Všechny cesty vedou do Říma
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Petru Hrochovi Binderovi
Autor Petr Hroch Binder na FB
Chci zakoupit titul Putování Hrocha aneb cesta z Horního hradu do Vatikánu za Svatým otcem
Petr Hroch Binder je jedním z lidí, kterým záleží na osudu českých památek a nemocných či opuštěných lidí. Od roku 2004 se věnuje i putování. Ve zmíněném roce chtěl pomoci zachránit památku Horní hrad v Karlovarském kraji. V jeho hlavě se tedy zrodila myšlenka putování spojená s následným sepsáním příběhu o samotné cestě, kterým chtěl oslovit co největší počet lidí. Je zcela samozřejmé, že první cesta nevedla nikam jinam než z Prahy na Horní hrad.
Pan Binder věnuje nejen první knížku, ale i následující cestopisné knihy Hrocha každému, kdo přispěje určitou částkou na daný projekt. Ráda bych se zaměřila na jeho třetí knihu zabývající se pěší cestou z Čech až do daleké Itálie. Nese název Putování Hrocha Aneb cesta z Horního hradu do Vatikánu za Svatým otcem.
Psal se rok 2007, konkrétně pondělí 30. dubna, v tento den se na svou dalekou pouť se vydal Petr Binder, pro všechny známý svou přezdívkou Hroch. Cesta to byla zajisté neobyčejná, vedla totiž až do dalekého Vatikánu. Jejím cílem bylo setkání s papežem a požehnání dřevěné sošky svatého Václava, kterou si poutník nesl celou cestu s sebou. Je možné, že si vybavujete některé informace týkající se této výpravy. Aby také ne. Této pěší senzace byly tenkrát plné noviny, a i některé televizní stanice.
Je pondělí, 30. dubna 2007, šestá hodina ranní. Budím se v pokladně Horního hradu, kde obvykle přespávám, protože je to jedno z mála míst na hradu, kde nefouká, je teplíčko a pohodlí… Start putování je naplánován na 13:05 hodin. Ve stejnou dobu jsem totiž přede dvěma lety dorazil na Horní hrad. Jistá symbolika, kterou ctil i císař Karel IV. (Str. 18)
Ojedinělý cestopis vás provede každým z celkových dvaapadesáti dnů. Tak dlouho celá výprava trvala. Samotné putování trvalo čtyřiačtyřicet dní, avšak dalších osm strávil poutník ve Vatikánu. Během své dlouhé cesty urazil tisíc pět set čtyřicet čtyři kilometrů a ušel přibližně jeden milion devět set třicet tisíc kroků. Každý popisovaný den nese název stěžejní myšlenky konkrétního dne. Na zadních deskách obálky je pro lepší představu vyobrazena mapa s celou poutí.
Jedná se o putování do Vatikánu za samotným papežem, a proto se značná část vyprávění nese v náboženském duchu. Ačkoliv je náboženství součástí vyprávění, je užito nenucenou formou v podobě přespání v různých kostelích či ranního a odpoledního modlení. Autor však čtenáře nikam netlačí a nic mu nenutí, pouze popisuje průběh jeho rituálů.
Hrochova cesta je mapována nejen prostřednictvím barvitého vyprávění využívajícího ich-formu, ve které se střídá minulý a přítomný čas, ale publikace je také doplněna o černobílé fotografie. Dílo zaujme i vloženými zápisy různých lidí z putovní knihy, již měl poutník s sebou. Zajímavostí jsou především vzkazy cizinců ze zahraničí, jež zůstaly nepřeloženy do češtiny.
Ocenitelné jsou i připojené názory na daný den z úst jeho spolucestovatelů a řidiče Sorona. Jejich postřehy jsou častokrát humorné a kolikrát se zcela liší od vět vyřčených autorem. Díky této zvolené kombinaci vyniká publikace mezi ostatními cestopisy.
V úvodu je uvedena informace o původním rozsahu cestopisu, který měl být obsáhlejšího charakteru. V důsledku technické závady na počítači se autorovi vymazal disk a veškeré jeho zápisy přišly vniveč, a tak se musel při psaní spolehnout na svou dobrou paměť a trochu improvizovat.
Někomu by se v důsledku zmíněného faktu mohly některé informace zdát příliš fádní. Autor a zároveň vypravěč píše, jako kdyby mluvil, takže se připravte na hovorové výrazy se značnou dávkou nespisovnosti. Některé pocity vnitřního zoufalství jsou vyjádřeny nespisovně a s řádnou dávkou emocí. Na druhou stranu však budete zahlceni různými pocity, které se během cesty u poutníka střídají jako letní počasí. Kdo by také zůstal v klidu s prázdným žaludkem, bolavýma nohama a dalšími kilometry před sebou?
