Recenze: DRUHÁ ŠANCE (Lucie Auzká)

Nikdy neříkej nikdy...



Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji autorce Lucii Auzké.

Chci zakoupit román Druhá šance. 



Lucie Auzká je mladá nadějná autorka románů pro děvčata. Na svém kontě má již tři romantické příběhy. Její prvotinou je Čtyřlístek na dlani, na něj navázala Královstvím za lásku a zatím poslední je Druhá šance. Ač jsem dosud přečetla jen naposledy jmenovaný titul, musím konstatovat, že už na takto malé ploše je pozorovatelný velký kus práce a zlepšení, stačí jen srovnat styl psaní v úvodní části s tím na konci.

Když jsem se před měsícem rozhodovala, co si přečtu, padlo mi oko na tuto útloučkou publikaci, která slibovala zajímavé, ale zároveň oddechové a pohodové počtení. Čtenáře zaujme již samotná anotace. Název knihy vám pak trošku napovídá, o čem si v knize přečtete. I když si zpočátku jistě pomyslíte, že je příběh kýčovitý a až nápadně vzorcovitý, vyvedu vás z omylu. Druhá polovina knihy z tohoto rámce nápadně vystupuje a vy si tak užijete jízdu plnou neočekávaných zvratů.

Příběh je opravdu čtivý a to, co slibuje jeho popisek, je do posledního puntíku splněno. Již ve chvíli, kdy se do něj začtete, uchvátí vás zajímavým prostředím, které se s postupem času obměňuje (internát, Praha, právnická fakulta, vlastní byt a sposta dalších...), a romantickým nádechem. Vše je složeno ze dvou dějových linií, prostřednictvím kterých budeme cestovat časem. Tomu také nasvědčuje časté přetrhávání proudu výpovědí, které nemusí každému vyhovovat. Román startuje na jaře roku 2011 a po zhruba padesáti stránkách jsme společně s hlavní hrdinkou Lenkou teleportováni do podzimu 2016. První část čtenáře pobaví, ale bohužel ji Lucie Auzká vcelku rychle ukončila. Na druhou stranu tak utvořila živnou půdu pro množství otázek a aktivovala nejen čtenářovu fantazii, ale také pozornost.

Za sebe mohu říci, že čtenáři jistě zaimponuje i tematika, kterou se děj zabývá. Na vcelku malém prostoru můžeme pozorovat téma zamilovanosti, studentského života, ale i spoustu dalších. Rány osudu jsou nevyzpytatelné a tento titul vás o tom přesvědčí. Důležité je také zmínit, že vyprávění je uvěřitelné. Děj působí realisticky a dokážu si představit, že by se klidně něco podobného mohlo někomu i ve skutečnosti stát. Už jen to, že můžeme v průběhu četby monitorovat náročný život studentky právnické fakulty.

Obvykle bych se ohradila nějakou jedovatou poznámkou s neslušnými výrazy, ale vzhledem k tomu, jak mě pohled na její ubrečený obličej rozhodil, mě nic pohotového a efektivního nenapadne. (Str. 25)

Role vypravěče se ujala hlavní protagonistka. Subjektivní ich-forma je čtenáři bližší a při čtení si připadáte, jako byste seděli se svou nejlepší přítelkyní nad kávou a ona vám vyprávěla o svých útrapách všedního dne. Vše je propracováno do posledního detailu, a tak máte pocit, jako byste Lenčiny trable prožívali společně s ní. Upozorňuji, občas to bude pěkně drsné a husté pozorování. Aby neměla slovo pouze průvodkyně a nás její líčení neomrzelo, autorka vše okořenila množstvím dialogů. Ty většinou umně strhnou pozornost.

Jelikož se jedná o oddechovku, nemůžeme od publikace očekávat nic složitého. Lucie Auzká vše vystavěla formou obvyklého vypravování v přítomném čase, čímž přidává vyřčenému na údernosti, je věrohodnější a mnohem více vás připoutá ke křeslu než minulý čas. Jednotlivé situace jsou popisovány postupně tak, jak se staly. Autorka neklade důraz na popisy, jediné, co trochu rozvádí, jsou charaktery jednotlivých postav. Ty nejsou zpracovány přímo, ale poznáte je snadno z kontextu jejich výpovědí a situací, které se kolem nich odehrávají.


Co vás uchvátí?
  • čtivý příběh
  • nespočet neočekávaných zvratů
  • zajímavé prostředí
  • cestování časem
  • interesantní tematika
  • realistický námět
  • autorka se prostřednictvím vypravěče přiblížila čtenáři téměř na dotek ruky
  • detailní propracování
  • množství oživujících dialogů

Co by vás mohlo od čtení odradit?
  • zpočátku časté opakování slov, slovních spojení, dokonce i celých vět
  • sem tam pravopisné a stylistické chyby
  • časté přetrhávání příběhu

Můj subjektivní názor na tento titul je pozitivní. Bylo zřejmé, že na sobě autorka v průběhu psaní hodně zapracovala. Začátečnické chyby v podobě opakujících slov, slovních spojení či celých vět mě zpočátku rušily a rozptylovaly. S postupem času došlo ke zlepšení a od poloviny svazku se pak Lucie Auzká tomuto prohřešku vyvarovala úplně. Ač se v textu objevují sem tam nějaké pravopisné a stylistické chybky, není jich tolik a nejsou v takové formě, aby pozměnily význam vět. I přes tyto drobné poklesky se mi kniha líbila a její četbu jsem si užila plnými doušky.

Druhou šanci mohu vřele doporučit všem čtenářům, kteří jsou duší romantici a rádi si přečtou o citech ostatních. Tento román vám přijde vhod.

Desky knihy ve mně vyvolaly zajímavé pocity. Ani nevím proč a zda to byl záměr, ale nějakým způsobem mi vyobrazení připomnělo biblickou scénu Adama a Evy v ráji, akorát tedy v moderním pojetí. Překvapena jsem byla také barevností výjevu. Mohu říci, že tato obálka si mě získala a stala se mou nejoblíbenější, možná je to tajemstvím, které ji opřádá. Nevím.





Anotace:
Lence je osmnáct a prožívá svou první lásku se stejně starým Jakubem. Po dvou letech však jednoho dne Jakub šťastný vztah bez jakéhokoliv vysvětlení ukončí. Od té chvíle se s ním Lenka přestane vídat a nemá možnost si s ním ani promluvit. O pět let později Jakub opět naváže s Lenkou kontakt. Zůstal sám a ocitl se v těžké životní situaci, kdy má pocit, že jediná Lenka by mu mohla alespoň trochu pomoct. Ta zrovna zažila těžkou ránu, ze které se snaží vzpamatovat. Jakubovi by se nejradši pomstila za to, jak jí kdysi ublížil, a nechala ho, aby se se svými problémy vypořádal sám. Ale... co když jim osud nabídl druhou šanci?

Lucie Auzká: Druhá šance
Nakladatelství: Nová Forma
Žánr: romantický román
Rok vydání: 2017
Počet stran: 201
Vazba: brožovaná

Komentáře

Okomentovat