Rozhovor s Martinou Perlíkovou: „Asi tak měsíc jsem ten nápad převalovala v hlavě a během té doby z něj postupně odpadávali roboti, civilisté, sci-fi žánr, až mi nakonec zůstala jen skupinka vojáků.“

Martina Perlíková, zaměstnáním účetní, vydala svůj první titul v roce 2014 v elektronické podobě u nakladatelství Sharpless House, Inc. Detektivka Londýnské stíny se v tomtéž roce dočkala volného pokračování s názvem Pražské stíny. Teprve až v letošním roce se autorka vytasila s neobvyklou novinkou – svým prvním tištěným debutem Speciální jednotka


Zdroj: autorčin archiv

Ukázka z recenze: 
Debut autorky Martiny Perlíkové vyšel u nakladatelství Beletris, kde jej doporučují jako mimořádně zajímavý a dobře napsaný původní český military román. Byla jsem trochu skeptická, ale jelikož mám velmi ráda knihy s vojenskou tematikou a anotace vypadala opravdu lákavě, rozhodla jsem se přijmout nabídku na spolupráci a román vám v celé jeho kráse ukázat. Věřím, že i vás příjemně překvapí a prožijete dramatické dobrodružství, které si vás získá. Pokračování...


✴ ✴ ✴



U žen je neobvyklé, že se rozhodnou psát military romány. Jak jste se k tomuto žánru dostala? Co vás k němu vedlo?

Prvopočátek bude v mojí zálibě v armádní technice, pozemní a hlavně letecké. A pak náhoda, kdy jsem při bezcílném přecvakávání televize narazila na začátek filmu Transformers, kde byl záběr na dva letící Ospreye. Nakonec jsem film s chutí dokoukala až do konce. Moc se mi líbila ‚vojenská linie‘, a tak jsem si rychle opatřila druhý díl. I tam se mi armádní akce líbily, byť o trochu míň. A protože do třetího dílu bylo tehdy ještě daleko, přepadla mě myšlenka zkrátit si čekání vlastní fanfikcí. Asi tak měsíc jsem ten nápad převalovala v hlavě a během té doby z něj postupně odpadávali roboti, civilisté, sci-fi žánr až mi nakonec zůstala jen skupinka vojáků. Po krátkém rozjímání na téma ‚Tak co s váma, chlapi?‘, jsem je zkusmo vysadila v Iráku, ať ukážou, co umí.  


Psát military není jen tak. Aby zpracované téma působilo věrohodně, musí mít autor buď vlastní zkušenost, nebo se věnovat rešerším. Kde jste sbírala informace? Které jsou skutečné a kde jste popustila uzdu fantazie?

Bez internetu ani ránu. A to doslova, protože co jen výbušnin a rozbušek jsem se nagooglila… až se bojím, kdy mi BIS přijde zaklepat beranidlem na dveře. Ale vážně, je skvělé, když si můžu na mapě vytipovat lokaci, pak k ní vytáhnout fotografie, případně nějaké to video, najít si, co tam roste a žije, přeměřit vzdálenosti a porovnat je s dolety letadel nebo vrtulníků, abych věděla, který stroj vybrat apod. Další informace sbírám z televizních dokumentů a také objíždím různé armádní a letecké dny, kde nasávám ty správné ‚vibrace‘ a točím si videa. 

Víc fantazijní je první kratší část knihy, v té druhé jsem většinou pracovala se skutečným prostředím. Takže to už není ‚někde v…‘, ale např. v přesněji určených horách, které v těch místech skutečně jsou. Většina budov a vesnic je fikce s použitím reálných prvků, ale občas se mi podaří v daném místě najít skutečné stavby, jako např. hlavní silnici a panelák v Kábulu. Hodně se snažím, aby po technické stránce všechno sedělo, takže třeba když jistý typ vrtulníku provede atypický manévr, je to pohyb, kterého je konstrukčně schopný. Záleží mi i na drobnějších detailech; uštknutí od druhu hada, který se v těch místech vyskytuje, jídlo, jaké by vám nabídli místní nebo odpovídající počasí.


Inspirovalo vás něco k utvoření charakteru hlavního hrdiny Lennoxe, který byl opravdu nezapomenutelnou postavou?

Ten se tak nějak utvářel během psaní sám. Ale hádám, že jsem do něj, třeba i nevědomky, namixovala všechny svoje oblíbené ‚hrdiny‘ od pohádkových knížek přes dobrodružnou literaturu až po akční filmy. Jen jsem se snažila, aby zůstal lidský. Proto, když ho někdo pořádně praští, nevyskočí hned s úsměvem jako veverka čiperka, když ho někdo soustavně vytáčí, dokáže chvilkově ztratit sebekontrolu, a i když je dost vynalézavý, není neomylný.

Zdroj: autorčin archiv


Co pro vás bylo nejtěžší vystihnout? 

