Recenze: ÚTĚK Z ARESTONU (Josef Pecinovský)


Putování vesmírem pokračuje


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha

Epocha na FB

Chci zakoupit titul Útěk z Arestonu.


Na projektu Podpora českých autorů jste si již měli možnost přečíst recenze knih Stavitelé Arestonu (prequel) a Areston – první díl. Útěk z Arestonu je pokračováním úspěšné série Areston. Josef Pecinovský je jedním z nejzkušenějších autorů českého sci-fi. Nevěnuje se ale pouze tomuto žánru, napsal i velké množství humoristických i akčních povídek, různých počítačových příruček a příběhů s westernovým nádechem. Vás ale jistě bude zajímat, jak si dál povede Sršeň a jeho přátelé.

Sršeň má za sebou úspěšně čtyři roky vězení, avšak i tak si toho prožil celkem hodně. Naneštěstí se dostává do konfliktu s Inkvizicí, což je nejvyšší moc Arestonu. Opět mu půjde o život a padne na samotné dno lidského bytí. Znovu se ale vzchopí – Areston je v polovině cyklu a pomalu se přibližuje k Zemi. To zní jako ta správná možnost pro útěk, nemyslíte?

Styl psaní je totožný s předchozími knihami – opět je to velmi čtivě podané, nechybí akce a čtenář se nemůže nudit. Jak je také zvykem, dílo nepostrádá jistou dávku surovosti a příběh vás může hravě strhnout. Že by jednohubka před spaním? Proč ne. Objevuje se i černý humor, který vám může, ale nemusí přijít vhod. Zase se můžete těšit na vyprávění z pohledu Sršně, se kterým budete prožívat všechny příhody.

„Někomu by asi vadilo, kdyby se teď z mého těla vyráběl uhlík, kyslík, fosfor, měď a vápník. (Str. 42)

Hlavním hrdinou je stále Sršeň. Prošel velkým vývojem v první knize a je o trochu moudřejší – aspoň se to tedy od něj očekává. Ze samotného dna se postupně vyšplhává výš… Otázkou je, kam až je schopný zajít pro své ideály. Dostává se také do potyčky s místní Inkvizicí, která jej může i zabít. Musí si vybrat – buď bude donášet informace, nebo se může rozloučit se životem. Co si vybere? Příběh si neustále hraje se složením vedlejších postav. Naštěstí se to neděje najednou, takže se nebudete ztrácet. 

Když přibude nová postava, velmi rychle zapadne mezi ostatní charaktery a její chování se promění. Stává se z ní naprosto jiný člověk. Nejdříve se začne přizpůsobovat její slovník a za pár měsíců i nejmírumilovnější člověk může zabít třeba jen pro potěšení. Její charakter se na Arestonu musí změnit, společnost ji k tomu jednoduše řečeno donutí. Jde však pouze o přežití jedince, což je hlavní prioritou všech poutníků. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou velmi křehké. Lidé jsou nestálí a nikdy si člověk nemůže být jistý, že ho jeho nejbližší nezavraždí kvůli malé porci humusu, kterým se všichni poutníci živí. Čtenář může v textu objevit specifickou obdobu lásky a přátelství. Někteří protagonisté trochu pookřáli a objevil se v nich kousek lidství. Vydrží jim to, nebo se opět uzavřou do svých ulit?

Areston je rozdělen do desítek podlaží, která spojuje několik velkých schodišť. V jednotlivých patrech se nacházejí cely, ve kterých poutníci mohou přespávat. Samozřejmostí jsou veřejné místnosti se sprchou a záchodem. Je to však pouze část planetky. Pár vyvolených se může podívat i do tzv. zadního Arestonu s pomocí speciálního prstenu. Slouží jako rychlejší a bezpečnější cesta nebo místo, kde se může člověk na nějakou dobu schovat před nepřáteli. Součástí je také jádro, do kterého je zatím cesta nepřístupná. Kdyby se do něj Sršeň dostal, možná by přišel na nějaký plán, jak se vrátit domů...

Stejně jako v prvním díle, tak i v pokračování se zbytečně opakují informace. Jistě je vhodné zopakovat některá fakta, aby si je čtenář mohl připomenout – mnohdy to ale překračuje hranice únosnosti. Některé pasáže byly dokonce natahovány. Občas v textu můžete najít chyby, jde však jen o drobný nedostatek.

V tomto příběhu autor poukazuje na nespravedlivost ve společnosti lidí. Na Arestonu jsou především takoví, kteří se něčím provinili nebo jednoduše někomu překáželi – přesto si život ztěžují i tady. Proč? Nějaká pravidla jistě musí fungovat, aby se udržel jistý druh pořádku. Ovšem na planetce je zaveden velice podobný systém jako na Zemi – ten, kdo má moc, vyhrává a tím pádem převyšuje ostatní.

Posledních několik stránek je napínavých a zároveň si autor připravil půdu pro začátek další knihy. Sršeň a pár jeho přátel chystají plán útěku. Povede se jim jej uskutečnit?

Titul bych doporučila fanouškům žánru sci-fi i autora Josefa Pecinovského. Jeho knihy jsou zárukou dobrého čtení, protože umí dobře psát a není žádným nováčkem v tomto oboru. 

Knižní obálka hezky ladí s předchozími tituly. Opět jsou použity vkusné barvy a navíc působí dojemně.


 


Anotace:
Po čtyřech letech na Arestonu je ze Sršně zcela jiný muž. Prošel si peklem vesmírného vězení, zažil zrady i zvůli mocných a nyní je opět nucen začít od začátku. Ovšem zároveň odhalil tajemství, o nichž ví jen málokdo – a i mezi oněmi vyvolenými je on jediný, kdo se nebojí činů. Zatímco Areston dál ovládají fanatičtí inkvizitoři, tajemný Hundertdog pokračuje v krutých vraždách a jednotlivá patra prorůstají podivné zmutované rostliny, Sršeň se pouští do zoufalého boje, na jehož konci září chiméra útěku a svobody...

Série: Areston (2. díl)
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2017
Žánr: sci-fi
Počet stran: 360
Formát: brožovaná

Komentáře