopadne moc dobře. Co se výstavby textu týče, je to úplně jiná liga. Už je to více let, co jsem kniha četla, ale zůstává pocit, že autorský záměr zde moc (nebo vůbec) nebyl a v popředí právě zbyla jen naivita, kterou jste zmínila. Přeji hodně štěstí při obhajobě bakalářské práce.

      Vymazat

Okomentovat