Scény, hlavně ty akční, kde je víc osob na place. Měla jsem obavy, aby se v nich čtenář neztrácel, nebo naopak, aby nenadával, proč jsem tak popisná. Musím přiznat, že mně samotné se podařilo ztratit, respektive neztratila jsem se já, ale během přesunu jednotky v rámci budovy se mi podařilo poztrácet část týmu. Nakonec jsem skončila u kreslení schématu a dělání křížků, abych zjistila, kde se mi ti dezertéři flákají.


Je něco, ohledně čeho jste ve svém románu doteď nejistá a netušíte, zda to čtenáři přijmou, nebo zda jste to zobrazila tak, jak jste si přála?

Nejsem si jistá, jestli některým čtenářům nebude vadit, že se příběhy točí kolem americké a ne české armády. Ale vzhledem k tomu, jakou vojenskou techniku mají k dispozici oni a my, moc dlouho jsem se nerozmýšlela. Navíc se u nich dá, aspoň doufám, uvěřitelněji vysvětlit, jak to, že se dostávají i na taková místa jako je Kolumbie nebo Ghana. Pak mi vadí, že jsem některé dějové linky úplně neuzavřela. Ne, že bych nechtěla, ale už se mi tam nevešly.


Délka pro některé čtenáře může být problémem, ačkoliv je román zajímavý a poutavý, při téměř pěti stech stranách začne být děj poněkud stravující. Neměla jste chuť ho trochu osekat, případně rozdělit na dva díly?

Délka mi nějak nedocházela, dokud mi nakladatel po naformátování neřekl, na kolik stran to odhaduje. Když jsem se probrala z mrákot a uvědomila si, že moje idea paperbacku do kapsy a na cesty je v tahu, lámala jsem si hlavu, co s tím. Na osekávání jsem nemyslela, protože i kdybych něco vypustila, dalo by to jen pár stran. Víc jsem se zabývala rozdělením. Jenže i tady jsem narazila na fakt, že jediné logické rozdělení by bylo na ty dvě části, které v knize už jsou, přičemž ale ta první je moc krátká a navíc se už mihla v elektronické podobě Amazonem. Nakonec jsem se rozhodla to risknout a pustit v původním rozsahu.

Nevím, jestli je vhodné dávat to zrovna sem, ale pro ty, co váhají nejen kvůli rozsahu, bych tu měla odkaz stránky, kde je ke stažení v pdf jedna samostatná, v knize nepublikovaná epizoda. Je sice trochu netradiční v tom, že v ní fušuji do detektivního žánru, ale dá se použít na seznámení s postavami, prostředím a stylem psaní.


Zdroj: autorčin archiv

Vy sama čtete military literaturu?

Pokud by se do ní daly počítat Bigglesovky, tak ano. Jinak ale dávám přednost obrazovému ztvárnění. Hlavně kvůli tomu, že prostě ta letadla a spol. raději vidím a slyším, než abych o nich jen četla. 


Oslovila jste s titulem Speciální jednotka pouze nakladatelství Beletris nebo i jiná nakladatelství? 

Nakladatelství Beletris jsem zkoušela jako první. 


První dvě knihy, které jste vydala, byly detektivní romány s českým vyšetřovatelem v hlavní roli. Mohla byste nám je přiblížit a navnadit čtenáře k jejich přečtení? 

Nejsem si jistá, jestli navnadím, nebo spíš odradím, když napíšu, že je to mix detektivky, hororu, krváku a všech možných i nemožných nadpřirozených věcí, a to vše pojaté s nadhledem. V prvním dílu Londýnské stíny Vás protáhnu převážně užším centrem Londýna s jedním výletem na Orkneje v rámci vyšetřování série vražd, které je ztížené absencí těl. Ve druhém s názvem Pražské stíny, kde se děj točí převážně kolem centra Prahy, je opět několik vražd, ale pro změnu je těch zbytků na místech činu až moc. Označila bych to za brakovou oddechovku pro ty, co chtějí po ubíjejícím dnu přijít na jiné myšlenky. Ty intelektuálněji zaměřené čtenáře by to mohlo zaujmout coby psychologická studie, jak to dopadne, když se pustí z řetězu fanynka hororů (od klasik typu Čelisti, Vetřelec, Věc, Predátor až po odlehčenější Critters), která má v knihovně vedle Kinga např. Pána prstenů, Drákulu a spousty sešitů stripů o jednom inspirativně líném kocourovi. :-)


Plánujete nový titul? Opět se vydáte po stopách nového žánru nebo zůstanete v military?

Ráda bych znovu dostala ven upravenou sérii Stínů, o kterých se zmiňuji výše, a možná některé z hororových povídek. Přesně ještě nevím. Zrovna ale dopisuji další epizodu Jednotky a jen ta pro legraci jsem ji připočítala k těm dalším novým, co mám zatím napsané, a s hrůzou jsem zjistila, že už jsem na větším rozsahu než má kniha. Když vezmu v potaz i ty, co jsou zatím ve fázi nápadu, nejspíš bych dokázala dát dohromady dvě až tři další knihy. Takže teď hodně záleží na tom, jak se bude prodávat ta první. 


Komentáře