Kniha nevyšla u běžného nakladatele, ale pod hlavičkou autorova nakladatelství. Někteří čtenáři by se proto mohli obávat kvality korekce. Při čtení jsem shledala pouze několik překlepů, které nikterak nenarušují plynulost čtení. Myslím si, že tato forma samizdatu byla autorovým záměrem, a to z toho důvodu, aby se peníze získané prodejem knihy dostaly v plné částce tam, kam je třeba.
Výhodu spatřuji v detailních popisech každého dne, nejen těch cestovatelských, ale i co se týče fyzické a psychické stránky poutníka a jeho doprovodu.
Tato publikace je doplněna o opravdu velké množství fotografií, avšak ne všechny jsou v kvalitním rozlišení. Ocenitelné jsou ale vysvětlivky připojené ke každé z nich, což vám usnadní orientaci a přehled.
Nevýhodou je v tomto případě užitá brožovaná vazba, neboť kniha čítá přes tři sta stran, tudíž příliš nevydrží.
Kniha nevyšla u běžného nakladatele, ale pod hlavičkou autorova nakladatelství. Někteří čtenáři by se proto mohli obávat kvality korekce. Při čtení jsem shledala pouze několik překlepů, které nikterak nenarušují plynulost čtení. Myslím si, že tato forma samizdatu byla autorovým záměrem, a to z toho důvodu, aby se peníze získané prodejem knihy dostaly v plné částce tam, kam je třeba.
Výhodu spatřuji v detailních popisech každého dne, nejen těch cestovatelských, ale i co se týče fyzické a psychické stránky poutníka a jeho doprovodu.
Tato publikace je doplněna o opravdu velké množství fotografií, avšak ne všechny jsou v kvalitním rozlišení. Ocenitelné jsou ale vysvětlivky připojené ke každé z nich, což vám usnadní orientaci a přehled.
Nevýhodou je v tomto případě užitá brožovaná vazba, neboť kniha čítá přes tři sta stran, tudíž příliš nevydrží.
Za negativum by se také daly považovat nepřeložené vzkazy cizinců v putovní knize, kdy si čtenář neznalý daného cizího jazyka může jen stěží domýšlet, co bylo poutníkovi přáno.
Pro lepší přehlednost a rychlejší orientaci v tomto cestopise by nebylo ku škodě, kdyby byl součástí publikace obsah a případně nějaké odkazy na zajímavá místa, kterými poutník procházel.
Tento výpravný cestopis hodnotím kladně. Přiznávám se ke svým prvotním obavám z přílišného užití náboženských motivů, jež byly zbytečné. Literární žánr cestopisů příliš často nevyhledávám, ale mezi mé koníčky patří mimo jiné pěší turistika, takže moje cestovatelské já bylo spokojeno díky Hrochově zajímavé cestě a barvitým popisům navštívených míst. Musel to být zajisté jeden ze životních zážitků, na který se jen tak nezapomíná.
Putování Hrocha aneb cesta z Horního hradu do Vatikánu za Svatým otcem bych doporučila nejen věřícím, kteří budou nadšeni z obklopení náboženskou tematikou, ale i všem cestovatelům a lidem s duší dobrodruha. Je rozhodně zajímavé sledovat cestu, pevnou mysl a vytrvalost jednoho obyčejného člověka, jenž si jde hrdě za svým vytyčeným cílem.
Obálka třetí knížky Putování Hrocha dokonale ladí s dalšími svazky autorovy cestopisné sbírky. Užitá fotografie barevně koresponduje se stuhou, nápisem a erbem Hroších poutníků. Mě jednoduché a výstižné ilustrace zaujaly, neboť krása se skrývá v jednoduchosti.
Anotace:
Třetí knížka Putování Hrocha. Tentokrát barvitě popisující slasti a strasti cesty, která měřila přes 1500 km, vedla přes šest evropských států a na jejím konci se poutník Hroch setkal s hlavou katolické církve, papežem Benedictem XVI. Tato knížka rovněž pomáhá, konkrétně nestátním památkám (hrady, zámky, tvrze, kostely...).
Nakladatelství: Petr Hroch Binder
Rok vydání: 2007
Žánr: cestopis
Počet stran: 326
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat